Život politického oponenta v ČR také „matters“

pomáhat a chránit
3.7.2021 10:13
V poslední době se rozvinula v českých sdělovacích prostředcích živá diskuse o smrti Roma Stanislava a já bych do této diskuse také rád přispěl, protože si myslím, že k tomu mám co říci. Sám jsem byl objektem policejní brutality, která i když neskončila mou smrtí, tak přesto může sloužit k charakterizování této doby a posice, do které se tu policie sama delegovala. O poučení se tu nemá smysl bavit, protože ta doba na sebepoučení policie z mého případu tu byla poměrně dlouhá, ale semínko poznání a nápravy, které jsem se tu pokusil zasít, se tu prostě neujalo. Co tím míním? Přestože jsem psal na všechny možné policejní instituce, tak práva na spravedlnost jsem se tu nedočkal a vždy ta nadřízená policejní složka jenom zopakovala lež, kterou vyslovila ta nižší policejní složka. Nezbývá mi nic jiného, než zlomit hůl nad současným stavem policie v našich zemích. Tento můj článek by měl vyznít i jako kritika práce státních zastupitelství, které neplní svoji roli dohlížitelů.

   Moje zkušenost napovídá, že tady opravdu může pomoci k čestnému vyšetření případu smrti Roma Stanislava jen zapojení zahraničních vyšetřovatelů. Ne, že bych si myslel, že v jiných zemích ta policie pracuje lépe, než u nás, ale přijde-li nějaký ten vyšetřovatel z venku, pak je nezatížen politickými vlivy a kamarádskými vztahy a lobbováním z různých stran a může svoji práci udělat opravdu poctivě.

    Představím tu dva případy z posledních let, kde jsem se stal nechtěným aktérem ve hře různých zákulisních policejních intrik a kejklů a z obou případů je možno vyčíst současný tristní stav naší policie, jako by se tu policie cítila, že je tu státem ve státě. Já k tomu dodám okrajově i moji zkušenost s prací státních zastupitelství, které mají vyšetřování policie dozorovat a moje zkušenost je, že policie a státní zastupitelství spolu vždy „tak nějak najdou společnou řeč“, a mnohdy na úkor spravedlivého vyšetřování.   

    Nebudu tajit, že stojím na straně Roma Stanislava, protože jsem se setkal s bezprecedentním lhaním a manipulací s důkazy ze strany české policie, a to v takové míře, že přestože jsem byl oběť policejní brutality, tak nakonec jsem byl ocejchován značkou lháře a podvodníka. Takže já si dovedu docela dobře představit, jak skončí toto tzv. „policejní vyšetřování“ smrti onoho Roma Stanislava, protože policie jednak institucionálně nemá zabudovány žádné sebereflexní mechanismy, a k tomu ani morálně dnes nejsou její příslušníci natolik na výši, aby jim zneužití lží a podvodů při vyšetřování připadalo jaksi nečestné. Ale divíte se? Pokud tu vzpomenu na Kubiceho zprávu, potom jaký tu má mít policista morální vzor, když jeho nadřízení sestavili snůšku lží zvanou Kubiceho zpráva a vrhli ji do mediálního prostoru, a když pak došlo k odhalení lživé podstaty této Kubiceho zprávy, tak se ukázalo, že ti, co tuto zprávu připravili, tak že se vlastně jakoby vůbec ničeho morálně špatného nedopustili a nemuseli se ani omluvit, pokud si správně pamatuji. Jako by tu neexistoval ten vyšší princip mravní. Když tu využiji staré rčení, že „ryba smrdí od hlavy“, tak u práce policie to skutečné sedí.

    Pokud jsou tu ještě slušní policisté, tak se jim odmlouvám, já mohu jen dodat, že nedávno jsem se potkal s jedním dosluhujícím policistou a ten mi říká, že všichni slušní, co tam u policie byli, ti už tam nejsou a dodal, i já tam tento měsíc končím a odcházím od nich jinam. Policie dnes představuje jen nástroj v rukou politiků k prosazování nikoli spravedlnosti, ale jejich politických zájmů.   

