Jelínek Halíkovi otevřeně: akademický podvodníku!

obrazek
24.1.2019 16:31
doc. RNDr. Otakar Jelínek, CSc. již déle nesnese blazeovanost Halíkovu a obrací se naň otevřeným dopisem s naléhavým dotazem, jak dlouho hodlá Halík lhát veřejnosti a zastírat své akademické podvody, díky kterým se nyní vydává za akademika. Tituly však získal neoprávněně, lstí. Podobně jako své doposud nevysvětlené kněžské svěcení. Mládež na to říká: "Halík je fejk"! Následuje text dopisu.

Pane Halíku,

jak je Vám jistě známo, udělování akademicko-vědecké hodnosti doktora u nás přesně stanovuje vysokoškolský zákon. Základní podmínkou je obhájená disertace před příslušnou oborovou radou, složenou ze schválených odborníků. Vysokoškolský zákon stanoví také nezbytné podmínky, za kterých je možno u nás získat vzdělání v bakalářském, magisterském a doktorském studijním programu, jakož i podmínky pro získání odborné či vědecké kvalifikace. V žádném případě zákon nepřipouští, že by odborná či vědecká kvalifikace mohla být založena na pouhém dobrozdání význačné osobnosti nebo zvláštní komise, jak to často uvádíte Vy, např. s odkazem na dobrozdání kardinála Tomáška, svědectví kardinála Meisnera, či na rozhodnutí rektorské komise Karlovy university. Veškeré vědecké doktorské hodnosti u nás mohou být získány výlučně pokračujícím studiem v doktorských studijních programech. Ty vyžadují mimo jiné složení státní doktorské zkoušky a dále obhajobu disertační práce před příslušnou komisí schválených odborníků. Náš vysokoškolský zákon rovněž v této souvislosti nezmiňuje instituci čestného doktorátu, který sám o sobě v žádném případě nemůže řádné vzdělání nahrazovat, neboť tato čestná hodnost je titul dosažený jmenováním a nikoliv studiem.

Pokud jde o užívání Vašeho doktorátu Th.D. za jménem, je právnicky naprosto zřejmé, že jde o užívání neoprávněné. Vy jste totiž dosud nepředložil ani neobhájil žádnou teologickou disertaci, ergo nemůžete být doktorem teologie Th.D., vše ostatní jsou jen zbytečné spekulace.

Už od roku 2016 jsem se zabýval investigativní činností, jež se týká oprávněnosti titulu Th.D., který používáte za jménem. Tato činnost mě stála mnoho času a námahy zejména v důsledku toho, že mi hlavní církevní aktéři ve Vaší kauze - Mons. Ignazio Sanna (bývalý děkan teologické fakulty na Papežské Lateránské universitě v Římě a současný arcibiskup oristánský na Sardinii) a Mons.Ignacy Dec (bývalý rektor Papežské teologické fakulty ve Wroclavi, nynější sídelní biskup v polské Swídnici) neposkytli informace, o něž jsem je zdvořile žádal, a také bývalý rektor Karlovy university senátor prof.Václav Hampl mě odmítl přijmout. Proto se mé bádání o Vaší věci poněkud protáhlo. Naštěstí jste to byl Vy sám, kdo mi ve svém otevřeném dopise redakci Parlamentních listů pod názvem „Udavačům a mystifikátorům neodpovídám“ , uveřejněném dne 31.května 2016, poskytl hlavní důkaz pro obhájení mého stanoviska.

Dovolím si Vám nyní připomenout některé události z Vašeho života, které s touto záležitostí souvisejí a které se mi podařilo zjistit teprve nedávno. Po sametové revoluci jste strávil pouhé tři měsíce studiem na Papežské Lateránské universitě v Římě, kde jste v úterý 11.února 1992 obhájil v češtině před komisí složenou z profesorů Karla Skalického, Karla Vrány a Stanislava Grygiela licenciátskou práci z oboru teologie. Vaše licenciátská práce nese název: „Víra a kultura v soudobé české společnosti. Pokoncilní vývoj v reflexi časopisu Studie“. S týmž datem Vám byl udělen Lateránskou universitou v Římě diplom licenciáta teologie ThLic. (summa cum laude 90/90). Bezprostředně po své obhajobě licenciátského titulu jste se zapsal dne 13.2.1992 na Teologické fakultě Papežské Lateránské University (PLU) k dvouletému studiu na dosažení doktorátu.

