Jan Campbell: Historické echo a jednání kancléřky Merkel

merkel angel campbell
13.9.2015 11:50
Dostal jsem prosbu o komentář k vysvětlení jednání kancléřky Merkel v poslední době panem M.P., které se objevilo v deníku Lidové noviny: Sociální vyloučení (chápu to v kontextu jako uprchlíky) přivádí do bídy nejen vyloučené ale i jejich zemi. Povedená integrace uprchlíků otevírá nové trhy v zemích jejich původu. Neznám autora vysvětlení, a LN nečtu, přesto si dovoluji dát všeobecný komentář. Na tomto místě pouze z jednoho pohledu, i když je možné dojít k podobnému výsledku při použití druhých přístupů. Mnou zvolený přístup se nazývá historické echo. Nevím, zda se vůbec používá v ČR a současné vědě o historii. Na podstatě věci a komentáře to nic nemění.

Echo znamená knižně ozvěnu, hovorově upozornění na skutečnost, kterou adresát sdělení domněle nezná, nebo prostě ohlas. V informatice je echo nástroj pro výpis zadaného textu na standardní výstup. Často se používá ve skriptech pro výpis informativních hlášení. V Evropské komisi existuje přes dvacet let oddělení, které organizuje civilní pomoc při katastrofách a podobných jevech, které se také nazývá ECHO (EU Humanitarian Aid and Civil Protection department). Z lingvistického pohledu a pro potřebu příspěvku je možná zajímavé uvést, že echo není funkce, ale jazyková konstrukce, která nevyžaduje povinné uvedení argumentu do uvozovek.

Věda o historii používá pojem historické echo. Na příkladu argumentace, Kdyby nebylo první světové války, nebylo by druhé, je možné porozumět tomu, co se pod pojmem skrývá, co obsahuje. V tomto kontextu lze oprávněně klást otázku: Proč Německo začalo obě války? Otázka je platná, i když iniciátorem první světové války byla spíše skupina lidí, iniciátorem druhé světové války jednoznačně jedna osoba, Hitler.

Dále je si potřeba uvědomit hodnoty spojené s ponížením Německa po ukončení první světové války, Versailský mír, Weimarskou republiku, důvod renezance militarismu, samotnou válečnou zkušenost vojenských a politických elit a také obyvatelstva, které si zvyklo žít ve válečných podmínkách. Je celá řada dalších fenoménů, včetně sociálních jako nezaměstnanost, rozbití rodinných a sociálních vazeb, a v neposlední řadě propaganda, která vznikla již v 19. Století. A také příprava na válku, která se doposud očekávala vždy krátkou.

Toto očekávání krátké války je jedním z důvodů nadšení pro válku mnoha poltických a vojenských elit, včetně intelektuálních, spisovatelů, malířů, komponistů. Stačí si srovnat propagandu roku 1914 a 1939, a působení TV během války v Německu a dát si tuto skutečnost do spojení s bombardováním US všech přenášejících stanic TV, vše je jasné a srozumitelné. Do této skupiny k hodnocení patří také společný nepřítel Němců a Rusů, Polsko.

Již tento krátký výčet aspektů, a nehledě na některé „novinky“ spojené s vedením války, ke kterým patří její nevyhlašování, nové formy nepodléhající obecně známým pravidlům vedení války a podobné, nabízí následující základní vysvětlení položené otázky, která uvádím ve zkrácené formě:

1. Kancléřka Merkel ví tři základní věci: 1) nejedná se o novou válku, ale prodloužení první, a především druhé světové války. 2) EU není Evropa, a vice versa. 3) SRN je a bude i nadále existovat v nějaké formě, pokud bude fyzicky existovat EU, nebo Evropa.

2. Kancléřka také ví, že SRN: 1) je politicky zcela závislá na USA a ví, že SRN je používána pro prosazování národních zájmů USA, které se děje různými známými a méně známými prostředky. 2) hospodářsky polo-závislá a to i v případě podepsání TTIP, rozpadu WTO a dalších novinek, které stojí na prahu dveří, a 3) relativně nezávislá inženýrsko technicky a technologicky. SRN má totiž svůj vlastní vědecko – technický výzkum a výrobní potenciál. ČR nemá nic srovnatelného. V evropském měřítku má SRN v tomto inženýrsko technickém, a technologickém smyslu vedoucí roli. Na této roli SRN staví a z toho vzniklo pravděpodobně vysvětlení M.P.

