Poslední dopis J. Masaryka Stalinovi – VI.

Uran a Únor 1948

Formulace o postoupení českých uranových dolů SSSR je velmi nepřesná, neboť alespoň dle studie Prokopa Tomka dne 23. listopadu 1945 byla podepsána přísně důvěrná Dohoda mezi vládou Svazu Sovětských Socialistických Republik a vládou Československé republiky o rozšíření těžby rud a koncentrátů v Československu, obsahujících radium a jiné radioaktivní prvky, jakož i o jejich dodávkách Svazu Sovětských Socialistických Republik a doplňující Protokol.  Dohodu podepsali za ČSR ministr zahraničního obchodu (národní socialista) Hubert Ripka a za SSSR náměstek ministra zahraničního obchodu Ivan Bakulin. Československá vláda se Dohodou zavázala vytvořit státní podnik zajišťující výzkum a využití vašech nalezišť obsahujících radium a radioaktivní prvky, které náleží Československému státu. Dále se československá vláda zavázala učinit vše k maximálnímu zvýšení těžby uranové rudy v oblasti Jáchymova. Vláda SSSR se zavázala poskytnout technickou pomoc, konkrétně vysláním odborníků pro řízení výzkumu nalezišť i pro těžební práce a dále dodávkamitechnického zařízení a materiálu. Překvapující tedy je, že podle tajné zprávy generálního sekretáře československé národně socialistické strany prof.  Vladimíra Krajiny, nazvané Komunistický únorový puč v Československu,  pro britskou vládu jedním z důvodů, proč prostřednictvím pana Zorina se SSSR vměšoval do vnitřních záležitostí Československa, byla obava, že by nová vláda vzešlá z voleb, uvedenou smlouvu se snažila revidovat.

Nicméně je možné, že pisatel se toliko v rychlosti přepsal, kdyby psal o postoupení těžby českých uranových dolů vaší zemi, tak by to bylo zcela v souladu s výše uvedenými formulacemi dohody mezi vládami ČSR a SSSR.

Žádný pramen se nezmiňuje o aktivní účasti Jana Masaryka na vypracování dohody mezi SSSR a ČSR o uranu, ale je dokonce celosvětově známý jeho uranový incident z ledna 1946, kdy ve svém projevu v OSN vyslovil naději, že ani částečky uranu, vyrobeného v ČSR, se nikdy neužije pro dílo ničení a zkázy ve velkém. (citováno podle Kosatík-Kovář, 1998, s. 238; viz též Klener, 2003, s.12-15), což se ale stalo, protože podle informací z ruských zdrojů bylo použito minimálně v první atomové bombě toliko plutonium v reaktoru v Čeljabinsku vyrobené z uranu vytěženého na území Sovětského svazu. Pokud tedy například americké zdroje nepotvrdí opak, tedy že při zkouškách atomových bomb nebyl použit český uran, což i tehdy bylo možné zjistit, Jan Masaryk pouze upozornil svět, že SSSR poptává český smolinec ve velkém, jinak řečeno, že tedy v praxi je schopen vyrábět atomové bomby přímo sériově.

Uranový incident v OSN a psaní českého tisku se staly výraznou součástí desinformační hry, která pomohla SSSR ukázat světu, že s ním ještě musí počítat. Sověti nevznesli  vůči Masarykově projevu žádné námitky, neboť byli zcela jistě spokojeni s tím, že jím pomohl přesvědčit svět, že mají přinejmenším na dosah kouzlo přeměny na uran velmi chudého jáchymovského smolince na plutonium.

7. listopadu 1947 V. Molotov sdělil světu, že základem politiky Spojených států je vědomí, že jako jediní znají tajemství atomové pumy, to však dnes již nelze považovat za tajemství. Alexandr Vyšinsky potvrdil novinářům možnost existence atomové pumy.

Tyto jejich výroky ve svém přehledu zahraniční politiky odbyl národně socialistický Ústav pro vědeckou politiku následujícím komentářem: Molotovův projev vzbudil ve světě více než sensaci. Avšak již ve dvoudenním odstupu se vyskytly kritické hlasy, že je ho nutné považovat za akt vnitřní propagandy a nejvýše se připouští, ze vědecké tajemství snad opravdu neexistuje, ale technologický výrobní proces atomové pumy v SSSR znám není. Z úředního bulharského pramene v Londýně bylo sděleno, že v listopadu bude podepsána dohoda mezi Bulharskem a Sovětským svazem o pomoci sovětských odborníků na nerostném průzkumu Bulharska. Půjde hlavně o uranovou rudu, kterou by se SSSR snažil získat v případě, že by jeho těža neměla žádných výsledků v dolech Československa a v sovětském okupačním pásmu Německa.

