Jak na Nový rok, tak po celý rok

NovyRok
8.1.2021 16:24
Poslední měsíce loňského roku v ČR se vyznačovaly na pozadí rozpočtového pábení horečnou informační aktivitou a dalšími výrony řídicích - zhusta plošných - zásahů vlády do průběhu epidemie. Prostě okurková seźona jak náleží, kdy na téma covid lze psát cokoliv a jakkoliv. Zdá se, že Nový rok neznamenal změnu a vše bude pokračovat ve starých kolejích. Takže pár slov ke covidu i trochu "okurkové" omáčky z jiné mísy přičiním i já.

     Jak hlásá pan Urbánek a jak já jej s oblibou a rád cituji, tam kde je kvantita, nemůže být kvalita. Zaměření vlády na kvantitu (plošnými opatřeními počínaje a mrtvými konče) je toho pěkným příkladem. Úsilí vlády má jistě dopady na její vnímání veřejností, ale z hlediska mých očekávání je to už něklik měsíců vcelku nesmysluplná nuda, takže ani  nebylo v tomto směru příliš co komentovat. Třeba od 9. října, kdy příspěvek pana Novotného "Covidová neinformovanost" pěkne popsal styl práce vlády se nic principiálního nezměnilo. Z mnou dlouhodobě preferovaného hlediska zmenšení nevratných dopadů epidemie na jednotlivce a domácnosti nevidím nižádný praktický přínos, který by stál za povšimnutí, nebo za komentář, při kterém bych se neopakoval, ev. musel měnit své názory. Možná je to jen tím, že za takové dopady epidemie, kterými dle mého setrvalého názoru má význam se zabývat jako hlavními (vysoko čnícími nade všemi ostatními), jsou dosavadní zbytečná úmrtí. Patří k tomu také zbytečné vystavování nejohroženějších občanů  riziku těžkých průběhů covidového onemocnění a zbytečné vystavování nejohroženějších občanů vysoké pravděpodobnosti zbytečné smrti. Na to vláda, soudě podle činů a výsledků, vcelku úspěšně kašle téměř plnou kapacitou svých plic. Již déle však pozoruji, že logika života (a občasné osvícené iniciativy jednotlivců ovlivňující vládní rozhodování) postupně vládu tlačí tam, kam měla namířit úsilí jako první. Nu což. Kupodivu nikdo jim tuto cestu lemovanou větším než nutným počtem mrtvol nevyčítá. Takže to, co se zdálo býti dříve odpudivou konspirační teorií - a věřte, že je nemám rád - se dnes jeví jako výsledek plánovitého (pokud se to vše opírá o tzv. "vládní strategii" a o poradní týmy, pak přídomek "plánovitý" není mnou uměle vymyšlené klišé) postupu pod názvem "třetí cesta penzijní reformy v ČR". Jen bude zajímavé, pod kterým jménem tato penzijní reforma vejde do historie (Babišova? Prymulova?, Blatného? Hamáčkova? Schillerové?....opravdu těžko hádat, kdo se této nálepce úspěšně vyhne). Jisté je jen to, že nižší počet důchodců a nižší počet na finance a péči náročných zdravotních pojištěnců je již dnes zakalkulováván jak do snížení nároků na důchodový i zdravotní systém i na státní rozpočet. Osobně - ač reprezentant ohrožené skupiny - to ze zdravotní stránky vidím stejně optimisticky jako dříve (a že to lítá všude kolem, ne že ne). Pokud mám opravdu reálné obavy, pak se obávám jen o ty, kteří nemají rozumnou volbu. Takže zejména všem jim upřímně přeji v tomto roce aspoň to štěstí.

   Shrnul bych to asi tak, že za poslední   3 měsíce je na covidové frontě klid,  neprobíhají žádné obsahové či principiální změny přístupů k řešení epidemie, které by vůbec stály za hlubší úvahu, aniž se člověk musel opakovat. Umělé zvyšování zátěže zdravotního systému i komunikační pikantérie (jako označování evidenčního systému za strategii nebo změny pořadníku na testování či očkování za změnu strategie) nezbývá než jen registrovat jako všední děje. Zdánlivě vzrušující momentky spoza velké louže mě zaujaly spíše jen z hlediska specifických (ne)možností korespondenčního, potažmo distančního hlasování vzhledem k situaci u nás, popř. z hlediska mizivých dopadů do ekonomiky. Ostatní věci mi zas tolik neříkají, není to můj hlavní předmět zájmu.

