Je Vladimír Putin vůči Západu příliš „měkký“?

putin vlajka kremlin free
17.12.2018 19:03
V části ruských elit roste nespokojenost s politikou prezidenta Putina vůči Západu. Rozladění stoupá v části vojenského vedení, v části bezpečnostních složek, patrně také u některých zpravodajců. Naopak nejsou indikace, že by se „anti-putinovské“ brblání ozývalo z ruského ministerstva zahraničí. Dobře se ví, že výhrady k některým složkám Putinovy zahraniční politiky má větší počet poslanců Státní dumy i senátorů z Rady federace - horní komory ruského parlamentu. Kritika začíná stále častěji pronikat do některých ruských médií, včetně známých TV kanálů. Víc a víc nespokojenců je v řadách národovecky orientované ruské inteligence. Na ruského prezidenta roste tlak, aby postoj k Západu přitvrdil.

Rusko a USA

V prvé řadě jde o postoj k Washingtonu, jmenovitě k prezidentu Trumpovi. Stále víc lidí co v Rusku mohou mluvit do zahraniční politiky, již Trumpa fakticky odepsalo. Jsou znechuceni jeho triky typu „chtěl bych se s Putinem setkat“, „setkám se s Putinem“ a „nesetkám se s Putinem“ (nedávný summit G20 v Argentině). Trump přestává Rusko zajímat. Zdá se, že v Moskvě mají dnes jinou starost – zjistit kdo vlastně Ameriku řídí. Přesněji, zda ji vůbec někdo řídí. Stále chaotičtější stav ve vedení této země s obrovským vojenským potenciálem budí rostoucí obavy.

USA mj. vyvolávají i nové rozsáhlé kolo zbrojení. Nejbližším krokem bude vypovězení smlouvy o raketách středního a krátkého doletu z období Reagan – Gorbačov. Pak smlouvy START III. V této věci jsou v Rusku výjimečně všichni na stejné lodi. Shoda je v tom, že zbrojit pak bude i Rusko, ovšem mnohem racionálněji a rozvážněji než Amerika. V Rusku to na rozdíl od USA možné je. Jednak je tu zkušenost ze studené války – i když západní teze o tom, jak USA „uzbrojily“ SSSR jsou minimálně přehnané. Je to jedna z nejúspěšnějších „fake news“, které západní propaganda za posledních 30 let vyrobila – dávno před tím, než se v politice objevil Trump.

Krize na Ukrajině

Asi největší tlak na Putina bude v ukrajinském směru. Nedávná přihlouplá provokace Porošenkových námořníků v Kerčském průlivu takový vývoj možná urychlila.

Ruským kritikům Putina značně vadí, že Porošenko si tentokrát poprvé troufnul provokovat přímo na ruském území – v ruských teritoriálních vodách. Poukazují taky na to, že Moskva nijak nereagovala na nedávnou vraždu šéfa Doněcké lidové republiky Zacharčenka, kterou provedli Porošenkovi diverzanti. Hovoří se též o letošním jarním zajetí ruské rybářské lodi ukrajinskými úřady, které zůstalo bez odpovědi Moskvy.

Ozývají se důrazně hlasy, aby si Moskva přestala hrát kolem Ukrajiny se Západem na schovávanou. Aby dala Bruselu a Washingtonu jasně na vědomí, že podstatou ukrajinského problému nejsou Rusové a rusofilní Ukrajinci na východě Ukrajiny, ale kyjevský režim. Soudí, že je na čase, aby Putin definitivně ukončil trapné tanečky kolem Minských dohod. Ty Porošenko soustavně ignoruje, přičemž z jejich nedodržování Západ systémově obviňuje Moskvu. Kritici mají současné ruské diplomacii za zlé i to, že Minskými dohodami převzalo západní a kyjevskou koncepci ukrajinské krize, podle níž je pes zakopán na východě Ukrajiny, nikoli v Kyjevě.

V Rusku se množí i hlasy, že od očekávaného odchodu Porošenka po prezidentských volbách v květnu 2019 je naivní čekat v politice Kyjeva nějakou změnu (Putin tyto volby považuje za možný významný předěl ve vývoji ukrajinské krize). Tyto hlasy vycházejí z toho, že Západ se pevně rozhodl dlouhodobě koncipovat Ukrajinu jako jeden z hlavních a dlouhodobých nástrojů své protiruské politiky. Bude proto trvale udržovat sankce i s jasným vědomím, že na vývoj krize nemají a nebudou mít vliv.