   Sešup české policie do podivného spolku řízeného zájmy politiků začal podle mě za ministrování Ivana Langra alias Íčka, tehdy se ta spravedlnost v tomto státě dostala pořádnou ránu, abych to tak vyjádřil, a od té doby se již na nohy nezvedla.   

   Velice mě také podráždila podpora, kterou hned vyjádřil Hamáček a Babiš policii po zavraždění Roma Stanislava, aniž tito dva měli v ruce jakékoliv výsledky z vyšetřování a u obou se zde v poslední době jedná již o opakované selhání při uplatněné principu nezávislé objektivity. Jistě vám dojde, že myslím případ Vrbětice, kde tito dva jmenovaní došli k určitému závěru jen na základě sdělení zámořských diverzních zdrojů, jejíchž náplní práce je přece vymýšlení různých falzifikací, jako třeba byly ty atomové zbraně v Iráku apod. Takže opravdu zde smrdí ryba od hlavy a až nesnesitelně.       

   Nebudu odbíhat a vrátím se k tématu. Já tu nyní představím dva svoje případy, o kterých jsem tu již na stránkách Vaše věc dříve psal. Právě ve středu minulý týden jsem také poslal dopis na ochránce práv pana JUDr. Křečka, kde žádám o to, aby jeho úřad zajistil ochranu mých práv na spravedlivé policejní vyšetřování. Musím se přiznat, že nevím, jestli toto právo je dáno Ústavou, já tento dokument četl naposledy možná před 50 lety.

    Samozřejmě, že jsem si neodpustil uvést do onoho dopisu na ochránce práv, že kdyby bývala policie ČR vyšetřila ten můj případ napadení policistou z gruntu a vzala příslušná nápravná opatření, tak že se mohlo zabránit oné smrti Roma Stanislava. Ještě zvážím, zdali nenapíši dopis na Radu Evropy, protože, jak jsem se již vyjádřil výše, zde si sami jen svými vlastními silami k nápravě policie nepomůžeme, ta špína je tu již zažrána pod kůži až příliš hluboko. 

  Ten můj první příběh se začal v sobotu 15.8.2020, kdy jsem se zúčastnil demonstrace, kde oficiálním krédem této akce organizované Piráty bylo: “vyjádření nesouhlasu s oficiálními výsledky běloruských voleb a s brutalitou běloruské policie potlačující mírné protesty v zemi“. Poněvadž jsem příznivcem Lukašenka, a také vím proč, vzal jsem si na tuto demonstraci pro-Lukašenkovský transparent, „Ať žije Lukašenko“. Nejprve to byly jen výkřiky okolních Bělorusů, že jsem fašista a provokatér, až potom na Malostranském náměstí už to jeden běloruský „demokrat“ nevydržel a skočil mi na záda se snahou mi vyrvat z rukou můj transparent. A to se mu díky záludnosti jeho útoku podařilo a on s ním praštil o zem tak, že mi zničil roh onoho transparentu. Poté se ode mne onen Bělorus vzdálil tak na 10 kroků a vyčkával, co bude dál. Já dezorientován tímto nenadálým útokem jsem nějakou dobu zůstal stát a tohoto momentu využil přítomný český policista, který se nějakým způsobem dostal za má záda, a uchopil mě zezadu svým předloktím za krk a dotáhl mě k nejbližšímu kamennému sloupu podloubí, kde mi narval svůj ostrý loket do místa, kde mám krční tepnu a přitisknul můj krk ke sloupu a tlačil a tlačil. Už se mi pomalu začal ztrácet svět v mlhách, ale tomu policistovi se nakonec zachvěla ruka a on přece jen ten svůj záměr nedotáhl do konce, ted´ možná trošku přeháním.  

