Jan Campbell: Boje o mrtvoly

campbell 0617
2.7.2017 20:05
Současná doba nabízí jedno překvapení a jeden rekord za druhým v různém slova smyslu a různém prostředí. Překvapení a rekordy jsou výsledkem působení organismů všech velikostí, způsobujícím změnu v celém vesmíru, a nepochopením lidí, že dar rozumových schopností vychází od Všemohoucího, tj. čistého Apeirona, pro druhé od Boha či Alláha. Když totiž soustředíme všechen náš rozum a vědění na tuto jistotu, můžeme dosáhnout harmonie s ohromnou silou. Asi proto se moje babička snažila naučit hledat všechny jistoty v přírodě. Současní vědci myslí hluboko a politici povrchně, místo toho aby mysleli jasně. Aby člověk mohl myslet jasně a hluboko, musí ovládat zdravým rozumem. Myslet hluboko je totiž možné i v případě, že člověk je blázen. Jako výsledky konání bláznů – boj o mrtvolu, mi připadají události posledních několika dnů, během kterých jsem se měl možnost se věnovat věcem mnohem příjemnějším: svatbě dcery, návštěvě přítele a přípravě nového projektu.

První boj o mrtvolu představuje pohřeb ex-kancléře Helmuta Kohla. Ve svém životě jsem měl několik možností se krátce setkat s rozporuplným nebožtíkem: privátní osobností, otcem a politikem s účastí v korupci, komplexních intrikách a instalaci dnešní kancléřky Merkel. Divadlo, které inscenovala manželka Maike Kohl-Richter, a synové zesnulého, vláda kancléřky Merkelové a v neposlední řadě EK dokazuje téměř neuvěřitelný úpadek evropské občanské a politické společnosti. V době, kdy píši příspěvek, neděle dopoledne, je hrob a hřbitov patřící Dómu Speyer, symbolické místo, uzavřeno pro veřejnost až do minimálně 15 hodin. Při rozloučení ve Strassburgu šlo především o státníka Kohla. Proto Junckerův projev zdůrazňující sjednocení Evropy, proto Medveděvův projev chválící nebožtíka podle mého více než bylo potřeba, a než tradice požaduje: O mrtvých jenom dobře. De mortuis nihil nisi bonum se datuje4 stoletím ve vztahu k publikaci Lives and Opinions of Eminent Philosophers, kniha 1, kapitola 70, autora Diogenes Laërtius, přičemž řeský aforismus τὸν τεθνηκóτα μὴ κακολογεῖν (tòn tethnekóta mè kakologeîn) se připisuje Chilon of Sparta. Církevní rozloučení vedené Speyerským Biskupem Karl-Heinz Wiesemannem představilo Kohla se svými silnými a slabými stránkami charakteru. Rozloučení bylo ukončeno všeobecnou formulací: Angehörigen, Freunde und Weggefährten. Dodatkem In meinen Gruß möchte ich herzlich einschließen die Söhne unseres Verstorbenen, Walter und Peter, mit ihren Familien, se biskup snažil o smíření v rodině plné sporů a nenávisti. Při 10 km dlouhém převozu rakve lodí na Rýnu si vzpomínám na youtube zápis pohřbu Konráda Adenauera v roce 1967, nebo pohřeb Helmuta Schmidta. Tenkrát tisíce lidí, dnes jednotlivci se loučili. K tomu všemu na terasách u kafé se smartphon (telefonem) v rukách. Žádné emoce, žádná smuteční, za to výletní nálada, lhostejnost a ignorování základních společenských pravidel: v cyklistickém dresu přímo na hřbitov. Proto není divu, že transformace tradičních křesťanských hodnot Německa přinesla kancléřkou Merkel před dvěma dny prosazenou, jí pro forma nepřijímanou, svatbu pro všechny.

