Někdo ví a někdo neví…

V případě zmizelého malajského letadla vydržela média se zprávou „zase jsme nic nenašli, ale už zítra…“, několik měsíců a sestřelené malajsijské letadlo bude sloužit neméně dobře. Nejvíce ta celá mediální taškařice kolem zmizení letadla připomínala onu klasickou lež, spočívající v prohlášení na nespočetný způsob, že „tu fakturu už jsme vám určitě zaplatili, ale….“ Rovněž v případě zmizelého letadla jsou lidé, kteří vědí, co se stalo, i v tomto případě jsou mrtví a pozůstalí. Rozdíl je jenom v tom, že v tom prvním na ně není vidět a v tom druhém hnijí v přímém přenosu v ukrajinském poli.

Celé je to stará vesta. Například Britové raději nechali vybombardovat Coventry, než by účinnou obranou přiznali, že čtou německé kódy. Stálo to tisíce britských životů a byla to prý válečná oběť nikoliv vražda. Nějakých dvakrát tři sta mrtvých tedy určitě nestojí ve vztahu k utajování technických možností dnešním mocnostem ani za řeč. Může to znamenat jediné, totiž že odhalení Juliana Assange a Wikileaks ještě nepostihlo skutečnou podstatu.

To, co je zvláštní, je okolnost, že najednou nikdo nedokáže zajistit příměří na dvaceti čtverečných kilometrech, aby mohlo dojít alespoň k důstojnému nakládání s těly pasažérů, o nějakém vyšetřování ani nemluvě, protože to je ovšem zbytečné. Průběh události i její aktéři jsou známi oběma stranám a jakékoliv „nezávislé mezinárodní vyšetřování“ stejně skončí podle diktátu těch, kteří budou mít vliv na komisi. Je to figura z dějin dávných i nedávných dobře známá.

To, oč tu běží, je otázka obyčejné lidskosti, úcty k mrtvým a soucitu s pozůstalými. Oni mají právo důstojně identifikovat, získat a pohřbít své mrtvé. To, že k tomu nedochází, svědčí o jediném. Nikdo z těch, kteří vědí, to nechce a ostatní se bojí. Možná by Evropská unie mohla na místo summitů o korytech a sankcích proti Rusku jednou ukázat, že je schopna kolektivní akce a poslat své síly na toto pole nelidskosti a hanby a zajistit shromáždění a transport mrtvol pasažérů.

Je to přece teď i její věc, když si její potentáti tak nadšeně třásli rukama a podepsali smlouvu s člověkem, který vyhrožuje svým občanům podobně jako nacisté na okupovaných územích, totiž, že za každého mrtvého Němce půjdou na smrt stovky civilistů… Konečně parťák z Východu ke stolu, co se nezakecá…

EU zanechává ledově klidnou, že tam na ukrajinském poli hnijí těla občanů EU, dokonce lidí, jejich životním posláním bylo zachraňovat lidské životy proti zákeřné nemoci. Že tam hnijí těla dětí. EU nepomůže, ani se nehne. Nizozemsko a malajské aerolinky jsou v tom samy. To nic nemění na tom, že si teď může Nizozemí a jeho občané lépe uvědomit pocity pozůstalých, jejichž blízké vydaly jejich modré přilby v Srebrenici po přípitku s vrahy na jistou smrt. Říká se tomu boží mlýny. Možná budou nakonec ostatky za výkupné a EU udělá ve zrychleném dvouletém cyklu mimořádný dotační titul a na třetí pokus ho schválí. Snad nakonec ukrajinští vyděrači alespoň přidají květiny, jako rodina Trottových ve filmu Nebožtíci přejí lásce.

Práte se, proč to celé, proč se zase musíme stydět…?!? Protože EU už nic jiného, než hádat se o koryta, otravovat lidem život na tisící způsob podobně jako úspornými žárovkami a celou alternativní energetikou a přitom ničit evropské hospodářství dotacemi, prostě neumí. Navíc se chystá prodat půl miliardy svých občanů nadnárodním korporacím jako lidské zdroje Transatlantickou dohodou TTIP. Po ní už nemůžeme chtít nic a ona to znovu prokázala. Tentokrát tam, kde jde o nejobecnější lidské hodnoty, kde jde o lidskost samotnou.

Pro úplnost a spravedlnost uveďme, že i naši politici, parlament a vláda se rovněž vybíjejí v zápasu o budoucí dislokaci a distribuci koryt a ani je nenapadne, že by měli protestovat proti takové obecné nelidskosti.

Nezbývá než jako lidé protestovat proti tomu, aby na Ukrajině hnila těla mrtvých jenom proto, že někdo ví a někdo neví a má to tak zůstat… Já tedy protestuji ve jménu lidskosti!!!