Ihned po Vašem návratu do Prahy Vám na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy P.RNDr Mgr.Josef Šplíchal, SDB provedl nostrifikaci Vašeho římského licenciátského titulu. Navíc Vám na MŠMT k této nostrifikaci vydal dne 24.dubna 1992 ředitel odboru vysokých škol na MŠMT doc.RNDr Jozef Nagy,CSc. pod č.j. 16 413/92-30 nostrifikační doložku v níž se praví: „Držiteli byl přiznán akademicko-vědecký titul „doktor“ ve zkratce „Dr“. Pane Halíku, tehdy jste si musel být naprosto vědom toho, že tím došlo k podvodu a protizákonnému jednání vysokého úředníka MŠMT, který Váš nižší titul licenciáta teologie ze Říma protizákonně povýšil na vyšší titul doktorský, jenž dle našeho vysokoškolského zákona náleží výlučně absolventům doktorského studia. Jak se mi podařilo zjistit, proti nezákonnosti vydání této nostrifikační doložky se tehdy ohradil dopisem z 18.5.1992 č.j.506/92 tehdejší děkan pražské katolické Teologické fakulty UK. Bohužel se mi dosud nepodařilo kontaktovat doc.J.Nagye, který by snad i dnes mohl podat bližší vysvětlení svého tehdejšího konání.

Ve stejné době muselo na Fakultě sociálních věd Karlovy university probíhat Vaše habilitační řízení, neboť jste byl dne 21.května 1992 promován za rektora prof. Radima Palouše v Karolinu na docenta sociologie. Vaše habilitační práce nese název: „Katolická kultura a společnost po 2.vatikánském koncilu.“ Společně s Vámi jsem byl toho dne promován shodou okolností i já, tehdejší ministr financí Václav Klaus i pozdější děkan lékařské fakulty prof.Š.Svačina.

Vy sám jste byl v roce 1992 akademicky mimořádně činný, neboť ještě na podzim 13. října téhož roku proběhla na Papežské teologické fakultě v polské Wroclawi rozprava o práci, kterou jste tam předložil k „habilitacji“, což dle polských zákonů je vyšší akademický stupeń získávaný po doktorátu. Tématem Vaší wroclavské „habilitacje“ , jak plyne z diplomu, byla: „Katolická kultura a česká společnost po II.vatikánském koncilu“.

Jistě se k Vám tehdy doneslo, že ještě na konci téhož roku 17.12.1992 písemně sdělil děkan Teologické fakulty Papežské Lateránské university Mons.Ignazio Sanna (nynější arcibiskup a metropolita oristánský na Sardinii) profesoru Ignacy Decovi, rektoru Papežské Teologické fakulty ve Wroclawi (nynějšímu sídelnímu biskupovi v polské Swídnici), že rev.Halík získal na wroclavské fakultě doktorát teologie za stejnou práci, za kterou mu byl předtím udělen licenciátský titul v Římě, -„che rev.Halik ha conseguito presso codesta Facolta Theologica il dottorato in theologia con la stessa tesi che é stata presentata e difesa per il conseguimento della licenza in Theologia nella Facoltá di Theologia della P.U.L.“

Jak si jistě vzpomínáte, tento fakt byl rovněž příčinou toho, že jste byl tehdy v Římě z dvouletého studia k dosažení doktorátu na papežské Lateránské universitě vyloučen. Váš školitel ze Říma Mons.prof.Karel Skalický o tom tehdy tom podrobně informoval v dopise ze dne 8.února 1993 děkana pražské katolické Teologické fakulty: „náš student Tomáš Halík dosáhl doktorátu teologie a zároveň i jeho habilitace v prosinci 1992 na Papežské theologické fakultě ve Wroclawi prací, která byla doporučena dvěma oponentskými posudky, a to prof.Zdeňka Neubauera z katedry Filosofie přírodních věd Přírodovědecké fakulty UK a Mons.dr.Karla Vrány z Vaší theologické fakulty. Student tudíž nemůže být zapsán k dosažení jednoho a téhož doktorátu na dvou různých fakultách.

