Blíží se již apokalyptický projekt elektrárny Adularya ke konci?
Použil jsem pojem „nejostudnější vývozní případ české historie“ a myslím si, že mohu časový horizont rozšířit i na československou historii, protože něco podobného se neudálo, až kam moje paměť sahá a kam sahají archivy exportních průšvihů předchozích republik.
Ti, co zažili socialismus, tak si zajisté nedovedou představit, že by bylo možno, aby se něco podobného událo v období socialistické výstavby, že by se postavil investiční celek v zahraničí pod českou / československou značkou a ten projekt by zkrátka nefungoval. V takovýchto situacích by se žhavily stranické linky od jednoho tajemníka ke druhému stranickému tajemníkovi, ale případ by se nakonec dotáhl do konce a investiční celek by se uvedl do provozu, a to za každou cenu. Tenkrát ještě národní hrdost měla svůj punc a po dořešení případu by se samozřejmě přistoupilo k „odměnění“ zaslouživších se.
A to ani náhodou by se nemohlo za socialismu stát, aby se kolem zmařeného projektu v zahraničí s tak obludnou ztrátou šířily zvěsti, že ten projekt se jaksi nepodařil, páčto tam ten, anebo onen, dostal něco do kapsy, a že by nikdo z příslušných policejních orgánů nechtěl korupci na tomto případu vyšetřovat. Zkrátka byla to jiná doba, kdy to lumpové neměli tak snadné. Za socialismu uškodit státu, anebo občanům země nějakými korupčními praktikami, tak to byl ten největší hřích a dnes je to snad i žádoucí stav, kdy český výrobce zkrachuje na konto dodávky vadného výrobku ze zahraničí a celkovou škodu zaplatí za občany té cizí země český daňový poplatník. A k tomu ani v té finančně postižené zemi nikdo nenamítá nic proti tomu, že příslušný zahraniční dodavatel vadného produktu má tento projekt zmíněn ve svých úspěšných obchodních případech ve svém barevném katalogu, a světe div se, na politickém establishmentu postižené země klid, pohoda a tabáček.
Aktéři této finanční apokalypsy pro český stát se dokonce nemusí ani obávat, že by museli jít někdy na policii něco vysvětlovat, oni se zkrátka v pohodě po zkolabování tohoto korupceplného případu jen tak lehce rozletěli do světa a už si na ně nikdo nikdy nevzpomene, a to přesto, že byl podíl jednotlivých aktérů této korupční kauzy detailně zmapován v mém materiálu pro policejního vyšetřovatele.
Já se k tématu vymahatelnosti práva v našem banánovém bantustanu ještě vrátím dále ve svém článku. Nejdříve ale dokončím ty dva kroky, kterými se snad již nastoupila cesta ke spuštění tohoto projektu do provozu.
Tím prvním stupínkem k vytčené metě, aby se konečně roztočila kola elektrárenská a z komínů začal stoupat dým, bylo, když dne 23.2.2022 uskutečnila Česká exportní banka veřejnou soutěž na prodej tzv. zajištěné pohledávky, kterou má tato banka vůči turecké firmě Adularya, a tuto pohledávku se České exportní bance „podařilo“ prodat za velice nízkou cenu - 2 miliardy korun. Tato pohledávka přestavuje dluh, který poskytla Česká exportní banka tureckému investorovi Adularya v roce 2010, a tento dluh činil původně 11,7 miliardy korun, a pokud se k tomu přidají naběhlé úroky za 6 let nesplácení dluhu, pak se dostaneme k částce16 miliard korun škody. Pokud od této částky pak odpočteme příjem za prodej oné zajištěné pohledávky, "tak výhodně prodané" Českou exportní bankou, pak se dostaneme ke konečné ztrátě pro českého daňového poplatníka ve výši 14 miliard, korun.
Slyšeli jste tu ránu? Tak to právě zmizelo v pekle 14 miliard vašich peněz. Tolik jen k vypořádání položky: má dáti – dal, až mě někdy potkáte v Praze s mým transparentem říkajícím, jak tato vláda kryje korupci ve výši 14 miliard Kč na projetku Adularya, tak tu vysvětluji, odkud tato moje částka pošla. Nejspíše mě potkáte někde kolem ministerstva vnitra, Úřadu vláda, ministerstva financí a nebo kolem Parlamentu. To jsou ta relevantní místa, kde můžete křičet do amplionu od rána do večera o korupci v naší společnosti a nikdo tam ani nehne brvou.
