Jan Campbell: 7.11.1917 a 8.11.2021 (1)

campbell 0617
12.11.2021 10:29
Dovoluji si tvrdit, že pro obě data platí mj. obsah výroku Miloslava Ransdorfa (1953-2016), který pronesl během jedné z besed v Bruselu s účastníky zájezdu Klubu společenských věd (KSV), a který tvoří společně s obrázkem zadní stranu obálky knihy zvané S Randsdorfem o marxismu (ISBN 978-80-87528-54-9) vydané Orego productions jako svou 316. publikaci v roce 2019: Zjistil jsem, že životnímu prostředí komisař Dumas moc nerozumí, ale výborně jsme si popovídali o byzantské teologii…Jsou tam představy, že všechno bude podřízené nějakým směrnicím. Dělají se různé cíle a akční plány, a když probíhá debata o strategii, tak jsem uvedl, že bych uplatnil zásadu mrtvého koně, kterou mají indiáni kmene Dakota. A ta zásada zní: „Sedíš-li na mrtvém koni, sesedni!“ Místo toho v Evropské unii vytváříme tým pro lepší image mrtvého koně, pro lepší výživu mrtvého koně a pro lepší trénink mrtvého koně. Dodávám za sebe, že i pomalu a jistě některé vystrkující hlavy nové vlády ČR by si měly uvědomit, že i ČR je hříbětem koně zvaného EU.

Proto a co se týče dat tvořících název příspěvku, nabízí se veřejnosti, dnes již žijící v digitální kleci s vládními nařízeními neprojednanými jako zákon v parlamentu s pocitem nejistoty a bezmoci uvědomit si, že teorie revolucí rozlišuje dvě základní: velké, světové s vlivem a následky pro celý svět a lokální, omezené svým průběhem a následky pro jeden stát, jeden národ.

7.11.1917

Velká říjnová revoluce (VŘSR) má celosvětový historický význam. Její sociální a třídní obsah ji dovoluje nazývat socialistickou revolucí. Její civilizační charakteristiky ji úzce spojují s metafyzickou misí Ruska a ruských lidí. Z hlediska řízení státu se jedná o národní osvobozeneckou revoluci, protože to byla ona, která osvobodila Rusko od vnější správy a únorové zrady ruských elit. Duální moc, která byla v červnu 1917 během prvního kongresu Sovětů formalizována na centrální úrovni, se stala platformou pro boj různých skupin ruského establishmentu. Podobně jako teď bojuje západ proti vlastencům. Rozhodující slovo v tomto boji zaznělo po porážce Sovětů během třídenních červencových události v Petrohradu.

Výsledkem událostí bylo předání moci do rukou druhého sjezdu Sovětů. Integrace do světového globalismu za podmínek Čtrnácti bodů W. Wilsona prohrála proti skupině obhajující prioritu vnitřního rozvoje. Občanská válka nezačala v důsledku dvoubarevného červenobílého teroru, ale po té, když u elit došlo ke ztrátě kontroly nad revolučním procesem. Proto došlo k podpoře a vyzbrojování hnutí Bílých, a zároveň nedovolení jemu transformovat se v jedinou centralizovanou sílu.

Protože nevidím smysl účastnit se diskuzí o VŘSR s rusofoby, kteří dnes oficiálně obsadili PS ČR, doporučuji těm, kteří budou formulovat zahraniční politiku ČR seznámit se s dílem W. Churchila, Světová krise 1911–1918. První vydání bylo v roce 1931, české v překladu B. Štěpánka a V. J. Haunera v roce1932 v Melantrichu. Dva citáty (v osobním záznamu a překladu) stačí pro pochopení, co mám na mysli, a mluví za sebe i za spojence ČR v NATO.

1) Nemá smysl vytvářet Společnost národů bez Ruska, které je stále mimo naši jurisdikci, líčí Churchill společné memorandum mezi Wilsonem, Lloydem Georgem a Clemenceauem. Bolševici nereprezentují Rusko, představují pouze Internacionálu, instituci a myšlenku, která je zcela cizí a nepřátelská vůči naší civilizaci. 2) Bylo by chybou myslet si, že ... jsme bojovali na frontách v zájmu Rusů, kteří byli nepřátelští vůči bolševikům. Naopak, ruské Bílé gardy bojovaly za naši věc. Tato pravda bude nepříjemně citlivá od okamžiku, kdy budou bílé armády zničeny a bolševici vytvoří svou nadvládu nad obrovskou Ruskou impérií.

