„Hrdinka“ majdanu obviněna z úmyslného zabití

Činu se měla dopustit úmyslně, jednala ve spolčení  s dalšími osobami a způsobila navíc ohrožení života více lidí.  Již dříve Čornovolová přiznala, že kancelář, kde zemřel Zacharov, společně se svým mužem zapálila, ale tvrdila, že je nevinná. Nyní v reakci na obžalobu  na Facebooku uvedla, že  je obviněna za účast v „revoluci hrdosti“.

V roce 1996 se platformou Čornovolové   stala extrémně pravicová a nacionalistická organizace Ukrajinské národní shromáždění -Ukrajinská národní sebeobrana (první část jako politické křídlo a druhá jako paramilitární křídlo), která tehdy pořádala akce proti prezidentovi Leonidu Kučmovi. Na protest proti uvěznění několika členů organizace  se připoutala ke kolejím na železniční stanici v Kyjevě. V roce 2012 se účastnila protestů proti jazykovému zákonu, který předpokládal určitá jazyková práva národnostních menšin V tomtéž roce se vloupala do rezidence prezidenta Viktora Janukovyče a publikovala fotografie interiéru. Neúspěšně kandidovala do parlamentu na kandidátce strany Julije Tymošenkové. Vystudovaná novinářka Čornovolová   kromě publikační práce vedla také ukrajinské informační centrum čečenských teroristů.

Aktivně se účastnila protivládních protestů v rámci tzv. Euromajdanu a stala se jedním z jeho  vůdců. 25 prosince 2013 byla údajně poblíž letiště Kyjev-Boryspol pobita skupinou mužů a její fotografie byly následně propagandisticky využity proti vládě. Po státním převratu v únoru 2014 byla premiérem Arsenijem Jacaňukem  jmenována  zmocněncem pro antikorupční politiku a později byla zvolena poslankyní parlamentu za Národní frontu.  V řadách neonacistické dobrovolnické jednotky Azov bojovala  společně se svým manželem, který později v bojích zahynul,  na východě Ukrajiny

První zprávy o   vyšetřování Čornovolové se objevily v březnu tohoto roku.  V té souvislosti se začalo připomínat, že v roce 2014 byla západními sdělovacími prostředky líčena jako  národní hrdinka Ukrajiny a vědomě byla ignorována její extrémně pravicová a nacionalistická orientace. Časopis „Fortune“ ji tehdy dokonce zařadil   do padesátky největších světových vůdců. Je oprávněnou otázkou, co na její adresu uvedou nyní.