Kam jsme to proboha došli za těch 30 let?

ADULARYA
27.8.2020 08:32
Na otázku, kam jsme došli v této zemi za posledních více než 30 let, které uplynuly od politického převratu v roce 1989, se pokusím odpovědět níže uvedeným popisem skandálního případu zmařeného projektu výstavby parní elektrárny ADULARYA v Turecku.

Uvedený případ je možno považovat za doklad postupujícího procesu likvidace schopností českého státu a českých firem exportovat do zahraničí investiční celky a musím dodat, že tato destrukční politika na české exporty je vlastní i některým vládním institucím, jak vyplyne z dalšího textu.

Tento neslavný případ pokusu o vývoz elektrárny s výkonem 2 x 145 MW do Turecka začal za vlády ODS a TOP 09 v roce 2010 podpisem úvěrové smlouvy mezi tureckým investorem firmou NAKSAN Holding a Českou exportní bankou Praha, v jejímž rámci došlo k upsání českých státních úvěrových prostředků pro výstavbu elektrárny ADULARYA v hodnotě cca 12 miliard korun. Na první schvalovací krok České exportní banky pak navazovalo i schválení pojištění vyčleněných úvěrových prostředků u české státní pojišťovací společnosti EGAP, ke kterému došlo v 1. čtvrtletí roku 2011. Je na místě dodat, že z tohoto období vlády tzv. „vlády rozpočtové odpovědnosti“ zůstalo snad něco kolem 35 miliard korun nesplacených úvěrů „rozdaných“ ČEB a pojištěných EGAP pod dohledem Kalouskova ministerstva financí.

Jaromír Soukup v televizi Barrandov v pořadu „Kauzy Jaromíra Soukupa“ vysílaného dne 2.5.2018 osvětlil, jaká byla tenkrát strategie „vlády rozpočtové odpovědnosti“ a jak se tato nejodpovědnější vláda ze všech odpovědných vlád snažila profinancovat z hospodářské krize tím, že bude rozdávat úvěry na každý projekt v zahraničí bez ohledu na míru rizika jeho nesplacení. Právě případ ADULARYA je jedním z podezřelých úvěrů poskytnutých Českou exportní bankou v této době uplatňované „rozpočtové odpovědnosti“, který si zasluhuje nejen pozornost naší, ale bez diskuse by okolnostem schválení poskytnutí úvěru měla věnovat pozornost i policie. Podnět k vyšetřování tohoto případu byl podán, prozatím však policií zřejmě ignorován.

Těchto podezřelých úvěrů v této době bylo poskytnuto podle informací od policie 16, a přestože už uběhlo spousta času od doby, kdy se u nás řídily státní finance „zodpovědně“, tak jsem nezachytil v tisku žádnou osobu, která by nesla trestní odpovědnost za oněch 35 miliard ztracených peněz z dob Nečasovy vlády. To víte, policie se raději honí po kabelkách paní Nečasové. Ve stejnou dobu, v jakou probíhala jednání na ČEB o přidělení úvěru pro projekt Adularya, se odvíjelo ještě jedno drama se špatným koncem, jehož výsledek pak měl daleko více devastující účinek na osud výstavby elektrárny ADULARYA, než způsobil možná až příliš blahosklonně udělený úvěr z našich českých daní tureckému investorovi. Je nabíledni, že kdyby se bývalo dílo zdařilo, a energetický blok fungoval, tak jak má, asi by nikdo zpětně už nehledal mouchy na oněch milionech EUR poskytnutých tureckému investorovi, avšak akce dobře neskončila, a přece víme, že, kromě úspěchu, se občas i neúspěch v českých zemích neodpouští. Zlomovým momentem, který bez diskuse poslal projekt do propadliště a potažmo pak i téměř celý vítkovický holding do bankrotu, byl výběr dodavatele projektu kotle.

