#MeeééTooóó

MeeToo
6.10.2018 16:52
Svědomí mi nedá: Musím se přiznat! Taky jsem osahával dívky! A rád!

Po vlně obvinění z aktuálního harrashmentu se dospělo do stavu, kdy si lidé dávají příliš velký pozor, aby je sexuální zlatokopky (harrashwomen) nemohly vydírat. Přišly tedy ke slovu "spící případy".

Zaplaťpámbu, že žijeme v zemi, kde, jak doufám, něco takového nehrozí. Proč? Protože v Čechách osahávání dívek dělali všichni nebo skoro všichni (skoro všichni = všichni až na konečný počet výjimek).

Přiznám se, osahávání dívek (obecně žen) se v Čechách konalo tak masově, že prostě téměř není ten, kdo by se této sexuální zábavy neúčastnil. Také jsem s velkým gustem osahával. Přiznám to bez mučení a dokonce hrdě. Jednak je to dávno promlčené a soudit se zpětnou platností se nesmí, jednak to dělal v mém okolí každý, protože to za našich mladších let vůbec nebylo trestné.

Osahávání žen a zejména mladých dívek mělo svá pravidla, mezi něž patřilo i to, že se tak dělo často pod dohledem rodičů. Ba co víc, rodiče nám studentíkům museli tuto zábavu zaplatit, protože obvykle (až na zanedbatelné výjimky) to přesahovalo možnosti studentského kapesného. Proto také rodiče často osobně dohlíželi, zda se ono osahávání děje správně a zda se nikdo neulejvá. Organizátor osahávání nás studentíky dokonce povzbuzovali, jen ať dívky střídáme a neosaháváme pořád jen jednu.

"Nemáte na jednu oddací list, tak je pěkně střídejte! Všechny to přece chtějí!" byla nezapomenutelná slova organizátora k nám mladíkům.

Později, coby rodič, jsem se účastnil tohoto osahávání též jako pozorovatel, když šlo nejprve o mé syny a pak i o moji dceru. (To jen na okraj, aby mě někdo nepodezíral, že bych na svou dceru nenechal nikomu ani sáhnout!) A nevadilo mi, když za mnou dcera při závěrečném osahávání přišla, že chce osahat i ode mne. Nesměl jsem ji zklamat! Ano, i tak se to tenkrát dělalo!

Jenže dnes se objevují - zatím naštěstí jen v zemi, kde je možné úplně všechno - s odpuštěním (cákryš, jak se řekne latinsky "křivky"? Curva nebo tak nějak... Nevadí, české slovo stačí) bestie, které si po 30 letech vzpomenou, že šlo vlastně o znásilnění! Bez ohledu na to, že tenkrát šlo o oboustranný souhlas, vždyť kdo nechtěl osahávat a být osaháván, ten nemusel! Bylo to přece naprosto dobrovolné! I když musím podotknout, kdo o to přišel, přišel o hodně, to je nezpochybnitelný fakt. Troufnu si dokonce tvrdit, že pachatelé skutečných znásilnění se toho dobrovolného osahávání nejspíš nikdy nezúčastnili. Anebo na to zapomněli, stačí trocha alkoholu - pijeme přece, abychom zapomněli.

Co mě však plní hrůzou, jsou dnešní právníci, kteří se těchto případů dnes ujímají. Takoví gestapáci... pardon, gendermani (tohle slovo za mých časů nebylo, pořád se mi to plete,  nechápu ty jemné rozdíly...). Věřím, že především oni našeptávají těm ženám, aby si po tolika desetiletích "vzpomněly" na dávné časy a přehodnotily tehdejší osahávání na znásilnění. Přehodnotit to dnes může přece každá, i zákonitá manželka tak může vysoudit rodinný majetek jen pro sebe! Je snadné označit i manžela za sexuálního násilníka! Zejména když se důkazy nepožadují, slovo ženy je samo dostatečným důkazem, i když jí Alzheimer znemožní vzpomenout si kdy, kde, s kým, proč a zda to vůbec bylo. Stačí, když si to přikrášlí o pořádnou porci násilí. Soudce jí to věřit bude, protože musí. Genderman tím spíš, je to jejich povinnost! V tomto případě zkrátka platí presumpce viny (jako ve středověku, jak se ostatně naší době bude brzy - a právem! - říkat) a muž se může úspěšně hájit jedině tím, že již delší dobu neopouští svou hrobku či urnu, takže jako popel znásilňovat opravdu, ale opravdu nemůže. Nyní se dokonce uvažuje o zákazu promlčení jako u válečných zločinů, ačkoliv po 15 letech je, tuším, promlčená i vražda.

U nás se tohle zatím a naštěstí neděje. Zatím. Ale já se toho nebojím ani až to feministky a zejména právníci gendermani prosadí.

Především totiž nejsem pracháč, aby se to nějaké cuchtě vyplatilo. A už vůbec ne právníkům - gendermanům (vida, teď se mi sem ten gestapák ani nepřipletl!). Ti by z mého důchodu nic nevysoudili.

Za druhé nejsem ani politik, aby to nějaké sexuální pracovnici zaplatila konkurenční partaj (také dobrá možnost financování). A osahávání dívek v Čechách provozoval skoro každý a každý ví, že to bylo vždy za oboustranného souhlasu. I když nevina neomlouvá, že?

A doufám, že se toho zúčastním ještě jednou, u vnučky. Půjde se dát osahávat. V Čechách to ještě zakázáno není a snad ani nebude. Už se na její taneční těším. Osahává se sice jen pravou rukou kolem pasu, ale jinde ve světě už je to zločin (v USA je každý dotyk ženy nebezpečný a (ne)řád šaríja to trestá i smrtí!). Naši právníci (gendermani) nám to časem vnutí také. Doufám, že to už budu v té urně.

Václav Semerád
Bývalý ing. jaderných reaktorů, nyní penzista, občasný spisovatel sci-fi románů. Kdysi též zakládající člen Společnosti pro lidská práva, zakázané na začátku normalizace Husákem.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.