Použije Rusko na Ukrajině „kosovský scénář“?

V Moskvě se začíná mluvit o tzv. „kosovském scénáři“. Tedy s odvoláním na masivní porušování lidských práv lidí žijících v obou východo-ukrajinských republikách (tzn. převážně Rusů, ale nejen) vojensky zlikvidovat veškeré ozbrojené a jiné síly Ukrajiny soustředěné na linii příměří (a na přístupech k němu) s oběma odštěpeneckými republikami. Takové „vysvětlení“ bylo základem vzdušného přepadení tehdejší Jugoslávie letectvem NATO.

Spekuluje se o ruském úderu ze vzduchu ze dvou stran – z prostoru za ukrajinskou východní hranicí a z moře. S pozemní operací ruské armády se nepočítá. Na rozdíl od NATO v Jugoslávii by Rusko nepoužilo letectvo. Podobně jako Severoatlantická aliance před 20 lety proti Bělehradu může Rusko použít rakety z lodí v Černém a Azovském moři a z pozemních základen za ukrajinskou hranicí. Trvání vojenské akce by nepřesáhlo 3 – 4 dny. Z ukrajinské armády zůstanou trosky „podporované“ americkými a anglickými instruktory. Co by takový vývoj způsobil na ukrajinské vnitropolitické aréně a co mezinárodně, není tématem toho článku.

Když se před časem dotázali v jedné německé TV jakéhosi německého generála, zda si myslí, že na Východní Ukrajině bojuje ruská armáda, odpověděl: „Kdyby tam byla ruská armáda, tak nejpozději do 10 dnů jsou v Kyjevě“. Herr generál už byl v penzi, tak si to mohl dovolit.

Nelze ale současně nevidět, že USA (a proto i Porošenko) se snaží od počátku zatáhnout Rusko do „velké války“ s Ukrajinou. Přitom je jasné, že Západ Ukrajinu bránit nebude. Za to jim ta země nestojí. Případný ruský vojenský zásah ovšem umožní vyexponovat proti-ruskou hysterii v různých oblastech na míru, kterou si dnes těžko umíme představit.

bratrský ukrajinský národ

Příznačná je rostoucí averze mnohých Rusů (dá se už patrně mluvit o přinejmenším segmentu ruské veřejnosti) vůči oficiálním tvrzením o „bratrském ukrajinském národě“. To je teze prezidenta Putina a ministra zahraničí Lavrova. Od ministra obrany Šojgu, ministra vnitra či náčelníků civilní a vojenské rozvědky a kontrazvědky ji ovšem neuslyšíte.

V této souvislosti nelze zapomínat, že o původu Ukrajinců a Ukrajiny se dlouhá léta vede po rozpadu SSSR mezi Moskvou a Kyjevem urputná „historická“ válka.

V Rusku je k mání množství publikací prokazujících, že Ukrajinci historicky nejsou žádní Ukrajinci nýbrž Malorusové, tedy západní Rusové. Území kde Malorusové žili, se za ruských carů přirozeně nazývalo Malorusko (Мaлороссия) a bylo územně menší než dnešní Ukrajina. Proto se rozhodnutí hetmana Bogdana Chmelnického kolem r. 1654 připojit území jeho vojska, Vojska Záporožského, k říši ruského imperátora často v Rusku označuje (i když nepřesně) jako „znovusjednocení“ Ruska a Ukrajiny. Protože žádná Ukrajina tehdy nebyla, je mnohem přesnější mluvit o „návratu Rusů k Rusům“.

„Ukrajince„ z Malorusů „vyrobilo“ Rakousko – Uhersko (nejdříve v Haliči) a pak Německo. Hlavním cílem Vídně a Berlína při vytváření „Ukrajinců“ bylo odtrhnout „jejich“ geopolitický prostor od Ruska. Dvojí monarchie měla při vytváření „ukrajinského národa“ dost naspěch (protože s tím začala pozdě) a neměla moc času na přemýšlení, jak nový národ pojmenovat.

