Vážený maršále I.S. Koněve, stydím se…

Jen nouzová opatření vlády zřejmě zabránila tomu, aby ještě nad pokořeným maršálem zazněly oslavné projevy pražského primátora nebo starosty Prahy 6. I přes tyto „nedostatky“ se pražská radnice zapsala do dějin druhé světové války. Ostatně již jedno vítězství má, to když odstranila  smíchovský památník, ten slavný tank,  hned krátce po listopadu 1989.

Dnešní datum bylo vybráno radnicí zcela záměrně. Vedle zápasu se zákeřnou epidemií, při které umírají tisíce obětí, kdy máme zcela jiné starosti…. A tak v časných hodinách, když ulice jsou ještě prázdné, se přikradli k soše její likvidátoři  jak lupiči…    Ale asi to hlavní, z čeho pražskou radnici více bolela hlava,  je blížící se  75. výročí konce druhé světové války.

Připomínám, že právě před 75 lety tanky maršála Koněva vstoupily na půdu Německa a jeho III. říše  se  hroutila. Praha již cítila blížící se svobodu. Vypuklo Povstání českého lidu a právě tehdy na zoufalé volání pražského rozhlasu reagoval maršál I. S. Koněv. Jeho tanky vyrazily od Drážďan přes Krušné hory na Prahu, byla to jízda o čas. Praha v té době čelila útoku zejména SS divizí Wallestein, Wiking, Das Reich, hořela Staroměstská radnice, byli padlí  či zavraždění čeští vlastenci.  Jen díky postupu Rudé armády nebyla Praha zničena a nebylo těch mrtvých mnohem více.

Panu primátorovi i starostovi připomínám, že maršál I.S. Koněv patřil k nejvýznamnějším velitelům Rudé armády. Byl velitelem 1. ukrajinského frontu, který svedl rozhodující bitvu na konci druhé světové války o Berlín. Pod jeho velením bojovali i naši vojáci na východní frontě. Rudá armáda to nejsou jen Dejvice,  to je i Československo, kde našlo svůj poslední odpočinek 150  tisíc padlých příslušníků Rudé armády. Přinesli svobodu našim národům.  Jistě i v Dejvicích jsou hroby padlých sovětských vojáků.  Nosili uniformy Rudé armády a bojovali pod velením I.S. Koněva.

Nejen před maršílem Koněvem, ale také před těmi padlými se dnes stydím.

Přemysl Votava