Jan Campbell: Assange a paradoxy

assange j
14.4.2019 02:26
Nehledě na sdělení prezidenta Trumpa, že neví nic o Assangem jeví se mi, že tři z mnoha událostí čtvrtka (11. dubna) - zrušení politického azylu, převrat v Súdánu a připomínka premiéra Babiše v Dubrovníku premiérovi ČLR Li Kche-čchiang (o malém množství investicí ČLR v ČR) mají společně paradox s funkcí černé díry. První paradox představuje autorství programu výzkumu: mladá a pohledná dáma.

Druhý paradox představuje výhra moderního západního Orwella nad svobodou informace. Paradox tvoří: být nepřítelem USA je všeobecně nebezpečné, být přítelem USA, je s pravděpodobností hraničící s jistotou, životu nebezpečné. To vše bez příchutě politické propagandy Big Brother. Ten není fikcí, ani fake news, ale realitou. Proto korupce, manipulace a další ústup od národního práva (protože mezinárodní právo již prakticky neexistuje) společně s moderními Jidáši Iškariotskými (ve smyslu Bible Kralické) budou hrát stále důležitější roli ve volbách (EP, Francie, Itálie, UK, Španělsko atd.), v manipulaci veřejnosti a v dalších fázích procesu transformace společností.

Jestli je pan Assange dobrý, nebo zlý člověk, žurnalista nebo ne, hrdina nebo provokatér, nemohu posoudit. Za to vím, že zpráva vyslaná světové veřejnosti - zatčení pana Assange, tak jak bylo vidět v TV, představuje paradox a současně černou díru zkonstruovanou nepopsatelným pokrytectvím mezinárodního rozměru, dalším úpadkem morálky a práva (v UK a EU) a absencí lidské důstojnosti. A to bez ohledu na to, bude li pan Assange souzen v UK, vydán do USA nebo do Švédska. Pro zajímavost uvádím paradox politické korektnosti a z ní plynoucího mlčení SRN: podle § 138 STGB (německého trestního zákona) neohlášení plánovaného nebo vyhrožujícího trestního činu se trestá. Pan Assange by proto nemohl být v SRN trestán za své veřejnosti známé konání. Naopak: měl by být pochválen.

Pochválen nemůže být Spojenými státy pomilovaný prezident Súdánu. Nejenom kvůli neplacení dluhu ČR ve výši 3 miliard korun, včetně úroků. Ale i kvůli vytvoření paradoxu z obdržení milosti ze strany USA, ranění z doporučení MMF, z následné zrady svým spojencem USA a ze včerejšího zbavení moci vlastní armádou. Zatím má ale štěstí: Vojenská rada dnes prohlásila, že ho nevydá Tribunálu v Haagu. Připomínám Súdán, protože je zajímavý svým ropným a jiným přírodním bohatstvím, včetně zlata. Díky jemu starověcí Egypťané pohádkově zbohatli. Dnes zlato opět získává starou funkci. Z historického hlediska představuje Súdán odkaz na pravděpodobně nejstarší říši v historii světa, Kúš (přežila starověký Egypt o téměř devět století )a diktát pouště a Nilu. Co mám na mysli? Černí faraonové z říše Kúš ovládali a rabovali Egypt jako XXV. dynastie od poloviny do konce 3. tisíciletí před naším letopočtem. Z písku se obyvatelé takřka rodí, celý život mají písek pod nohama a do písku jsou pohřbeni. Asi proto má súfismus v Súdánu tak silné kořeny a tance dervišů v Omdurmánu jsou velkým duchovním zážitkem. Ze státotvorného hlediska Súdán prezentuje i všeobecně platnou podmíněnost mezi projektově zkonstruovaným a historicky zformovaným státem.

Zjednodušeně formulováno to znamená, že projektově konstruované státy jsou vytvářeny z vůle vnějších hráčů a historický stát vyrůstá z kultury národa. Z uvedeného vyplývá pro vyučující historie a politiky nutnost seznámit se s odpověďmi na minimálně tři otázky: 1) Byly a jsou v EU a ČR založeny mechanismy státotvornosti? 2) Jestliže ano, do jaké míry se může na nich založený stát (nebo unie) formovat pod vnitřním a vnějším tlakem? 3) Jaký je pravděpodobný osud státu (nebo unie), jestliže v kultuře národa (nebo unie) nejsou prvky státotvornosti? Nemíním dávat nikomu radu. Pouze konstatuji, že udržení fungování státu vytvořeného z národa bez prvků státotvornosti je pouze krátkodobě možné. A že i hotový stát získaný z dědictví, dříve nebo později prostě zanikne.

