Drahé Rusko – nepřítel není partner

Proč Washington tak okázale ukazuje světu své pohrdání právem? Chce světu ukázat, že Rusko je natolik slabé, že se Washingtonu neumí postavit? Že žádné mezinárodní právo a žádná diplomatická imunita nejsou dost účinné na to, aby způsoby washingtonského jednání dokázaly usměrnit? Že si Washington může dovolit veškeré právo znásilňovat, aniž by se za své chování dočkal odplaty?

Odpověď na tyto otázky je následující: Názorem Washingtonu je, že moc a pouze moc a nic jiného vytváří právo. Zákon byl vyhozen z okna.

Takže: z jakého důvodu se tedy Rusko při svých jednáních s Washingtonem stále spoléhá na zákony?

Bylo účelem akce v San Francisku nalézt něco, coby se po zpracování dalo využít jako důkaz o ruské spoluúčasti na amerických prezidentských volbách, ve kterých byl zvolen prezident, který ve vztahu s Ruskem dává přednost míru před konfliktem?

Ruský ministr zahraničí Lavrov řekl svému rezortnímu americkému partnerovi. že Rusko se ve věci uzavření svého konzulátu, jakož i v záležitosti prohledávání ruských diplomatických věcí a rekvizit, odvolá k soudu.

Znovu tedy vidíme, že Rusové se stále pokoušejí jednat s Washingtonem cestou práva, soudů a diplomacie, a neuvědomují si pravý stav věci, jež Washington nastolil.

Jaký je tento pravý stav věci?

Ten je takový, že americký vojensko-bezpečnostní komplex jako nejmocnější komponent americké vlády se rozhodl, že Rusko je nepřítel, ospravedlňující jeden tisíc miliardový, čili bilionový roční rozpočet a celou moc, jež je s tímto rozpočtem spojená.

Jinými slovy: Rusko je ustanovený nepřítel Ameriky Číslo Jedna a neexistuje nic, co by s tím ruská diplomacie a ruské uměřené kroky a reakce, či ruská poukazování na svého nepřítele jako na svého partnera, mohly dělat.

Drahé Rusko, musíš konečně už jednou pochopit, že ti prostě byla určena role „nepřítele“.

Jistě, neexistuje jediný objektivní důvod, proč se tak stalo, ale stalo se. Takový byl washingtonský výběr.

Washington nemá zájem o fakta. Je ovládán stínovou vládou a tzv. hlubokým státem, sestávajícím z CIA, vojensko-bezpečnostního komplexu a finančních zájmových skupin. Všechny tyto části podporují světovou hegemonii USA, a to jak finančně, tak vojensky. A Rusko i Čína jim stojí v cestě.

Tažení, zvláště proti Rusku, se stále zvyšuje, až se stává absurdním. Časopis Newsweek např. naznačuje, že za bombovým útokem při bostonském maratónu stálo Rusko.

Rusko zkrátka se svým určením nepřítele Číslo Jedna nemůže dělat absolutně nic.

A co tedy může za této situace vůbec dělat?

Jediné, co může udělat je obrátit se k Západu zády a přitom jen sledovat, zda mu nehrozí překvapující útok.

V Americe se pro Rusko nenachází pranic dobrého a jakákoliv americká investice v Rusku bude využita k jeho poškození. Rusko americký kapitál totiž nepotřebuje. Názor ruské centrální banky o potřebě Ruska mít k dispozici cizí kapitál dokazuje, jak úspěšně byl ruským ekonomům vymyt mozek za Jelcinovy éry. Cožpak ruská centrální banka nechápe, že ona sama dokáže financovat veškerý ruský rozvoj a žádné cizí půjčky jí k tomu nejsou zapotřebí?

Nezdá se ani, že by si si ruská vláda dost uvědomovala, že jedním z důvodů, pro který mohou být na Rusko uvalovány sankce, spočívá ve faktu, že Rusko zůstává v západním finančním systému zajatcem. A že veškerá ekonomická doporučení, jež ruská vláda dostává od svých neoliberálních ekonomů, slouží zájmům Washingtonu a nikoli zájmům Ruska.

Kdy tedy přestane ruská vláda předstírat, že její nepřítel je její partner? Proč nedokáže rozpoznat reálný stav věcí a pohlédnout mu přímo do tváře?

Vždyť všechno jiné Rusko jen uráží a poškozuje.

Vybral a přeložil Lubomír Man