   Cekem mě překvapuje, že ten Bělorus byl o půl hlavy nižší, než já, a on mohl mít tak k 50 kg váhy, zatímco já mám téměř 90 kg a přesto se na mě vrhnul. Uznáte, že to udělá jen blázen, aby zaútočil na fyzicky mnohem zdatnějšího jedince. Ten policista byl zase na druhé straně fyzicky zdatnější než já, to musím přiznat a také možná o 30 let mladší. Něco mi tady nehraje a trošku mi ta situace napovídá, jako by se na mně ti dva domluvili, oni se spolu cestou v průvodu bavili, to jsem viděl na vlastní oči, a možná, že ten „malý“ mě měl vyprovokovat, a ten druhý větší měl proti mně pak tzv. „profesionálně zakročit“. Avšak chybička se vloudila a ten policista nepočkal, až alespoň já udělám nějaký náznak pohybu, že si chci jít třeba s tím Bělorusem srovnat účty po chlapsky. Dnes, když už vím, jak ten případ dopadnul, tak mě mrzí, že jsem nevzal spravedlnost do svých vlastních rukou.

   Já jsem po tomto konfliktu okamžitě upozornil policisty, aby si vzali identifikaci od toho Běloruse, že na něho podám trestní oznámení a policisté mě ujistili, že zde mají kamery, takže nebude problém ty záznamy z kamer vzít a věc prokázat. 

   Ten útok policisty na mě jsem přežil a nechal bych to asi být, kdyby mě cca za 4 dny poté moje příbuzná neupozornila, že mám na krku asi 10 cm hematom po tomto zásahu proti mé osobě a to mě přivedlo k přesvědčení, že bych věc neměl nechat vyšumět, už kvůli dalším potenciálním útokům na jiné odpůrce našeho režimu a tak jsem šel ještě dodatečně podat k té stížnosti na útok Běloruse, i stížnost na brutální nevyvolaný zásah onoho policistu vůči mé osobě.

    Jaké bylo pak mé překvapení, když jsem dostal dopis od skupiny vnitřní kontroly z Obvodního ředitelství policie Praha 1, kde bylo uvedeno, že byly zkontrolovány záznamy z kamer a zrovna ty 4 minuty, kdy mě napadl ten Bělorus a po něm i ten policista, tak zrovna ty minuty jako naschvál prý na záznamu chybí. Já jsem namítl na tu skupinu vnitřní kontroly na polici na Praze 1, že se domnívám, že policie na Praze 1 vymazala ty záznamy z kamer, a na základě tohoto mého odmítavého stanoviska pak byla věc postoupena k řešení ke Krajskému ředitelství policie pro Prahu – odboru vnitřní kontroly a ti podepřeli lež svých kolegů z policejní stanice na Praze 1. Pak jsem si ještě stěžoval na GIBS a pak ještě na policejního prezidenta, a pak ještě jsem si stěžoval na parlamentní výbor pro bezpečnost a psal jsem i na Hamáčka a nic mi to nebylo platné, lež a podvod se pevně zahnízdila do policejních struktur.    

   Je nutno ještě dodat, že já jsem tam měl svého svědka, jehož svědectví bylo ale přebito svědectvím 7 policistů, kteří tvrdili, že se mě dotyčný zasahující policista ani nedotknul, že se prý ten policista jen postavil mezi mě a toho Běloruse. Takže závěr policie v jejich zprávě byl takový, že jsem si tento příběh vymyslel a hematom jsem si na krku vymodeloval sám.

   Nepomohla mi ani žádná argumentace, že ten jejich závěr přece nemá logiku. V době, kdy jsem si stěžoval na zásah policistu, tak jsem přece nemohl tušit, že nebude záznam z kamer. V té době jsem musel žít v přesvědčení, že záznamy z kamer budou, a proč bych si šel stěžovat na policii, když bych věděl, že policie si jen vytáhne záznamy z kamer z Malostranského náměstí a snadno mě takto nachytá na hruškách. Nebyla mi však žádná ta logika platná, všechny ty policejní úrovně podpořily nepravdivý příběh o tom, že se žádný útok na mou osobu nekonal a že to vše byl jen můj vlastní výmysl.