K Vašemu vlastnímu počínání, které bylo v příkrém rozporu se zásadami akademické etiky, Mons.prof.K.Skalický tehdy sdělil: „…kromě toho vyplývá z oponentských posudků, že jde o tutéž práci, kterou tenkrát student Halík pod mým vedením jako prvního relátora a pod vedením prof.K.Vrány, prof. S.Grygiela jako druhého a třetího relátora, a kterou obhájil jako licenciátní práci z oboru teologie v úterý 11.II.1992 před komisí složenou z profesorů Karla Skalického, Karla Vrány a Stanislava Grygiela. Práce nese název: „Víra a kultura v soudobé české společnosti. Pokoncilní vývoj v reflexi časopisu Studie.“

Jak je patrné, Mons.Karel Vrána, druhý relátor Halíkovy licenciátní práce na Papežské lateránské universitě, byl zároveň relátorem této práce podané T.Halíkem k dosažení doktorátu z theologie i jeho habilitace na Papežské theologické fakultě ve Wroclawi. Musel tedy vědět, že jde o jednu a tutéž práci, kterou T.Halík dosáhl licenciátu v Římě a doktorátu i jeho habilitace ve Wroclawi.

Pokud pak jde o docenturu University Karlovy, kterou P.PhDr. Tomáš Halík získal 14.12.1992, jak praví oznámení, i tu dosáhl svou licenciátní prací z theologie: Víra a kultura v české společnosti. A tak jednou licenciátní prací z theologie v Římě dosáhl doktorátu z theologie a jeho habilitace ve Wroclawi a docentury na sociologické fakultě v Praze.

V přesvědčení, že je mou povinností informovat Vás o těchto záležitostech týkajících se dvou příslušníků profesorského sboru Vaší theologické fakulty, se Vám poroučím.“

Pane Halíku, doufám, že se neopovážíte označit Vašeho bývalého školitele ctihodného Mons.prof. Karla Skalického za udavače a mystifikátora, jako jste to učinil v mém případě. Mons.Ignazio Sanna i Mons.Prof.Skalický ve svých dopisech neuvádějí přesně, co znamená v Polsku titul Dr.hab., že to je totiž stupeň, jenž odpovídá našemu docentovi, a tato hodnost je udělována uchazeči až po dosažení vědeckého doktorátu na základě rozpravy. Také se v Polsku uvádí před jménem a nikoliv za jménem, podobně jako u nás titul „doc“. Připomínám, že polský titul Dr.hab. „doktor habilitowany“ odpovídá i podle Dohody mezi vládou ČR a Polské republiky publikované ve sbírce mezinárodních smluv pod č.104/2006 našemu titulu docent.

To potvrzuje též sdělení děkana Dece ze dne 13.února 1993 děkanovi Teologické fakulty v Praze, že: „13. Oct.1992 si e svolta la discussione della sua tesi (Halíkově) di „habilitacja“ (cioé, il grado academico ottenuto dopo il dottorato), di cui il tesi era: „Katolická kultura a česká společnost po II.vatikánském koncilu“. Což v češtině znamená, že dne 13. října proběhla rozprava o Vašem spisu k habilitaci (což je akademický stupeň získávaný po doktorátu), jehož název byl: „Katolická kultura a česká společnost po II.vatikánském koncilu“.

Uvedená fakta dle mého soudu vysvětlují, proč Vám byl ve Wroclawi vystaven diplom Dr.hab., tedy docenta praktické teologie, teprve 29.9.1994, t.j. až po dvou letech od Vaší habilitační rozpravy. Přitom je ovšem v tomto diplomu uveden Váš „malý“ doktorát filosofie, získaný v roce 1972 za Vaši rigorózní, tedy nikoliv disertační práci, která tehdy byla oceněna Ústavem pro atheismus. (!)