    A to je dobře, protože je vhodná chvíle i na úvahy z jiného soudku. Jeden nenápadný příklad - významný, ale přece jenom  detail - toho, jak  systém práce vlády a politické garnitury vůbec postrádá připravenost a schopnost reflektovat to, co život přináší a vyrovnat se s tím z hlediska dlouhodobých potřeb naší společnosti. O co jde?

    Mediálním prostorem prolétl - tuším už v říjnu - návrh, který snad ani nebude předmětem vážného projednávání ve sněmovně a sice návrh Markéty Pekarové Adamové (TOP 09), "aby mohli podnikatelé propustit své zaměstnance bez udání důvodu". [[https://www.narodninoviny.cz/top-09-chce-aby-mohly-firmy-propoustet-lidi-bez-duvodu/].

    Byl jsem zvědav, jak taková politická světlice skončí a jak ozáří temná zákoutí mozkových závitů kompetentních osob. Siluety mozkových závitů byly ovšem téměř nezřetelné (buď nebyly v akci, nebo vypadají vždy stejně), takže ani prudké světlo nepomohlo. Poté ticho po pěšině a tma vůkol.  Kolik podobných myšlenek s možným pozitivním potenciálem při správném provedení prošlo za rok 2020 kolem nás, Bůh suď.

     Sluší se uvést, to aby bylo předem jasno, že pro mne není podstatné, odkud takový návrh vzešel a ani rozhodně nepléduji za tento návrh, tak jak byl prezentován. Chci na něm pouze ukázat, jak potrhlost, rámována neznalostí či úzkými zájmy a vtělená do mechanismů vládnutí, brání vyhodnocení podobných návrhů a jejich využití či nevyužití k lepšímu provádění vládní strategie či k jejímu zdokonalení. 

    Podle mne totiž tento návrh směřuje k podpoře restrukturalizace naší ekonomiky cestou vyšší mobility pracovních sil. Pokud by byl dopracován (zamezení negativním důsledkům na práva zaměstnanců a zakomponována účinná zpětná vazba proti zneužití nad rámec zájmů zaměstnavatelů a zaměstnanců), pak by byl bez debaty krokem kupředu. Krokem kupředu při realizaci strategie restrukturalizace ekonomiky ve spojení se strategií rozvoje pracovního trhu. Tečka.

    Nezaregistroval jsem však žádné oficiální, ani neoficiální vyjádření, ba ani vyjádření, který by jej vyargumentovalo a následně odůvodněně zavrhlo jako neperspektivní z pohledu dlouhodobé strategie, či naopak zahrnulo do strategie a realizace v nynější vhodné době (Kdy - když ne dnes? Notabene vedle tolika jiných nesystémových plošných opatření na úkor státního rozpočtu). Proč asi? Protože žádná strategie není? Nebo třeba je, ale je každému fuk? Nebo není dostatečně brzy před volbami? Nebo chybí mozky? Nevím.

     Dovolte tedy pár úvah k danému návrhu. Úvah, které bych očekával místo planého řečnění o strategiích a které postrádám. Uvedený návrh se svojí kvalitou naprosto neliší od návrhů na změnu daní či jiných návrhů na úpravu státního rozpočtu, které jsme nuceni protrpět.  Ale je tzv. "čítankový", přitom dostatečně diskutabilní a snadno si najde své přátele i nepřátele. A tak se na něj tedy podívejme!

      Na první pohled jde o "asociální návrh"  ve smyslu toho, že usnadní zaměstavatelům se zbavit lidí. To bychom však museli odhlédnout od toho, že v posledních dvou letech mají zaměstnavatelé větší problém  zaměstance získat než se jich zbavit. 

     Podstatnější je to, že  - pokud by tento návrh byl realizován - nesporně by zvýšil pružnost pracovního trhu.  A to je pozitivní přínos bez ohledu na covid. Už úplně zapomeňme, že autoři návrhu tento návrh nabízí pouze jakoby jeden z covidových receptů (zatím není hrazen žádnou ze zdravotních pojišťoven). A řekněme si na rovinu: Pokud by neměla vyšší pružnost pracovního trhu socíální nebo lidskoprávní nepříznivé dopady - každý ekonom by patrně byl jednoznačně pro!