 Z překvapivě úzkého spektra možných dodavatelů technologie fluidního spalování sestávajícího pouze ze dvou firem, se vybrala právě taková firma, která se nemohla vykázat, že by někde na světě něco podobného na předepsanou technologii a na přibližný výkon 145 MW již vyprojektovala, a tím spíše, že by jimi vyprojektovaný kotel také skutečně fungoval. Když budeme konkrétní, pak tímto „šťastlivcem“, který dostal od Vítkovic jeden pokus si to zkusit, a jak uvidíte dále, bylo to jen tak „na nečisto“ a bez rizika pro něho, byla rakouská firma Andritz. Tou velice úzkou konkurencí je míněno, že ve Vítkovicích vybrali jako konkurenta pro tuto bezreferenční rakouskou firmu opravdu těžkou váhu reprezentovanou uznávanou světovou jedničkou v této spalovací technologii, o které však bylo také známo, že bývá cenově nejdražší. Jednalo se o americkou firmu Foster Wheeler. Překvapením bylo, že oba tito soutěžící nabízeli svoje zařízení za přibližně stejných cenových relací, a kdyby si někdo myslel, že kontrakt dostala nakonec ta světová jednička, tak to by se hodně mýlil. Práci dostal ten „bezreferenčák“, ale za cenu toho nejlepšího světového producenta, no nekup to.

Přitom existují na trhu minimálně ještě další 4 světové firmy, které mohly svoji technologii do soutěže nabídnout. Už tehdy bylo některým odborníkům jasné, že to, co nabízí rakouská firma Andritz, je 20 let staré provedení fluidního kotle převzatého po dvou zkrachovalých firmách, a to po Waagner Biro a Austrian Energy, zatímco ta světová jednička nabízela svůj nejnověji vyvinutý typ. Nechci šířit neověřené zprávy, ale vítr na stavbě zavál směrem od investora i vysvětlení, proč neměly tyto dvě české státní instituce žádný problém vložit peníze českých daňových poplatníků do hazardu s firmou Andritz, která ještě nikdy předtím kotel na takovouto technologii a na podobný výkon nevyprojektovala. Samozřejmě, kapří business, jak jinak. Asi pak už ani nikoho nepřekvapí, že když se kotel na stavbě v začátku roku 2016 spustil, tak že se velice brzy objevily technické problémy, kvůli kterým se nedal kotel v horizontu 14 dní provozovat.

První, co přišlo v této situaci na mysl, bylo, že se zkrátka ten projekt firmě Andritz napoprvé moc nepodařil. Avšak královsky zaplacený rakouský prvododavatel projektu 145 MW kotle Andritz se rychle zorientovat a přišel s pohádkou o špatném uhlí. A kupodivu, aby se mohli blázni radovat, převzalo vedení VPE tuto nesmyslnou teorii o špatném uhlí a rozjela se v českých sdělovacích prostředcích tato duo-blamáž pro českou veřejnost s cílem odklonit její pozornost od možného chybně vypracovaného projektu kotle k údajnému špatnému uhlí. Prvním podezřelým v podobných situacích bývá samozřejmě projektant kotle, ten však v našem případě tvrdil, že na vině je vysoký obsah chloru v uhlí.

Vedení Vítkovice Power Engineering, které mělo stát uprostřed jako rozhodčí orgán mezi dodavatelem uhlí a projektantem kotle, se kupodivu, aniž by si toto předkládané zdůvodnění od firmy Andritz nějak odborně nechalo ověřit, od samého začátku naprosto nekriticky klonilo na stranu rakouského projektanta. Od prvního momentu bylo jasné, že škody, které přinese nesprávně fungující kotel, budou ohromné, a že tyto škody bud´ zaplatí projektant kotle, a nebo Vítkovice samotné. Žádné další alternativy nebyly, a pokud o nějaké další variantě někdo mluvil, jako třeba, že ty škody nakonec zaplatí Turci za to špatné uhlí, tak tomu nemohl věřit ani ten, co s tímto nesmyslem přišel.

