Jan Campbell: Bomba z Dálného východu

Na pořad dne a jako jedna z priorit se proto dostal Ruský Dálný východ v době prezidenta Putina. Byl vypracován Program rozvoje Dálného východu a Zabajkalí. K dnešnímu dni lze konstatovat podobně: plán se neplní, efektivita plnění je 45,5%, korupce a nerozum vládnou, Moskva je trpělivá. Otázkou proto je: Jak dlouho si může vláda premiéra Dmitrij Anatoljevič Medveděva dovolit takový luxus, klást bombu zvanou Dálný východ pod Kreml, takové dráždění prezidenta Putina v době, kdy růst napětí ve světě a doma roste každým dnem více, než zdravý rozum je schopen přijmout. Uklidňuji se obsahem staré japonské pravdy, která je prezidentu Putinovi známa: vítězství obdrží ten, kdy vydrží půl hodiny déle trpět než protivník.
Historie rozvojových plánů Dálného východu je bohatá a obsáhlá. Dnes si dovolím krátkou zmínku o upomenutém rozhodnutí vlády RF ze dne 15. dubna 1996, číslo 480. Rozhodnutí není ničím jiným než reanimací starého, mně dobře známého programu z roku 1987. Ten obsahoval mimo jiné zvýšení sociální úrovně, komplexní zpracování přírodních zdrojů, obnovu strojírenského zařízení a v neposlední řadě integraci do hospodářství Asijsko-Tichooceánského regionu. Tomu měl napomoci hospodářský růst ve výši 250% během doby programu na základě investic ve výši 220 miliard rublů. 1991 udělal všemu konec. Od začátku roku 2001 se Rusko dostalo do situace, kdy vedení se opět mohlo vrátit k realizaci programu udržitelného rozvoje na základě dlouhodobé strategické perspektivy, nehledě na skutečnosti, jakými byla zhoršující se demografická situace regionu, nedostatečné rozvinutý finanční sektor a v neposlední řadě, vyčerpané zdroje z dob SSSR. Situaci podstatně zhoršilo plánování mladých reformátorů a politiků, kteří znali pravděpodobně jenom kaviár z Magadanu, přístavního město na ruském Dálném východě, na pobřeží Ochotského moře v Kolymském pohoří. O tom svědčí různé revize a plány z roku 2011, 2012, jejichž výsledkem bylo zkrácení financování programu na 40% původního objemu. Proti tomu stojí v roce 2015 revidovaný Federální cílový program, který předpokládá realizaci projektů ve výši 51 miliard rublů v roce 2017, 47,4 miliard rublů v roce 2018, 43,9 miliard rublů v roce 2019 a 45,8 miliard v roce 2020. Kde je ten zakopaný pes, je možné se ptát.
Zakopaný pes má dvě základní podoby: 1) neodpovědné chování a konání vedoucích projektů, kteří si neuvědomují, že na Západě od Dálného východu dávno skončila konjuktura, že se zavádí disciplína v dodržování termínů a rozpočtů a končí éra všemohoucí a netrestané korupce. 2) Ruská federace se nachází pod rostoucím tlakem vícerozměrných provokací ze strany USA, NATO a EU, které se mohou v každou minutu transformovat do ozbrojeného konfliktu s těžko představitelnými následky. Tím se zmenšuje prostor pro tiché trpění prezidenta Putina, co se týče vztahu k USA, NATO a EU na jedné straně, a co se týče korupce a škod národním zájmům RF, kterou způsobuje většina členů vlády premiéra Medveděva podle přísloví: hluboké řeky plynou neslyšně.
Předběžným výsledkem hodnocení situace realizace programu v období 1987 – 2016 proto je nejenom koeficient efektivity, lépe řečeno neefektivity ve výši 15%, jak píše Dmitrij Šelest (https://regnum.ru/news/economy/2164346.html), ale i mé očekávání tichého souhlasu prezidenta Putina s dalším rozkrádáním a korupcí na Dálném východě do té doby, než budou známy výsledky parlamentních voleb v RF, prezidentských voleb v USA, rozsah bojkotů ruských sportovců, včetně bojkotu zimních olympijských her v jihokorejském městě Pchjongčchang, a v neposlední řadě vývoj vztahu Číny a USA, co se týče problematiky v Jihočínském moři. Samozřejmě jsem si vědom, že (i moje) přílišná snaha být čestným hraničí s hloupostí. Na druhé straně si dovoluji připomenout, že při malování větve, je potřeba naslouchat dýchání větru. Proto se ptám: komu je to vše výhodné?
Kladu si tuto typickou detektivovu otázku, protože akceptovat efektivitu programu ve výši 45,5% při čerpání finančních prostředků ve výši 97% protiřečí nejenom zdravému rozumu, ale i rozumu těch, kteří pijí a neví nic o škodlivosti vína, a těch, kteří víno nepijí, a proto neví o jeho prospěšnosti. Jsem přesvědčen, že prezident Putin měl začít čistit již dříve, protože vím, že stejné příležitosti se neopakují, a pořád platí stará japonská přísloví: i kdyby si měl meč použít jenom jednou v životě, je potřeba ho mít neustále u sebe. Studený čaj a studená rýže se nechají trpět, ale studený pohled a studené slovo jsou nesnesitelné. Studené pohledy korupčníků vidím a jejich studená slova slyším častěji než je mi libo. Přeji všem si uvědomit, že slunce nerozlišuje mezi pravdou a lží. Svítí bez cíle ohřát vyvolené. Zapadá na západě, vychází na východě. Rusko, nemá mnoho možností si zabezpečit mírovou cestou existenci jako kulturní jednotka a regionální velmoc. Jednou z nich definuje urychlené odstranění položených bomb doma, zastavení programu dovolující asociaci Ruska se Západem a osvobození se od existujících a potenciálních vlastizrádců. Před Ruskem je totiž mnoho úkolů k řešení na všech čtyřech světových stranách. Souhlasu netřeba.