Jak pravda a láska nezvítězila nad lží a nenávistí.

klavesnice stroje
21.11.2021 12:32

    Publikoval jsem tu na stránce Vaše věc před nějakým časem článek o mé účasti na demonstraci tzv. „běloruských demokratů“ v srpnu 2020, která si vzala jako motto protestovat proti údajné brutalitě běloruské policie proti beránčí oposici v zemi. Já se této demonstrace v Praze zúčastnil s transparentem „At´ žije Lukašenko“ a byl jsem v průběhu průvodu 2 x napaden, nejprve jedním „demokratickým“ Bělorusem, a když se ten Bělorus ode mne odtrhl, tak na mě zase zezadu zaútočil ještě český policista. Představitel „Pomáhat a chránit“ na mě zaútočil tím stylem, že mě předloktím uchopil zezadu pod krk a dotáhl mě ke sloupu podloubí a loket mi natlačil do mé krční tepny a tlačil můj krk proti kamennému sloupu restaurace, kde právě hosté popíjeli spokojeně pivo. Když se mi za pár dní nato objevil na krku tak 10 cm sytě modrý hematom na místě mé krční tepny, tak jsem si šel stěžovat na policii na brutální zásah policistu vůči mé osobě.    

    Na šetření případu policií je zajímavé to, že podle policie právě z tohoto momentu, kdy na mě zaútočil ten Bělorus, tak prý kamera vyšla na Malostranském náměstí ze záznamu, a do záznamu zase údajně najela v momentu, kdy policista uvolnil své buldočí sevření té mé krční tepny. Mohu k argumentaci policie dodat, že vědět dopředu ty přesné vteřiny, kdy se kamera na Malostranské náměstí tzv. nedívá, tak to bych snad šel raději na tom náměstí udělat nějakou tu káču v ten moment.

    Druhou zajímavou věcí bylo to, že se proti mně zformoval tým 7 policistů, kteří proti mně svědčili, že se mě prý ten policista - škrtič ani nedotknul, ale o tom tu dnes hovořit nechci. Budu se raději věnovat tomu, co následovalo po tomto souboji dvou útočníků proti jednomu svobodnému názoru.

    Průvod se pak končil na Loretánském náměstí, kde se odehrály nějaké ty projevy, a v jeden moment šly kolem mě dvě dámy a ta jedna říká té druhé, vyfoť mi ho, zjistíme si ho. Ony zřejmě ty dámy netušily, že jsem tento jejich rozhovor vyslechl. Ta jedna dáma se ke mně pak postavila a ta druhá nás dva vyfotila. Za dva dny na to mi jeden známý poslal link na facebookovou stránku nějakého Romana Máci, kde bylo vystaveno mé foto s tou dámou po pravici a pod tímto fotem bylo doplněno moje jméno a rok narození i s informací, že jsem se zúčastnil koncertu Alexandrovců v Praze. Navíc tam byl k tomuto tématu i link na nějaký časopis „Žumpa listy“, kde byl popsán průběh demonstrace s konstatováním, že prý jsem já narušoval průběh demonstrace, a to zřejmě tím, že jsem se nechal záměrně napadat policií a běloruskými demokraty.

   Pod tímto mým fotem pak následovala nějaké ta hanlivá diskuse k mé osobě, ale jeden komentář zaujal mou pozornost a ten zněl: „Ať toho zmrd.. někdo sejme“. A tu máš čerte kropáč, to bylo asi za ty Alexandrovce. Když už se tady policie a Koudelka z BIS dnes velice zajímají o ty tzv. hybridní hrozby, tak to byla přesně ta hybridní hrozba ze strany Pravdy a lásky, jejíž obětí jsem se tentokrát měl stát já. A tak jsem zkrátka nelenil a zašel jsem dotyčného /dotyčnou nahlásit na policie. Cca za 2 dny poté ta hybridní hrozba z Facebooku zmizela.

   Musím říci, že jsem donedávna netušil, kdo byly ony dvě dámy, co si daly tu práci mě vyfotit a zjistit si moje jméno a prošly si návštěvníky všech koncertů Alexandrovců, které kdy v Praze byly, a daly tuto klíčovou informaci na Facebook, aby mohly prožít nějaké to vyvrcholení nad tím, že se jim podařilo rozdmýchat nactiutrhačskou kampaň proti mé osobě.

