Stručné dějiny českých národních socialistů

obrazek
4.7.2011 14:27
Před několika málo dny mně jeden poslanec ČSSD sdělil, že se jej nejmenovaná místopředsedkyně této strany ptala, zda i on chce odejít s Paroubkem k „brkounům“. A že prý národně-socialistická strana byla za první republiky prý vlastně polofašistická. Ponechám stranou politologické znalosti této nejmenované dámy, které jsou opravdu v zárodečném stavu. Snad by to chtělo absolvovat nějaký rychlokurs moderních českých dějin, kterého by se měla zúčastnit.

V současné době pracuji s mladým historikem Petrem Duchoslavem na „Stručným dějinách českých národních socialistů“. Větší část této publikace, která vyjde po prázdninách, je již hotová. A i když se nejedná o definitivní text, může jít pro řadu lidí o zajímavý informativní materiál. Vybrané úryvky budu pravidelně publikovat na portálu Vaše věc.

Vznik strany „národních dělníků“

(1897 - 1918)

Počátky vzniku strany založené na národním principu a obhajující nemarxistické socialistické principy a ideály bychom mohli datovat do šedesátých let 19. století. Dělnictvo pod vlivem revolučních událostí roku 1848 a nově nabytého sebevědomí začíná zakládat první „politické“ spolky, které se dožadují základních politických práv a svobod. Máme na mysli zejména právo volební, spolčovací, dvanáctihodinovou a posléze osmihodinovou pracovní dobu v továrnách. Dělnictvo jako celek se postupně emancipovalo a zpolitizovalo. Nicméně samotné spolky nebyly účinným nástrojem, jak postavit dělníky do jednoho šiku, a tak rostla poptávka po založení takové politické reprezentace či samostatné politické strany, jež by se stala obhájkyní základních práv lidí námezdně pracujících. V roce 1867 byl vydán shromažďovací a spolčovací zákon umožňující tak významnější politickou aktivitu dělnictva.1

První dělnický spolek, po kterém bylo voláno, vznikl v roce 1867 a jmenoval se Oul.2 Ten založil staročech F. L. Chleborád.3 V prosinci stejného roku pak vychází první číslo časopisu „Dělník“. Chleborád byl v novodobém pojetí význačným aktivistou, který dokázal dělnictvo „mobilizovat“. V šedesátých letech se vyprofiloval jako dominantní vůdce v dělnickém hnutí. V roce 1869 se konal na pražské Letné první manifestační dělnický tábor za účasti 30 000 lidí.4 Proces politického sebeuvědomování dělnictva potom pokračoval intenzivně v poslední třetině 19. století.

V tomto období se začalo paralelně vedle národního proudu v dělnickém hnutí formovat též silnější sociálně demokratické hnutí, které vyvrcholilo v roce 1878 vznikem sociálně demokratické strany, jež však nebyla samostatným politickým subjektem, ale působila v rámci rakouské sociální demokracie5 Tato formující se hnutí tedy stála vedle sebe, avšak zároveň i proti sobě, jak o tom ještě bude řeč. Ideové proudy v dělnickém hnutí se tak vzájemně v českém politickém prostředí prolínaly i ovlivňovaly.

Na pořad dne se v devadesátých letech 19. století dostávala otázka spojení národního a sociálního principu, který byl jakýmsi kontrapunktem internacionalisticky vystupující sociální demokracie. To jednak znamenalo přirozené splynutí těchto dvou „desiderií doby“ a za druhé prosazení čistě národního a nemarxistického programatického přístupu. Vznik nové strany byl rovněž ovlivněn snahou zejména malých živnostníků hledat politickou oporu v době sociálních dopadů výrazného růstu kapitalistické průmyslové výroby.6

V druhé polovině 19. století začal významný proces přerodu stran honoračních ve strany stavovské. To znamená subjekty, které se snažily atrahovat určitý okruh voličů, jenž by oslovil program konkrétní strany. Transformace stran, jež už nebyly pouhou „salónní“ a elitářskou záležitostí, se dokončila v podstatě po vzniku Československé republiky. V poslední třetině 19. století tento trend nabyl na intenzitě a v českém veřejném životě začaly vznikat zcela nové politické strany.7 Politizace českého veřejného života znamenala pro vznikající stranu „národního dělnictva“ jeden z významných impulsů jejího ustavení.