Od doby zjištění problému na kotli bylo stále ještě rok času, aby se věc svěřila odborníkům a ti mohli vydumat, kde ten problém leží, to je, proč ten kotel nepracuje dobře. Upřímně řečeno, ta zpráva, co předložil Andritz někdy v červnu 2016 na svoji obranu, které právě odkláněla pozornost na důvod dodávky tzv. mimokontraktačního uhlí, ta by byla v očích odborníků již na první pohled neobhajitelná. A k tomu, aby se tato zpráva dala roztrhat na cucky nějakou odbornou oponenturou, bylo stále ještě téměř rok času. Nakonec stačilo dokonce i bez nějakých těch expertních zpráv udělat to, co každého spotřebitele napadne prvně, když si koupí do domácnosti výrobek, který mu dobře nefunguje. Zkrátka výrobek reklamuje u výrobce. A když šlo o miliardy na bedra českého daňového poplatníka, že by tak najednou Vítkovice, a ani státní orgány, nevěděly, co v dané situaci je patřičné udělat?

Nemohu tvrdit, že si český stát žádnou expertní zprávu neobjednal, on si ji objednal, ale víte kdy? Hned následující měsíc poté, co vypršelo Andritzi jeho roční garanční období. Bankovní záruky Andritze vypršely k 30.4.2017 a hned v květnu 2017, připomínám po roce, začaly ČEB /EGAP hledání firmy, která konečně řekne, co je důvodem, že ten kotel nepracuje správně. A ta expertní firma nakonec v listopadu 2017 skutečně řekla, co je problém na tomto kotli. Snad už nikoho ani nepřekvapí, že nakonec nejlepší odborníci, kteří tu ještě v Česko - slovenském prostoru na energetiku ještě zůstali, nakonec prohlásili, že ten kotel pracovat v daném stavu na plný výkon nebude, páč má řadu projekčních chyb. A co to zatracené uhlí? To je, vážení, v pořádku.

A nyní nastala nerudovská otázka, kam s ní? Ne s tou slámou, ale s touto expertní zprávou, aby se český daňový poplatník nedozvědět, jak tady bylo naloženo s jeho daněmi. Tak se dala tato zpráva pod 7 západů a tam je prakticky již od listopadu 2017 až dodnes. S elektrárnou se od té doby nic neudálo, ta je nadále ve stejném stavu, v jakém ji tenkrát pracovníci Vítkovic opustili, jen se její hodnota se za tu dobu 4 leté nečinnosti snížila možná tak o 150 milionů EUR díky fyzickému i morálnímu stárnutí. Přitom cena opravy obou kotlů, jen skromně dodám, aby byly tyto kotle dány po firmě Andritz konečně do plně provozuschopného stavu, by bývala přišla levněji než ta hodnota, která se ztratila díky stárnutí bloku.

Myslíte, že za ty 4 roky někdo z českých státních orgánů chtěl od viníka tohoto zkolabovaného obchodního případu- rakouské firmy Andritz nějakou náhradu pro českého daňového poplatníka a české firmy, které tu přišly o své peníze? Ani náhodou, nic po něm NECHTĚLI. Nakonec se ještě jeví jako vysoce pravděpodobné, že dokonce i ty hodnoty obsahu chloru v uhlí, které uvedla firma ANDRITZ do své obranné zprávy, byly vlastně „uvedením v omyl“ české strany, takto kulantně to bylo hodnoceno v jednom rozhovoru pro tisk, lidově by se to asi vyjádřilo, že to byl zkrátka podvod. Přestože tyto podezřelé hodnoty obsahu chloru v uhlí jsou známy již od listopadu 2017, tak opět kromě této slovní ekvilibristiky v tisku, opět nikdo nic nekoná vůči rakouské firmě Andritz. Nepřipadá Vám tento případ skandální?