    Jak to tedy autoři návrhu vlastně myslí? "Stát prý zbytečně udržuje lidi na mrtvých pracovních místech. Místo toho by si měli hledat práci v odvětvích, kde zaměstnance shánějí." Také tvrdí, že  „Situace na pracovním trhu je taková, že mnohá pracovní místa zanikají a zaniknou. Některá místa jsou sice podpořená státními financemi skrze Antivirus B, ale ta místa jsou ve skutečnosti mrtvá. Tito lidé jsou tak udržováni na místech v naivnídostatečně  jistotě, že mají práci.  Proto chce, aby firmy mohly propustit své zaměstnance bez udání důvodu.  Propuštění by ale dostali tříměsíční odstupné, na místo běžného dvouměsíčního.  Dva měsíce z toho by ale platil stát. Její návrh by měl mít údajně jen omezenou platnost, tedy po dobu jednoho roku od účinnosti zákona." (tolik známo z médií).

     Musím se přiznat, že podobné návrhy - přestože za jistých okolností by i mě mohly těžce postihnout - se mi vždy líbily. Podobně je tomu i v tomto případě.  Hlavně mě přinejmenším zajímá: 

a) jestli navrhovaný zákon nemůže být zneužit proti zaměstancům

b) jestli navrhovaný zákon zlepší postavení firem v současné situaci

c) jaký rozsah má vůbec smysl (jestli by nedošlo jen k bezvýznamnému zavedení další zbytečné formy rozvázání pracovního poměru)

d) jestli se vynaložené prostředky těm, kdo takový návrh budou sanovat (třeba i stát), náležitě vrátí.

   Co tedy s tím?

ad a) JAK by navrhovaný (zákon?, novela?) měl vypadat, aby bylo zneužití vyloučeno? Musel by stanovit časové a věcné oddělení projevu vůle obou stran tak, aby rozhodnutí žádné ze zúčastněných stran nebylo ovlivněno ničím jiným. Třeba takto (příklad): 1.Zaměstnavatel nebo zaměstnanec povinně písemně učiní nabídku pro jednostranné ukončení pracovního poměru ke konkrétnímu datu. 2.Druhá strana stran povinně písemně akceptuje tuto nabídku k uvedenému datu. Mezi těmito prvními dvěmi prokazatelnými projevy svobodné vůle musí být minimálně dva pracovní dny. 3. Bez ohledu na to, kdo učinil první nabídku, zaměstnanec potvrdí ještě jednou povinně písemně, že nabidku přijal a to podle tohoto nového paragrafu zákona. 4. Tím je rozvázání pracovního poměru neodvratně potvrzeno a nelze odvolat. Rozvázání pracovního poměru platí pouze tehdy, pokud tento opětovný projev vůle zaměstnance je učiněn minimálně dva pracovní dny a maximálně 5 pracovních dnů od přosledního předchozího projevu vůle. Jinak neplatí. 5. V každém projevu vůle musí být uveden odkaz na tento nový speciální výpovědní důvod.

ad b) Hlavním předpokladem pro to, aby došlo ke zlepšení postavení firem v současné situaci (a nedošlo k tomu na úkor zaměstanců) musí být jistota co největší možné svobody rozhodování zaměstnavatele i zaměstnance. 1. Tedy pokud se zaměstnanec rozhodne opustit firmu a jít za lepším, pak mu kromě zájmu zaměstnavatele o jeho práci nemá bránit existenční obava o dobu přechodu na novou pracovní pozici. Tedy klidně tří až šestiměsíční odstupné. 2. Pokud zaměstnavatel nepotřebuje zaměstnance pro nové období, pak mu kromě oprávněného nesouhlasu zaměstnance s jednostranným rozhodnutím nemá v tomto záměru bránit jiné hledisko - třeba obava o nedostatek dostupných prostředků na odstupné, které omezí jeho budoucí investice či jej existenčně ohrozí. Tedy klidně tří až šestiměsíční odstupné by mělo být plně hrazeno státem. 3. Není vyloučeno, aby ten zaměstnavatel, který si to může dovolit, se svobodně bez dalšího rozhodl přidat k odstupnému i své prostředky. 