3. Kancléřka proto zřejmě vychází z předpokladu, že při přerušení konfliktu mezi USA a RF / Čínou: 1) Evropa bude fyzicky existovat, 2) Rozbité regiony Evropy a zemí odkud k nám přicházejí dnes heterogenní skupiny (!) migrantů budou muset být obnoveny a, 3) poválečná, nebo v tomto případě také – meziválečná obnova, je téměř vždy, až na malé výjimky, které potvrzují pravidlo, spojena s technicko – inženýrskou, ne ale nejvyšší technologickou, úrovní.

4. Kancléřka zřejmě ví, že zásadní politické a hospodářské změny podléhají efektu historického echa, přičemž technicko – inženýrské, nebo dokonce technologické změny, historickému echu apriori nepodléhají. Na příklad rozhodnutí shodit atomovou, nebo napalmovou bombu, není rozhodnutí technické, nebo rozhodnutí vynálezce, ale rozhodnutí čistě politické. K tomuto rozdílu se musí připočítat nemateriální historické hodnoty, jakými jsou kvalita služeb a výrobku, inovace, disciplína, smluvní korektnost národa, atd. V tomto případě SRN má nepopíratelně větší kredit a důvěru, než na příklad soudobá ČR.

5. Kancléřka ví, že kdo by v prodlouženém konfliktu nevyhrál (ve smyslu pauzy v dlouhém boji), vítěz bude vždy mít schopnost organizovat finanční prostředky na obnovu. Peněz je na světě více než rozumu, techniky a technologií. V paradigmatické změně finančně – hospodářského systému to platí o to víc. Proto lze předpokládat, že si kancléřka představuje roli SRN v příští pauze v konfliktu, jako „technicko – inženýrského dodavatele,“ bez politických a svých vlastních vojenských ambic. Vojensko politické ambice jsou totiž a pro všechny případy, jak se pěkně říká, kryty NATO. V rámci NATO probíhá již déle a skrytě SRN renezance militarizace, pro případ, že…poté mezinárodní role nenechá na sebe dlouho čekat.

6. Kancléřka přijímá heterogenní skupiny migrantů mimo jiné s cílem „filtrování kádrů.“ Přičemž se jedná především o kádry technicko inženýrského a poltického charakteru. Tato strategie je stará a nic nového nepředstavuje, jak dokazují války v Afganistánu, na Balkáně, Iráku a jinde. Včetně Ukrajiny. USA vždy měli připravené premiéry, ministry, vyslance a vše, co je potřeba k uzavření obchodu, které si připravily z migrantů. Nejvýnosnější obchod po rozbombardování zemí dělaly a dělají americké společnosti. Ty si nabírají buď schopné, nebo jinak potřebné subdodavatele. SRN patří k těm zvýhodněným, ČR k těm, kterým se slibuje. Nic relevantního z podpory USA misí a slibů ČR neobdržela. Žádný v USA odkojených a opojených politiků – migrantů nepřežil ani jednu pětiletku u moci ve své rodné zemi. Odfiltrovaní a nepotřební migranti (pro cíle a potřeby kancléřky a industrie), budou vysláni z SRN a přiděleny, zatím členským zemím EU, rozpadne – li se EU, budou přenecháni sami sobě napospas ve svých zničených domovinách, nebo zemích sousedícími s SRN.

7. Odfiltrovaní a nepotřební migranti pro cíle a potřeby kancléřky a industrie, budou dále oslabovat EU jako takovou, což je vedlejší pozitivní efekt pro SRN. Ta tak bude mít možnost demokraticky ovládnout EU. První důkazy dodává Řecko, teď EU kvóty, atd. Při rozpadu EU, odfiltrovaní a nepotřební migranti pro cíle a potřeby kancléřky a industrie, nebudou krátkodobě představovat nekontrolovatelné nebezpečí pro silnou SRN, protože SRN je, a zůstane i v představitelné době, schopna ochránit své státní hranice a obnova rodné země migrantů budou závislá na (spolu) pomoci SRN.

8. Jestli tyto předpoklady odpovídají alespoň částečně pravdě, tak existují také historická negativa, tj. rizika. Toto je oddělené téma a bude v dalším textu ozvučeno pouze povrchně,

Na tomto místě vstupuje do hry o budoucnost a jako riziko, které je nutné hodnotit, historické echo. Má svoji historickou nadnárodní a národní podobu. Jeho časový interval je podle historických zkušeností 25 let, plus minus 5 let a často zapadá do Kondratěvova cyklu. Tyto cykly byly doposud vždy spojeny s velkou politickou, finančně - hospodářskou a technologickou nestabilností, bouří. Analýza hospodářských a válečných cyklů za posledních 200 let potvrzuje jejich synchronní průběh. Stačí si uvědomit začátky konfliktů nebo kvalitativních změn, nadnárodně - globální: 1914 – 1939, národní - ČR: léta kolem 1945 – 1968 – 1990 a nadnárodně globální RF / Čína: poslední 1990 - 2014 – atd. Pouze s ohledem na efekt historického echa se pro vysvětlení konání kancléřky Merkel panem M.P. nabízí následující:

· V případě, že pauza v dnešním konfliktu, jako prodloužení, když již ne první, tak druhé světové války, ve které SRN není nezávislým, ale USA okupovaným státem, a jako doba pro přípravu na další pokračování konfliktu se současným zachováním existence geopolitických hráčů v současné podobě (USA na jedné straně, RF, Čína, na straně druhé) a zachování podstaty současného hospodářského systému vybraná strategie má reálnou šanci na úspěch.