Na konci devadesátých let tak vykrystalizovala pro novou stranu příznivá situace, jíž poslední impuls k založení dala právě sociální demokracie. Ta ústy svých zástupců na Říšské radě dne 30. 3. 1897 přednesla tzv. protistátoprávní ohrazení, v němž se distancovala od českého historického práva. Jinými slovy to de facto znamenalo, že sociální demokraté setrvali až do první světové války na rigidním stanovisku státní existence českých zemí v rámci Rakouska - Uherska. Tento „bezprecedentní“ akt zapůsobil na skupinu „národních“ dělníků velmi silně, když razantně odmítli ohrazení sociálních demokratů a přihlásili se k českým státoprávním požadavkům.

A tak se shromáždění národních dělníků na Staroměstské radnici, jež se konalo o pět dní později, stalo jakýmsi závěrečným východiskem či myšlenkovým zdůvodněním k založení strany národních sociálů. Jednalo se vlastně o zakládající schůzi rodící se strany. Mezi účastníky debaty byli např. A. Simonides8, F. Kváča, F. Jiránek a další představitelé. V období vzniku nových politických stran v závěru 19. století se tak ustavila „strana národních dělníků“. K jejím vůdčím představitelům patřil od počátku zejména Václav Jaroslav Klofáč, jehož autoritu přední činitelé strany respektovali.9

Václav Jaroslav Klofáč, jeden ze zakladatelů strany národních sociálů

Strana se postupně stavovsky vyhraňovala a její elektorát tvořili kromě dělníků též nižší úředníci a drobní živnostníci. Národní sociálové museli zpočátku bojovat o své místo v politickém životě zejména se sociálními demokraty, mladočechy a realisty.10 Národní sociálové se brzy po svém založení začali silně politicky angažovat. V roce 1898 se konal jejich první sjezd11, jenž přijal komplexní politický program12 a schválil nový název strany.13 Program tvořily čtyři oddíly - I. Proč jsme národními socialisty, II. program národně - sociální strany českoslovanské, III. komunálně - sociální program národně - sociální strany, IV. resoluce k taktice a o poměru k jiným stranám.

V úvodu programu je zmíněn cíl národních socialistů.14 V němž se píše: „Cílem naším jest odstranění uvedených zlořádů uvnitř nynějších státních a společenských zlořádů. Chceme sice zachování, ale při tom nejvyšší a nejmožnější zvelebení dnešních řádů, jak jsou produktem dějinného vývoje a věkového kulturního procesu. V politickém ohledu budeme se následkem toho domáhati práva úplně svobodného sebeurčování českého národa, v hospodářském směru největšího, ale rovnoměrného, veřejně kontrolovaného vzrůstu národního bohatství a konečně v sociálním ohledě nejvýhodnějších existenčních podmínek a největšího blahobytu pro vrstvy dnes ho postrádající, tedy po výtce pro dělnictvo.“15

V sociální oblasti byl program na svou dobu pokrokový. Mimo jiné národní sociálové požadovali zavedení pevné osmihodinové pracovní doby, „vzestupné“ daně z příjmu16, nárok na minimální mzdu a další sociálně - politické postuláty. Mladá strana se v programu stejně jako sociální demokracie stavěla za prosazení všeobecného a rovného hlasovacího práva. Na počátku dvacátého století potom byla jednou z českých politických stran, která prosazovala český jazyk do práce úřadů.

Důležitý pro další rozvíjení národně sociálního hnutí byl v pořadí třetí sjezd strany, uskutečněný v roce 1902. Zde proběhla diskuse o stavu hnutí, byly přijaty programy politické, hospodářské a kulturní. Další sjezd, který se konal o dva roky později, se vyhranil proti „soukromokapitalistické výrobě, pokud je škodlivá celku.“

Na začátku dvacátého století potom začala strana s výstavbou organizační struktury, přičemž struktura stranické organizace byla založena na územním principu, základní jednotku představovaly stejně jako u sociálních demokratů místní organizace. Na vrcholu stranické pyramidy stál Ústřední výkonný výbor (ÚVV). Zastavme se na chvíli u tisku, který byl pro stranu zvlášť důležitý.


