Madurova strana ovládla regiony i metropoli

Zde uvádím pět důvodů, proč hnutí bolívarovské revoluce resp. socialismus 21. století (chávismus) v těchto volbách triumfoval.  

1. Zdravotní péče, bydlení a výživa

Venezuelské zdravotnictví zvládlo pandemii Covidu-19 exemplárně. USA očekávaly, že se socialistický zdravotní systém pod náporem koronaviru zhroutí, protože už tak byl léta devastován sankcemi. Avšak na milion obyvatel Venezuela registrovala 15 tisíc případů a 180 úmrtí. Pro srovnání – Brazílie měla 103 tisíc případů a 2854 úmrtí a Kolumbie 98 tisíc a 2481. Na rozdíl od výjevů z Ekvádoru nebo Bolívie, nebyly zde žádné mrtvoly na ulicích ani přeplněné márnice jako v New Yorku.

Vláda nechala za posledních deset let postavit 3,7 milionu bytů pro dělnické rodiny, z nichž většina byla dokončena a odevzdána již za Madurovy administrativy zatížené sankcemi. Posledních pět let funguje další významný sociální program – tzv. CLAP boxy. Jedná se o krabice s potravinami a dalšími potřebami, z nichž některé jsou vyráběny a distribuovány lokálně. V třicetimilionové zemi tak sedm milionů rodin dostane CLAP box každý měsíc. Tento sociální program zabraňuje tomu, aby chudší vrstvy trpěly hladem v embargem zatížené ekonomice.              

2. Ekonomická situace se zlepšuje

Podle průzkumu opoziční agentury Datanálisis z letošního srpna se 50 % Venezuelanů domnívá, že se jejich životní úroveň zvýšila v porovnání se situací před rokem či dvěma lety. Navzdory sankcím, které způsobily 99 % pokles vládních příjmů, se hospodářství stabilizuje. Inflace poprvé za čtyři roky klesla na jednociferné číslo. Credit Suisse předpokládala 5,5 % růst v roce 2021 a 4,5 % růst v roce 2022. Produkce ropy dosáhla v říjnu maxima za 18 měsíců, k čemuž přispěla obchodní dohoda s Íránem.

3. Levice je většinově jednotná

PSUV nevyhrála volby jako samostatná strana, kandidovala v koalici s dalšími osmi levicovými uskupeními pod názvem Velký vlastenecký pól. 52 % koaličních kandidátů byly ženy a dalších 43 % mladí lidé. Celkem 90 % kandidátů dosud nezastávalo žádnou funkci, což dokazuje obnovu strany od základů. Nicméně to byly již druhé volby v řadě, ve kterých levice nebyla zcela sjednocená. Druhá levicová koalice v čele s komunistickou stranou, jež v loňských parlamentních volbách získala méně než 3 % hlasů, kandidovala samostatně.

4. Opozice je rozdělená

Opozice se rozštěpila na otázce, zda jít do voleb nebo je bojkotovat a pokusit se svrhnout vládu pučem. Navzdory tomu, že většina stran se rozhodla pro volební účast, opozice se rozdělila do dvou bloků – Demokratické jednoty kulatého stolu (MUD) a Demokratické aliance. Vzhledem k tomu, že v mnoha regionech stáli opoziční kandidáti proti sobě, podařilo se jim získat jen minimum guvernérských postů. Součet hlasů ve volbách guvernérů a starosty hlavního města ukazuje, že levicová koalice veená PSUV obdržela 46 % hlasů a zbytek si rozdělila opozice. Pokud by kandidovala v jednom bloku, mohla zvítězit, avšak „sjednocená opozice“ je oxymóron.      

5. Opoziční lídři jsou nedůvěryhodní

Zatímco se hodně mluví o údajně nízké podpoře prezidenta Madura (miliony hlasů, které jeho strana získala, USA nikdy neuznají), je méně známo, že vůdci opozice jsou silně nepopulární. Podle průzkumů popularity se většina klíčových opozičních figur netěší důvěře obyvatel: Juan Guaidó – 83 % nedůvěry, Julio Borges (Guaidóův „ministr zahraničí“) – 81 %; Leopoldo López (Guaidóův mentor a strůjce pokusů o převrat) – 80 %, Henry Ramos Allup (dlouholetý vůdce opozice) – 79 %, Henrique Capriles (poražený v prezidentských volbách 2012 a 2013) – 77 % a Henri Falcón (poražený v prezidentských volbách v roce 2018) – 66 %. Všichni tito politici s výjimkou Falcóna reprezentují MUD.

Koalice MUD léta tvrdila, že představuje většinu, což nebylo možné ověřit kvůli jejich strategii bojkotu voleb. Jejich návrat do volebního procesu však znamenal pouze 11 % nárůst volební účasti ve srovnání s rokem 2020. Navíc se MUD umístila za ostatními opozičními stranami v 9 z 23 států i v Caracasu. MUD získala pouze jedno ze tří guvernérských postů, které převzala opozice. To může být částečně způsobeno tím, že MUD opakovaně schvaluje smrtící americké sankce navzdory skutečnosti, že 76 % Venezuelanů je odmítá. MUD se rovněž těší politické, finanční a logistické podpoře USA a EU, zatímco členové jiných opozičních formací byli Washingtonem odsouzeni za vyjednávání s Madurovou vládou. Tyto volby by měly být pro Bidenovu administrativu varovným signálem, že pokračování v podpoře MUD, a zejména fikce Guaidóa jako „prozatimního prezidenta“, je zcela chybnou strategií.