Venezuela: Maduro na koni, Guaidó v tichosti odpískán

Hlavním tématem měly být „inovace pro udržitelný rozvoj“, nicméně ze zřejmých důvodů dominovala problematika pandemie a řešení jejích následků. Venezuela tentokrát nebyla středem pozornosti jako obvykle, když se konají schůze vrcholných představitelů Latinské Ameriky. Pouze čtyři prezidenti si stěžovali na účast vlády Nicoláse Madura zastoupené viceprezidentkou Delcy Rodríguezovou.

Je všeobecně známo, že v posledních letech probíhal mezi Caracasem a Washingtonem otevřený konflikt. V roce 2019 byla jmenována prozatímní vláda Juana Guaidóa uznaná většinou evropských a amerických států. Je podivné, že z 22 zemí, které se summitu zúčastnily, jich 18 uznalo Guaidóa, avšak proti účasti Madurovy viceprezidentky protestovaly pouze čtyři. Logicky z toho vyplývá, že faktické uznání Madurovy vlády majoritou latinskoamerických zemí proběhlo právě 21. dubna. Formálně tak v tichosti skončila podpora Guaidóovy vzdorovlády. Po skončení summitu se dalo očekávat, že USA zpochybní pozvání Venezuely, ale to se také nestalo. Většina účastníků, včetně generálního sekretariátu, který schůzku organizoval, přešla uznání Madurovy vlády mlčením.

Hlavní aktéři jako španělský král Filip VI., generální tajemník OSN Antonio Guterres z Portugalska a vlády sedmnácti evropských a amerických států se především soustředily na téma pandemie a nerovné distribuce vakcín. Důležitá média jako Euronews nebo BBC, která dříve vedla kampaň proti Madurovi, tentokrát nevěnovala žádnou pozornost debatě okolo Venezuely. Dokonce i prezidenti Ekvádoru a Uruguaye, kteří společně s Chile a Kolumbií otevřeli venezuelské téma, nebyli tak energičtí jako dříve a rovněž přestali Madura nazývat diktátorem. Připomeňme, že v únoru 2019 chilský pravicový prezident Sebastián Piñera přijel na kolumbijsko-venezuelskou hranici, aby podpořil pučistické plány Guaidóova prozatímního prezidentství. Na tomto summitu však zaujal mnohem střízlivější postoj a nevyzýval k vojenskému převratu či zahraniční invazi.  

Asi nejpozoruhodnější – v porovnání s diplomatickými setkáními posledních let – byla skutečnost, že žádná země explicitně nevyjádřila své uznání Guaidóově administrativě. Trumpova politika vůči Caracasu, zahrnující hrozby vojenské invaze a přímé ekonomické a diplomatické útoky, se ukázala jako neefektivní. Letos se prosadil pragmatismus a smíření s realitou – zemi vládne Maduro a Guaidóovo dobrodružství nebylo ničím jiným, než ze zahraničí inspirovaným pokusem o puč, který však příliš neohrozil stabilitu současné vlády.    

Samotný Guaidó k účasti Madurovy vlády na summitu mlčel, stejně jako Washington a média mainstreamu. Protestovali pouze vůdci radikální opozice Leopoldo López a Julio Borges počítající s mezinárodní podporou, které se jim nedostalo. Nyní je evidentní, že strategie násilného svržení režimu nebo vojenské intervence je mrtvá a show s prozatímní vládou skončila. Začalo období post-trumpovské, méně agresivní diplomacie. Jediný stát stále setrvávající na Trumpově narativu je sousední Kolumbie. 

Nejvstřícnější projev pronesl španělský socialistický premiér Pedro Sánchez, jenž vyzval k dialogu a vzájemnému naslouchání, s čímž souvisí i jeho politika otevřenosti vůči Kubě. Madrid totiž hledá cestu, jak hrát roli regionálního lídra. Možná i proto Španělé oznámili, že darují latinskoamerickým zemím 7,5 milionu vakcín a chtějí řešit otázku jejich nerovné distribuce a další problémy spojené s pandemií, která subkontinent zasáhla mimořádně silně. Tento geopolitický posun bude mít zajisté dopad i na dynamiku venezuelské vnitřní politiky – zejména přispěje k upevnění pozice vlády a dále oslabí opozici.