Tisk národních socialistů, rozvoj Melantrichu

Tiskovým orgánem strany se stalo od počátku dvacátého století České slovo.17 To mělo ve srovnání s deníky ostatních politických stran relativně malý náklad, nicméně národní sociálové disponovali poměrně silným tiskovým zázemím, mimo jiné proto, že je zajišťovalo vydavatelství Melantrich. Dalšími výraznými tiskovinami strany národních sociálů bylo i Večerní slovo18, jehož šéfredaktorem byl L. Stránský, Telegraf, deník A-zet.19

Samostatnou kapitolu potom tvoří Lidové noviny20. Ty byly pochopitelně mimo koncern Melantrichu. Lidové noviny se za dobu trvání první republiky mohly pochlubit nejvyšší žurnalistickou úrovní, která se především odvíjela od kvality autorů, kteří tam psali. Přispívaly tam takové osobnosti své doby jako např. F. Peroutka, K. Z. Klíma, spisovatel E. Bass, bratři Čapkové a mnozí další. Později, od přelomu dvacátých a třicátých let, se Lidové noviny stále více svým politickým profilem přibližovaly ČSNS.

Nejmocnějším tiskovým koncernem v předmnichovské republice byl zmíněný Melantrich. Vznikl prakticky ve stejné době jako strana národních sociálů - v roce 1898 - a jeho ředitelem se stala významná osobnost své doby, mimořádně schopný organizátor J. Šalda.21 Akcionářem byl ve třicátých letech mimo jiné E. Beneš, ale také V. Klofáč, jemuž byla část akcií darována. Ve třicátých letech měl koncern Melantrich přes 1 500 zaměstnanců, v Praze vydával čtyři deníky, tři ilustrované týdeníky (Pražský ilustrovaný zpravodaj, Hvězda, Ahoj, Pražanka a další). A pochopitelně vydával tiskem noviny a časopisy po celých Čechách a na Moravě.

Družstevní hnutí národních sociálů

Družstevní hnutí národních sociálů však zůstávalo v počátcích, v prvním desetiletí dvacátého století slabé. Konzumních družstev měla strana 26 se 4 000 členy, výrobních družstev celkem 13, stavebních 17. Na rozdíl od sociálních demokratů bylo národně sociální družstevnictví méně rozvinuté. Postupně začala strana kolem sebe sdružovat zájmové, profesní, kulturní a jiné organizace. Postupně vznikaly rovněž řemeslnické jednoty, vlastenecké spolky či studentské kroužky, mající blízko k národnímu socialismu.

Odborové hnutí národně sociální strany

Teď ještě pár slov k odborovým organizacím, které byly významnou součástí veřejného života. Odbory před I. světovou válkou a v předmnichovské republice byly stranicky roztříštěné, to znamená, že každá politická strana měla svou vlastní odborovou centrálu. Co se týče odborů národně sociální strany, byly organizovány v rámci Československé obce dělnické (ČOD).22 ČOD měla v roce 1937 celkem 365 919 členů23, nejsilnějšími odbory však byly sociálně demokratické, které nesly za první republiky název Odborové sdružení československé. Ústředna ČOD vydávala vlastní časopis „Sociální práce“, který vedl poslanec a později ministr A. Tučný, dále v rámci ČOD vycházely například Železniční listy. Odborová centrála národních sociálů organizovala kromě dělnictva i část zaměstnanců, v první republice pak vyšších kvalifikovaných úředníků. Většinu dělníků ovšem organizovala ve své odborové centrále sociálně demokratická strana.

Z významných přidružených organizací zmiňme za první republiky na tomto místě Československou obec legionářskou (ČSOL).24 Předním pracovníkem ČSOL byl dr. J. Patejdl25, který 13 let zasedal v parlamentu, J. David, pozdější odbojový pracovník či V. Jaša. V roce 1934 měla ČSOL celkem 47 000 členů26 a po celou dobu první republiky stála politicky blízko Hradu a prezidenta T. G. Masaryka. Pod záštitou ČSOL vycházel čtvrtletník pojednávající o soudobých a moderních dějinách Naše revoluce, který redigoval J. Werstadt.27

Pokud hovoříme o kulturním zázemí strany, vzniká z podnětu V. Klofáče roku 189828 Ústřední škola dělnická, jež sdružovala vzdělávací spolky a pořádala různé kurzy. Na počátku dvacátého století se zde angažoval například mladý P. Zenkl.

