Prapor vítězství nad Reichstagem

Stalin si tuto možnost ukradeného vítězství velice dobře uvědomoval, proto již počátkem dubna se stalo jeho prioritou dobytí Berlína. Stalin tímto útokem pověřil  maršály Žukova a Koněva. Již 16. dubna začala od Odry-a Nisy první fáze sovětského útoku,  od 26.dubna probíhaly boje již v centru hlavního města Německa. Berlín byl v troskách. 30. dubna Hitler spáchal sebevraždu, ve stejný den sovětští vojáci Jegorov a Kantaria vztyčili vlajku SSSR nad kopuli Říšského sněmu. 2. května berlínská posádka kapitulovala. Tolik jen velmi stručná historie, za kterou zůstalo jen v Berlíně na statisíce padlých. Přes 200 tisíc obránců Berlína a na 150 tisíc sovětských hrdinů.  Tato čísla vypovídají o urputnosti pouličních bojů o Berlín…

V Berlíně se dovršila vítězná cesta Rudé armády  od slavných vítězství u Moskvy, Stalingradu, Kurska, Kyjeva. Na této cestě zůstalo přes 20 milionů padlých, umučených i zemřelých hladem. Pro Československo se stalo ctí, že po boku Rudé armády bojovaly československé jednotky, byly první zahraniční jednotkou v SSSR. Jaroš, Sochor, Tesařík, Buršík, Svoboda, Vajda, Nálepka se  stali držiteli nejvyšších sovětských vyznamenání  Hrdina SSSR. Českoslovenští vojáci v SSSR, Británii, Francii napravovali mnichovskou zradu, ale i účast Slovenska po boku Německa v tažení proti SSSR. Ani na to dnes nezapomínejme.

Nezapomínáme také, že 3. americká armáda 21.dubna vstoupila u Aše na území Československa, osvobodila významnou část západních Čech… Ta radost z blížící se svoboděnky byla tak veliká, že  Plzeňáci jako správní hoši nepočkali na US tanky a 5.května se osvobodili sami. V ulicích hudba hrála, plzeňské teklo proudem, děvčata byla v jednom kole…. Praha a další česká města na svou svoboděnku koncem dubna ještě čekala….

 Přemysl Votava