V roce 1996 na dotaz děkana katolické Teologické fakulty Karlovy university stran Vašeho doktorátu ve Wroclawi podává v latině rektor Dec následující důležité písemné svědectví, týkající se Vašeho „studia" ve Wroclavi: Ad questionem Rev.Decani Facultatis S.Theologiae Universitatis Pragensis hisce litteris testatur Rev.Dominum Tomas Halík, sacerdotem Archidioeceseos Pragensis, Doctorem in Philosophia atque Licentiatum in S.Theologia, in nostra Pontificia Facultate Theologica in Wroclaw numquam theologica postgradualia tertii cycli ad normam Ap.Const.Sap.Chr.Art 50 §1 absolvisse neque ad gradum academicum Doctoris in S.Theologia hic promotum esse.

Datum in Wroclaw die 8.Oct.1996

Ks.prof. Dr hab. Ignacy Dec
Rektor PFT we Wroclawiu

Což přeloženo ze vznešené latiny do prosté češtiny znamená, že Vy, pane Halíku, jste ve Wroclawi neabsolvoval žádné doktorské studium teologie, ani jste zde nebyl promován do hodnosti doktora teologie!

Titul „doktor“ (Ph.D.) byl pro absolventy doktorských studijních programů (ZDE) v ČR zaveden roku 1998 zákonem č. 111/1998 Sb. (zákon o vysokých školách) po vzoru anglosaského světa. V předchozím období, v letech 1990–1998, byl jeho obdobou stejný doktorský titul, tedy „doktor“ (ve zkratce Dr. - ZDE), v tomto období se jednalo dle zákona o standardně tříleté „postgraduální studium“, nikoliv o „doktorský studijní program“. Nový zákon umožńoval, aby absolventi přechozího tříletého postgraduálního studia s titulem Dr. za jménem požádali o změnu tohoto titulu Dr. na nově zavedený Ph.D. Této změny v legislativě jste Vy, pane Halíku, obratně využil v roce 2006, když jste rektora Prof.Hampla opovážlivě požádal o vydání osvědčení k užívání titulu Th.D. za jménem. Přitom, jak jste sám později v mediích uvedl, jste se profesorovi Hamplovi nerozpakoval bezostyšně předložit svou pochybnou nostrifikační doložku č.j. 16413/92, která Vám byla protizákonně udělena na MŠMT v roce 1992, čímž jste tehdejšího rektora prof.Hampla oklamal. V tomto osvědčení použil prof.Hampl 10.odst. §99 Zákona č.111/1998 Sb., který doslova praví: „(10) Absolventi postgraduálního studia, kteří získali podle § 22 zákona č. 172/1990 Sb. akademicko-vědecký titul „doktor“, mohou požádat příslušnou vysokou školu o nahrazení zkratky „Dr.“ zkratkou „Ph.D.“, v oblasti teologie zkratkou „Th.D.“. Osvědčení o nahrazení zkratky akademicko-vědeckého titulu jim na žádost vydá příslušná vysoká škola.“

Závažný právní problém spočívá v tom, že na Vás, pane Halíku, se tento paragraf nevztahuje a je proto nepoužitelný! Vy totiž nejste absolventem žádného postgraduálního studia, jak daný paragraf vyžaduje. Z doktorského studia, které jste započal na Papežské Lateránské universitě v Římě jste byl vyloučen, a rektor Ignacy Dec, jehož podpis se nalézá na Vašem diplomu docenta praktické teologie z Wroclavi, písemně potvrdil v roce 1996, že jste tam neabsolvoval žádný postgraduální kurs ve smyslu příslušné Apoštolské konstituce, ani jste tam nebyl promován do hodnosti doktora teologie. Předložením falešné doložky č.16413/92-30 jste se dopustil nejen závažného podvodu proti vrcholnému představiteli university, ale tento Váš postup je možno charakterizovat i jako flagrantní porušení vědecké etiky. Zvláště odsouzeníhodné je to, že jste se tohoto nepřípustného jednání vůči universitě dopustil i jako kněz katolické církve a představený Akademické farnosti u Nejsvětějšího Salvátora!