V prvním desetiletí nového století se začali národní sociálové politicky ukotvovat. Již v roce 1907 při volbách do Říšské řady, které proběhly podle nové volební reformy, strana získala prvních devět poslanců v Říšské radě, když dostala od svých voličů 10,3% hlasů.29


Výsledky voleb do Říšské rady v roce 1907 v Čechách (výběr)

Strana

Procentuální vyjádření

Počet mandátů

Česká strana národně sociální

10,3

9

 

Česká strana pokroková

0,9

1

 

Česká strana státoprávně radikální

1,1

-

 

Českoslovanská strana agrární

22

23

 

Čs. sociálně demokratická strana dělnická

39,8

17

 

Národní strana (Staročeši)

1,4

2

 

Národní strana svodomyslná (Mladočeši)

11,3

14

 

Klerik. strany-Česká strana křesť-sociální,Katolická nár. strana

11,9

7

 

Nezávislí

1,3

1

 

CELKEM

100

516*

pozn. * - rozumí se v celé Říšské radě, nejen v Čechách

O dva roky později se poslanecký klub rozrostl na dvanáct členů.30 V roce 1911, při posledních volbách31 před vypuknutím války, národní sociálové získali 9,7%, což se rovnalo 15 mandátům, když před volbami uzavřeli předvolební alianci s mladočechy.


Výsledky voleb do Říšské rady v roce 1911 v Čechách (výběr)

Strana

Procentuální vyjádření

Počet mandátů

Česká strana národně sociální

9,7

15

 

Česká strana pokroková

0,7

-

 

Česká strana státoprávně radikální

2,4

1

 

Českoslovanská strana agrární

26,4

30

 

Čs. sociálně demokratická strana dělnická

36,5

14

 

Národní strana (Staročeši)

0,4

1

 

Národní strana svodomyslná (Mladočeši)

9,8

14

 

Klerik. strany-Česká strana křesť-sociální,Katolická nár. strana

11,9

-

 

Nezávislí

2,0

-

 

CELKEM

100

516


Dodejme, že předtím národní sociálové spolupracovali se stranou státoprávně pokrokovou, z jejichž řad vzešel např. i pozdější nár. soc. pražský primátor K. Baxa. Před první světovou válkou začínalo pronikání nár. soc. strany do samosprávy.

V roce 1911 se konal VI. sjezd národních sociálů, který zasedal ve dnech 6. 1. - 7. 1. Na sjezdu Klofáč jednak popsal vztah jeho strany k dalším tehdejším politickým subjektům, důležitý byl však zejména programový obsah sjezdu. Na sjezdu delegáti přednesli odborné referáty z oboru zemědělství, školství, živnostenské, kulturní politiky a další.

Další sjezdy strany národních sociálů následovaly v rychlém sledu. Nejprve byl v roce 1912 svolán sjezd jubilejní, kde už se strana mohla prokázat prvními hmatatelnými úspěchy. A rok nato sedmý sjezd, poslední velké stranické shromáždění, jež se konalo před vypuknutím první světové války. Sjezd se již odehrával na pozadí začínající politické krize, kdy byl v roce 1913 z podnětu hraběte Stürgka rozpuštěn český sněm (tzv. Anenskými patenty)32 a došlo k suspendování konstitučního režimu.