Takže použila pro označení nově vymyšleného národa staré ruské lidové označení této oblasti ruského impéria - Okrajina (z původního ruského Ukrajina, Vkrajna, tj. okraj říše ). Okrajina bylo tehdy označení zeměpisné, nikoli etnické. Rakouská invence z něj udělala i pojmenování národa.

Nemalá část současných ruských historiků soudí, že „projekt Ukrajina“ byl jednou z nejúspěšnějších operací rakousko-uherské resp. císařské německé rozvědky a vůbec státní správy před 1. světovou válkou, v jejím průběhu a po ní. Což může být pro Čechy odkojené Haškovou koncepcí vyjádřenou Švejkem (podle níž Rakušané, zejména jejich důstojníci, nebyli nic jiného než parta blbců) nemalé překvapení. Pokračování „projektu Ukrajina“ posunutého o více než 100 let do naší doby sledujeme navíc prakticky v přímém přenosu.

Způsob vzniku „ukrajinského národa“ a zejména politický cíl jeho vytvoření může být až dodnes vysvětlením zatvrzelé rusofobie nejen ukrajinského politického vedení, ale i části ukrajinské veřejnosti.

Rusové v zahraničí

Ukrajina resp. Rusové na Ukrajině jsou integrální součástí dalšího směru Putinovy zahraniční politiky, s níž ne všichni v Rusku souhlasí. Jde o Rusy žijící v zahraničí. Zánik SSSR způsobil, že 25 milionů Rusů se doslova přes noc trvale ocitlo mimo Rusko. Tedy v někdejších svazových republikách. Nejvíc na Ukrajině (odhady se značně různí, ale patrně jde o číslo pod 10 000 000 lidí).

Putinovi vyčítají, že nemá ucelenou koncepci práce s krajany v zahraničí. Mít ovšem takovou koncepci je věc objektivně složitá už proto, že zahraniční Rusové žijí v naprosto odlišných civilizačních, kulturních a náboženských prostředích – od západní Evropy (zejména Německo, ale i Rakousko a Švýcarsko), přes východní Evropu (baltské země, Ukrajina, Bělorusko, Moldavsko), ke Kavkazu s jeho tradicionalistickými společnostmi až po muslimskou střední Asii.

Koncepci Ruského světa (Русский мир) se vytýká, že je bezzubá a navíc nedisponuje potřebnými finančními prostředky. Někteří v Rusku poukazují – zatím příkladmo - na to, že prezident Reagan na podzim 1983 vojensky přepadl ze vzduchu a z moře Grenadu protože byl znepokojen „osudem amerických studentů na ostrově“.

Faktem nicméně zůstává, že pokud by se Rusko opravdu chtělo vzít za ochranu postavení Rusů v cizině (třeba Rusů v baltských zemích) podle „evropských hodnot“, Evropa by se začala třást.

Rusko a Rada Evropy

Není také tajemstvím, že nebýt Putina a ministra zahraničí Lavrova, Státní duma by rozhodla o vystoupení Ruska z Rady Evropy (RE). Parlamentní složka RE totiž vyloučila po připojení Krymu k Rusku ruskou delegaci z činnosti Parlamentního shromáždění RE. Což bylo evidentně uspěchané rozhodnutí a jako vždy bylo mnohem lehčí ho učinit než později změnit.

Rusko je členem rady nadále jaksi „na půl“ – normálně se zúčastní práce Výboru ministrů RE a zůstává smluvní stranou Evropského soudu o lidských právech. Tam až na výjimky prohrává jeden spor za druhým, což také vyvolává ve Státní dumě stále větší podráždění. Putin nicméně s vystoupením Ruska z RE zatím nesouhlasí.

Rusko a Izrael

Větší sympatie doma si ruský prezident nezískal ani původně mdlým postojem k sestřelení ruského vojenského letadla u břehů Sýrie a smrti 15 vojáků na jeho palubě (září 2018). Ruské ministerstvo obrany přitom od počátku vinilo za tento incident izraelské letectvo. 24 hodin po Putinovi už jeho ministr obrany Šojgu oznámil tak důrazná a účinná opatření k ochraně syrského vzdušného prostoru, že v Izraeli z toho zavládlo zděšení. Putin pak tato opatření podpořil. V ruských sociálních sítích se poté objevily poznámky, že je na čase zveřejnit kolik příslušníků ruské politické elity má vedle ruských i izraelské pasy, kolik z nich má příbuzné v Izraeli, v kterých zahraničních bankách a kým ovládaných mají své účty apod. A vůbec vysvětlit, proč je Kreml dlouhodobě vůči Izraeli tak tolerantní.