Z uvedeného vyplývá i současná problematika Ruské federace v kontextu VŘSR, která pod vedením Lenina vyřešila trojdílný úkol: 1) vyvedla Rusko ze slepé uličky imperialistického kapitalismu; 2) vrátila Rusku suverenitu z vnější kontroly, která měla z Ruska udělat konečnou periferii globalismu (o které píši v každém příspěvku, ve kterém se objeví téma kognitivního kapitalismu); 3) z Ruska se stalo centrum nového, socialistického světového systému, který byl především zrádně zničen perestrojkou Gorbačova. V kontextu VŘSR a uvedeného se nabízí Lenin, Randsdorf a dokonce Putin a Si Ťin-pching. Ten od XVIII. národního kongresu KS Číny v roce 2012 vedl ústřední výbor strany a dnes stojí v čele všech etnických skupin při dosahování pozoruhodných úspěchů a shromažďování zkušeností, které dovolují tvrdit, že socialismus s čínskými rysy má doposud prokazatelnou a pozoruhodnou silnou vitalitu.

Aby VŘSR byla národně osvobozeneckou revolucí, Lenin identifikoval za nutné doplnit marxismus leninismem. Proto není náhodou, že Stalin nazval leninismus marxismem (nové) epochy imperialismu a proletářských revolucí. Lenin problém vyřešil během necelých tří let předložením tří základních teorií: 1) teorie imperialismu jako poslední fáze vývoje kapitalismu a jeho slabé články; 2) teorie socialistické revoluce, kterou Stalin rozvinul do teorie a praxe budování socialismu v podmínkách kapitalistického obklíčení; 3) teorie diktatury proletariátu.

Randsdorf ve svých besedách s členy KSV v Bruselu nabízel k zamyšlení téze, z nichž mnohé by měly dnes být analyzovány a rozvíjeny. Jejich částečně ignorování KSČM vedlo mj. ke ztrátám vlivu v PSČR. Jako příklad z mnoha uvádím: V zásadě se dá říct, že Marx nebyl proti kapitalistům, ale byl proti kapitalismu. Z toho vyplývá zamyslet se i nad rozdílem mezi krizí v kapitalismu a krizí kapitalismu. Marx byl první člověk, který globalizaci dobře pochopil. Německý sociolog a filosof Oskar Negt říká právem, že Marx analyzoval kapitalismus v podobě, v jaké je teprve dnes. Z toho vyplývá nutnost zamyslet se nad dynamikou kapitalismu a nejenom nad jeho empirickou podobou. Dále se nabízí lingvistické zamyšlení nad pojmy, jakými jsou například Begriff, tj. vnitřní struktura, Wirklichkeit a Realität, tj. skutečnost a realita, a jak říká Hegel, ne každá realita je skutečností.

Z hlediska západního marxismu byly leninské teorie považovány za kacířské. Ve skutečnosti ale dláždili cestu nejen ruské, ale i čínské revoluci. Není náhodou, že Mao Ce-tung v roce 1949, tři měsíce před vyhlášením ČLR připustil, že zbraňové salvy říjnové revoluce přinesly do Číny marxismus-leninismus. Tato slova dnes prakticky opakuje čínský prezident Si Ťin-pching. Ve spojení s jeho výroky o globalizaci nelze popřít tvrzení Josepha Stiglitze (1943), laureáta Nobelovy ceny za ekonomii (2001), který řekl: Celý úspěch Číny není nic jiného než využití globalizace. Nabízí se otázka: Využily elity ČR globalizaci ve prospěch svého národa?