Progresivním rysem programu národních sociálů byl antimilitarismus. V této „oblasti“ se výrazně angažoval zejména E. Špatný33, jenž vedl mládež národních sociálů až do roku 1930, kdy byl vystřídán B. Šantrůčkem, a okruh redakce Mladých proudů.34 Což byl časopis vydávaný národně sociální mládeží. Šiřitelem antimilitaristických myšlenek tedy byla hlavně národně sociální mládež, která iniciativně svolávala antimilitaristické sjezdy. Významný byl zejména druhý, konaný v září 1903, a dále sjezd, jenž proběhl v roce 190735 za účasti více než 200 delegátů. V rostoucím zbrojení podunajské monarchie spatřovala strana nebezpečí pro další existenci českého národa. Za tyto pevné postoje byli představitelé strany tvrdě perzekvováni rakouskou policií, a to zejména po vypuknutí první světové války, během níž byli popraveni například V. Kotek či S. Kratochvíl, antimilitarističtí národní sociálové.36


První světová válka

Na přicházející válku nebyli národní sociálové ani ostatní české strany připraveni. V letech 1914 - 1917 strana přerušila svou činnost, novou aktivitu začala vyvíjet až na jaře 1918. Dne 31. 8. 1914 byl zatčen V. Klofáč, o dva dny později úřady zastavily České slovo prakticky bez udání důvodu.37 Uvězněn byl i antimilitarista E. Špatný, který skončil v neblaze proslulém vězení Möllersdorf, mládežnický činitel J. Trnobranský, pozdější blízký spojenec J. Stříbrného a další výrazné osobnosti. V roce 1915 perzekuce pokračovaly, rozpuštěna byla i Česká obec sokolská.38

Po třech letech zatýkání a perzekucí byla opět svolána 30. 5. 1917 Říšská rada. Po nástupu posledního rakouského císaře Karla I. byly perzekuce zmírněny. Byl částečně obnoven ústavní pořádek a uděleny amnestie. Dne 10. 7. 1917 byl propuštěn na svobodu V. Klofáč, což mělo pro národní sociály „mobilizační“ efekt. Klofáčovi zemřel v průběhu války syn, měl těžce nemocnou ženu, nicméně se rozhodl bojovat s osudem a věnovat všechny síly práci ve své straně. Nástupem císaře Karla I. byla vlastně umožněna i částečná politická činnost národních sociálů, kteří se zvolna vzpamatovávali z válečných perzekucí.

Můžeme tedy považovat za úspěch, že ještě v průběhu války proběhl VIII. sjezd strany. Stalo se tak v dubnu 1918 a na sjezdu39 byl schválen nový program, silně akcentující sociální požadavky dělnictva a dalších vrstev. Je zajímavé, že ačkoliv stále probíhal válečný konflikt, přinesl sjezd i požadavky socializační. Národní sociálové si zvolili nový Ústřední výkonný výbor, v němž kromě Klofáče zasedli E. Franke, F. Plamínková, dr. F. Krejčí, B. Vrbenský, členy užšího výkonného výboru se stali F. Buřival, J. Netolický, L. Landová - Štychová, F. Zeminová, prof. J. Heidler a další.

Na sjezdu došlo ke změně názvu strany na Českou stranu socialistickou (v listopadu 1919 přejmenována na Československou stranu socialistickou), což se setkalo s nevolí „starých“ členů, kteří požadovali návrat k původnímu názvu a vypuštění slova „národní“ považovali za chybu. Nicméně i angažovaná mládež strany podpořila nový název s tím, že je třeba jít kupředu, a proto tedy název strany zůstal do roku 1926 nezměněn. V roce 1918 byla strana zastoupena v reorganizovaném Národním výboru V. Klofáčem, který zde zastával funkci místopředsedy. Dne 14. 11. 1918 proběhla první schůze Revolučního národního shromáždění (RNV), v němž měli čs. socialisté tyto zástupce: F. Buřival, T. Bartošek, E. Franke, F. Heidler, J. Hrouda, J. Hrizbyl, F. Holejšovský, V. Klofáč, A. Konečný, A. Klouda, F. Krejčí, J. Kopeček, R. Laube, J. Netolický, S. K. Neumann40, J. Pelikán, F. Rambousek, J. Stříbrný, J. Slavíček, J. Svozil, J. Skorkovský, J. Urbánek, L. Landová - Štychová, E. Špatný, E. Šimek, B. Vrbenský, F. Veverka, F. Zeminová,

