Rusofobie a Bob Dylan

Mnohem věrohodnější psychologickou diagnózu však najdeme v knize Psychologie totalitarismu od Matthiase Desmeta. Tvrdí, že „masová formace“, druh totalitního viru mysli, může rychle ovlivnit společnosti sužované osamělostí a izolací, bezvýznamností a volně se vznášející úzkostí, frustrací a agresí.

Současné tsunami zloby a zášti k Rusku pochází z USA, kde rusofobie má složitou a dlouhou historii. Abychom se do ní nezapletli a neztratili se v jejích meandrech, udělejme střih do počátku let padesátých minulého století kdy Spojené státy podlehly pandemii Mccartismu, honbě na komunisty a socialisty, slovem ruďochy, a potažmo ruské přistěhovalce.

Hlavní inkvisitor senátor Josef Mccarty vymyslel na podezřelé chytáka: „Jste, nebo byl jste, členem komunistické strany?“ Kdo odmítl odpověď, dostal rok basy pro urážku soudu. Předvolání k výslechu stačilo jako důvod ke ztrátě zaměstnání. U nás v dobách komunistických čistek bylo pronásledování jinak smýšlejících občanů horší a tvrdší, jak pamětníci dobře vědí.

Dnes duch Mccartyho se vznáší nad Západem a soudobý chyták spočívá v zhruba v této otázce :„ Co si myslíte o ruském vpádu na Ukrajinu. Nebo: „Jaký je váš postoj k Putinovi?“ Jestliže neodpovíte v linii jedině správné poudačky, stanete společenským vyvrhelem. U nás dokonce můžete jít na tři roky do lochu. Ukrajinští idioti řeknou, zavinil si to sám, je to blbec, není mu pomoci.

Když Josef Mccarty terorizoval Ameriku, byl Bob Dylan mladý, nadějný zpěvák a básník, kterého ta doba citově velmi poznamenala. Zřejmě proto, že jeho dědeček z otcovy strany pocházel z Oděsy. Ukrajinský původ můžete schovat za nové jméno a stát se z Shabtai Zisel ben Avrahama Robertem Dylanem. Ale krev je nezaměnitelná, krev je nadosmrti.

Trvalo téměř dvacet let nežli se Bob Dylan vyrovnal se vzpomínkami na běsnění mccartismu touto písní:

„Naučil jsem se nenávidět Rusy

 Po celý svůj život

Jestli přijde další válka

S nimi musíme bojovat

Nenávidět je a bát se jich

Utéct a schovat se

A přijměte to vše statečně

S Bohem na mé straně…“

Bob Dylan zahrál -poprvé a naposledy- tento úryvek písně během svého debutu v The Town Hall v New Yorku před padesát devíti lety dne 12. dubna 1963. Údajně celá píseň měla mít pět slok, ale Bob ji nikdy nedokončil. Když se ho přátelé ptali proč, odpovídal zpočátku nevrle, potom drsně, až pochopili, že je za tím něco, možná nějaké tajemství, o kterém nechce mluvit.

Rychlý posun vpřed… 

Senátor Josef Mccarty, RIP, byl příštipkář ve srovnání s marastickým prezidentem Joe Bidenem, který Covid idioty přeměnil pomocí úplatků, vydírání a biče amerického impéria klamů, podvodů a lží na ukrajinské idioty v celém západním světě.

A tak Spojené státy mohly odhodit masku i rukavičky a otevřeně zahájit skrytou válku proti Rusku, válku bezohlednou a totální.

Jan Vítek