Covid - zdraví a peníze

   Nikdy jsem neměl a ani nemám nejmenší problém dodržovat opatření poslední doby, rouškami počínaje a venčením psa konče.

   Pouze začínám lépe chápat motivaci těch spoluobčanů, kteří volají po zrušení - jak sami tvrdí - drakonických a zbytečných omezení - a už se ani neobtěžují to jakkoliv zdůvodňovat. Mají zřejmě neodbytný pocit, že už je marné hledat pro své požadavky podporu logické argumentace za stavu, kdy se s ní nikdo neotěžuje u omezujících opatření.   

   Já se ovšem snažím usilovat o jakés takés logické vysvětlení svých úvah v konfrontaci s tím, co se děje. Připadám si přitom v pozici vojáka, který (řekněme generálovi) hlásí:"Všichni jsme připraveni, máme připraveny zbraně a nasazeny plynové masky a naše jednotka urazila za poslední měsíc v nařízeném směru rekordní vzdálenost. Chci však upozornit, že nepřátelské uskupení je na opačné straně, než máme zamířeno."

   Jeden problém ovšem mám. Jsme v situaci, kdy "kompetentní" orgány oficiálně nejsou schopny ani odhadnout a sdělit pravděpodobně reálný počet nakažených v populaci, skutečný počet nakažených v ohrožených skupinách ani skutečný počet nakažených domácností. Ani se o to nesnaží. Kdo by tvrdil, že bez těchto údajů je schopen úspěšně řídit zvládání epidemie (jakékoliv), neví co mluví. 

   O takové věrohodné statistické šetření v rámci populace a v rámci ohrožených skupin, o které by se mohli opřít a zlepšit tak komunikaci s veřejností,  se zatím nepokusili ani jednou - nebo mi něco uniklo? Údaje o testování jsou jim z tohoto pohledu k ničemu, i když by bylo možné s přihlédnutím k dalším vlivům poměrně slušný odhad logicky odvodit .

   Oficiálně nám to ovšem nikdo očividně nechce říci. Má k tomu jistě velmi dobré důvody. 

   Jedním z nich může být kalkulace, že až budou nakažení téměř v každé tzv. širší rodině (které zahrnují i několik domácností tj. prarodiče, rodiče, vnuci, pravnuci) a dojde neodvratně setrvačností k úplné nákaze všech rodin uvnitř a tedy i společnosti bez ohledu na jakákoliv dosud hlásaná opatření, bude možno snadno zodpovědnost hodit na občany jak za mrtvé, tak za vyplundrování státního rozpočtu.

   Druhým důvodem může být, že už teď jsou počty takové, že se k tomuto bodu blížíme a byla by politická sebevražda a ztráta tváře odborníků to v této chvíli sdělovat jako výsledek dosavadní strategie.

   Těžko ale můžeme mít jistotu, proč sdělení pravdy, pokud ji znají, tak odkládají. Skutečný důvod může být úplně jiný.

   Světlo na konci tunelu lze vidět v tom, že jednou už nebude co zkazit. Nebude, kdo by se ještě ve větším počtu mohl nakazit. Potom už bude jedno, kdo je odborník či důvěryhodný politik  a kdo je laik. Na výsledcích práce už pak tolik nepoznáme, kdo je diverzant a kdo diletant.

   Při nových zprávách, týkajících se vztahu ekonomiky, potažmo státního rozpočtu a epidemie si často  vzpomenu - nevím proč - na starý kreslený vtip (snad z Dikobrazu, bohužel neznám ani autora): Vojevůdci obhlížejí bojiště a praví: Pánové, zdá se že se vítězství kloní na naši stranu. Co proboha budeme s tou zpustošenou zemí dělat?

   Abych ale neutíkal od tématu. Jen tak z plezíru zkouším z dostupných údajů vypočítat korelační závislost mezi rostoucími počty mrtvých a rostoucími náklady společnosti na zvládnutí epidemie. Teoreticky bych očekával, že čím více prostředků na řešení problému zbytečných úmrtí vynaložím, tím jich bude méně. Zatím mi to nijak nevychází s ohledem na obtížně podchycení časového zpoždění. Zdraví ohrožených občanů i zdraví státního rozpočtu jde sice stejným směrem, ale tempo se liší. Nutno vydržet a počkat na další čísla.