Františka Plamínková, senátorka, popravena nacisty v roce 1942

Po skončení Velké války strana nabývala na důležitosti, avšak zpočátku byla navenek nejednotná a roztříštěná, neboť její základ tvořily různé ideové a politické proudy, ať už původní národní sociálové nebo anarchokomunisté41, část pokrokářů či intelektuálů, kteří se sdružili kolem týdeníku Česká demokracie (E. Franke42 a další). Důležitým rysem v poválečné době byla užší spolupráce se sociálními demokraty a v prudkém přívalu radikálních socialistických nálad bylo dokonce uvažováno i možném sjednocení obou stran.43 V září 1918 byla ustavena Socialistická rada44, složená právě z českých socialistů a sociálních demokratů, která 14. 10. svolala generální stávku. Původním plánem rady a jejích představitelů bylo rychlé převzetí moci. Nutno však dodat, že Socialistická rada stála mimo hlavní proud politického dění, a tak nezasáhla do „hlavního“ běhu událostí, které se odehrály jinde a vyústily 28. 10. 1918 ve vznik první Československé republiky. Stávka byla zčásti dílem improvizace, zčásti nedokonalé přípravy, jež dala spíše průchod živelnosti.

Za první republiky patřila strana ke stranám Hradu a tzv. Pětky,45 neoficiálního mimoparlamentního orgánu, jakéhosi nadstranického politického direktoria, kde se „předjednávaly“ důležité i neveřejné záležitosti.46 O tom budeme hovořit podrobněji v následující kapitole.

Po válce se čs. socialisté vyprofilovali ve významného politického činitele. Strana si dokázala získat stálý elektorát, k němuž kromě části dělnictva ještě přibyli státní zaměstnanci, malí a střední živnostníci a podnikatelé.47 Za dvacet let své existence si dokázali čs. (národní) socialisté vydobýt důstojné postavení v českém veřejném životě, čelní představitelé strany pak získali v následujících vládách první republiky respektované zastoupení.



 

1 Klíma, Arnošt: Počátky českého dělnického hnutí. Praha 1949, s. 51.

2 Oul byl původně potravní spolek.

3 F. L. Chleborád (1839 - 1911) národohospodář, překladatel, jeden z průkopníků moderního dělnického hnutí. Hovořil pěti světovými jazyky.

4 Klíma, Arnošt: Počátky českého dělnického hnutí, s. 53.

5 Vznikla v roce 1874.

6 Kocian, Jiří: Československá strana národně socialistická v letech 1945 - 1948. Organizace, program, politika. Brno 2002, s. 14.

7 Ke vzniku těchto stran viz. např. Malíř, Jiří – Marek, Pavel: Politické strany II. 1938 - 2004. Vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu. Brno 2005.

8 Simonides byl původní profesí zlatnickým dělníkem.

9 V. J. Klofáč (1868 - 1942), český politik a publicista, redaktor Národních listů. Zakládající osobnost českého národního socialismu. Zemřel 10. 7. 1942.

10 Kocian, Jiří: Československá strana.., s. 15.

11 Konal se 15. 4. 1898.

12 Tzv. Klofáčův program.

13 Nyní se strana oficiálně jmenovala poněkud těžkopádně „Národně sociální strana v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a v Horních a Dolních Rakousích. Později se vžilo známější označení Českoslovanská strana národně sociální.

14 Prokš, Petr (ed.): Politické programy českého národního socialismu 1897 - 1948. Praha 1998, s. 36.

15 Tamtéž.

16 Dnes bychom ji nazvali progresivní daní.

17 Bylo založeno v roce 1907. Vycházelo v nákladu 30 000 výtisků.

18 Večerní slovo mělo ve třicátých letech na svou dobu vysoký náklad - kolem 500 000 výtisků.

19 V A-zetu pracoval např. bývalý komunista a později národně socialistický publicista V. Bolen.

20 Byly založeny 1892 v Brně A. Stránským.

21 V Melantrichu se pracovně angažoval i významný literární kritik a historik B. Fučík, jenž se stal v roce 1929 ředitelem nakladatelství.

22 V roce 1912 je v ČOD bylo sdruženo celkem 51 odborových ústředen, které mají 749 místních poboček a skupin, v nich bylo organizováno 72 076 členů. Klátil, František: Republika nad stranami. O vzniku a vývoji Československé strany národně socialistické (1897 - 1948). Praha 1992, s. 55.