Druhý boj o mrtvolu představuje 7. a 8. července plánované zasedání G 20 v Hamburgu. V příspěvku datovaném 21. 6. 2017 zveřejněném v několika mediích s kvalitní zpětnou vazbou, a nazvaném po mottu G20 Formování propojeného světa, jsem popsal, co šerpové připravili. Dnes doplňuji příspěvek o některá fakta, která indikují, jak drahý je boj o mrtvolu zvanou globální liberální kapitalismus, s ním spojenou hospodářskou migraci a terorismus. Po té, co se několik spolkových zemí zřeklo uspořádání zasedání, pohřbu uvedené mrtvoly za účasti G 20, nabídl se Hamburg jako rodiště kancléřky Merkel a symbol svobodného obchodování. Minimálně 20 tisíc policistů v uniformách, kolik jich bude v civilu, nevím, vrtulníků, lodí, psů apod. zabezpečí pohřební obřad, na jehož výdajích se budou podílet město Hamburg (cca 50 mio Euro), Bund (cca 32 mio Euro) a ministerstvo zahraničí SRN (cca 49 mio Euro). Celkem, oficiálně se má jednat o náklady ve výši cca 130 mio Euro. Ve skutečnosti však to bude mnohem více. Odhad Bund der Steuerzahler, tj. Spolku plátců daní, odhaduje skutečné náklady na 350 mio Euro. Že odhad se blíží skutečnosti, indikuje setkání G 7 na zámku Elman. Tam se zasedání G7 obešlo na minimálně 112 mio Euro. Oficiální výdaje nechce nikdo sdělit. G20 se mi proto jeví jako nejdražší diskuse o otázkách hospodářské, finanční, obchodní politiky, bez závazného výsledku. G 20 proto srovnávám s německým ironizujícím a skeptickým rčením: Vornehm geht die Welt zu Grunde.

Třetí boj o mrtvolu představuje brexit. The Telegraph píše o možnosti odchodu Velké Británie z EU bez jednání. Důvodem pro takový odchod se jeví bruselské hodnocení finanční kompenzace. 100 miliónů Euro, kulaté číslo si vybrala EK. Žádná maličkost ani pro bývalé bohaté impérium. Za to dost pro zastrašení a udržení byrokratického aparátu EU nad vodou v době, kdy se nedaří nikomu v Evropě spolehlivě předpovědět volby a počasí ani na den dopředu, s výjimkou Švýcarska. Ploživá mrtvola EU se bude loučit dlouho. Požadavek 100 mio Euro na Velkou Británii indikuje mimo jiné, co by mohl stát odchod dalšího člena EU. Proto se nabízí ve spojení s financemi také otázka: vyhlásí EU sankce proti UK, když nebude platit? Jak bude EK jednat, až Itálie zavře přístavy pro lodě plovoucí pod jinou vlajkou než italskou? Jak bude EU – EK jednat, až dojde k rozvodu s UK a DJT bude silnější než dnes a začne požadovat místo dvou, tři procenta HDP do NATO?

Než budou uvedené mrtvoly uloženy do věčného klidu, budeme se muset zabývat hledáním odpovědí na otázky typu: Proč je sbírka informací o nás kvalitní na operativní úrovni, a mizerná na úrovni analytické? Nezpracovatelný život versus zpracovatelná informace. Najde EU své místo v rychle měnícím se světě? Uvědomí si EU, že moc bezmocných osvobozuje? Že prázdné fráze byrokratů ptydepe rodí nové politiky strachu a nepřátelství. Dopustí EU energetickou dominanci USA v Evropě a přinutí prezidenta Putina jednat podle jednoho výroku z 50 let starého filmu Kavkazká plennica (Кавка́зская пле́нница): chyby není třeba přiznávat. Ale smývat (splachovat). Krví! (Ошибки надо не признавать. Их надо смывать. Кровью!) Nesměji se nad nemocnými lidmi, ke kterým patří velká část naší tzv. elity, ale připomínám, že boj o mrtvoly napomáhá transformaci luxusu svobody do přízraku. Proto je potřeba vrátit společnosti plnohodnotného člověka, který nepovede boj o mrtvoly. Souhlasu netřeba.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.