Ke zmínce o státotvornosti v této zjednodušené formě mě přivedla odpověď premiéra Babiše a jeho popis reakce čínského premiéra, Li Kche-čchianga po rozhovoru, ve kterém zaznělo: Naše vztahy s Čínou jsou velice intenzivní, pan prezident Zeman se připravuje na cestu do Číny. Těch návštěv i jednání je strašně moc, ale zatím se to ještě neprojevilo na byznysu… Usmíval se, myslím, že to bral na vědomí , řekl premiér Babiš. Kdo by se neusmíval a nebral na vědomí takové hodnocení a takový popis reakce! Obojí dokazuje nedostatečné znalosti čínské mentality, chování, komunikace a pozice ČLR ve světovém dění, které jsou nutné pro úspěšný vztah. Obojí zapadá do názoru jednoho českého ex-ministra, který si myslí, že ČLR se bude jenom těžce prosazovat ve světě mimo jiné i proto, že čínština není lingua franca.

Ani jeden, ani druhý politik, a takových je asi více, si neuvědomuje, jaký význam dává vláda ČLR výuce cizích jazyků, včetně českého. Jestli se nemýlím, český jazyk se vyučuje dnes v ČLR na 12 univerzitních fakultách. Na kolika místech se oficiálně vyučuje čínština v ČR, nevím. Za to vím, že angličtinu ovládá na dobré úrovni více Číňanů, než žije na světě lidí, mající anglický jazyk jako rodný jazyk. I ve smyslu definice EU. Premiérem Babišem vyslovené přání - udělat pro Českou republiku takový byznys jako pan (francouzský) prezident (Emmanuel) Macron, který tam prodal 300 airbusů za 30 miliard eur, zůstane nesplnitelným přáním. Z pochopitelných důvodů nebudu zdůvodňovat, proč. V záměnu a při zmínce o ČLR si však dovoluji připomenout čtyři důležitá výročí tohoto roku.

První výročí je spojeno s Chu Jao-pang (pchin-jinem Hú Yàobāng,胡耀邦, 1915 – 1989). Chu Jao-pang byl čínský politik, v osmdesátých letech dvacátého století jedna z vůdčích postav ČLR (jako předseda KS ČLR v letech 1981–1982 a generální tajemník KS ČLR v letech 1982–1987) a blízký spolupracovník Tenga Siao-pchinga. V pondělí 15. dubna tomu bude 30 let od jeho smrti, a 32 let od jeho sesazení z pozice Generálního tajemníka KS ČLR v souvislosti se studentskými protesty.

Druhé výročí je spojeno s vyvrcholením protestů na Tiananmen Square. Zmiňuji se o protestech, protože se stávají každodenním jevem a obsahem zpráv a reportáží nejenom z USA, Súdánu, UK, Francie. A také proto, že si mohu představit zneužití výročí protestů. Proto události ze 4. června 1989 představují – podle mého názoru pro čínskou diplomacii komplexní výzvu ve všech EU státech, ve kterých roste sinofobie. Nezvládnutí výzvy může na delší dobu oddálit splnění části přání premiéra Babiše, plnění cílů prezidenta Si Ťin-pchinga a dokonce narušit diplomatické vztahy mezi státy. Zvládnutí výzvy může působit opačně: může mít pozitivní vliv na dobrovolný nebo vynucený návrat západních politiků žijících v minulosti na cestu k nutné pokoře. Bez ní se nedá žít v míru.

Třetí výročí je spojeno s Hnutím čtvrtého května (五四運動, pchin-jin Wǔ Sì Yùndòng). Hnutí čtvrtého května vzniklo roku 1919 jako reakce na Versailleské mírové dohody. Studentské demonstrace v Pekingu se rozšířily po celé zemi a vedly k vzestupu čínského nacionalismu, politické mobilizaci a radikalizaci. Kořeny Hnutí čtvrtého května sahají až do konce čínské císařské dynastie Čching (1644–1911). Ve finále císařské dynastie byl pronajat Německu v roce 1898 přístav Čching-tao. Pronájem přístavu dovolil mimo jiné rychlé šíření německého vlivu na území provincie Šan-tung.