Tři leninské teorie navrhovaly socialismus s národní specifikou. Z tohoto hlediska jsou čínští komunisté mnohem většími stoupenci Lenina a Stalina než byli Chruščov, Brežněv a Gorbačov. Proto není od věci nazývat ideologii čínského socialismu marxismem-leninismem éry ultraimperialismu a národních osvobozeneckých revolucí. Koluje příběh, který se měl odehrát během jednání Chruščova s Mao. Chruščov se snažil přesvědčit Mao, aby se vzdal Stalina. Mao (prý) odmítl: Pokud to uděláme, ztratíme tvář. A pokud ztratíme tvář, ztratíme mocA bez tváře, proč potřebujeme moc? Proč se zmiňuji o příběhu? Protože jakémukoli pádu v politice předchází symbolická porážka ve významech a principech, které následuje zrada.

Kromě toho neuškodí uvědomit si, že ČLR si zachovává ekonomické velitelské pozice podle Lenina. Pod vedením komunistické strany postupně rozvíjí industrializaci a bude zachovávat tržní mechanismy po vzoru ruského NEP tak dlouho, jak to umožní specifická situace a taktika protivníků vedených USA. A čím jemnější bude tato taktika, tím více ČLR bude schopna čelit potenciálním i skutečným rizikům. To se ve výsledku projeví v posílení vedoucí pozice KS ČLR a její centralizace. Na Západě tomu bude naopak: zvětší se potenciál občanských nepokojů a pocitu marnosti s neřešitelnými bolestivými následky pro většinu občanů. Propast mezi nimi a elitami se stane osudovou pro celý národ.

V závěru zamyšlení nad VŘSR připomínám, že První světová válka byla rozpoutaná necelých osm měsíců po vytvoření Federálního rezervního systému (FED). Po ovládnutí světových financí se světová finanční oligarchie rozhodla pro rozpad ruské, německé, rakousko-uherské a osmanské říše a přenesení moci monarchických dynastií ze států do velkých podniků. Současná demokracie s volenými loutkami toto rozhodnutí zakrývá a odvádí od něj pozornost veřejnosti více než sto let. VŘSR tyto plány odložila a udělala škrt přes rozpočet i vítězství v první světové válce. V důsledku toho se USA nepřipojily k Společnosti národů, kterou samy prosadily na Versailleské mírové konferenci a začaly s přípravou druhé světové války. Jak tato skončila, a s jakými následky, mnozí vědí. I proto existuje snaha o přepis historie, popírání faktů a skutečnost, že levice (evropská i česká) nepochopila globalizaci jako příležitost, ale jako hrozbu. Protože levice dodnes plně nechápe, kde, kdy, jak a proč se mohl prosadit kognitivní kapitalismus, princip dluhu a digitální kapitál, ztratila i svojí původní protestní funkci.

Ta je nutná jako sůl dnes, v éře robotizace, 4 IR a v životě v digitální kleci, protože pracující se stávají nadbyteční. Moderní kapitalisté a kognitivní kapitalismus je nepotřebují. Proto se stávají lidským odpadem. Co s ním dělat, není politicky korektní diskutovat. Podobně je tomu s výzvami k větší porodnosti občanů Západu. Ten se potýká s radikálním snížením počtu obyvatel (demografická krize) a migrací. Ta slouží mj. k ospravedlnění tzv. lidských práv. Ani současná pandemie strachu z koronaviru není první, která se přizpůsobuje globálním výzvám. Předchozí precedenty - SARS a prasečí chřipka, abych jmenoval dva, nedosáhly univerzálního rozměru, protože informační složka transformujícího kapitalismu nebyla kvalitní, nebo selhala.

V kontextu uvedeného se nachází otázka suverenity a nezávislosti, včetně nezávislosti vnitrostátních orgánů na vnějších rozhodnutích. V ČR již dnes a s ohledem na obsazení PS ČR rusofoby a sinofoby nelze o nich mluvit. Dokazuje to konání vlády, závislé od instrukcí  EK, EMA, WHO apod. V podstatě se jedná o stejný problém, s jakým se setkalo Rusko v říjnu 1917, a který byl úspěšně vyřešen VŘSR, než přišla zrada a rozpad SSSR. Ten označil prezident Putin jako největší tragedii SSSR a století. Co, kdo, kdy a jak vyřeší současné problémy, indikuje doba po rozpadu SSSR. O ní ve druhé části příspěvku. Souhlasu netřeba.  

 


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.