Mezi Chile a Venezuelou to skřípe

Během tiskové konference se svým španělským protějškem v Madridu Urrejola zopakovala postoj levicového prezidenta Gabriela Borice a uvedla, že „odsuzuje porušování lidských práv ve Venezuele.“ Dále vyzvala k obnovení rozhovorů mezi socialistickou vládou a Washingtonem podporovanou opozicí, aby se konaly „demokratické“ volby. „Ministryně zahraničí Urrejola útočí na bolívarskou revoluci místo toho, aby řešila naléhavé problémy chilské ekonomiky a vlády, která rychle selhává!“, řekla Rodríguezová v reakci na Boricovy klesající preference.

Urrejola v letech 2018 – 21 působila jako zpravodajka OAS pod L. Almagrem ve funkci generálního tajemníka. Chilská ministryně zahraničí tvrdila, že snahou o sblížení s Caracasem představuje postoj Boricovy vlády rozchod s politikou bývalého pravicového prezidenta Sebastiana Piñery vůči Venezuele. Piñerovo Chile bylo zakládajícím členem již zaniklé Limské skupiny, ad-hoc uskupení konzervativních zemí, které se snažily zbavit Madura moci prostřednictvím plánování změny režimu. Urrejola však ani zmínkou neodsoudila přísné sankce USA proti jihoamerickému národu.

Přestože Boricova vláda nepodporuje diplomatickou izolaci Venezuely, chilská politika vůči této zemi je do značné míry k nerozeznání od pozice Washingtonu. Administrativa amerického prezidenta Joe Bidena, která podobně považuje znovuzvolení Madura v roce 2018 za podvodné, zachovala strategii „maximálního tlaku“ Donalda Trumpa vůči Venezuele, zahrnující přísné ropné embargo na tuto zemi. Navzdory dvěma delegacím americké vlády na vysoké úrovni v Caracasu Bílý dům jen mírně uvolnil některá omezení vývozu venezuelské ropy do evropských zemí.

Boric sice kritizoval rozhodnutí vyloučit Madura z IX. amerického summitu, ale rozhodl se neuposlechnout výzvy k bojkotu akce kvůli vyloučení Venezuely, Kuby a Nikaraguy. Navzdory tomu, že je Boricova administrativa vnímána jako součást vlny levicových vlád volených v celém regionu, v otázkách zahraniční politiky se přizpůsobuje Washingtonu. Bývalý studentský vůdce se dlouho snažil distancovat od venezuelského prezidenta; naposledy řekl kanadským investorům, že není „dalším Madurem“.

Chile, které se připojilo k USA, Kanadě, Německu, Ukrajině a dalším evropským státům, bylo jedinou latinskoamerickou zemí, jež podepsala prohlášení tzv. koalice pro svobodu médií odsuzující Venezuelu za údajný „nedostatek svobody“. The Media Freedom Coalition je uskupení 52 zemí, vytvořené v červenci 2019, které údajně obhajuje svobodu médií a bezpečnost novinářů, i když se zdá, že svou kritiku z velké části soustředí na země považované za nepřátelské vůči Washingtonu a Bruselu.

Prezident Boric rovněž nedávno vyjádřil svou solidaritu s Volodymyrem Zelenským poté, co mu během telefonického hovoru řekl, že Chile „podpoří odsouzení ruské invaze v mezinárodních organizacích“. Venezuela naopak odmítla odsoudit ruskou invazi a místo toho pracovala na posílení svých bilaterálních vztahů s Ruskem, přičemž ministr zahraničí Carlos Faría nedávno odcestoval do Moskvy, aby se setkal se svým protějškem Sergejem Lavrovem.

Na příkladu Chile a Venezuely lze demonstrovat, že ani vztahy mezi dvěma levicovými vládami nemusí být nutně ideální. Zatímco Maduro reprezentuje tradiční socialismus a antiimperialismus, Boric je představitelem nové proamerické levice s důrazem na environmentalismus, progresivismus a lidsko-právní agendu. Přestože nová chilská vláda znamená určitý pozitivní posun v přístupu k Venezuele v provnání s Piñerovou konzervativní administrativou, nelze říci, že by Santiago de Chile a Caracas pojilo vřelé přátelství.