   Ještě musím zmínit, že když jsem začal mít podezření, že dojde k manipulaci s mými důkazy, tak jsem podal ještě trestní oznámení na Obvodní státní zastupitelství pro Prahu1, kde jsem upozornil, že mám obavu, že dojde k manipulaci s důkazy. Odpověď jsem dostal z Městského státního zastupitelství v Praze, kde bylo zcela perfektně popsáno, jak ta jedna kamera vyšla ze záznamu právě v momentu, kdy se ten Bělorus chystal ke skoku na mě a ta další kamera že se zase údajně dostala do záběru, když už jsem si tam lízal rány po útoku toho škrtícího policistu a přátelsky si s ním povídal. Na vteřinu to sedělo, klobouk dolů. Je jasné, že státní zástupce na Městském státním zastupitelství v Praze jen přepsal na svůj papír to, co mu připravila policie. 

   Ten příběh měl pak ještě pokračování na přestupkové komisi na Městském úřadu Prahy 1, kde zase skončila ta kauza s tím Bělorusem. Já jsem čekal po půl roce, než se konečně svolala ta přestupková komise, že tento Bělorus už bude dávno pryč z republiky, ale k mému překvapení se tam tento objevil, a to vybaven nejen překladatelem, ale i právníkem.  Členka přestupkové komise z  úřadu Praha 1 říká na úvod, „vy jste tu pozván jako svědek“, na což jsem se já ohradil, že já tu nejsem jako svědek, ale jako napadený a poškozený. Ona opět zopakovala, že jsem tam jako svědek, a já opět namítnul, že jsem tam přece jako napadený a poškozený. Po chvíli jsme se dopátrali, v čem je ten rozpor mezi námi. Oni mi totiž ti policisté na Praze 1 Malá Strana sami od sebe vymazali můj nárok na 300 Kč náhrady za poškozený transparent, který mi tam slušnější policisté na jiné části Prahy připsali. Takže řekl bych, totální útok na mé hrdlo i na mé statky ze strany policie na Praze 1.

   Pro vysvětlení, nešlo tu vůbec o peníze, ale o to, že když neutrpíte žádnou újmu na zdraví a ani škodu na majetku, tak nemáte právo se dovědět, zdali ten útočník na vás byl vůbec nějak potrestán a nemáte ani právo si stěžovat na výši trestu, když nevíte, jaký trest útočník dostal. To ti vykutálení policisté na Praze 1 samozřejmě věděli, a proto to takto udělali, aby mi zabránili si dosledovat, jestli byl vůbec ten Bělorus nějak potrestán.       

      Ted´ ještě zbývá odpovědět na otázku, proč ta policie na Praze 1 tak fandila tomu Bělorusovi, že jeho napadení vymazala z kamer a pak ještě vymazala i ten můj nárok na odškodné za zničený roh transparentu, vždyť ty daně na provoz policie tu platím přece já a ne ten Bělorus.

     Poté, co se tu rozebírala v tisku, jaká byla česká anabáze toho Běloruse Prataseviče, co ho v Minsku vytáhli z letadla, tak to mi napovědělo, že ten běloruský útočník na mě byl asi jeden z těch, co se zde v ČR školí jako provokatéři na vyvolávání nepokojů v Bělorusku. To pak vysvětluje, proč t policie šla do mého hrdla i do mých statků, a proč se celý ten případ zametá takto pod koberec. Zkrátka „vyšší zájmy“. Vzpomínáte si na onu děvu, co v Praze žila s nějakým Arabem, co pracoval pro českou rozvědku, a co ji pak jednou našli doma, jak se 17 ranami do srdce zasebevraždila? Tak to jsou „ty vyšší zájmy“. 

