Naše velmi drahá demokracie

klávesnice
15.6.2016 07:47
Demokracie je drahá a nedokonalá, ale lepší systém zatím nikdo nevynalezl. Tímto výrokem jsou ti, kteří upozorňují na mizerné poměry panující ve vlastech českých, moravských i slezských již od konce roku 1989 často vykazováni do příslušných a poslušných mezí.

Demokracie je drahá a nedokonalá, ale lepší systém zatím nikdo nevynalezl. Tímto výrokem jsou ti, kteří upozorňují na mizerné poměry panující ve vlastech českých, moravských i slezských již od konce roku 1989 často vykazováni do příslušných a poslušných mezí. Zvláště když mnozí z nás stále marně upozorňují třeba na zbytečně zdlouhavá jednání našich poslanců, kteří se často dohadují jen na oko, ale jinak věrně slouží mocenským skupinám skrytým v pozadí. Kde jinde než před televizními kamerami se může poslanec zviditelnit, tak mu to přeci dopřejme! Vždyť právě on do roztrhání těla zastupuje prostý lid. Však především proto byl zvolen v tzv. svobodných volbách.  Takže, kde jinde, než u parlamentního kecpultíku by měl házet na vše strany moudra, a to i za cenu vlastního ztrapnění pomocí nesmyslných návrhů, technických či faktických připomínek a poznámek, obstrukcí nebo rádoby siláckých slov. Kde jinde by si měl nebožák náš drahý poslanecký užít své minuty pomíjivé slávy. Provoz parlamentu není lacinou záležitostí, stejně jako stále dokola proklamované svobodné volby nebo financování politických stran a hnutí. Na druhou stranu na uspořádání referenda o vstupu naší země do NATO byla naše demokracie v 90. letech údajně ještě velmi nezralá. Prý obyčejný občan nemůže chápat složitosti zahraničních vztahů a zajištění naší bezpečnosti, a mohl by se nedej Bože rozhodnout dokonce i úplně špatně. A co by na to řekli naši spojenci? Pak by nezbylo než v brzkém termínu po důkladné mediální masáži uspořádat referendum znovu či ještě znovu a tak dlouho, než občané konečně rozhodnou správně. Jinými slovy tak, jak si naši spojenci přejí. Ovšem vývoj jde stále vpřed a možná se někdy dočkáme referenda o našem případném vystoupení z NATO. Demokracie je ale opravdu dost drahá a proto je třeba šetřit a nepořádat zbytečná referenda. Zákonu o referendu dát pro jistotu takové podmínky, aby jej bylo možno vyhlásit jen výjimečně a o záležitostech zcela podružných, které neohrozí moc panujících elit.

Drahé jsou i státní dotace plynoucí do kapes oligarchů, a ty je třeba zajistit vždy. Velmi drahé jsou i enormní dary poskytované naší zemí církvím, zejména té katolické pod krycím názvem zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi. Není to tak dlouho, co jedna z našich vlád chtěla úplně odbourat státní příspěvek ke stavebnímu spoření, zmrazit nejlépe navždy valorizaci důchodů, zrušit podporu stravenek pro zaměstnance a šmahem seškrtat prý příliš rozbujelý systém sociálních dávek zdravotně postiženým a chudým lidem. Nescházelo mnoho a schválila se i norma, podle níž by budoucí důchodci hráli o svůj důchod ruletu na burze. Ovšem na druhé straně téže vládě nijak nevadilo, že třeba cenu za zemědělskou půdu, darovanou církvím výrazně nadhodnotila oproti v daném místě a v daném čase ceně obvyklé. Vždyť přeci demokracie je drahá, jak by nám opět připomenuli někteří novodobí myslitelé. Ano je drahá, zvláště když jde o hmotné a sociální zabezpečení či daňovou optimalizaci pro naše nepostradatelné miliardáře a ostatní horní desetitisíce. Těmto nezastupitelným oporám této společnosti je třeba vždy pomoci při rozhojňování hmotných statků. Státní penízky pro různé celebrity, Senát, demokracii a svobodě sloužící neziskovky, ústavy pro správný výklad naší historie, televizi veřejné služby stojící na stráži nám tolik drahých euroatlantických hodnot (aby nám je nějaký Putin a jeho čeští agenti náhodou nezamořili nám nepřátelským myšlením), ty se prostě vždy musí najít. I kdyby pro chudý lid ani na chleba nebylo. Pro někoho moc, pro druhého nic moc. Přece nebudeme v našem prosperujícím kapitalismu podporovat zhoubné socialistické rovnostářství. Je dost těch, kteří to už nějak bez odmlouvání doklepou a zadotují naši drahou demokracii. Třeba důchodci nebo nezaměstnaní, bezdomovci a všichni ti kteří vydělají jen na základní živobytí. Tito přece panující poměry neohrozí. Už jste někdy u nás viděli demonstrovat důchodce za vyšší penze nebo nezaměstnané za dostatek pracovních příležitostí a důstojné podmínky k životu?   Vidíte, už i oni pochopili, že si naši drahou demokracii musíme odpovědně hájit a všemožně opečovávat. Nic není zadarmo a i ta chudoba a nouze přece něco stojí. Přece nebudeme závidět pánům Bakalovi, Babišovi, Kellnerovi a spol., že jsou úspěšní a v podnikání se jim daří. Čím více toho skončí na jejich kontech, tím větší šanci budeme mít, že třeba založí nějakou nadaci na podporu sociálně potřebných, fond na opravy zničených silnic či sbírku na umoření státního dluhu. Systém funguje dokonale a drobné nedostatky by nás neměly nijak zneklidňovat. Čím větší hostina na panských stolech, tím větší drobky pro chudinu.  Tož jim to našim milým oligarchům a magnátům přejme. I oni jsou přímo ukázkovým důkazem toho, že naše velmi drahá demokracie je v těch nejlepších rukou.  

miroslav-porizek
Bydlím na malém městě uprostřed Hané, pracuji ve státní správě v sociální oblasti, publikuji asi 20 let - zejména různá témata z politiky, kultury a historie. Jsem stoupencem společenské solidarity, veřejné dopravy a přímé demokracie.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.