Ukrajinská provokace u Kerčského průlivu

S propagandou USA a NATO je to poněkud slabší: Červené karty věnované velvyslanectvím USA tuzemským demonstrantům se příliš nezavedly, tvrzení o ruském vměšování do amerických voleb skončilo fiaskem, novičok se propagandisticky také moc nevydařil a jeho výkladu britskou tajnou službou věří málokdo, karty s nápisy proti Zemanovi či Babišovi z rukou mnohdy placených demonstrantů skončily v koši, a tuzemští váleční roztleskávači, jako např. Petr Pavel, při svých tvrzeních o ruském vojenském a dalším nebezpečí plují v obecných ideologických frázích – o konkrétní fakt nezavadí.

Před několika dny překročily státní hranice Ruska lodě ukrajinského vojenského námořnictva „Berdjansk“, „Nikopol“ a „Yana Kapu“. Plavidla vstoupila do uzavřené ruské vodní plochy a několik hodin prováděla nebezpečné manévry, plavidla nereagovala na výzvy ruských pohraničních hlídek. Rusko použilo zbraně. Všechny lodě byly zadrženy asi 20 kilometrů od ruského pobřeží a 50 kilometrů jihozápadně od obvyklého průchodu lodí Kerčskou úžinou pod Krymským mostem. Ukrajina úmyslně vyprovokovala incident mezi ruskými a ukrajinskými loděmi u Kerčského průlivu. Na ukrajinských vojenských lodích provokaci řídili příslušníci ukrajinské tajné služby SBU. Ukrajinská válečná plavidla při své akci v Azovském moři porušila články 19 a 21 konvence OSN o mořském právu. Překročila totiž ruskou námořní hranici a vstoupila tak do uzavřené oblasti ruských teritoriálních vod. Poslední informace ukazují na to, že v této řízené provokaci, která musela být uskutečněna se souhlasem výzvědných služeb USA, měly být posádky ukrajinských plavidel – v případě bojového střetu − i fyzicky obětovány.

Moskva: Je to provokace. Porošenko (t. č. ukrajinský prezident): NATO, pojď do války proti Rusku!

Vnitřní moře Ruska a Ukrajiny se neřídí Úmluvou OSN o mořském právu, nýbrž smlouvou z roku 2003. Obě země mají dohodnuté koridory a notifikace pro průjezdy svých lodí a až dosud to fungovalo, ale Ukrajinci často notifikace a koridor nedodrželi – chtějí vyprovokovat srážku v ruských výsostných vodách.

Pochopitelně, že při interpretaci skutečností zřejmých z veřejných zdrojů se musíme ptát: Komu to slouží? A odpověď?

Bezprostředně : Porošenkovi a jeho mocenské suitě. V Ukrajině se totiž blíží prezidentské volby (březen 2019), a Porošenko figuruje v průzkumech na třetím čtvrtém místě ve volebních preferencích. Proto vyhlásil výjimečný stav, který mu umožní volby odložit a nadále vládnout. Výjimečný stav mu dovoluje zakázat volby, stávky, jakékoli masové akce (tedy i protesty proti jeho vládnutí), občanům lze přikázat výkon práce podle rozhodnutí úřadů, je možné omezit či zakázat cestování cizinců i vlastních občanů, stát může plně cenzurovat sdělovací prostředky, informační infrastrukturu, všechny občanské organizace atp.

Zprostředkovaně : Severoatlantickému paktu, Spojeným státům. NATO a USA totiž mají zájem na zvyšování vojenské přítomnosti Ukrajiny, tím i své, v Azovském moři. Obsazení Republiky Krym po převratu na Ukrajině v r. 2013 jim nevyšlo, vojenské základy NATO tam nevznikly.

Současný prezident Ukrajiny P. Porošenko touží po válce proti Rusku. Aby se udržel u moci. Političtí a vojenští šíbři tzv. Západu budou stále Ukrajinu poňoukat k nejrůznějším provokacím. Nebezpečím je, že to poňoukání přesáhne mez, za níž by došlo k horkému, byť lokálnímu střetnutí s Ruskem. Avšak ta lokalita je příliš blízko… A tak bychom si měli klást otázku: Je eskalace napětí pár stovek kilometrů od nás nám prospěšná? A čímpak?