Znovu opakuji, rok čekala Sobotkova vláda, než vyprší záruka rakouské firmě Andritz, aby se konečně pokusila zjistit, co danému kotli je. Až byla tato expertní zpráva hotová, a skutečně popřela onu pěstovanou blamáž, že za problémy může chemické složení uhlí, jak tvrdila firma Andritz, tak se tato zpráva dala pod zámek, aby se k ní nikdo nedostal. A tuto zprávu mají již české státní orgány od listopadu 2017 ve svých rukou, ale od viníka doposud nepožádali ani o groš kompenzací. Jak je to možno komentovat? Snad jen tím způsobem, že se podařil Sobotkově vládě husarský kousek, a to, přenést škody za zmařený projekt výstavby tepelné elektrárny Adularya z viníka - rakouské firmy Andritz na českého daňového poplatníka.

A bude toho bratru ranec za více než 10 miliard korun. Nenaskýtá se vám určitá paralela s případem OKD, a u toho stejný aktér? A vzpomenete si ještě, jak nám stejný politik málem probačoval lithium právě v té době, kdy byl nejvyšší čas reklamovat kotel na projektu Adularya? To nemůže být přece náhoda. Škodným však není jen český daňový poplatník onou zmíněnou částkou, ale i další čeští i turečtí dodavatelé, kteří nedostali doplaceny veškeré peníze za odvedenou práci, a těchto ztrát v nevyplacených penězích bylo dalších několik desítek milionů EUR. A aby nedošlo k mýlce, firma Andritz samozřejmě svoje penízky dostala, a to dokonce více, než měla původně v kontraktu nasmlouváno a byla pouze jedinou firmou, která veškeré peníze dostala.

A nelze opomíjet taktéž fakt, že v důsledku tohoto nepodařeného projektu firmy Andritz zkrachoval jednak generální dodavatel díla - Vítkovice Power Engineering, a poté i téměř celý holding Vítkovice, což je firma, která vyrábí na českém trhu již od roku 1828. Tedy firma, která za téměř 200 let své existence zde přežila veškeré světové i evropské války a veškeré hospodářské krize a rozpady koloniálních říší a možná i nějaké ty morové rány, jen to, co nakonec nedokázala přežít, bylo období Nečasovy a Sobotkovy vlády.

Rakouská firma je samozřejmě již dnes, jak se říká, „za vodou“. Oči pro pláč tu zbyly jen pro českého daňového poplatníka a české i turecké firmy, které se již svého zaslouženého výdělku nedočkají. Zdá se vám, že tu něco od začátku hodně smrdělo? To si pište, že smrdělo a myslím, že je na čase, aby se za tuto skandální záležitost někdo začal zodpovídat. A na závěr odpověď na moji původní otázku, kam jsme došli za těchto 30 let? Došli jsme ke státu snědenému korupcí. Dodnes mi zní v uších slova jednoho mého známého Turka, který mi vyprávěl příběh, jak jeden majitel jisté turecké firmy na tomto projektu zoufale vykřikl, co ti Češi jsou zač? Dali jsme tam peníze lidem, kteří nám zajistili kontrakt na tomto projektu, no dobře. Pak nastoupila do vedení podniku další parta lidí, a ti chtěli také peníze, tak jsme jim je dali. A dnes už tam mají třetí partu lidí ve vedení podniku, to snad budeme platit i jim? Co tím chtěl turecký majitel říci? Že ve vyspělých demokratických společnostech se platí úplatky jen jednou, ale v banánových republikách 3 x. Dovolte mi jedno připomenutí, vzpomínám, jak se do naší republiky zvali před 30 lety američtí poradci, aby nás učili, co ten kapitalismu je vlastně zač. Naučili nás to tak dokonale, že i země jako Turecko, která tuto 40 letou přetržku v korupčním jednání nezažila, je z našich lidí ve vytržení.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.