Církev měla i tři papeže

přemek votava
13.11.2020 10:14
Bylo to, či stále je, dokonalé volební drama, které svět ještě nepoznal. Je zároveň i poučením. Přes média jsme utvrzováni v tom, že USA má tu nejmocnější demokracii, ekonomiku i armádu. Amerika určuje také pravidla či hodnotí stupeň demokracie pro ty ostatní, vč. voleb. Někomu se zatleská, jinde je zvednutý prst, někomu je volba zcela odmítnuta.

Proto jsme plni očekávání sledovali průběh voleb v USA. To listopadové úterý jsme někteří z nás ani nespali. Užívali jsme si to napětí, kdo z kandidátů, převezme klíče od Bílého domu.

Od samého počátku se počty hlasů přelévaly z jednoho prezidentského kandidáta na toho druhého. Barvy států USA se staly symbolem úspěchu. Sčítalo se ve dne i v noci. Sčítalo se celé dny, dokonce už i týdny, se sčítáním stále  není konec.. Bojovalo se o každý hlas, o každou korespondenční obálku. Zcela vyčerpaní sčítací komisaři vyhlíželi s obavou na každého pošťáka, který jim přinese nové a nové obálky a s nimi i další možnou změnu ve volebním klání. A tak se stalo, že i  kandidáti se v těch číslech nedokázali orientovat.   

Oba kandidáti se v průběhu sčítání již cítili jako vítězi. Prezidentské štáby už málem chystaly vyhlášení vítěze.  Děti z církevní školy byly nastoupené s praporky,  vlajky byly vztyčeny, koberce natažené, manželky spěchaly od kadeřníků.  Zmatení politici ze zahraničí posílali první gratulace. Přicházely  pozvánky na návštěvu té či oné země. Mnozí z  gratulantů byli tou volbou tak zmateni, že radši pogratulovali oběma kandidátům, držíce se přísloví „gratulací neurazíš“. Omluvou je jim, že to, co platilo u dopolední kávy, již neplatilo u odpoledního čaje.  S každou novou zásilkou korespondenčních hlasů totiž přicházely nové změny na barevné mapě USA. Po dvou týdnech sčítání už nikdo nevěděl, kdo vlastně je vítězem, kdo je poraženým a kdo ty prezidentský volby vlastně vyhrál.

Začalo nečekané tahání o klíče k Bílému domu. Armády právníků už začaly sepisovat hromady žalob. Nikdo s nikým nemluví. Od školních lavic se vytahují hříchy na každého z nich.  Přesto po  několika dnech váhání padlo rozumné slovo. Vypukl jásot ke spokojenosti všech, oba kandidáti byli zvoleni. Volební štáby i manželky si padly kolem krku…Kandidáti zářili štěstím…Nebudou žádné soudy, nepadají žádné urážky. Svět si oddechl, státnici z celého světa, až na ty pomýlené, se zaradovali: Amerika bude mít dva prezident.

Volba amerického prezidenta není přece volbou obecního starosty… Už ty minulé volby prý režírovala Moskva, bylo to úsměvné, nikdo tomu nevěřil. Který špion tu volební taškařici připravil nyní? Je to jak ze Švejka.

Dívám se do historie a usmívám se.  Není to přece poprvé, co svět řídili dva, či dokonce tři vládci nad světem.  Připomínám, že samotná katolická církev měla v roce 1409  dokonce tři papeže, už tehdy  měla sice v dva, ale pro jistotu si přesto zvolila (v Pise) i toho třetího… Ostatně on brzo umřel, tak se to trochu vyčistilo. Ale nemusíme jít tak hluboko do historie i v současné době máme někde ve světě dva vládce, jednoho toho „zvoleného“ a toho druhého někde v exilu… A tak si snad zvykneme i na dva případné prezidenty v USA. Přece se nebudou před světem tahat o klíče od Bílého domu. Mohou v Bílém domě  střídat vždy po roce.

Ale možná, že se mýlím a Amerika se z té kocoviny vzpamatuje… 

 

 

premysl-votava
Místopředseda strany Národní socialisté.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Jiří Volný st.

Představa exilového prezidenta Joe Bidena, kterému poskytne Brusel azyl, je úsměvná!{#emotions_dlg.sealed}

A tou třetí do případného triumvirátu je Jo Jorgensenová, která získala 1,2% v letošních prezidentských volbách.{#emotions_dlg.sealed}

luis

Varianta společného vládnutí dvou (přimlouval bych se za tři, s dovolením) prezidentů by určitě bylo pokrokem. Koneckonců triumvirát ve starém dobrém Římě po jistou dobu fungoval dobře. Kde však vezmou toho třetího? Nemusel by to být složitý proces, ten třetí by mohl občas pauzírovat.