Jak to bylo s podílem Jáchymovského uranu na výrobě sovětské atomové bomby

Pokud jsou níže uvedená čísla úplná, tak jim lze rozumět jenom tak, že šlo v Jáchymově o docela hezké divadlo pro rozvědky. Ti divadelní umělci si nevydělali ani na slanou vodu. Podle mínění Tomka to, jak byla cena konstruována, tedy že budou zaplaceny veškeré výrobní náklady plus procento zisku, totiž znamenalo, že se těžilo velice neekonomicky. Cokoli bylo vynaloženo na těžbu, bylo uhrazeno, což je naprosto nepodnikatelský postoj. (viz Tomek).

 Podle jedné studie ruda a rudná měď v Jáchamově přicházející do továrny na uranové barvy a radiové preparáty obsahovaly průměrně kolem 50% U 238.  Podle další studie v roce 1927  zpracování 30 - 35 t čistého uranu umožňovalo výrobuu 3 - 4 g radia ročně.Tedy z těch 542 tun uranové rudy bylo možné získát tak 100 gramů radia. Plutonium 239 se pak vyrábí z U 238 neutronovou fází v jaderném reaktoru.

Vr. 1951 dokázalo vytěžit cca 25 000 pracovníků (z toho 11 000 věznů) pouze 542 000 kg uranové rudy, tedy na jednoho pracovníka připadalo asi maximálně 23 kg za rok, za což měl zaplatit Sovětský svaz Československu celkem zhruba 25 000,- Kč (na světovém trhu by Československo za těch 23 kg uranové rudy údajně vyzískalo cca 230,- dolarů, tedy v úředním kursu 11 500, - Kčs.

27. února 1948 sdělil Ludvík Frejka (1948, s.59)  aktivu národohospodářských pracovníků KSČ v Plodinové burze zprávu z Ostravy, že "ani poslední vzrušené dny a stávka neměly vliv na výši těžby uhlí v ostravsko-karvínském revíru. Pracovní výkon nepoklesl a udržuje se přibližně na 1 700 kg na hlavu a směnu. Ve středu 25.2. bylo v revíru vytěženo rovných 48 000 000 kg uhlí, plán byl překročen o 239 000 kg."  

Snad pro další orientaci stačí uvést, že v padesátých letech měli vězni spolu s civilními zaměstnanci n.p. Jáchymovské doly vytěžit 7940 tun uranu a v podzemí vyrazit 1102 km chodeb. Průměrná produktivita žil v Jáchymově byla 0,76 kg uranu na metr čtvereční chodeb. Teprve dne 1.března 1949 byl zřízen pro 209 mužů plzeňské věznice Bory odloučený trestanecký oddíl, který byl umístěn v nově zřízeném táboře Vykmanov.  První vězňové pracovali na dokončení výstavby a zařízení vlastního tábora.

 25. prosince 1946 v laboratoři č.2 byl uveden do provozu jako první v Evropě a Asii pokusný uranografitový reaktor F-1, v němž byla uskutečněna stabilizovaná řetězová jaderná reakce. Reaktor obsahoval 34 800 kilogramů dokonale čistého kovového uranu, 12900 kilogramů čistého oxidu uranu a 420 000 kilogramů čistého grafitu.

Do konce roku 1945 bylo do Sovětského svazu odvezeno 31 t uranu, ale pouze 900 kg uranu pocházelo z těžby. Ještě počátkem roku 1945 měl Kurčatovův tým k dispozici pouhý 1 kg kovového uranu a několik tun uranu ve formě sloučenin, ale zdárný vývoj jaderné zbraně si vyžadoval přibližně 1000 t uranu.

Jáchymovské ložisko vydalo od roku 1946 do roku 1954 asi 7.000 tun. Uran se skládá ze tří izotopů. Uran 235, 238 a 234. V hmotě uranu je maximum uranu 238. Uranu 235 je tam asi 0,718 % a uranu 234 asi 0,0004. Ten je v podstatě nevyužitelný. Pro výrobu atomové bomby je třeba uran 235.Pokud platí, že z jedné tuny uranu je možné získat 7 kg Uranu 235, tak z těch 7000 tun uranu bylo možné získat tak 49 000 kg U 235. Rozdíl mezi atomovou bombou a využitím pro mírové účely je v tom, že pro atomovou bombu se musí uran obohatit, aby tam bylo minimálně 90 % uranu 235.

Z dostupných údajů vyplývá, že pouze tehdejší roční náklady na udržování útvaru SNB Jseřáb (stav cca 3000 mužů), kterému byla svěřena jak oblasti těžby uranu (Jáchymovsko a Příbramsko), tak i přímo vězeňské tábory, financovanému z rozpočtu ministerstva národní bezpečnosti činily 300 milionů Kčs. Náklady na geologický průzkum činily v r. 1952 činily 47 milionů Kč. Proto se základem pro určení ceny se staly tzv. svéstojné náklady plus zisková přirážka nikoliv váha získaného rádia třeba v gramech.