 


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Sinuhet

Putin zajisté připravuje svého nástupce. Myslíte že ne?

Sinuhet

Podstatou Putinova postoje k západu i Ukrajině je asymetrický přístup, asymetrické odpovědi.   Putin , pokud to je možné,  na sílu neodpovídá silou , ale politickými prostředky.  K tomu využívá jak BRICS, Turecko, Bělorusko  Německo i další země. Uvědomte si že Ruská armáda je 10x slabší než americká , 14x slabší než NATO.   Putin se nestále brání pokusům vyvolat občanskou válku v Rusku.

klokan

    Obyčejných lidí, kteří by vysloveně chtěli další světovou válku spíše ani jedná třetina není, snad by se z jejich strany dalo uvažovat  toliko o smíření se s takovým pro lidstvo naprosto sebevražedným militantním běsněním. Rozumně uvažující obyčejní lidé jsou si vědomi toho, že by se stali prvními oběťmi rozpoutaných válečných hrůz. Pro ně se totiž nestaví ani žádné protiatomové kryty, dokonce nemají přidělenu v rezervách ani tu obyčejnou plynovou masku. Jasně jsou vládnoucími jim hrůznými pseudoelitami, spíše však zřejmými lidskými bestiemi, určeni na odpis. Pár proválečných šílenců hledejme tedy právě mezi těmito nelidmi a jimi zfanatizovanými naprostými idioty, kteří skutečně jsou schopni celosvětový válečný konflikt vyvolat, přestože se musí být vědomi jeho zkázoností nejen pro lidstvo jako takové, ale i pro život na naší matičce zeměkouli.

    Jako červená nit se dějinami veškerého slovanstva vine pověstná nesvornost, kdy Slované, kteří  na jedné straně všude bratry mají, jsou na straně druhé schopni se až  vzájemně vraždit a to nejen nejen v občanských válkách. Zde nikdy nepomine náš naprostý stud nad nám vládnoucími zaprodanci, kteří zapřičnili pod rouškou náhlého vstupu do agresivního vojenského paktu NATO a jakéhosi protimluvu jistého zbožňovaného nedovzdělance, prý humanitárního bombardování, vraždění našich slovanských bratrů v Srbsku, včetně mnoha bezbranných dětí. Guerenica zřejmě zdaleka nebyla poslední.

    Za situace kdy před třiceti lety padla poslední hráz proti vzniku další celosvětové války, tedy světová soustava socialismu, kdy lidstvo se takto ocitlo dáno vplen světovému imperialismu, se jeví možnost vniku další světové váky jako vysoce pravděpodobná. Lidstvo, které původně vzešlo z pár  evplucí vygenerovaných jedinců, snad někde v JV Africe a bezprostředním okolí, se bohužel po několika miliónech let jeho existence ocitlo v rukách několika chamtivých rukou, produktů téhož evolučně, revolučního vývoje.

 

