Erdoğanova berlínská mission impossible

Berlín patří mezi přední kritiky jakým způsobem pronásleduje své odpůrce, které v tisících mimosoudně omezuje na svobodě. To je doprovázeno hrubým porušováním občanských práv a svobody vyjadřování. Stovky tureckých státních občanů hledají proto v Německu asyl a jsou podporovány i části zde žijící třímilionovou menšinou i když většina je srozuměna se současnou situaci ve své vlasti.

Proto s mimořádnou pozorností byl sledována Erdoğanova návštěva, která byla doprovázena oboustrannými demonstracemi jeho příznivců tak odpůrců. V Berlíně kde se konalo jednání a v Kolíně nad Rýnem, kde oficiálně zahajoval provoz v moderní největší německé mešitě, panoval mimořádný stav. Ten byl zabezpečován tisíci příslušníky bezpečnostních složek mající k dispozici i příslušnou techniku. Největší demonstraci, kterou připravovali jeho příznivci u mešity nebyla z bezpečnostních důvodů povolena a účastnit se mohla jeho projevu jen tisícovka osob. Řada vedoucích německých politiků v čele se spolkovou kancléřkou bojkotovala státní banket na počest vysokého tureckého hosta v berlínském sídle spolkového prezidenta, tak zemští představitelé Severního Porýní Vestfálska vystoupení v kolínské mešitě.

Frank-Walter Steinmeier v projevu na banketu ostře kritizoval současnou tureckou situaci a vyslovil nesouhlas s politickými represáliemi, které postihly i v Turecko žijících řadu německých státních občanů. Recep Tayyip Erdoğan na to obvinil Německo, že umožňuje asyl jeho odpůrcům, kteří mají údajně na svědomí tisíce životů. Obdobný průběh měla i tisková konference bez dotazů s Angelou Merkelovou s kterou se turecký prezident dvakrát sešel. Přitom do posledních chvíle se nevědělo zdali se vůbec bude konat, protože prezident byl ochoten se jí účastnit jen když nebude přítomen novinář Can Dündar, který byl před dvěma roky odsouzen k víceletému vězení za vyzrazení tajných tureckých dodávek zbraní syrským rebelům. Ten sice odvolal proto svou účast, ale během konference byl vyveden jeden kurdský novinář protože na svém tričku měl požadavek o obnovení svobody tisku.

Erdoğanova mission impossible však měla pro obě strany velký význam. Německá strana má bezprostřední zájem, aby Turecko nadále na svém území zadržovala dva miliony převážně syrských utečenců za která dostává miliardové částky. Ankara na straně druhé potřebuje zachovat ekonomickou spolupráci vzhledem ke krizi doprovázené hroucením měnového systému. Proto velký význam bude mít následný odjezd velké německé obchodní delegace do Ankary od které se očekává ekonomická injekce. Současně potřebuje Erdoğan z vnitropolitických důvodů demonstrovat své pevné mezinárodní postavení. Režimem kontrolované sdělovací prostředky ji proto prezentují jako úspěšnou a neinformují o jejím skutečném průběhu. Německé sdělovací prostředky proto kritizují, že návštěva byla prezentovaná jako státní a nikoliv pracovní, takže byla doprovázena příslušnými vojenskými poctami. Ty pak opticky doprovázené s patřičným komentářem vyvolávají u turecké veřejnosti iluzi bezproblémových vztahů s Německem..

Jednání, která vedla Merkelová s tureckým prezidentem byla v době, kdy bylo viditelně oslabeno její politické postavení. Stalo se bezprostředně po nečekaném odvolání Volkera Kaudera po třinácti letech z funkce předsedy unionistické křesťanské frakce CSU/CSU v bojovém hlasování . Nejbližší spolupracovník kancléřky Angely Merkelové byl nahrazen o dvě desetiletí mladším Ralphem Brinkhausenem, což označila za svou politickou porážku.