· V případě, že pauza v dnešním konfliktu, jako prodloužení, když již ne první, tak druhé světové války, ve které SRN není nezávislým, ale USA okupovaným státem, a jako doba pro přípravu na další pokračování konfliktu se současným zachováním existence geopolitických hráčů v pozměněné podobě (USA na jedné straně, RF, Čína, na straně druhé) a změně podstaty současného hospodářského a finančního systému, včetně realizace nových institucí (finanční AIIB, BRICS RB a další polo-civilní a vojenské) a oslabení nebo dokonce rozpadu starých obchodně – finančních institucí (WTO, IMF) vybraná strategie má již pouze relativní šanci na úspěch. Obnova rozbitých zemí totiž nebude realizována na principu prodej a koupě na dluh jedné strany, nového Marshall plánu, poválečné půjčky (u UK, USA), ale na nových hodnotách a v nových formách, o kterých je možno diskutovat odděleně.

· V obou případech vybraná strategie kancléřky je: a) pragmatická z hlediska současné situace a rozložení politických, vojenských a technologických sil, b) nacionálně orientovaná, což je její povinnost, a c) mezinárodně neutrální. Vše za předpokladu, že renezance militarizace SRN v rámci NATO a EU, a samotné USA nepřinutí RF k preventivní akci v Evropě, jako hraniční zóně mezi USA a RF. Nebo na teritorii jiné zájmové zóny USA. V tomto kontextu mají čínské investice v EU, a tím i v ČR týlovou roli pro RF.

· Na národní úrovni je efekt historického echa komplikovanější, a proto je jeho hodnocení složitější. Při hodnocení je potřeba rozlišovat mezi uprchlíky, uprchlíky na čas, tj. dobu určitou, a preferovanou na příklad USA a migranty. Hodnocení těchto třech kategorií je po stránce legální jedna věc, po stránce složení jednotlivých skupin a jejich vlivu na společnost, finance, soudržnost apod., věc druhá. Ne-existence, například vlastní azylové a migrační politiky v EU, v ČR je neodpustitelný hřích a vina lídrů.

· Švýcarsko aplikuje desetiletí striktní, jasnou azylovou a migrační politiku, všem známou, proto může vydržet přibližně 25 procent cizinců. To vše ale při prakticky plné zaměstnanosti. Na víc struktury Švýcarska a jeho hospodářství nestačí. Přesto bude Švýcarsko nuceno k akceptování EU kvót na základě základní smlouvy mezi EU a Švýcarskem. Švýcaři to vědí, ale to je asi tak vše, co mohou proti EU tlaku dělat. Předpokládám, že se kvóta migrantů ve Švýcarsku bude rychle zmenšovat, případná naturalizace migrantů komplikovat, přičemž zvýšení počtu naturalizovaných nevylučuji.

· Německo má také svojí vlastní azylovou a migrační politiku. Poměrně jasnou a striktní. Proto je prakticky jako jediný člen EU schopné diktovat EK. Ta nemá vůbec nic. Obsazením reprezentativních pozic občanem z Polska a Luxemburgu se nebudu zabývat. I symbolické pozice mají své hodnoty v tomto kontextu. Francie je zcela mimo hru, zaspala čas. UK je kojící stanice USA s pozitivní migrací, především politicko – kapitálovou, a pozitivní demografií. Jestliže je Švýcarsko úspěšné, tak to neplatí pro SRN, a ani pro UK. Je skutečností, že ani třetí generace migrantů (z Turecka, Jugoslávie atd.) není v SRN a UK do společnosti integrována. Proč?

Působení historického echa totiž začíná především na straně religiózně a kulturně hodnotové. Usiluje se v cizím prostředí především prostřednictvím nesplnění většinově idealizovaných (lidská vlastnost na základě neznalosti) očekávání (chci, aby to měli moje děti lepší), a slibů (propaganda demokracie, svoboda, rovnost spravedlivost, atd.) a kvalitativního rozdílu v hodnotách jednotlivých kultur. Vyjadřuje se jednak formou tvorby migrantských ghetto, výtržností, vandalismem a protesty mladé generace, nemající většinově žádnou osobní zkušenost s kritizovanou věcí a záležitostí, a současnou instalací mladých a nezkušených, formálně vzdělaných lidí do vedoucích a výkonných funkcích na prakticky všech úrovních, především národních a regionálních.