Čtvrtým, je 70 výročí od založení ČLR 1. Října 1949. Předpokládám, že začne 70 dělovými salvami, vztyčením státní vlajky za zvuku státní hymny, vojenskou přehlídkou a slavnostním průvodem stotisíců občanů. Do začátku oslav výročí založení ČLR budeme mít ale možnost zažít na vlastní kůži následky vstupu yuan denominovaných bondů do Bloomberg Barclays aggregate bond indexu. Vstup se uskutečnil minulý týden. O následcích hodnocení zlata v kontextu státních rezerv a v neposlední řadě, následcích uspěchaného odstavení Huawei a ZTE na vedlejší kolej v ČR, nemluvě. Přitom si mohu představit, že již během tohoto roku západní finanční guru se budou muset přeprogramovat z krátkodobosti na dlouhodobost (dekády). Počítat se zvýšenou rychlostí yuanu na cestě k mezinárodní měně a uvědomit si další skutečnosti. K nim patří následky vlastnictví CB, a aktuální hospodářská data z ČLR.

V roce 2000 existovalo pouze 7 zemí na světě, které neměly Centrální banku vlastněnou soukromými osobami cizího původu (Afghánistán, Irák, Súdán, Libye, Kuba, Severní Korea a Irán). CB ČLR vznikla fúzí a znárodněním třech největších komerčních bank (Huabei, Beihai a Agrární Sibe) v roce 1947. Začala výhradně plnit funkce CB, tj. provádění kurzů měnové politiky a regulace finančního sektoru, po rozhodnutí Státní rady ČLR v roce 1983.

Poslední hospodářská data z ČLR dokazují, že dosavadní průběh obchodní války s USA nezlomil čínské hospodářství. Naopak: Aggregate financing dosáhl v březnu 2.86 českých bilionů yuan (rovno 426 miliardám USD). Pro srovnání v únoru to bylo cca 700 českých miliard yuan. K tomu všemu je potřeba si uvědomit, že nehledě na sankce export ČLR roste. Důkaz nabízí General Administration of Customs: v ročním porovnání v březnu t.r. se export zvýšil o 14.2%. To jest do 198.7 miliard USD. Je to nejrychlejší růst za posledních 5 měsíců. Současně se snižuje import. Důkaz nabízí Caixin: v ročním porovnání o 7.6% do 166 miliard USD. Uvedená čísla jsou jistě zajímavá pro ekonomy. Mnohem zajímavější, nejenom pro mne je však skutečnost indikující pružnou aplikaci znalostí západního hospodářského systému a schopností čínských hospodářských vůdců čelit sankcím.

Vezmu li v úvahu, že na cestě ke zvětšujícímu se vlivu čínského hospodářství a technologií ve světě dojde i ke zvýšení napětí ve vztahu USA – EU, tak se ČR brzo octne v nezáviděníhodné hospodářské a politické situaci. Nejenom kvůli volbám do EP a problémům NATO. Skutečnost, že ve světě neexistuje žádná americká společnost schopná nabídnout kompletní řešení 5G (podle slov Sandra Rivera, senior vicepresident Intel), představuje komplexní politickou výzvu. Dnes jsou to Ericsson, Nokia, Huawei a ZTE, kdo ovládá svět hardware. Situaci v ČR, její řešení a další politicko – hospodářský osud bude ovlivňovat archetyp českého povědomí. Ten charakterizuje především rezistentní podstata. Ta není primárně zaměřena proti jinému národu, ale proti moci, jako takové. Nedovoluje otevřeně bojovat. Je ale rozkladná, uhýbající se před tlakem moci, a dovoluje napadat z boku v doprovodu zpochybňování, cynismu a výsměchu. To není kritika, ale zrcadlo. A nabídka pro lepší pochopení zahraniční politiky ČR, jestli lze vůbec o nějaké mluvit. A samozřejmě je to nabídka vůdcům v době finálního akordu dezintegrace EU. Ta je ve své podstatě nevyhnutelná. Proč? Kromě důvodů spojených s projektově konstruovaným státem a státem vyrůstajícím z národní kultury, jakým je například ČLR, další integrace EU ztratila smysl. Nepředstavuje totiž, žádnou hodnotu.

V tomto kontextu se nabízí evropským politikům možnost objednat si za peníze daňových poplatníků faktologické srovnání historie, například EU, ruské a německé státotvornosti. Po té by mělo být jim více méně jasné, co náš čeká, co nás nemine, a že - Sliby jsou chyby, mohou být hezké (v podání Hany Zagorové) i dnes. Souhlasu netřeba.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Sinuhet

Výborná analýza