    Zajisté jste pochopili, co jsem tu chtěl říci, proč mám obavu, jak asi bude případ s Romem Stanislavem „vyšetřen“, když si tu policie klidně pod dozorem státního zastupitelství může zničit důkazní materiál a jeden policista poskytne alibi jinému policistovi a vy proti tomu nemáte odvolání. Když jsem psal dopis na tu krajskou policii, tak jim tam říkám, že kdybych byl jedním z těch sedmi policistů, co tam lhali do protokolu, že bych se raději zkusil tomu napadanému omluvit za celou tu slavnou českou policii, než bych takto nízce lhal. Ale z těch 7 policistů se takový žádný nenašel; co pak říci více k morálnímu profilu současných policistů?

    To není jen jeden jediný negativní případ, který já jsem za poslední dobu zažil s českou policií. Ten druhý případ je trošku z jiného soudku, to když jsem se v dobré vůli přihlásil jako svědek do vyšetřování určité kauzy pod patronací Národní centrály proti organizovanému zločinu, kde jsem mohl výrazným způsobem přispět k úspěšnému rozluštění případu. Škoda, kterou utrpěl český daňový poplatník v souvislosti s touto kauzou, byla 15 miliard korun, takže žádná láce, ale pěkný balík peněz, který někdo zašantročil kriminálními skutky tomuto státu. S výraznou dávkou naivity jsem jaksi nepochopil, že případ díky korupci, která tu smrdí hony, policie v „zájmů českého státu“ vyšetřovat nechce.

    Jednalo se o výstavbu elektrárny Adularya v Turecku, kdy tato akce skončila totálním fiaskem s výše uvedenou škodou pro českého daňového poplatníka. Elektrárna se sice dodělala, ale díky špatně vyprojektovaným kotlům od rakouské firmy Andritz stojí tato elektrárna 5 let bez toho, že by produkovala nějakou elektrickou energii, a bez toho, aby někdo splácel úvěr, který na tuto elektrárnu poskytla Česká exportní banky. Když jsem se hlásil na policii jako svědek k této kauze, tak jsem věřil, že toto číslo škod je natolik ohromující, že policie bude silně zainteresovaná na vyšetření tohoto skandálního případu. Když jsem pak zjistil asi po cca 8 měsících, že Národní centrála proti organizovanému zločinu vůbec nic nevyšetřuje, tak jsem se rozhodl podat svoje vlastní trestní oznámení na Vrchní státní zastupitelství v Praze, aby zkrátka tento orgán dohlédl na to, aby policie případ začala konečně vyšetřovat. Nebylo mi to nic platné, policie mi nadále ostentativně dávala najevo, že případ vyšetřovat nehodlá i pod patronací dozorujícího státního zástupce. Uběhnul rok a půl a policie nezavolala za tuto dobu k výslechu ani jednoho mého svědka, který by potvrdil má slova a nezavolala ani jednoho z mnou podezřívaných osob, že si něco pobral do kapsy na úplatcích a případ po tomto roce a půl odložila.

   Přitom to byl typický korupční případ jako z 90. let minulého století, kdy se určitá parta lidí s kontakty na politiky, oligarchy a policii vzájemně dohodla a kradla a lobbovala, jak se jen dalo. A že jsou v tom ti politici zaškrábnutí? Tak to si pište. Ta policie ten případ nevyšetřuje ne proto, že by byla líná, ale proto, že je takto politiky instruovaná, aby nic nevyšetřovala.    

    Je pravdou, že poté, co jsem podal trestní oznámení, tak si mě krátce na to vyšetřovatel z Národní centrály zavolal, aby mi sdělil, že jsem si prý já vymyslel svoje vlastní příběhy s kriminální zápletkou, a že bych se měl přece bát toho, že mě ti lidé, které já jsem uvedl ve svém trestním oznámení  souvislostí s korupcí, mohou žalovat. Na můj dotaz, a jak se ti lidé, které já jmenuji ve svém trestním oznámení, dozvědí, co jsem tu o nich napsal? Tak na to mi již neodpověděl.