Pokud ale tyto informace uváděné pány Jančíkem a  Tomkem odpovídají zhruba životní realitě, pak je vcelku zřejmé, proč pisatel dopisu Stalinovi mohl vyzdvihnout zásluhy ministra zahraničních věcí Československa  o zvýšení obranyschopnosti SSSR (Viz též Drápala, 2000, s.274).  Lze se obávat, že tvrzení o tom, že uranová ruda z Jáchymova byla použita k výrobě první sovětské atomové bomby (Mudd, 2000) lze považovat za pouhou ničím nepodloženou domněnku.  Ale také lze říci, že dopis Jana Masaryka J.V. Stalinovi byl sepsán jenom proto, aby potvrdil tézi V. Molotova, že Sovětský svaz zná tajemství atomové bomby, kdyby tomu náhodou Západ nevěřil.

 Daší použitá literatura

 БЕКМАН, И.Н. Ядерная индустрия. Курс лекций.  М., Изд-во МГУ, 2005, 867 с.

(http://www.atomic-energy.ru/books/18875 )

Drápala, Milan. Na ztracené vartě Západu: antologie české nesocialistické publicistiky z let 1945-1948. Vyd. 1. Praha: Prostor, 2000. 682 s. Obzor; sv. 31. ISBN 80-7260-046-X.

FREJKA, Ludvík. 26. únor 1948 v československém hospodářství. Praha: Orbis, březen 1948. 85 s.

 Информационный материал NQ 713а «Атомная еверхбомба» (http://blog.nuclearsecrecy.com/wp-content/uploads/2013/08/APSSSR-T3K1-Material-713.pdf )

 JANČÍK, Drahomír. Vývoz československého uranu do Sovětského svazu v letech 1946–1959. Acta Oeconomica Pragensia, roč. 15, č. 7, 2007, s.194-208.

Klener, Pavel, ed. Profesor Václav Chytil a uranové doly. Praha: Univerzita Karlova, Ústav dějin, Archiv Univerzity Karlovy, 2003. 214 s. ISBN 80-239-0740-9.

MUDD, Gavin M. Acid In Situ Leach Uranium Mining : 2 - Soviet Block and Asia. 2000 http://users.monash.edu.au/~gmudd/files/2000-TMW-AcidISL-FSU-Asia.pdf

TOMEK, Prokop.Československý uran 1945 – 1989. Těžba a prodej československého uranu v éře komunismu Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismuSešity Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu PČR 1999. 76 s. (www.policie.cz/soubor/sesit-01-pdf.aspx)

Zemřelí ve výkonu trestu v příbramské oblasti těžby uranové rudy (1951-1961)

Těžba uranu v Jáchymově (http://www.prvky.com/tezba-uranu.html)

Z projevu Jana Masaryka na Valném shromáždění OSN v lednu 1946:

Mluvím o tom s jistou odbornou znalostí, neboť naše doly na Jáchymově byly jedny z prvních, které dodávaly lidstvu radium k léčebným účelům, než byly objeveny doly další. Dovolte mi, abych před vámi se vší skromností, ale i s hlubokým přesvědčením vyslovil naději, kterou jistě všichni sdílíte, že ani částečky uranu vyrobeného v ČSR se nikdy neužije pro dílo ničení a zkázy ve velkém. My, českoslovenští občané, chceme, aby naše radium mělo právě opačné poslání: vytvářet, zaručovat a zvyšovat životní úroveň, abychom žili intenzivněji a s pocitem většího bezpečí. Tomu bychom chtěli věnovat své doly na radium a prosíme vás, abyste nám v tom pomohli.

Projev Jana Masaryka mi připomíná tu neustálou debatu o mírovém využívání uranu, kterou jsem prožil celý svůj život, přitom se uran využíval hlavně na válku. Ale Masaryk to tedy věděl. A toto bylo celému světu poslané poselství, jakési varování a žádost o pomoc. Jak to tedy bylo s jeho projevem a naší vládou?
Tomek: Asi to vyplývá z vlastností politika a úředníka Jana Masaryka, který buďto tu smlouvu nezaznamenal nebo to bagatelizoval. Takže když v OSN v lednu 1946 řekl tuto věc, nekoordinoval to s vládou a nedomyslel důsledky svého výroku. Navíc tento projev, pokud vím, si sám obsahově nepřipravoval. Připravoval to někdo, kdo nebyl obeznámen s tou smlouvou, protože ta byla věcí jednání velice úzkého okruhu lidí. Byly kolem toho nějaké potíže. Fierlinger na dálku Jana Masaryka řekněme sjel, z čehož byl Jan Masaryk dosti otrávený. Ovšem sovětská strana to celkem brala klidně, přešla to.

(viz http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/osobnosti-na-ct24/111730-drahy-uran/ )