Může ještě někdo věřit Zaorálkovi a spol.?

Hlavní problém je totiž v tom, že aby překryli první vědomé lži, kterých se začali ve stále větším rozsahu dopouštět, pokusili se podpořit a tím i vyvolat velkou tragédii: Podpořit a dokonce přitlačit "majdanskou vládu" ke zmasakrování obyvatelstva na Východní Ukrajině s použitím tanků a vyprovokovat tak Rusko k zásahu, kterým by dostalo do rukou Černého Petra toho, kdo všechno zavinil. Tady už někteří "naši" politici (pochopitelně i jejich eurounijní kumpáni) nejen lhali, ale začali se chovat jako cyničtí váleční štváči malicherně motivovaní tím, že nechtěli ztratit tvář. Ztratili všechno. Budou jimi opovrhovat i ti, které dočasně zmátli. Ti, kteří např. v důsledku zcela pochopitelných antipatií či averzí vůči Rusku uvěřili jejich lhaní. Mj. např. i proto, že si vůbec nedokázali představit možnost lhaní v takovém rozsahu a zcela bezzábran.

Jen jeden z detailů selhání těch, o nichž píšu. Během celého "protiterostického tažení" nikdo z nich nevypustil z úst ani zmínku např. o "uvážlivém použití síly" ze strany "majdanské vlády". Nikdo z nich se nepozastavil nad tím, že tentýž parlament, který podpořil Janukovyčovy represivní zákony, podpořil ještě více represivní Jaceňukova opatření, a to v podmínkách, kdy v tomto parlamentu začali být někteří poslanci umlčováni lynčováním.

Zaorálka a další nemůže omluvit ani to, že spoléhali na americkou administrativu. Nemohli nevidět, že osoby, které ji reprezentují (Obama, Kerry), se již dávno změnily v nesvéprávné zombíky, kteří se sebou nechávají manipulovat skrytými hráči ("privatizovanými" enklávami zpravodajských služeb, které srostly s organizovaným zločinem a jako nástroje své moci využívají dosazování a vydírání dosazovaných osob na bázi globálního špiclování).

Vstoupili jsme do světa plné autodiskreditace současné politické reprezentace euroatlantického světa. Pokus překrýt tento fakt vyostřováním konfliktů ať mají jakkoli drastické důsledky, jak se zdá, nejen že zatím nevyšel, ale mění se ve frašku. Nastal čas vzít rozum do hrsti. Musíme si pomoci sami s jeho použitím.

Radim Valenčík (http://radimvalencik.pise.cz)