Jak byl zadržen generál Vlasov

vlasov frank
12.5.2020 16:08
Otevírané ruské archivy a jejich historici mají stále co říct. Třeba o vlasovcích a jejich posledních dnech na našem území. Také o tom, jak a kým byl Vlasov dopaden. Stalo se 12.5.1945.

Na úvod si řekněme pár stručných informací. Poté, co sovětské vrchní velení zjistilo, že se Vlasov a jeho vojáci na frontě ztratili, vypravilo do týlu německých vojsk více než deset operativních skupin o síle od tří do sedmi mužů. Cílem bylo generála najít a pomoci mu ze zajetí. Všichni tito muži při plnění úkolu zahynuli. A poté, co vyšlo najevo, že Vlasov zradil a přešel k Němcům, byly na Němci okupovaném území vysazeny operační skupiny 4. Správy NKVD. Ty měly generála, který zradil, zajmout, anebo likvidovat. Neuspěla žádná z nich. Také proto, že Vlasov a jeho nejbližší neustále měnil časy a trasy svého neustálého pohybu.

Obávaná SMERŠ, neboli vojenská kontrarozvědka, se do pátrání po Vlasovovi a dalších čelných představitelích ROA vložila až koncem války. Z její strany nešlo o speciální operace, spíše o zevrubné, hodně široké pátrání. Tím se dostáváme ke květnu 1945 a událostem na území naší republiky.

Po osvobození Prahy se sovětská rozvědka dozvěděla, že zhruba 40 kilometrů od Plzně je dislokována 1.divize ROA (mimochodem tato divize nosila i označení 600. divize wehrmachtu) které velel generál Buňačenko (v momentě, kdy přeběhl na druhou stranu byl v hodnosti plukovníka a Sověti tak jeho generálskou hodnost nikdy neakceptovali). Byla to přesně ta divize, která podpořila pražské povstalce v jednom ze dnů povstání. Jejich vystoupení mělo ovšem spíše podobu účasti některých jejich jednotek ve sporadických bojích, než o nějakou vážnější vojenskou operaci, které by se početně nijak malá jednotka o síle divize účastnila jako celek.

Nejblíže dislokaci těchto jednotek ROA v té době byla 162. tanková brigáda 25. tankového sboru 1.ukrajinského frontu. V sestavě brigády působila jednotka vojenské kontrarozvědky, které velel major Vinogradov.Její síly byly ovšem malé a tak velitel brigády plukovník Miščenko tuto skupinu, určenou v tu chvíli k pátrání po vedoucích představitelích ROA, posílil lidmi z motostřeleckého praporu, jemuž velel kapitán Jakušov.

Tato skupina se 12.května 1945 v několika automobilech vydala směrem k prostoru, kde již operovala americká armáda a kam mířily jednotky Buňačenka. Cestou narazila na několik důstojníků ROA. Byl mezi nimi i velitel jednoho z praporů kapitán Kučinskij. Ten po zadržení uvedl, že se nikdy neúčastnil bojů proti sovětským jednotkám a že se díky tomu spoléhá na milosrdnější jednání. Následně Jakušov dopravil kapitána ROA do štábu 162.tankové brigády. Jeho výslech vedl velitel skupiny SMERČ Vinogradov. Následně došlo k dohodě a Kučinskij, jako agent - identifikátor kontrarozvědky souhlasil, že pomůže s ustanovením totožnosti velících důstojníků ROA, které, včetně Vlasova, dobře znal.

Následně zvláštní skupina objevila pohyb kolony automobilů, které mířily k Plzni. Vůz, ve kterém seděli major Jakušov a Kučinskij, řídil Kučinského řidič Dovgas. Auto kolonu předjelo a tím, že se zabrzdilo napříč silnice, kolonu zastavilo. Osádka začala prohlížet zastavená auta. Na Buňačenka a další důstojníky se přišlo hned, překvapením však bylo, že v jednom z vozů seděl sám Vlasov. Ten se snažil klást odpor, který byl ovšem zlomen i za přispění jeho osobního řidiče, jistého Komzolova. Vše proběhlo již v americké zóně, ale Američané proti tomu nijak nezasáhli.

Později byli Vlasov a s ním i Buňačenko dopraveni do Moskvy. Tam, na Lubjanke, oba osobně vyslýchal tehdejší šéf Hlavní správy kontrarozvědky SMERŠ Viktor Abakumov. Vše skončilo, jak muselo. Všichni, Vlasov, Buňačenko a dále Truchin, Malyškin, Žilenkov, Meandrov, Zakutnyj a další byli v létě 1946 popraveni.

Pětice velících sovětských důstojníků, kteří se podíleli na zadržení Vlasova byla vyznamenána Řádem Suvorova II.stupně, což bylo ocenění, které se udělovalo zcela výjimečně za úspěšné vojenské operace. Ne dosti na tom. Příslušníci kontrarozvědky, kteří se bezprostředně podíleli na zadržení vysokých důstojníků ROA ,dokázali přesvědčit nadřízené orgány, aby vyznamenáni byli také lidé, kteří jim pomohli. Řád Vlastenecké války I.stupně tak obdržel Kučinskij, který si navíc mohl ponechat i vyznamenání, která dostal do svého přechodu k vlasovcům a řidiči Komzolov a Dovgas se stali držiteli Řádu Vlastenecké války II.stupně.

Inu i taková byla válka...

 

Foto: Generál Vlasov s K.H. Frankem, po válce byli oba odsouzeni k trestu smrti, Vlasov v Moskvě a Frank v Praze.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Jiří Volný st.

Omlouvám se, nechtěl jsem se Vás dotknout.

antonin vaclav

Jen jsem se vyjádřil k Vašemu "autor zapomněl" jak jste určitě pochopil. Vaše inpertinence k tomu co se mi bude líbit není vhodná a už Vám nebudu odpovídat.

Jiří Volný st.

Představte si, že by Američané s podobným zaujetím honili, například po Praze, Němce, které chtěli získat do vlastního zajetí. Při nahánění Vlasova mohlo dojít k nechtěnému střetu Američanů s jednotkami Rudé armády. To by se Němcům určitě hodilo!

V zájmu objektivity jsem doložil informace, které vykreslují pravdivěji generála Vlasova. Obdržel Řád rudého praporu, to se Vám, vážený pane Antoníne, bude jistě líbit. 

antonin vaclav

Autor nic nezapoměl, titulek zní "Jak byl zadržen generál Vlasov". To je v článku dobře popsané a jestli nenapsal čísla ponožek Vlasova, je Váš problém.

Jiří Volný st.

Především Američané a Britové se báli o své vojáky, kteří padli do německého zajetí. Tudíž podepsali se Sověty dohodu o navrácení občanů do země původu. Což znamenalo pro polovinu zajatých občanů SSSR popravu nebo jízdenku do gulagu. 

Jinak autor zapomněl dodat, že za boje při obraně Moskvy byl generál Vlasov vyznamenán a později upadl do německého zajetí díky neschopnosti Stalina a Žukova, kteří vydali nerealizovatelné rozkazy a nechali jeho jednotky bez podpory na pospas Němcům.

Přidám informaci, že ještě v dubnu 1945 přecházeli na stranu ROA vojáci Rudé armády. Pochopitelně, že generálové Wehrmachtu z toho byli úplně v šoku. Mnozí byli vysláni s tajným a nebezpečným posláním hlídat velitele ROA, na kterých měla sovětská kontrarozvědka "speciální" zájem.