V důsledku všech uvedených machinací s akademickými tituly se Vám podařilo získat čtyři akademické hodnosti a to 1) licenciáta teologie v Římě, 2) docenta sociologie v Praze, 3) docenta praktické teologie ve Wroclawi a nakonec i Hamplovým osvědčením 4) doktora teologie Th.D. - a to na základě pouhé jediné práce, obhájené v Římě v roce 1992, která je navíc již dle svého názvu charakteru spíše žurnalistického. Co do akademických podvodů je to výkon jistě hodný obdivu.

Ve svém vlastním životopise uvádíte pouhé tři odborné publikace:

Diplomová, rigorózní a habilitační práce

  • Společenskokritický význam utopických a profetických proudů v dějinách křesťanského sociálního myšlení. (Diplomová práce.) Praha, Univerzita Karlova, Fakulta filozofická 1971.
  • Křesťanství jako utopie. K dialektice dějin křesťanského sociálního myšlení. (Rigorózní práce.) Praha, Univerzita Karlova, Fakulta filozofická 1972.
  • Katolická kultura a česká společnost po 2. vatikánském koncilu. (Habilitační práce.) Praha, Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd 1992.

Přitom Vaši úspěšně obhájenou licenciátskou práci na Papežské Lateránské universitě v Římě „Víra a kultura v soudobé české společnosti. Pokoncilní vývoj v reflexi časopisu Studie.“, pomocí níž jste machinacemi získal čtyři různé tituly, překvapivě, a možná, že spíše z Vaší strany účelově, zde nikde nenalézáme (!) Vznáším otázku, kde je oněch Vašich dalších 11 vědeckých statí, které jste údajně předložil při habilitaci ve Wroclawi?

Vy, pane Halíku, fakticky vlastníte oprávněně pouze jediný teologický titul ThLic. Ovšem dle mého názoru i v tomto případě jste k němu dospěl nikoliv regulérním, ale anomálním způsobem. Regulérní studenti Papežské Lateránské university jsou nuceni studovat minimálně tři roky, aby zde mohli tento titul získat. Vy jste jej zde dosáhl za pouhé tři měsíce! Obratně jste využil toho, že na této universitě tehdy působili Vaši čeští příznivci Mons.prof.Karel Skalický a Mons.Karel Vrána, kterým jste předložil potvrzení o svém teologickém vzdělání na úrovni bakaláře, které jste získal od kardinála Františka Tomáška. Svou licenciátskou práci, kterou regulérní studenti zde obhajují zpravidla v italštině, jste předložil v češtině, a i v češtině Vám zde bylo umožněno ji obhájit! Není divu, že dodnes bývalí řádní absolventi této římské papežské university na tento fakt se znepokojením poukazují.

Dle mého soudu i ostatní Vaše universitní jmenování zatížena jistou anomálií. Při Vaší habilitaci v roce 1992 Vám byla prominuta Fakultou sociálních věd skutečnost, že nevlastníte akademicko-vědecký titul doktora. Tehdejší zákon to umožňoval. Nerozumím tomu, že navzdory tomuto nedostatku jste mohl být posléze jmenován dokonce profesorem. Neznám žádného jiného profesora Karlovy univerzity, kterému by chyběl při jeho jmenování oprávněný vědecký doktorát v oboru. Nikde jsem nenalezl Vaši odpovídající disertaci ze sociologie! Vy proto zaujímáte, z pro mne nepochopitelných důvodů, anomální výsadní postavení ve společnosti našich řádných universitních profesorů.

Ve svém otevřeném dopise redakci Parlamentních listů zmiňujete též universitní komisi, která v roce 1996 pod vedením tehdejšího prorektora prof.Wilhelma měla projednávat „nařčení z akademického podvodu“ od tehdejšího děkana KTF profesora Wolfa. Není mi známo, jaké doklady jste této komisi na svou obhajobu předložil, ani co se ve skutečnosti projednávalo. Chovám silné podezření, že mezi nimi byla i Vaše pochybná doložka 16413/92 k nostrifikaci. Do celé záležitosti se tehdy významně zapojil i kardinál M.Vlk, který prof.Václavu Wolfovi, jenž na Vaše nesrovnalosti tehdy upozornil, posléze dokonce odňal kanonickou misi, čímž tohoto významného teologa, a mezi studentstvem oblíbeného učitele, brutálním způsobem navždy zbavil možnosti pedagogicky na universitě v oboru teologie působit. Osobně se domnívám, že právě intervence kardinála Vlka ve Váš prospěch byla hlavním impulsem pro závěrečné rozhodnutí universitní komise. Je ke cti university, že po uvolnění prof.V.Wolfa z Katolické teologické fakulty mu poskytla zaměstnání v oblasti mimo dosah vlivu kardinála Vlka.