V Evropě a na Ukrajině o historickém echu svědčí neonacismus, antikomunismus, rasismus, šovinismus, rusofobie, v Rusku odstraňování památníků, věšení ozdob na sochy (socha Solženicyna, na kterou výtržník pověsí cedulku žid) a v neposlední řadě i přání tvrdé ruky k zabezpečení minimálního sociálního pořádku.

Výše uvedené jevy potvrzuje historická zkušenost. Ta indikuje, že při dosažení 10 procent heterogenních migračních skupin z celkového obyvatelstva státu, riziko pro společnost se stává nekontrolovatelným. Dostihne-li procento heterogenních migračních skupin a nespokojených obyvatel států 40 procent (rozpolcená společnost, nezaměstnaní, zklamaní z očekávání a slibů společnosti apod.), je řízení společnosti možné pouze s pomocí násilí.

Existuje celá řada dalších argumentů, které dovolují ohodnotit riziko kancléřkou vybrané strategie za vysoké, protože: a) Integrace heterogenních skupin v současné západní společnosti nefunguje, b) Splnění propagandou a iluzemi stvořená očekávání, a vyrovnání kulturních hodnot je nereálné, c) Řízení interních konfliktů v SRN je omezeně možné, kvůli EU, řízení interních konfliktů v EU „demokratickými prostředky“ je pouze dočasně možné a řízení konfliktů uvnitř spojenectví s USA zcela vyloučené. Totéž platí pro řízení konfliktu USA a EU s RF.

Pro zmínku stojí skutečnost, že právě roznícení migrace ve státech sousedících s RF bylo a je jedním z hlavních úkolů západní politiky. Přitom se zapomíná, že etnicko – religiózní integrace v SSSR byly úspěšná a mohla být i pro EU vzorem. Ale i během posledních 25 let RF přijala minimálně 6 miliónů migrantů, nepočítaje již 1,5 miliónů integrovaných Ukrajinců od začátku konfliktu na východě Ukrajiny, a dalšího milionů čekajících Ukrajinců na rozhodnutí. I tento příklad je příkladem historického echa a jeho frekvence. 1990 a po rozpadu SSSR všichni utíkali, 25 let později se snaží vrátit. Podobná situace v jaké se nachází EU dnes, musí RF očekávat v průběhu příštích 20 – 30 let ze zemí sousedících s RF na jihu, kde vznikne seriózní problém s pitnou vodou, následným omezením zemědělské produkce a dalších.

Pro zmínku stojí také skutečnost, že během příštích 5 až 10 let se dostane k výkonné moci jak v Evropě, RF tak i v Číně mladší a mladá generace. Ta bude vidět spojence a konkurenta USA jinak. Bude to přes zkušenosti s odposloucháváním, válkami tam i zde, ale i s TTIP a oslabením institucí založených a kontrolovaných po druhé světové válce USA, včetně WTO, IMF, WB. Proto se musí počítat s konfliktem nové kvality a nové formy jak v rámci spojenectví EU, USA – EU, ale i USA – EU a RF – Čína.

Protože chybí politickým a vojenským elitám ochota k dialogu a ochota rozlišovat veřejně mezi citovostí (vzbuzovat emoce) a citlivostí (porozumění pro dění) hodnotím vybranou strategii jako pragmatický výběr špatné strategie z ještě horších, ale jako jedinou reálnou. Osvobození se EU, a tím i SRN, od současné závislosti na USA mírovými jednáními zcela vylučuji. Již proto se bude taktika SRN pro realizaci strategie neustále měnit. Vzhledem k omezené suverenitě ve vztahu k USA, heterogenitě zájmů jednotlivých členů EU a heterogenitě nových migračních skupin se bude objektivně historické echo udržovat, nebo dokonce posilovat. Kde je hranice jeho únosnosti, nevím.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

rezjir10

Spíše jde o konspiranční teorii. Teorie veřejné volby říká, že paní Merkelová myslí a musí myslet krátkodobě, tedy především na své vlastní znovuzvolení. Tedy musíme se ptát, za prvé co dělá Merkelová pro své znovuzvolení a teprve v druhé řadě řešit ostatní souvislosti.

A Německo má snad odlišné zájmy od USA a ty se nějakým způsobem alespoň skrytě musí prosazovat. Ráb vždy dostane podle Hegela pána na lopatky.