jiri-vyvadil
Je nesporné, že by Rusko mělo potence výrazně přitvrdit vůči Západu a že jistě určitá jestřábí část ruské společnosti po tom touží. V každém případě je jasné, že základem Putinovy strategie je čas. On si počká. Západ od USA až po EU  den za dnem oslabuje. Trumpovy USA prožívají něco na způsob občanské váky mezi demokraty a republikány, jeden z činitelů za druhým z jeho administrativy mizí v soukolí " protiruského" vyšetřování. Tak trochu každý si tam dělá co chce a demokraté nepochybně odstartují proces na odstřelení Trumpa, jakmile budou reálně moci. V EU silně roste protibruselské, protiemigrační kříslo u mnohých zemí a narůstají konflikty mezi Bruselem a odpůčími členskými zeměmi (Itálie,Maďarsko a v ůbec celá V4 - i současné útoky na Babiše jsou jen dokladem tohoto trendu. Další změna zřjmě nastane po květnových volbách do Europarlamentu, kdy patriotické a protiemigrační síly jistě silně posílí.I reakce na provokaci v Kerčském průlivu byla přesně ta, která byla nezbytná, dala Ukrajině stopku a výsledky budou pokračovat až bude probhat soud s námořníky. To, že Putin odmítl námořníky i lodě vydat přes tlak USA i části EU, ale jinak nepodniká žádné potiukrajnské kroky se promítá v tom, že vlastně nebyly v EU přijaty žádné další sankce proti Rusku aš počáteční protiruská hysterie vypadala hrozivě. V situaci, kdy i dnes Západ doslova šílí, jak je Putin údajně ohrožuje, jsou kroky Putina inteligentní a krok za krokem uprostřed geopolitického oslabování západních konkurentů, ba nepřátel situaci Ruska upevňuje. Problém bude, až Putin nebude. Šojgu není schopen rafinovaného uvažování. Ale do té doby Západ v současné podobě doufejme už existovat nebude. Čas pracuje pro mír. Takže si to užívejme.
Dona

Dnes sa ukazuje a potvrdzuje, že dovoliť mierovou cestou rozpad ZSSR, bola strategická chyba vtedajšieho vedenia a najmä Gorbačova. Vláda Jeľcina v úplnej nahote ukázala, aká to bola chyba. 

Rusko premeškalo svoj čas na obhajobu svojich záujmov. Dnes každá obhajoba, každý krok, ktorý urobí Rusko na ochranu svojich záujmov, znamená III. svetovú vojnu. Prečo ? Lebo od čias Gorbačova sa Európa a celý anglosaský svet + obyvateľstvo " zjednotilo "  pod vplyvom protiruskej propagandy. Za tých 35 rokov, čo je veľmi dlhý čas, Západ nakŕmil svoje ovečky jedom nenávisti a strachu  voči Rusku. Rusko tomu prenechalo voľnú ruku a dostatočne dlhý čas, aby jed nenávisti zakorenil v mysliach ľudí, v médiách, v politike.  Na tento jed existuje protijed = III. svetová vojna.

Keďže je Západ  "zjednotený" proti Rusku, využije každú maličkosť na útok, alebo sa postará o vznik tejto maličkosti, aby mohlo NATO zaútočiť - lebo NATO je dnes nielen vojensky, ale aj psychicky pripravené na útok proti Rusku - i vďaka  rusofóbnej atmosfére v občianskej spoločnosti. Kým k útoku dôjde, budú Rusko obmedzovať doma i v zahraničí - dovtedy, kým sa Rusko nepoloží na kolená, kým ho totálne neobkľúčia, kým samotní Rusi nedonútia ruskú armádu prvú vojensky útočiť, aby Západ vyzeral v očiach sveta ako neviniatko. Možno je ešte viac možností, ako donútiť Rusko buď k ústupu, alebo k vojne.

V každom prípade, je neskoro. Ak platí myšlienka : radšej neskoro, ako nikdy  - potom nech sa Rusko pokúsi napraviť svoje chyby, ale s plným vedomím, že bude nasledovať III. svetová vojna.

Situácia na domácej ruskej scéne je podobná ako v iných štátoch : cca 1/3 obyvateľstva chce vojnu, 1/3 mier, 1/3 inú vládu ako je aktuálna. Aj za Gorbačova bola skupina Rusov, ktorí chceli " ísť " na Západ a nedbali by zradiť vlasť. Aj za Gorbačova bola skupina ľudí, ktorí chceli so Západom spolupracovať s vidinou západného blahobytu. Zvyšok Rusov chcelo zachovať ZSSR aj za cenu skromného , či biedneho života  = týmto sa hovorí vlastenci. Dnes je situácia rovnaká aj za Putina. Lenže práve preto, že Putin pozná následky každej  súčasnej  obrany, volí strednú cestu a brzdí vojnychtivých nadšencov, volí cesty diplomacie a dialógu. Áno, vyzerá to slabošsky  a mäkko, ale nie každý slabý je zbabelec. Rusi to už dokázali.

Nie každý, kto rinčí zbraňami je hrdina. V slabosti býva väčšia sila, ako u toho, ktorý rinčí zbraňami.