Zde je odkaz na článek o tomto prodeji pohledávky organizovaný Českou exportní bankou:
Druhou událostí, která přiblížila elektrárnu Adularya k jejímu uvedení do provozu, bylo, když se v Turecku dne 5.7.2022 uskutečnil prodej celé této elektrárny již konečnému uživateli. Zdá se, že toto prodejní kolo proběhlo úspěšně, kdy turecká strana stanovila jako minimální limitní cenu 1,715 miliardy tureckých lir, což představovalo cca 95 milionů EUR. Já zde nyní učiním odkaz na dva články, které k tomuto tématu vyšly nedávno v českém tisku:
https://ekonomickydenik.cz/kauza-adularya-turecko-chce-na-prodeji-elektrarny-vydelat-cesko-prislo-o-12-miliard/
Jen tu vložím vyčítavou poznámku, že kdyby byla bývala česká strana převzala elektrárnu Adularya již v roce 2016, kdy elektárnu jako celek poprvé nabídl turecký stát k převzetí České exportní bance, tak by se bývala tato elektrárna dala prodat za nějakých 300 milionů EUR.
Navíc, v roce 2019 se pak uskutečnily 3 kola soutěžních vypsání na prodej této elektrárny v Turecku, kdy se místní držitel 100% akcií této elektrárny - turecký fond TMSF dohodl s Českou exportní bankou, že celou elektrárnu s dolem společně prodají. A proč ji tenkrát v roce 2019 tyto dvě firmy v tandemu neprodaly? Odpověď je jednoduchá, protože se stanovila příliš vysoká minimální nabídková cena, kterou zájemce musel být připraven zaplatit za tuto elektrárnu a během všech tří kol se nenašel jediný zájemce, který by byl ochoten tyto peníze za elektrárnu dát. Ono se několik zájemců o koupi elektrárny do soutěže přihlásilo, ale ceny předané v zalepených obálkách jejímu organizátoru byly nižší, ne žádaly soutěžní pravidla.
Uspořádaly se, vážení, v tom roce 2019 tři prodejní kola, kdy dvakrát se dala zkorigovat tato minimální požadovaná prodejní cena na rozumnější výši, a přesto žádná firma nenabídla to, co se chtělo ze soutěže získat, není to zvláštní? V kom je ta chyba? Nutno však říci, že běžné je v takovýchto prodejích, nechat nabídkovou cenu otevřenou a prodat elektrárnu nejvyšší nabídkové ceně. Proč se tento logický postup neučinil v případě elektrárny Adularya? Na to nemohu odpovědět, já do hlavy pracovníkům České exportní banky a státní pojišťovny EGAP nevidím. Ale kdyby se přijal tento naprosto logický krok, tak by se z tohoto prodeje dalo získat pro český stát v roce 2019 ještě tak 150 milionů EUR. Takže z původních možných 300 milionů EUR bylo nakonec získáno pracovníky České exportní banky a pracovníky pojišťovny EGAP pouhých cca 80 milionů EUR za prodej oné zajištěné pohledávky. To máme ale šikovné bankéře, ti se umí o naše peníze postarat!
Tento podivný postup prodejů od nejvyšší ceny k nejnižší ve mně vyvolává pocit, že se opět jen chtělo, aby si někdo něco mohl strčit do kapsy. Pravdou je ale, že bude muset nový majitel vynaložit (místo rakouské firmy Andritz) ještě více než 50 milionů EUR na to, aby se mu podařilo ty špatně vyprojektované kotle dodané rakouskou firmou Andritz uvést do provozu a provozovat je na plný výkon. Takovouto cenu za opravu dvou vadných kotlů od firmy Andritz odhadla expertní zpráva firmy ŠKODY Praha zpracovaná v listopadu 2017.
