Politická infantilita ČSSD v přímém přenosu…

cssd vedeni
18.6.2018 12:21
Nebudu navazovat na aktuálně více než časté kádrování Miroslava Pocheho, byť jsem bytostně přesvědčen, že člověk s jeho znalostmi a zkušenostmi prostě nemůže být ministrem zahraničních věcí České republiky. Zaujal mne spíše dětinský postup ČSSD při vytváření a prosazování jeho kandidatury.

Při utváření kandidatury bylo patrné, že širší vedení ČSSD vychází ze třech základních premis. Tou první je, že kandidát způsobil volbu Jana Hamáčka předsedou ČSSD a má tedy od něj nezpochybnitelný nárok na velké koryto, nejlépe podle vlastního výběru. Tou druhou je, že pokud mohl vykonávat funkci ministra zahraničních věcí Luboš Zaorálek, může ji vykonávat v podstatě každý, a do třetice, že si přece v zájmu vzniku vlády s důvěrou nikdo nedovolí rozhodnutí předsedy ČSSD o udělení koryta svému podporovateli zpochybňovat.

Při prosazování kandidatury vedení ČSSD plynule navázalo na třetí premisu a v rámci brainstormingu, který měl ovšem spíše kvalitu groupthinku, vymyslelo, že bude skvělé tuto kandidaturu zveřejnit. Je to důsledek nadměrného sledování politických thrillerů v televizi a slepá víra v transparentnost jako spásné „modus operandi“ v politice. Řada literárních a filmových point totiž stojí na tom, že v politice zveřejnění vlastního návrhu nutí druhou stranu v zákulisním jednání neodmítnout a jednat o něm dále rovněž otevřeně, pod kontrolou veřejnosti, tedy pravdivě, správně, poctivě a tedy nevyhnutelně v náš prospěch. Transparentnost však je pro většinu skutečně tvůrčích procesů, mezi které sestavování vlády bezesporu patří, polibkem smrti. Přátelé v Lidovém domě dali evidentně hlavy dohromady, jen si při tom vzali trochu dlouhý a hlavně úplně zbytečný rozběh. Z následného velkého třesku oranžových lebečních kostí nevznikl žádný vesmír, ale vlastní nemalý problém…

Zveřejňovat kandidaturu, kohokoliv kamkoliv na místech a před lidmi, kteří o ní nerozhodují, je pro následný proces vyjednávání i pro kandidáta samotného v drtivé většině případů likvidační. Je pravdou, že před referendem existoval tlak jednotlivých soupeřících mocenských skupin, či spíše stále více bezmocných skupinek v ČSSD, o zmenšující se počet korýtek, že požadovali zveřejnění kandidatur, které by prokázaly, že dochází s uspokojování a vyvažování jakýchsi pochybných partikulárních zájmů. Interpretace kandidátů jako hotových ministrů však svědčí, spíše než o něčem jiném, o infantilitě interpretů. Jeden ze skutečných oranžových mentálních gigantů už nyní navrhuje, že ČSSD bude prezidenta honem žalovat u Ústavního soudu za to, že se zatím pokorně nesklonil před dětinským pokusem vnutit všem okolo katastrofální kandidaturu tím, že ji učiní věcí veřejnou. Oranžové chucpe zatím nevychází a mělo by to tak i zůstat…

Politická praxe je naštěstí jiná, než se ji snaží zachytit a interpretovat umělci a novináři. V Lidovém domě by měli vědět, že než se něco podobného zveřejní, měla by předcházet nejrůznější neveřejná, zákulisní jednání, vyjednávání a zejména dojít k řadě dohod. Konečná dohoda se může zveřejnit, až když se s ní v různé míře ztotožní rozhodující část těch, kteří k tomu mají co říci. Podobně se vyjednává o obsazení postů velvyslanců, které by oho zveřejnění po následném odmítnutí „agrément“ vážně profesně i lidsky poškodit a navíc ukázat, že vysílající strana se neumí chovat. Zveřejnění kandidatury je výraz nekolegiality, arogance a pýchy. Trvání na takové kandidatuře je dětinská umíněnost a hlavně hloupost.

Obojího je v současném Lidovém domě množství větší než malé… 

Ladislav Žák

ladislav-zak
Krizový manažer. Absolvent Fakulty strojního inženýrství ČVUT Praha a Právnické fakulty Vysoké školy privatizace a podnikání v Moskvě. Další studia na MFF UK Praha, VŠST Liberec, doktorandské studium ČVUT a vědecká aspirantura na Vysoké škole privatizace a podnikání v Moskvě u profesora Vitalije Koškina.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

klokan

   Nechť ten či onen. Přesto ČSSD a nejen tuto součást aktuální levice, lze nejvhodněji přirovnat ke starým vyžilým kurtizánám se vším jejich balzakovským leskem a nedílnou bídou, až do jejich hořkého konce v nenasytné náručí oligarchově. Otázkou tedy pouze vlastně zůstává kdo na jejich místo?

paysan

Konečně někdo, kdo tuto dětinskou hru na politiky v podání současného vedení ČSSD popsal. Pan Hamáček a spol, vyjma snad mistopředsedy Zimoly, působí skutečně nedospěle a pan Poche, který nemá skutečně předpoklady k výkonu funkce minisra zahraničí (ostatně to platí i pro předsedu Hamáčka, co se chystá vést vnitro, aniž by o tomto resortu cokoliv věděl), navíc si veřejně počíná jako nezbedné děcko, které si lehne na záda, kope nožičkami a řve, že ten post chce a chce! Mimochodem, stačí si vzít do rukou mapku s výsledky referenda uvnitř ČSSD a vedle položit seznam potenciálních ministrů. Zřetelně se ukáže, že politika v podání ČSSD je pouho pouhý handl! Tobě ministerský post, ty zajistíš, že tvůj kraj bude pro... Odporné u jakéhokoliv politického subjektu  u sociálních demokratů zvlášť! Ostatně soudím, že pan Poche ministrem zahraničí být nesmí!

Roland Olbert

Když si vybavím předcházející dva ministry zahraničí, tak se domnívám, že současný kandidát nijak nevybočuje ze zavedené praxe. Lokajství vůči Bruselu a  Pentagonu, k tomu odpovídající  protiruské štvaní. Na způsobilost ze stránky odborné, nebo neodborné, se nehledí. Nic nového v kotlině české, pane Novák.

cernik

Ono to není tak jednoduché, jak to Ladislav Žák píše.
U velvyslanců je to věc diplomatických praktik, které se léta praktikují, které leckdy však nejsou výrazem demokracie, ale tím, co si vynutily velmoci a v čem další menší země byly nuceny pak "plout".
Ony zákulisní dohody v reálu probíhají nezřídka tak, že zástupce jedné vlivové skupiny v jedné pol. straně se nějak dohodne s představitelem "zrcadlové" skupiny v druhé pol. straně, navíc s cílem dalšího partnera vyšachovat.
A navíc zveřejnění kandidatury dopředu má ještě jednu výhodu, 
navrhovaná osoba může být podrobena neformálnímu testu medii
jak mainstreamu, tak neben-streamu a tím se o dost sníží následné trapasy, 
kdy kvůli kostlivcům ve skříni musí jmenovaná osoba po své instalaci zmizet ze scény
a vysvětluje se to třeba náhlým onemocněním v příbuzenstvu.
Proto se také sestavují polickými stranami ony stínové vlády.