   Nicméně, tímto naše komunikace s vyšetřovatelem skončila a pak jsem za rok a půl dostal dopis, že je vyšetřování případu odloženo. Vyšetřovatel mi tvrdil ve zdůvodnění onoho odložení případu, že jsem údajně já neprokázal, že někdo z mnou jmenovaných podezřelých, se vědomě dopustil kriminálního činu, takže zde vlastně není co vyšetřovat. 15 miliard našich korun vyletělo komínem a tady není co vyšetřovat! 

   Jen dodávám, že jak jsem mohl něco prokázat, když vyšetřovatel nezavolal jediného mnou doporučeného svědka k výslechu za celu to dobu, co jsem mu já poskytoval informace o mém podezření z korupce?

    Samozřejmě, že je co vyšetřovat, já o tomto případu napsal cca 400 stran, jen někdo z politiků dal nad vyšetřováním tohoto korupčního skandálu záklopku a není tak těžké se dovtípit, kdo to byl. Stěžoval jsem si opět, kam se dalo, na dozorujícího státního zástupce, na vrchní státní zástupkyni Bradáčovou, na Nejvyšší státní zastupitelství do Brna, na Parlament atd., a hádejte, jak to všechno dopadlo? No přece stejně, jako v té mé první kauze. Veškeré mé stěžování toliko pro hovado dobré bylo, když použiji slov klasika. 

   Kde se bere ta sebejistota policie, že jim to vše projde, že se nenajde jeden zuřivý reportér, který tuto věc rozdmýchá do vysokých obrátek? Pan Feri z TOP 09 jistě také před dvěma měsíci netušil, s jakou ostudou se bude za chvíli pakovat ze svého teplého místečka z Parlamentu. Zatím se takový reportér na případ Adularya nenašel, ale co není dnes, to může být zítra. Ale svůj podíl na současném stavu české policie si musí připsat každý občan tohoto státu sám na sebe, protože svou netečností jen každý z nás přispívá k tomu, že stav policie u nás je takový, jaký je.

   Jen jako dodatek píší, že jsem také minulý týden poslal dopis na ministra zahraničních věcí Kulhánka, kde jsem mu dal pokyn, aby vystavil faktury na rakouskou firmu Andritz, která celý tento průšvih za 15 miliard korun zavinila tím, že špatně vyprojektovala kotel pro tuto elektrárnu. Už tři a půl roku zde má český stát k disposici expertní zprávu, která jasně prokazuje, že kotel je špatně navržen a že rakouská firma Andritz je za tyto škody odpovědna. A představte si, že za celých těch tři a půl roku neměl tento stát čas vystavit vůči této rakouské firmě žádnou fakturu za škody způsobené českému daňovému poplatníku. Jó, to za Vrbětice si Kulhánek čas našel a fakturu vystavit. Není toto skandální?  Však také budu Kulhánka kontrolovat, dám mu 14 dní a znovu udeřím, pokud tu fakturu nevystaví. Ti politici si myslí, že mají co do činění s poslušným stádem ovcí, by se nedivili.       


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

opatovice328
Tady je popis tohoto útoku na mou osobu i s fotem "pozůstatku" útoku policisty na mě. Že prý jsem si toto modráka na krku udělal já sám, ale technicky jak? Taková ústa nemá ani Lucie Bílá, aby mi toho modráka takto na krku vycucla https://narodnidemokracie.cz/pribeh-clena-narodni-demokracie-brutalita-ceske-policie-na-protestu-proti-brutalite-beloruske-policie-s-transparentem-na-podporu-lukasenka-mezi-rozzurenymi-prozapadnimi-belorusy-a-piraty-ctyri-minu/