Jen dodám, že vedení generálního dodavatele elektrárny mělo tu drzost, že od samého počátku, to je od odhalení problému, který neumožňoval standardní provoz kotle, tvrdilo vůči české veřejnosti jednu velkou lež, že ten kotel nepracuje dobře kvůli tomu, že prý přišlo do kotle uhlí, které bylo jiné, než bylo údajně stanoveno v zadání kontraktu pro návrh kotle. To bylo samozřejmě záměrné uvádění české veřejnosti v omyl ze strany vedení generálního dodavatele - Vítkovice Power Engineering (VPE), aby se pomohlo firmě Andritz projít dobou, kdy této firmě platily ještě záruky za správnou činnost kotlů. Tyto záruky dodavatele platily ještě 10 měsíců od doby, kdy se nám po třetí objevila stejná závada na kotli. Zdůrazňuji, že se nám třikrát objevila stejná závada během cca 5 měsíčního provozu, a přesto nikdo, ani z vedení VPE, a ani z vedení České exportní banky a EGAP nepodal reklamaci na dodavatele špatně funkčních kotlů – rakouskou firmu Andritz.
Nutno zdůraznit, že ta závada byla té povahy, že se nám usazoval a spékal popílek ve vnitřních prostorách kotle, a když se nám pak v kotli nakupilo třeba 150 tun spečeného popílku, tak to bylo výsledkem minimálně 2 měsíčního procesu usazování. Odtud mohu vyslovit otázku, zdali v kotli vůbec někdy byly momenty, kdy nám kotel pracoval v normálním režimu, kdy se nám popílek v kotli neusazoval?
Nyní podstatu mých námitek vůči procesu uvádění prvního kotle na elektrárně Adularya do provozu zobecním tak, abych se vyhnul dlouhému technickému vysvětlování. Jsem plně přesvědčen, že všichni ve vedení VPE věděli od samého počátku, že kotel dodaný rakouskou firmou Andritz špatně pracuje, ale záměrně se nechala tato rakouská firma vyjít z její zodpovědnosti za přivedení kotlů do provozuschopného stavu. Samozřejmě, že je tím míněno bezplatné uvedení zařízení do provozuschopného stavu, pokud podám reklamaci v době trvání záručního provozu, tak přece není o čem diskutovat, dodavatel je povinen závadu bezplatně odstranit.
Aby se takto nestalo a firma Andritz nevyšla ze své zodpovědnosti za špatně vyprojektované kotle, tak stačilo během těchto 10 měsíců, tedy, poté, co se nám potřetí zopakovala stejná závada, jen napsat reklamační dopis na firmu Andritz. Tak toto asi hlava nebere, proč se ten reklamační dopis nenapsal, když všichni věděli, že ten kotel dobře nepracuje. Ta hlava to ale začne brát ve chvíli, kdy si hloubavý čtenář připustí, že za toto podivné nereklamování kotle po dobu 10 měsíců vůči firma Andritz asi někdo něco dostal do kapsy, jiné vysvětlení tu snad ani není možné.
Já jsem ve svých podkladech pro vyšetřování na policii doložil korespondenci, kdy a kdo z vedení stavby a z vedení projektu a z vedení VPE byl informován odborníky ze stavby, že ten kotel správně nepracuje, a to s odkazem na jeho technické vady. A do svého trestního oznámení jsem uvedl bývalé pracovníky VPE, kteří byli schopni potvrdit to, co já jsem uvedl ve svém materiálu pro vyšetřování. A představte si, že za celé 4 roky od podání mého trestního oznámení nezavolal vyšetřovatel z Národní centrály proti organizovanému zločinu ani jednoho mého svědka, který by potvrdil to, co já jsem zformuloval do svého trestního oznámení na základě hovoru s těmito odborníky od kotle ze stavby. Já jsem prostě napsal do svého trestního oznámení, něco takového ve stylu: „zde je dopis, který poslal tento dotyčný odborník na kotle na tohoto ředitele na VPE, kde ho upozorňuje, že ten kotel má takovéto závady, že se kotel nikdy nepodaří přivést od správného provozního režimu bez zásadních technických úprav na kotli“. Takže lze vůbec pochopit tu drzost vyšetřovacího orgánu, když za 4 roky tzv. „vyšetřování“ nezavolá ani tohoto autora zmíněného dopisu na vedení VPE a nezavolá ani toho, co tento dopis prokazatelně obdržel a měl za povinnost hájit zájmy svého zaměstnavatele, a pak mi vyšetřovatel v poklidu pošle vyjádření, že odkládá moje trestní oznámení z důvodu toho, že se neprokázalo nic z toho, co jsem já ve svém trestním oznámení podaném na Vrchní státní zastupitelství v Praze v listopadu 2018, uvedl?
