Tak nějak zakuklené nebezpečí

Nevím proč, ale v té souvislosti se mi pořad před očima odvíjí skvělý film Díky za každé dobré ráno. Především famózní Franciczek Pieczka v roli ukrajinského tatínka autorky knižní předlohy snímku. Sympaťák každým coulem. Až na to, že vehementně zapírá, že by byl kdy ukrajinským nacionalistou. No a po jeho smrti vychází najevo, že jim byl a k tomu ještě jedním z největších.

Nikoliv, netvrdím, že jeho současní krajané jsou všichni stejní. Byla by to ode mne hloupost. Co ale vím docela dobře, potom to, že většina z nich pochází ze západní Ukrajiny. A ta, jak známo, je líhní novodobého ukrajinského nacionalismu. A co je ještě horší, i kolébkou dnešních uctívačů Bandery, Šucheviče, Stecka i SS divize Haličina. Naše, ale i mnohá evropská média o tom ovšem cudně mlčí. Inu dvojí metr jak vyšitý!

Pravdou je, že Ukrajinců u nás nepracuje a nežije zdaleka tolik, jako v Polsku. Nicméně tam s nimi začínají být problémy. Nikoliv kvůli pracovní morálce. Ukrajinci jsou lidé nesmírně pracovití, pilní a v zaměstnání spolehliví. Ostatně, tak je tady známe a pro tyto vlastnosti dalším z nich otevíráme náruč. Potíže začínají u našich severních sousedů dělat Ukrajinci prosazované politicky radikální názory. Nejsou vzácností demonstrace s militantními hesly, vzkazující Polákům, že oni, tedy Ukrajinci, je naučí, jak dělat správnou revoluci a zatočit s nechtěnou vládou, tedy jak „dělat“ opravdový Majdan.

U nás, zatím, jsou politická hesla představitelů ukrajinské menšiny mnohem beránčí. Transparenty přicházejí spíše s prosíkem. Prý je máme podpořit při vstupu do EU, pomoci jim do NATO. Však znáte to, podáte prst a za chvíli vám vezmou celou ruku. Ony totiž i ty „žovto-blakytné“ vlajky, nošené v našich momentálních protivládních demonstracích jsou mnohem viditelnější. Snad i proto, že jsou stále větší. Naposledy 17.listopadu se v průvodu demonstrantů z Hradčan dolů do centra nesla ukrajinská vlajka velká, převeliká! Proč asi? Ví to někdo? Co měla znamenat? Netuším, jen doufám, že ji nenesli nějací ukrajinští instruktoři Majdanu.

Děje se tak bez zájmu politiků, médií, veřejnosti. Ti první jmenovaní jdou naopak na ruku zaměstnavatelům. Tedy těm, co tolik šetří na mzdách, že na práci za „almužnu“ najmou raději cizince, než by plat zvýšili a dali zaměstnání našinci. Politici, i na nátlak Hospodářské komory a přes protesty odborů, dělají vše pro to, aby se Ukrajinců u nás usídlovalo víc a víc. Prý se dobře asimilují, česky rozumí a mluví rychle. Zatím. Zatím jich není ještě dost. Obávám se, moc se obávám, že si ale tak trochu zaděláváme na malér. Čím víc jich tady bude, tím reálnější se stane hrozba, že právě oni se začnou politicky organizovat na národnostním základě. Až se tak stane, může být třeba i pozdě. To už naše historie pamatuje. I to, že to dobře nedopadlo.

Myslíte si, že přeháním? Možná. Pokud ano, pak jen proto, abych na možný problém upozornil.