  • Firmy, které přežívají jen tak tak a nemají perspektivu (třeba bez ohleu na epidemii) nebudou tak uměle vyživovány. Jejich postavení se však nezhorší díky novému návrhu.
  • Firmy, které mají perspektivu, se mohou nezatíženy dodatečnými náklady (úleva administrativní i finanční) směle rozvíjet. Jejich postavení se však díky novému návrhu zlepší. Celkově pro restrukturalizaci ekonomiky bude v krátké době učiněno více s minimálními náklady než jsme svědky dosud.

ad c) Tato forma rozvázání pracovního poměru více chrání zaměstnance a méně poškozuje zaměstnavatele. Rozsah může být větší či menší - podle toho bude jednak možno měřit kvantitativně rozsah strukturálních změn.(Z čísel v kombinaci s údaji úřadů práce bude možno přesně spočítat útlum neperspektivních a rozvoj perspektivních firem a oborů - a to odděleně). Při menším rozsahu budou také společenské náklady malé a příznivý efekt malý, při větším rozsahu budou společenské náklady velké a přínos velký. V každém případě (vid následující bod) nedojde k promarnění společenských prostředků na úkor firem, jako je tomu při jejich dnešní plošné nediferencované a nevratné covidové podpoře dnes. [vzájemně se to však nevylučuje, vyšší rozsah této formy rozvázání pracovního poměru, snižuje tlak na podporu pro udržení pracovních míst]

ad d) Pokud zákonná úprava dle návrhu bude pamatovat na zákaz znovu přijmout takto uvolněného pracovníka, aniž by před jeho znovupřijetím firma uhradila do státního rozpočtu veškeré dosud vyplacené odstupné, nehrozí nebezpečí, že stát přijde o marně vynaložené prostředky. Finanční přínos (návratnost státních prostředků na odstupné) je na jedné straně odvozen od ušetřených státních prostředků na podporu udržení pracovníků (po blíže neurčenou dobu odsouvání problému umělé zaměstnanosti) ve firmách, které ztratily odbyt, potažmo i právo na existenci.  Finanční přínos je na druhé straně odvozen od zvýšených tržeb (obratu jako "základu" DPH kupř.) rychleji se rozvíjejích se firem.

Takže asi tak. Tento drobný příklad vnímám tak, že vláda ani vrcholní politici  nepracují soustavně na dlouhodobých úkolech (strategiích), nikdo z jejich aparátů se nezabývá přípravou a vyhodnocováním příležitostí pro realizaci těchto strategií. Co jim zbývá? Až je tlak a čas dožene, pak budou buď "hasit požáry" nebo "připravovat nové obecné koncepce a strategie", nebo nám tvrdit, že musíme poslouchat EU, nebo nám vysvětlovat "složitost problematiky". A je úplně jedno, jestli jde o restrukturalizaci ekonomiky, mobilitu pracovního trhu, zelenou energii, různé průmysly 4. až 44. apod. Očekávali by jste od vlády něco kloudného v řadě jiných oblastí, když takové triviality jsou mimo její pozornost? Pocítili by jste hlubokou důvěru v promyšlené řízení naší společnosti i jinde, když na libovolně namátkou vybraném detailu po něm není ani známky? Myslím, že tento Jeden příklad je lepší než tisíc zbytečných rad, jak napravit vrozený instinkt vlády k realizaci covidové nestrategie.

  Mám-li zůstat optimistou, nacházím tu důvěru spíše v individualitách než v institucích. Ale i v tomto směru to vypadá, že cesta pro individuality bude trnitá - a to jak na Nový rok, tak po celý rok. 

Aktualizace 17.1.2021: Jen mimochodem, když jsem pátral po osudu uvedeného pozměňovacího návrhu ( na https://www.psp.cz/sqw/ppn.sqw?id=6147 ), přímo jsem jej nenašel, našel jsem ovšem řadu jiných, které  rozhodně mají vždy nějaké racionální a smyslupné jádro. Jsou prostě dobrým východiskem pro věcnou diskusi Pokud bych se jimi zabýval, určitě bych je musel trochu rozžužlat tak, jak jsem to předvedl výše s námětem odstupného. Smyslem mého příspěvku však bylo spíše "nastavit zrcadlo" vládě a zobecnit neschopnost myšlení dopředu na nějakém konkrétním příkladě. Úsměv na tváři mi však vyloudily související odkazy na https://demagog.cz/vyrok/20033, kdy nějaký demagog, důstojný reprezentant tohoto slova cupuje návrhy a výroky (paní Markéty Pekarové Adamové) tak, že je triumfuje výroky podstatně vyšší demagogické kvality. A balast (bez vlastního návrhu na vylepšení) v podobě mlhy, vycházející ze spravedlivých úst, těsně pod rosným bodem, na konec.

 

 

luis
Vývojář (ročník 1955), se zkušenostmi z ekonomiky, managementu, zemědělství a techniky. Zajímám se o makropolitiku a makroekonomiku pouze z pohledu jejího dopadu na lidi, které znám a z pohledu jejich možných reakcí.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.