23 Kárník, Zdeněk: České země v éře první republiky (1918 - 1938). Díl první. Vznik, budování a zlatá léta republiky (19148 - 1929). Praha 2003, s. 445.

24 Vznikla v roce 1921.

25 Patejdl zahynul v koncentračním táboře Dachau.

26 Kárník, Zdeněk: České země v éře první republiky I., s. 336.

27 J. Werstadt (1888 - 1970) český historik, žák J. Šusty a J. Pekaře, patřil k oponentům Gollovy školy. Přispíval do Českého slova, Národních listů, Lidových novin

28 Vznikla přesně 27. 12.

29 Byli jimi např. V. Klofáč, F. Buřival, V. Fresl, V. Choc, J. Sláma, K. Šviha, F. Žemlička,

30 Klátil, František: Republika nad stranami...,s. 50.

31 Konaly se v červnu 1911.

32 Byly vydány 26. 7. 1913.

33 E. Špatný (1883 - 1937), český novinář a politik. Od roku 1907 redaktor Českého slova, za prvního odboje aktivním činitelem rezistence. Od roku 1918 - 1935 poslanec Národního shromáždění, 1935 - 1937 zastával funkci senátora.

34 Vycházel od roku 1901.

35 Konal se 28. 9., na den sv. Václava.

36 V. Kotek byl známým redaktorem a S. Kratochvíl činovníkem České obce sokolské.

37 Jeho expedice je obnovena až 14. 10. 1918.

38 Stalo se tak 24. 11. 1915.

39 Konal se 30. 3. - 1. 4. 1918.

40 S. K. Neuman (1875 - 1947) český novinář, básník,spisovatel, překladatel. Představitel civilismu, ve dvacátých letech spoluzakládal KSČ, redaktor časopisů Červen, Kmen, Proletkult. Autor básnických sbírek Bohyně, světice, ženy, Třicet zpěvů z rozvratu a mnoha dalších děl.

 

41 Např. Bohuslav Vrbenský či L. Landová - Štychová.

42 E. Franke (1881 - 1939), působil jako univerzitní knihovník, dlouholetý místopředseda národně socialistické strany, za první republiky mimo jiné ministr železnic, pošt a telegrafů, školství a osvěty

43 Srovnejme např. situaci po skončení druhé světové války. V této době uvažovali někteří funkcionáři tří socialistických stran - KSČ, národních socialistů a sociálních demokratů o sloučení všech k socialismu se hlásících politických subjektů.

44 Jejím členem byl mimo jiné J. Stříbrný.

45 Vznikla v roce 1921 a své složení měnila podle toho, kolik subjektů bylo zastoupeno v koalici. („Šestka“, „Osmička“) Více o „Pětce“ viz Kárník, Zdeněk: České země v éře první republiky I., s. 139 - 142.

46 Srovnejme institut tzv. Národní fronty, kde systémově postupovali její představitelé obdobně.

47 V roce 1921 bylo ve straně organizováno 42% dělníků, 19% zřízenců, 6% úředníků, 10% živnostníků a obchodníků, 9% malozemědělců. Kocian, Jiří: Československá strana..., s. 19.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

rezjir10

Co se těch foto týče a údajů, tak je to každého jeho volba. Z toho bych vědu nedělal. A u mě to nebyl žádný projev odvahy, spíše doklad hlouposti. Myslel jsem si, že mě systém bez foto a vlastního jména nepustí dál, že se nebudu moci zaregistrovat.

pavelnejedly

Pane Řezník děkuji za poučení - to ale až ve druhé řadě. V té první Vám děkuji za to, že máte jako jeden z mála "odvahu" umístit sem i své foto. Nedávno jsem se jedné dámy která zde umisťuje své články zeptal, čeho se bojí a proč jsou tady všichni "v ilegalitě" a bylo mi odpovězeno na mail , že je lepší být neviditelný že je to součástí svobody a demokracie. Hmmm dosti silně o tom pochybuji ale vzal jsem si ponaučení a nebudu se tedy raději k ničemu tady již vyjadřovgat - zřejmě jsem se naivně "odhalil" a tím usnadnil pátrání BIS (nebo koho tím ta dáma myslí) a já do basy za svá slova tady nechci ... Luxovat a vcucnout voliče ??? Ježíši Kriste to je ale ovšem hrůza jestliže tady tedy opět jsou jen lidé kteří zde píší ku svému prospěchu a ne z přesvědčení ... 

