Restituční causa Thienen-Adlerflycht a Serenyi VI.

22.9.2019 21:43

Jde o bývalé velkostatky Lomnice u Tišnova a Luhačovice. Tento případ nemá obdoby co do rozsahu zainteresovaných osob a úřadů, které se podílely na pravděpodobně nezákonné restituci od r. 1992, kdy byl schválen zákon. Z tohoto důvodu jsem se rozhodl napsat seriál podle dobových pramenů, které vlastním a to tak, jak jsem tento restituční případ zažil já od roku 1999. Čili za posledních 20 let. Znovu podotýkám, že na vše existují archivní dokumenty. Seriál má několik částí, každý den se budu snažit přinést další díl. Kam jsou schopni čeští úředníci zajít, uvidíte v díle „Restituce rodině Joachima von Ribbentropa“. Děj začíná ve 30. letech 20. stol. Jde o velice složitou skládačku životních příběhů rodin svobodných pánů von Thienen-Adleflycht, hrabat Serenyů, svobodných pánů von Ringhofferů a hrabat Dubských z Třebomyslic, které do sebe zapadají. Celé je to psáno zhuštěnou formou, jinak by celý příběh vyšel na minimálně 500 stran, což by četl málokdo. Poprvé tyto materiály ode mě měli státní úředníci měli v roce 2002, v prvním případě byly archiválie „zatlučeny“ úředními osobami, v druhém případě byly ukradeny z vyšetřovacího spisu Policie ČR, potřetí byl zájem a najednou nebyl zájem v roce 2015 a počtvrté to stejné v roce 2016. Vše bude popsáno.

6. díl: Serenyi von Kis Sereny IV (Aloys hrabě Serenyi I.).*

Aloys hrabě Serenyi (1893-1957)

Aloys Maria hrabě Serenyi se narodil 13. 09. 1893 v Luhačovicích jako prvorozený syn Otto Johanese Philippa Aloyse Heinricha hrabětěte Serenyiho (*21. 09. 1855-† 27. 12. 1927 Brno) a jeho druhé manželky Leopoldiny hraběnky von Harrach zu Rohrau und Tannhausen (* 04. 01. 1872- † 30. 07. 1917 Brno), majitelky panství Dúbrava, Zboj a Budkovce v okresu Snina v Prešovském kraji na Slovensku.

Majetek rodiny Serenyi si bratři Aloys Maria a Rudolf rozdělili tak, že Aloys dědil moravské statky Luhačovice a Lomnice u Tišnova, kdežto uherský statek Dúbrava, Zboj a Budkovce dědil Rudolf. Podíl v Lázních Luhačovice bratři i za války spravovali ve shodě, neboť podle zápisů dozorčí a spravní rady, když odstoupil z rady Aloys, na jeho místo byl zvolen Rudolf.

Aloys Maria absolvoval německé gymnázium. Byl členem Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu (Agrární strana). V roce 1930 se přihlásil k české národnosti. V září 1939 podepsal prohlášení české šlechty. Ale za rok dne 14. 09. 1940 požádal o říšskoněmecké občanství, což bylo schváleno 03. 12. 1940 NSDAP. Za války podle archivního dokumentu Archivu bezpečnostních složek ČR člen NSDAP.

Jako člen správní rady Lázní Luhačovice odsouhlasil dne 29.6.1942 na schůzi této rady, konané u příležitosti “odsouzení vražedného útoku na Heydricha”, že “věrnou prací a svým jednáním přispějí k úspěchu boje, který Říše vede za nový řád” a že učiní všechno, aby pomáhali obnovit důvěru Říše, která byla (zastřelením Heydricha) otřesena.” Rovněž se účastnil uvítání K. H. Franka v Luhačovicích. Alois hrabě Serenyi je také veden v seznamu osob nařčených bývalými členy gestapa za spolupráci s gestapem a SD. Z výpovědí členů brněnského gestapa Adolfa Grigara, Bedřicha Laciny a Jaroslava Pěkného vyplývá, že v roce 1942 pořádal Alois Serenyi a správce jeho velkostatku Kowarowsky (blockleiter NSDAP a udavač gestapa) hostinu v restauraci u Havelků v Lomnici, které se zúčastnili členové a členky brněnského gestapa v počtu 21 osob z referátu II BM a IIBM/2 (Leischke, Eiblhuber, Wachtl, Braun, Mayerhofer, Jurak, Adam, Lacina, Hübler, Schwarc, Daubek, Schimell, Pekny, Pagnacco, Polantová, Weissová, Gottlicherová, Kadlec, Pohl, Hanke, Grigar). Byli obsluhováni v této uzavřené společnosti dcerou hostinského Havelky a sestrou gestapáka Grigara, provdanou Jarošovou. Této oslavy se zúčastnil také vládní komisař z Tišnova Binar. Vedoucí pivovaru z Tišnova jim poslal jako dárek hektolitr piva. Člen gestapa Jaroslav Pěkný navštěvoval jednak udavače Kowarowskeho a dále blockleitera NSDAP a udavače Tugemanna v Rájci nad Svitavou, který byl správcem velkostatku Huga Salm – Reifferscheidta. Ostatně správce velkostatku Lomnice spolupracoval s gestapem od začátku roku 1940, kdy ho navštívil Alois Grigar spolu s dalšími členy gestapa Wachtlerem, Lacinou Mayerhoferem. Kowarowsky podával jim zprávy o českých lidech a partyzánech, kteří se měli pohybovat v okolí Tišnova. Gestapo provedlo domovní prohlídky, ale nic nenašlo, takže naštěstí nikoho nezatkli.