    Ted´se časově posunu asi tak o více než rok. Nedávno jsem se zúčastnil demonstrace před polskou ambasádou v zájmu toho, že by měli Poláci z humanitárních důvodů přijímat uprchlíky z Běloruska atd. Tu demonstraci pořádala nějaká Polka žijící v ČR. Na úvod ta organizátorka přiznala, že jí její známí považují za sluníčkářku, ale to není důležité, podstatnější je, že tato organizátorka mimo jiné přivítala na demonstraci nějakou paní Janu Hradilkovou jako váženého hosta. Tato Hradilková pak přispěla do diskuse tím, že v proslovu zmínila, že bychom údajně měli stát před běloruskou ambasádou a tam protestovat proti diktátorovi, a já jen dodávám toho, jehož jméno jsem měl původně napsáno na tom mém transparentu v srpnu 2020. Tak tady vidíte ten červený hadr, který tak dráždí Pravdu a lásku u nás, a ti Alexandrovci také, samozřejmě.

     Já jsem v reakci na tento projev paní Hradílkové v diskusi projevil souhlas s tím, že tu opravdu nejsme před tou správnou ambasádou, avšak opravil jsem ji v tom, že bychom měli protestovat bezesporu před americkou ambasádou. A dodal jsem, že to je přece ta země, která rozbila domovy těmto emigrantům a vyhnala je z domovů na cestu do zemí, které podporovaly a mnohdy se i poluúčastnily rozbití jejich domovů.

   Chvíli mi to trvalo, ale pak mi zapálilo v hlavě, že ta Hradilková byla přece ona dáma, co si mě vyfotila před více než rokem na Loretánském náměstí a dala mé foto i mé jméno na tu facebookovou stránku Máciho, kde se pak objevila i ta výzva, „At´ toho zmrd.. někdo sejme“.

    Když už jsem věděl jméno, tak nebylo těžké zjistit, kdo to je ta Hradílková. Píše se na webu, že je to snad nějaká básnířka, dokonce prý oceněná nějakou Šiklovou. Toto poznání naplnilo můj černý scénář, že proti mně zde stojí těžká Havlistická váha se sakra peprným básnickým jazykem. Paní Hradilková měla intuici a utekla ještě před koncem demonstrace před tou polskou ambasádou, jinak jsem se chystal se jí veřejně zeptat, „To jste byla Vy, paní Hradilková, kdo tam přiřadil toho zmrd.. k mému jménu?“.     

   Ještě jedna zajímavá věc se tu kolem mého případu odehrála, ze které je možno si vzít ponaučení. Já jsem tento případ popsal a dal jsem ho na určitou webovou stránku, a když jsem učinil odkaz na tento svůj článek na webu na svoji facebookové stránce, tak mi přišla zpráva od Facebooku, že tento můj vzkaz na Facebooku nikdo nevidí, protože jsem  zřejmě napsal neprvdu a bla, bla, bla. To, že mi Facebook blokuje jakýkoliv link na tento můj článek na webu, jsem si pak ještě ověřil.

     Jedna věc je tu však k zamyšlení. Když tam 4 dny viselo na Facebooku nějakého Máciho moje jménu a u toho: „Ať toho zmrd.. někdo sejme“, tak to chlapcům a děvčatům z Facebooku nevadilo, a když pak o tom napíši pravdivý článek, tak to cenzurou na Facebooku neprošlo a ti mi blokuji jakýkoliv odkaz na tento článek. To jsou ale paradoxy, tak nějak by se asi vyjádřil Venca od flašky.

   A nyní udělám závěrečné resumé. Tak jsem tu popsal, jak dokáže Pravda a láska hluboko klesnout, a proto si myslím, že v tomto případě alespoň morálně musela Pravda a láska u slušných lidí utrpět fiasko, něco prohlašují, a něco jiného pak dělají. Je však z tohoto příkladu vidno, že pokrytectví pocházející od Havla tu má své plnohodnotné nástupce.  

   A ještě přidám vysvětlení, co je taktéž důvodem, proč tu píši tuto svoji story a uvádím tu i jméno paní Hradilkové. To má jeden důvod, kdyby si náhodou myslela ta kohorta Pravdy a lásky, že když dají někam na Facebook moje foto a jméno, aby si k tomu každý mohl napsat jakoukoliv lež, špínu a urážky, takže já se mám z toho snad poto.. strachem? Tak já tu vzkazuji Pravdě a lásce, že jsem se nepoto strachem.

 

 


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.