Eman Pluhař: Obelisk na počest vězňů z jáchymovských lágrů

jáchymov štola
3.9.2018 11:58
Vzpomínková akce na památku vězňů se nazývá Jáchymovské peklo a koná se každý rok asi měsíc před Dnem památky obětí komunistického režimu. Ten připadá na 27.června, který je dnem popravy poslankyně Horákové v roce 1950. I místo vzpomínkové akce je jako odtržené od světa. Nachází se uprostřed průmyslové zóny obce Vykmanov a není vidět ani ze silnice z Ostrova do Jáchymova. Odsud k němu vede úzká podniková cesta přes provozní budovy bývalého výrobce trolejbusů Škoda Ostrov. Na prázdném pozemku stojí zubem času poznamenaná stavba podobná cihelně, dvě dlouhá přízemní křídla a ve středu věž, která se v řadách veteránů nazývá Věží smrti. V budově pracovalo na 300 vězňů z přilehlého koncentračního lágru Vykmanov a jejich rukama prošla větší část uranové rudy z Krušných hor. Z věže se valila oblaka černého prachu a dole na vlečce vězni nakládali vagony pro vlak, který se připravoval v blízkém Ostrově nad Ohří na cestu do Sovětského svazu. Horší „ambiente“ pro vzpomínkovou akci si snad ani nelze představit.

Zpráva pro tisk: „Političtí vězni z Čech, Moravy i ze Slovenska se sešli na 29. vzpomínkové akci případně nazvané Jáchymovské peklo.“ Účastníků se sešlo snad sto (rodiny, příbuzní, hosté) a měli místa ke stání, na úzkém trávníku mezi panelovou zdí kolem budovy a stěnou „cihelny“, tam, kde se dle svědectví pamětníků usazovalo nejvíc prachu z věže. Vpředu v první řadě před stěnou s malým dřevěným křížem je na lavici místo pro vězně z lágru Vykmanov. Šedi průmyslového prostředí se vymykají pouze čtyři brčálově zelené čepice na hlavě vězňů, které patřily k vězeňskému munduru a sloužily k smeknutí před represivním aparátem lágru. A symbolicky bílá barva svátečních ornátů katolické církve. Zastoupeni jsou kněží z farnosti Ostrov a z plzeňského biskupství, a jsou tu také proto, že na práci do „cihelny“ byli přednostně vybírání kněží a mnoho z nich jich zde anebo i dlouhou dobu po propuštění zaplatilo životem práci v extrémně radioaktivní prostředí. Umírali smrtí z jen „slabého pachu jako zkažený vzduch“, jak napsal sochař Šlesinger, který zde také pracoval a zemřel.

Nahoře v Jáchymově před kostelem sv.Jáchyma a sv.Anny probíhá paralelní akce a památník v tomto případě představuje třímetrová skulptura ve tvaru hranatého „O“ s názvem Brána ke svobodě. Ale i tento mnohem důstojnější ambient před kostelem proměňuje akci na událost folklórní povahy, která pohlcuje veškerou pietu. V jádře může mít scénář akce napsáno cokoliv ( setkání veteránů, vojenské pocty a kladení věnců pořadovým krokem), ale i „případné“ metafory jako Věž smrti či Brána ke svobodě, ambient pohltí a zpracuje na folklórní sekanou. Úplně mimo je pořád ještě nepochopitelná skutečnost, že se akce odehrává v oblasti bývalé uranové kolonie Sovětského svazu.

Do kategorie „sociálního zapomínání“ se akce Jáchymovské peklo nedá zařadit, ale stejně tak málo se hodí k Jáchymovu, který je místem národní paměti. Koneckonců v horách a lesích nad Jáchymovem jsou již kompletně zahlazené stopy koncentračních táborů. Už je možné přenocovat v „romantickém“ hotelu na místě bývalého koncentráku anebo v depandanci vybudované na základech z vězeňských baráků. Hlavní práci zde odvedlo Ministerstvo vnitra už dávno, teprve potom dorazila vlna privatizace státního vlastnictví pozemků a koncentráků - prý se privatizovalo i na „příslušníky.“ „Sociální zapomínání“ se tady jako taktika dokonale osvědčilo a dnes na místě topografie teroru již roste vysoký les. S pomocí dokumentace a archeologie je rekonstrukce toho či onoho lágru jistě možná, ale jak ukazuje rekonstrukce koncentráku Vojna u Příbrami nefunguje jako památník, ale jako muzeum či osvěta. K připomínce a uctění památky vězňů slouží v Krušných horách pouze skautská mohyla s křížem v odlehlém údolí proroka Eliáše. V Berlíně uctívá památku obětí holocaustu monumentální památník, ve Španělsku dnes diskutovaný památník Údolí padlých (nejen na straně generála Franka). A v USA postavili na památku generála a prvního prezidenta USA George Washingtona známý obelisk mezi Kapitolem a památníkem Abrahama Lincolna. Obelisk je současně rozhlednou, která skýtá návštěvníkům pohled na hlavní město, a vlasteneckým místem paměti a důstojným ambientem pro vzpomínkové akce. Při všech rozdílech toto pojetí památníku dobře resonuje s koncepcí hledaného památníku na památku vězňů v Jáchymově. Rozhledna by v tomto případě nenabízela jenom pohled na krušnohorskou krajinu, lázeňský Jáchymov či turistické atrakce na Klínovci či jinde, ale i navždy a markantně označovala místo zmizelých koncentráků a na rozdíl od dosavadní praxe (Jáchymovské peklo) byla vlasteneckým místem paměti pro pořádání vzpomínkových akcí. V případě umístění obelisku např. u těžní věže dolu Svornost (nad kostelem Sv. Jáchyma a sv.Anny) by mohl návštěvníkům zajistit výhled i nad jáchymovské údolí a šipkami v rozhledně trvale připomínat místa, kde se nacházelo šestnáct jáchymovských lágrů a dnes roste les.

A byl by krokem odporu proti „sociálnímu zapomínání.“ S výškou obelisku ve Washingtonu by jáchymovský obelisk nechtěl soupeřit (167 m), ale hodna napodobení by mohla být stejná velikost základny obelisku (10x10m), vybavení rozhlednou, výtahy pro návštěvníky a symbolika obelisku včetně obložení stavby bílým mramorem.

eman-pluhar
Čech žijící v Německu, člen SPD, na počátku 90. let působil v Praze v rámci Nadace F. Eberta

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.