Ano, vyšetřovatel záměrně nezavolal nikoho, kdo by potvrdil to, co já jsem uvedl ve svých materiálech, aby pak mohl uvést, že se nic neprokázalo z toho, co jsem já ve svém trestním oznámení tvrdil, on se zkrátka na to nikoho ani nezeptal. Tak tady můžete nahlédnout do kuchyně, jak se u nás zametají nepohodlné korupční kauzy pod koberec ve vzájemné symbióze vyšetřovatel + dozorující státní zástupce.
Abyste se nemýlili, policista by si nemohl dovolit taktového vyšetřovací kousky, kdyby nad těmito kousky nezavíral oči dozorující státní zástupce. Tam musela být společná shoda, že se ten případ smete ze stolu, jinak by to nezafungovalo takto hladce. Kde je tu ta prohnilost, to je snad z mého popisu jasné.
Jednu věc bych chtěl ještě v této souvislosti zmínit, že jsem se snažil tento případ dostat na televizní obrazovky, 4 x jsem napsal na redaktory v ČT s popisem projektu Adularya, a zde jsou jména těch redaktorů: Marek Wollner, Dalibor Bartek, Filip Černý a Edita Horáková. Napsal jsem jim, že si myslím, že by o této kauze měli v ČT udělat pořad. Tím posledním osloveným byl šéf týmu redaktorů na „Reportéři ČT“ Marek Wollner, kterému jsem si stěžoval na to, že ti tři předchozí redaktoři neměli ani tolik slušnosti, aby mi odpověděli na můj iniciativní návrh. A on tu slušnost neměl nakonec ani ten Wollner, aby mi něco odpověděl. Tak jsem se nechal inspirovat postupem Přísahy z případu „Lisolaje“, a podle vzoru Přísahy napíši nyní na Radu pro rozhlasové a televizní vysílání s kopií na ředitele Dvořáka, kde si postěžuji, že jsem podal na ČT informaci o nejostudnějším případu českého vývozu investičního celku v historii ČR a v ČT o tomto případu nepadlo ani slovo. Že redaktoři a reportéři v ČT informováni byli, co je podstatou tohoto skandálního příapdu, to na tu Radu doložím mými předchozími čtyřmi dopisy, které byly redaktory ignorovány.
Já jen položím na tomto místě otázku, nepřipadá Vám to podezřelé? Policie nevyšetřuje, televize neinformuje? Samozřejmě, že to má svoji souvislost, že někdo stojí v pozadí a ten říká, „tuto kauzu veřejnosti servírujte dnem i nocí (např Čapí hnízdo), a o této kauze v televizi ani slovo (Adularya)“.
Takto to u nás, vážení, funguje. Možná, že já jsem jen trošku více sveřepější, než ti další, co se někdy touto cestou hledání spravedlnosti v české společnosti vydali a nechali se třeba otrávit klacky pod nohy házenými policií a státním zastupitelstvím a přístupem ČT atd. Já takový, ke škodě těch výše jmenovaných, nejsem. Teď například chodím s oblibou před ministerstvo vnitra a ptám se tam do megafonu, „Rakušane, proč chráníš rakouskou firmu Andritz před vyšetřováním podezření z korupce?“. A on ten Rakušan to také nemá jednoduché, jenom pořád musí přemýšlet, jaký ten nový útvar na policii vytvoří, aby těm protikorupčním švábům, jako jsem já, zavřel nejen hubu, ale i jejich tělesnou schránku.
Tento můj dnešná článek, kde opakuji věci, co jsem tu již na tomto portálu napsal, berte prosím jako vstup pro můj navazující článek, kde popíši bídu protierdoganovké emigrantské komunity ve Švédsku, kteří šíří nepravdu o tomto projektu. Částečně je tento problém již zmíněn ve výše odkazovaném článku:
a já zveřejním v příštím mém příspěvku link na celý tento článek ze Švédska.
Miroslav Kelnar
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.