Abychom přiblížili, co vlasně za války dělali Serenyiho a Kowarowského hosté, vybrali jsme dva případy.

1. Juřičkův mlýn (35 km od Luhačovic)

Juřičkův mlým byl vypálen dne 03. 04. 1945 v rámci protipartyzánské akce vedené kriminálním radou SS-Hauptsturmführerem Hugo Römerem. Akce byla vedena ze dvou stran první (jižní skupinou) vedenou kriminálním radou Hansem Kochem od Valašské Polanky. Skládala se z příslušníků brněnského gestapa, pohraniční policií ze Zlína (možná Holešova), Policejního pluku SS 21 a jednotky složené z bývalých občanů Sovětského svazu. Severní skupina pod vedením kriminálního komisaře Hanse Schradera se skládala ze 4 příslušníků brněnského gestapa, členů zlínského a vsetínského gestapa, jedntoky ZbV 31 z Rožnova a oddílu psovodů ze Slezska.

Akce se zúčastnili: Jindřich Adam, Armbrecht, Alois Citovski, Antonín Dorazil (řidič), Jan Elsesser, Erich Engler, Adolf Grigar, Alfréd Hanke, Karel Hauser, Herrmann, Herman Hildebrant, František Kerner Klimov, Alois Klement, Adolf Knippelberger, Otto Kriegiesch, Otto Kropáček, Kurt Leischke, Liemenaus, MUDr Walter Marwuort, Ludvík Mayerhofer, Vincenc Mayerhofer, Jan Nowok, Augustin Peuse, Franz Radif, Karel Schiefermuller, Gerhard Schrott, František Schwarze, Hans Supparitsch, Hanz Trittner, Leopold Walzberger, Karel Wiedermerth, Alfred Wittmann, Erich Zacharias, Hans Ziegler, Alois Zitowski.

Při této „akci“ gestapáci obklíčili mlýn, začali do něj střílet pancéřovými pěstmi a nakonec ho zapalili.

Mrtvých bylo celkem 8:

Jan Juříček (10. 2. 1895 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), Františka Juříčková, rozená Masařová (16. 7. 1902 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), Jan Juříček ml. (5. 11. 1926 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), Františka Juříčková ml. (13. 3. 1929 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), Marie Juříčková (10. 5. 1931 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), Oldřich Kaňok, někdy psáno Kaniok (3. 1. 1927 Frýdek-Místek – 3. 4. 1945 Leskovec), partyzán Alexandr Trofimovič Kotljarov zvaný Saška Čornyj (23. 4. 1918 Temižbekskaja – 3. 4. 1945 Leskovec), partyzán komisař Sergej Sorokin (1921 – 4. 3. 1945 Leskovec)

Z toho je vidět, že neváhali upálit a zavraždit i 14leté děti.

2. Dne 21. 04. 1945 byli odsouzeni stanným soudem k trestu smrti zatčení z předchozího dne, který byl týž den vykonán na střelnici v Medlánkách. Stannému soudu předsedal SS-Hauptsturmführer Hugo Römer.

Odsouzeni k trestu smrti byli: Rudolf Brablenec, Karel Drábík, Adolf Drbal, Viktor Grossmann, František Huňař, Ladislav Mann, Bedřich Pomp, Karel Švejda, Jaroslav Válek, Josef Vojtek, Miroslav Vyčesal, Alois Zelený, Ing. Adolf Zobač, František Žemlička a jediná žena, Marie Podsedníková.

Do Medlánek bylo nákladním autem eskortováno všech 15 odsouzených, osobními auty přijeli příslušníci gestapa (mj. komisaři Franz Schauschütz, Kurt Leischke, vrchní kriminální sekretář Sigfried Pribyl, Trittner, Schwarz, Wachtl, Jurak a další). Ještě před jejich příjezdem byl sovětskými válečnými zajatci vykopán hrob (oběti měly svázány ruce dozadu a byly stříleny ve dvou skupinách: musely sestoupit do hrobu, lehnout si a takto byly zastřeleny; pouze Marie Podsedníková byla střelena Trittnerem nad hrobem, kam poté spadla). Hrob byl zasypán těmi, kteří jej vykopali. Průběh popravy byl rekonstruován na základě poválečného jednání Mimořádného lidového soudu v Brně s příslušníky gestapa, kteří se akce účastnili.

Podotýkáme, že Brno bylo osvobozeno dne 26. 04. 1945. Takže vraždili do poslední chvíle.

* Před každé slovo v textu patří slovo pravděpodobně. V rámci textu je vynecháno kvůli srozumitelnosti.

Příště: Aloys Maria hrabě Serenyi II. (1893-1957)

Předcházející čtěte zde:

http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/restitucni-causa-thienen-adlerflycht-serenyi-i

http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/restitucni-causa-thienen-adlerflycht-serenyi-ii

http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/restitucni-causa-thienen-adlerflycht-serenyi-iii

http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/restitucni-causa-thienen-adlerflycht-serenyi-iv

http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/restitucni-causa-thienen-adlerflycht-serenyi-v