V roce 2018 se mi podařilo při osobním setkání informovat bývalého rektora profesora Wilhelma o mých vlastních poznatcích, týkajících se Vašich podvodných způsobů při získávání akademických titulů. Mohu Vás ubezpečit, že profesor Wilhelm nad tím projevil neskrývané zděšení. To u mne vyvolalo oprávněné pochybnosti o tom, zda tehdy universitní komise „starému nařčení prof.Wolfa“ věnovala opravdu náležitou a hlavně nezaujatou pozornost.

V nedávné době jste se nevybíravým způsobem obořil dokonce i na svého bývalého učitele Mons.prof.Piťhu v souvislosti s jeho vynikajícím kázáním o morálním nebezpečí Istanbulské úmluvy pro celý náš národ v katedrále na svátek sv.Václava. Jistou satisfakcí se pro mne dnes stala skutečnost, že se Vám konečně dostalo oficiálního církevního napomenutí, o které jsem před časem kolínského arcibiskupa Joachima kardinála Meisnera naléhavě žádal.

Na druhé straně zůstaly marné všechny mé pokusy přimět Karlovu universitu k tomu, aby Vám bylo taktně naznačeno přestat užívat Váš dubiózní titul Th.D. Ubezpečuji Vás, že nic jiného jsem nikdy nepožadoval. Jsem také skálopevně přesvědčen o tom, že kdyby měl dnes možnost v naší současné velmi změněné době vyjádřit se k Vašim akademickým podvodům Mistr Jan Hus, a to z titulu jak rektora university, tak i reformátorského kazatele, jistě by je musel vehementně odsoudit. Monsignore Halíku, jako duchovnímu by Vám nezbývalo, než se ve skrytu Vaší kněžské duše těšit farizejskou útěchou, že Husovo učení o neplatnosti svátostí vysluhovaných nehodným knězem bylo kostnickým koncilem zamítnuto.

Na tiskové konferenci v souvislosti s udělením Templetonovy ceny jste se Vy, Monsignore Halíku, opovážil licoměrně odvolávat na sv.Augustina, že jsou to právě tři cesty, jež vedou k Bohu: pokora, pokora a zase pokora. Ve Vašem případě to však naopak právě byla nezřízená a dravě bažící žádostivost po slávě a postech, která Vás dovedla k tomu, že jste se dokonce uchyloval k akademickým podvodům.

V Praze dne 17. ledna 2019

Otakar Jelínek

 

solis
vystudoval sociologii a politologii na belgické Vrije Universiteit Brussel (1992). Tamtéž získal postgraduální diplom (LL.M.) mezinárodního a evropského práva (1993). Absolvent letní akademie na Evropském Univerzitním Institutu ve Florencii (1992). Stážista na Evropské komisi (GŘ I.) Někdejší člen Strany zelených, aktivní v řídících orgánech základní organizace Praha 1 a Zahraniční Odborné Sekci strany. Později zakladatel a předseda základní organizace SZ Praha Suchdol, prominentní kritik politiky někdejšího předsedy SZ Bursíka, v okruhu stranické opozice. Odpůrce plánované radarové základny SSA v Brdech a účasti AČ na expedičních misích a okupaci Afghánistánu. Svého času parlamentní asistent poslankyně Olgy Zubové. Zastupitel MČ Praha 1, předseda finančního výboru MČ P1, lídr kandidátky DSZ ve volbách do EP, kandidát do Senátu za Prahu 6. Lektor na VŠMVV, přednášel komparativní politologii a konspirační teorie. Vede zde diplomové a bakalářské práce na zahraničně politická témata. Poradce místostarosty Prahy 5. Kandidát v květnových Evropských volbách 2014 za iniciativu "Ne Bruselu"

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.