Mezinárodní den žen se připomíná a slaví již celé století

mdz 18
7.3.2018 13:48
Z rozhodnutí II. internacionály vznikla v roce 1889 tradice Prvních májů jako svátků práce a mezinárodní solidarity, na počest obětí z manifestace dělníků v Chicagu 1. května 1886. Událost z dnešního pohledu jistě zásadní a historická, stejně jako stále aktuální. Vznikla zde zároveň totiž i myšlenka na svátek žen. Především s výrazným podtextem boje za volební a jiná občanská i sociální práva dosud ženám upíraná. Důležitým impulsem byla stávka švadlen proti neúnosným pracovním podmínkám v New Yorku v roce 1908. U kořenů však byly manifestace žen v New Yorku již v březnu 1857. Tehdy vyšly do ulic tisíce zoufalých šiček z textilek, které se již nechtěly smiřovat s nekonečným vykořisťováním a ponižováním.

Jen pro připomenutí, ale nutné připomenutí. Dnešní člověk žijící ve střední Evropě si to totiž optikou 21. století jen těžko dokáže představit - dvanáct hodin denně, včetně sobot, se ženy hrbily nad šicími stroji, aby za minimální mzdu pomohly uživit rodinu. Navíc z dnešního hlediska se jednalo o pouhé přežívání. Nebyly ostatně jediné, které stály na dně sociálního žebříčku. Podobně na tom byly ženy i dalších profesí, a to nejen v Americe, ale i na ostatních kontinentech.

Historie Dne žen, jak se mu zpočátku říkalo, začíná už v roce 1907, kdy na prvním sjezdu socialistek ve Stuttgartu vystoupila rakouská delegátka s myšlenkou, že by se ženy měly v určitý den v roce veřejně scházet a žádat volební právo. Původním cílem zavedení tohoto svátku bylo hlavně sjednocení volebního práva. To měly na počátku 20. století ženy jen v hrstce zemí světa, z těch evropských pouze ve Finsku. Československo patřilo k těm progresivnějším. Všeobecné hlasovací právo u nás bylo zavedeno v roce 1919. V roce 1909 byl svátek žen vyhlášen a slaven Americkou socialistickou stranou. V roce 1910 prosadila německá socialistka Clara Zetkinová (německá představitelka dělnického a ženského hnutí) na jednání ženské konvence II. Internacionály v Kodani Mezinárodní svátek žen. Datum 8. března se ale ustálil pevně jako termín MDŽ až po 1. světové válce. Zejména pod vlivem velké demonstrace v Petrohradě roku 1917 těsně předcházející únorové revoluci. Ta se konala poslední neděli v únoru dle juliánského kalendáře, což odpovídá 8. březnu kalendáře gregoriánského. Ruské ženy MDŽ poprvé oslavily v roce 1913, v únoru 1917 pak vyšly do ulic pod heslem "chléb a mír". Týden poté byl ruský car donucen abdikovat a prozatímní vláda schválila mimo jiné i volební právo žen.

MDŽ byl oficiálně uznán OSN v roce 1975, což byl Mezinárodní rok žen. V tomto roce MDŽ uznalo také mnoho národních vlád. V roce 2001 vydal generální tajemník OSN u příležitosti MDŽ poselství, kde zdůrazňuje problém současné doby - nerovnoprávné zastoupení žen v politickém životě. Upozornil na to, že je třeba do rozhodovacích procesů zapojit více žen, neboť jejich přístup může v mnohém přispět v předcházení konfliktů a zajišťování míru.

Význam svátku žen i jeho oslavy se v průběhu let samozřejmě měnily. Ženy si postupně vydobyly práva, která dříve neměly buď vůbec nebo jen ve velmi omezené podobě. V ženských organizacích ale časem zeslábla původní bojovnost, protože postavení žen se přece jen a zejména v období po 2. světové válce výrazněji lepšilo. Mnohé se sice skutečně zlepšilo, ale některé přetrvávající problémy se nepodařilo vyřešit ani před rokem 1989, ani po něm. Například v podobě rozdílů v obsazování míst, také rozdíly v odměňování za stejnou práci mezi muži a ženami stále přetrvávají.

Zápas o důstojné postavení žen ve společnosti je aktuální stále nejen u nás a v Evropě, ale prakticky celosvětově. Uznávají to dokonce ve svých vyhlášeních a dokumentech i nejvyšší představitelé Evropské unie. I v Evropském parlamentu se toto výročí každoročně připomíná. V ČR po roce 1989 byl tento svátek MDŽ haněn slovy, že šlo spíše o den opilých mužů, často přímo na pracovišti a v pracovní době. Každý sám ať tento argument, který vychází více z antikomunistického pohledu na svět než z reality, podrobí vlastní zkušenosti z oslav MDŽ v době před rokem 1990.

V období změn následujících po roce 1989, byl Mezinárodní den žen posléze opravdu jako údajný nepatřičný přežitek minulého režimu z kalendáře skutečně vyškrtnut. Šlo ale jen o velmi omezené a velmi trapné zviditelnění některých, většinou jinak neviditelných politiků, kteří zneužili mezinárodně uznávaného svátku k přízemním politickým a ideologickým hrátkám na úkor řešení praktických problémů panujících ve společnosti. Jejich snaha vymazat MDŽ nejen z kalendáře, ale i z povědomí lidí se však zcela minula účinkem. Také statut významného dne byl nakonec díky zdravému rozumu většiny zákonodárců MDŽ nakonec navrácen. Stalo se tak v roce 2004. Od té doby se sice snahy o vymazání tohoto svátku čas od času stále objevují, ale už ne tak silně. A hlavně veřejná podpora zrušení MDŽ jako svátku a významného dne je prakticky nulová. Lidé dnes mají opravdu jiné starosti. MDŽ se dál slavil, slaví a nepochybně slavit bude i v letech příštích. Sice ne vždy přímo oficiálně, ale častěji jako neformální setkání přátel například na úrovni spolků a klubů. V řadě měst a obcí napříč republikou se tento svátek slaví každoročně a na pořadatelství se podílejí nejen samosprávy, ale i levicové a vlastenecké organizace.

https://mujesenice.cz/clanky/pozvanka-na-oslavu-mdz-8-3-2018/

http://www.lochousice.cz/kulturni-a-sportovni-prehled/akce/oslava-mdz-2018-66_27cs.html

https://pribram.kscm.cz/cs/nasi-lide/lkz/mdz-2018

Stále jsou u nás lidé, kteří těžko nesou fakt, že se jim nepodařilo a nutno dodat, že ani nepodaří, tento historicky ukotvený a pokrokový svátek zlikvidovat. Buď se snaží podsouvat nebo přímo vnucovat jiné svátky, jako je Den matek či Svatý Valentýn nebo stále opakovat onen nesmyslný argument o přežitku minulého režimu. Ale ruku na srdce, lze nějakými podobnými svátky plnohodnotně MDŹ nahradit? Odpověď se přímo sama nabízí. Jde spíše o to, jak důstojně dnes si tento svátek připomínat a jak jej srozumitelně vyložit i mladé generaci, která tak často podléhá módním vlivům, žije v zajetí sociálních sítí a povrchních informací. Toto je a bude i do budoucna úkol náročný.

 

 

miroslav-porizek
Bydlím na malém městě uprostřed Hané, pracuji ve státní správě v sociální oblasti, publikuji asi 10 let zejména v regionálním tisku - různá aktuální témata z politiky, kultury či historie. Jsem stoupencem principu trvale udržitelného rozvoje, společenské solidarity, veřejné dopravy a přímé demokracie.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.