P.C. Roberts: Kolik smrti a destrukce nás v r. 2018 čeká?
Saker vysvětluje, že Američané s inteligencí, ctí, odvahou a morální integritou se z amerického národního bezpečnostního establishmentu vytratili, a na jejich místo nastoupili arogantní hlupáci, kteří věří: 1) Můžeme si koupit kohokoli. 2) Koho si koupit nemůžeme, toho znásilníme. 3) Koho nedokážeme znásilnit, toho zabijeme. 4) Nic se nám nemůže stát, jsme beztrestní, ať uděláme cokoli. http://www.unz.com/tsaker/2018-war-or-no-war/
Scott Bennett oznamuje, že americkým vojákům se do hlav vtlouká propaganda, podle níž je Rusko nepřítel, s kterým budou muset válčit. //www.facebook.com/capsule.ninetynine.7/videos/1992321041038611/
Anglosionistické impérium se pokouší zrušit dosud existující dohodu s Iránem, znovu nastartovat pokus svrhnout vládu Sýrie, a v hledáčku západního impéria je též libanonský Hizballáh. Washington vyzbrojuje Ukrajinu, aby jí pomohl zaútočit na odštěpenecké provincie Novoruska. Eskaluje i hrozba Severní Koreji a dokonce i malé Venezuele hrozí vojenská intervence za to, že si chce řídit svůj osud sama, a nikoli být řízena Washingtonem a americkými bankami.
Podle mínění několika pozorovatelů zvýšila ruská velmi opatrná diplomacie možnost, že si ji Washington splete se slabostí a obdaří svět 3. světovou válkou. Tím totiž, že Rusko nepřijímá žádosti odštěpeneckých ruských provincií Ukrajiny sjednotit se s Ruskem, dláždí Washingtonu cestu k takovému vyzbrojení své ukrajinské loutky, aby dokázala dobýt tyto odštěpenecké provincie pro sebe zpět silou. Což by prestiž Ruska zničilo a Washington naopak povzbudilo k dalším agresivním akcím. A tak dříve nebo později Rusku nezbude, než se dlouhodobé výbojnosti USA postavit čelem.
Předčasné ohlášené vítězství Ruska v Sýrii, následované stažením jeho jednotek zpět do vlasti, umožnilo americkým jednotkám v Sýrii zůstat a znovu se pokusit vládu prezidenta Asada svrhnout.
Rusku by v tom případě nezbylo nic jiného, než své syrské vítězství znovu zopakovat, neboť opak by měl za následek ještě agresivnější činy Washingtonu.
Naděje, že prezident Trump obnoví normální vztahy mezi nukleárními mocnostmi z dob Reagana a Gorbačova vyprchávají. A tak otázkou pro nastupující Nový rok je následující: kdy washingtonská agrese vůči Rusku přeroste v horkou válku? Z hlediska dneška je totiž nepravděpodobné, že by se Nový rok mohl stát rokem šťastným. Nikde na Západě nespatříte totiž ani náznak vedení, které by směřovalo k míru a lidskosti.
Vybral a přeložil Lubomír Man
- tisk
- přeposlat emailem
- sdílet
- uložit jako oblíbené
- 2277x přečteno
Komentáře
Presne takto vidíme rok 2018 aj my, bezmocní. Sila, odvaha a arogancia Spojených štátov tkvie v spojencoch, okrem iných najmä v 28 štátoch Európskej únie, čiže v NATO. To je pre RF priveľký nepriateľ. Čína mu v boji nepomôže. Vlastne ani jeden štát. RF je osamotené. Už Alexander III. má na náhrobku aj dnes aktuálnu myšlienku, parafráza : Rusko má len dvoch priateľov - armádu a svoj národ. Niet čudo, že sa diplomaticky vojne vyhýba. Pomôže mu to ? Sotva. Ledaže chce získať čas pred konečným rozhodnutím. Kedy to príde ? Veľa času mu neostáva, pretože už dnes je zahnané do kúta. Nemá kam cúvať. Vyzerá to, že sa chce len brániť, nie útočiť. Má to aj jednu výhodu : môžno bude Európa uchránené pred vojnou na jej území. Ak sa rozhodne útočiť, budeme prví na rane.
Jedno je isté : agresii nehodno ustupovať, lebo nadobudne obludné rozmery. ktoré sa nebudú dať zastaviť. Dúfajme, že RF s tým počíta.
V každom prípade si poriadnu príučku zaslúži tak Európa, ako aj Spojené štáty, za to, že sa zahrávajú " s ohňom ".
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.