rezjir10

Panu Nejedlému a dalším

K diskusi je, zda-li je lépe člověku samotného, nebo zda ve dvou se to lépe táhne, a to bez ohledu na to, co udělal či udělá pan Paroubek. Fakt je ten, že současná sociální demokracie nemá koaličního partnera. Chce to levicovou stranu, která by dokázala vyluxovat a vcucnout voliče motající se třeba kolem veverek, případně komunistů kteří nemají důvěru v socdem.

pavelnejedly

Pane Matlas pan Paroubek nám na tohle zřejmě neodpoví, pomalu začínám chápat co se tady na těch stránkách děje. A ještě něco - já myslel Husáka .-))) Přeju Vám hodně zdraví mám takový dojem, že máme stejné názory ale budou nám zřejmě houby platné .. takže dobrý den.

jiri-paroubek

Václav Klofáč, dva měsíce po rozpuštění ČSNS v listopadu 1938 již jako člen Strany národní jednoty, napsal v lednu 1939 aktivistický článek. Představou hlavních osobností Strany národní jednoty v té době bylo uchovat českou státnost za každou cenu. Je to skvrna na Klofáčově jméně. Nicméně celou věc je třeba chápat v kontextu doby. Bylo to lidské selhání čtyři měsíce po mnichovské zradě Velké británie a Francie, která vydala "Rest-Tschechei", jak se Hitler vyjádřil, na milost a nemilost Německu. O rok později KSČ jako celek, zejména její moskevské vedení, obhajovala zločinný pakt Stalin - Ribbentrop, kterým si obě velmoci rozdělily Polsko. A stovky národních socialistů byly v té době již v národním odboji proti nacistické okupaci. V exilu to byli například H. Ripka, P. Drtina a v domácím odboji např. V. Krajina či M. Horáková.

pavelnejedly

Dobrý den. Já se chci zeptat na trošku něco jiného (jinak ani snad nemůžu). Pane Paroubku proč se nyní jakákoliv levicově orientovaná strana nepostaví do čela lidí kteří chtějí protestovat ale potřebovali by pevnější (odbornější) vedení než je odborové hnutí ... potom by v ulicích byly opět statisíce a ne jen tisíce jako teď !!! Myslím si, že situace již pomalu dozrává k tomu, abychom jakýmkoliv způsobem svrhli tuto vládu gaunerů kteří to tady nejdříve celé kompletně rozkradli a vyrabovali a nyní to tzv. "reformami" chtějí zachránit - reformami které jsou v podstatě ožebračení a vykradením celého národa na životní minimum (i méně). Nevím jestli to není trestné ale napíšu co dost často slýchávám : lidé zcela normálně říkají - zlatá druhá světová válka a zlatý H...... Nikdy v životě jsem se neopovaážil ani pomyslet, že to polovině lidí bude tak připadat - že druhá světová byla svým způsobem lepší než tahle katastrofa a hnůj který tady nyní vládne. Tohle již nejsou Čechy a nemá to nic společného s češstvím - ONI mají heslo PO NÁS POTOPA, před tím než je skolí rakovina se potřebují hlasitě vykrakat a vyprdět. Ještě Vás chci požádat, zda by jste nemohl napsat Havlovi aby se k tomu vyjádřil co způsobil svojí netečností naivitou a hraním si na "mrtvého brouka"  v letech po tom panoptiku které tady údajně vedl po listopadu 89 (ale v režii KSČ). Mohl by konečně vylézt ze své nory kde se raději schovává a nebo točí za miliony paskvily jako ten jeho poslední film a postavit se jako chlap opět na nějakou tribunu a říct - lidi sorry takhle to nemělo dopadnout. Díky ...

rezjir10

V každém případě byste se měl v té publikaci vyrovnat s kampaní komunistů proti Klofáčovi někdy v období voleb r. 1946, který se měl po Mnichovu vyjádřit snad v tom smyslu, že českoslovenští národní socialisté mají velmi blízko k něměckým národním socialistům. Fakt by mě zajímalo, jak to doopravdy bylo.