Jan Campbell: Na pravdu je ještě brzo

jan campbell
20.5.2017 12:48
Z doby studií a první lásky mě doprovází rada Honoré de Balzac (1799 - 1850): Autor, který se neumí odhodlat k tomu, aby snesl oheň kritiky, by se vůbec neměl dávat do psaní. Jako se cestovatel nesmí dát na cestu, spoléhá- li na stále jasnou oblohu! Později, během první cesty kolem světa jsem si uvědomil, že ať jdu nebo jedu kamkoli, a dělám cokoli, musím to dělat celým svým srdcem. Proto ani v pokročilém věku nemíním lhát. A na pravdu je ještě brzo. Dnešní komentář je proto jenom krátkou odpovědí na prosby čtenářů ohledně dění ve světě.

Mnozí se mnou souhlasí, že americký prezident DTJ je loutkou v komplexním divadle nikdy oficiálně nepřiznané plutokracie. DJT bylo umožněno se účastnit vnitropolitického boje v USA, které již – jak dění indikuje, prakticky nemají vlastní vládu. Vnitropolitického boje v USA se nechtěně, ale svojí vinou účastní i Rusko. Rusko, které ve své podstatě nemá žádné neřešitelné geopolitické a hodnotní rozdíly s USA, protože americký centrismus v Rusku stále žije. Přesto se Rusko stalo kvalitní zbraní v boji o moc nad USA. Tato zbraň má svou tradici. Připomínám krátce poválečného ministra obrany USA James Vincent Forrestala (1892 – 1949) a jeho paranoidní poruchu osobnosti. Zkušenosti s paranoidní poruchou osobnosti využil velice efektivně volební štáb Hillary Clinton proti konkurentu DJT. Ten je nepopiratelný narcista. Americký Diagnostický a statistický manuál (DSM-IV) uvádí kritéria narcismu i kritéria paranoidní poruchy. K nim patří bezdůvodné a nepodložené podezírání druhých z využívání, ubližování, podvádění, hledání skrytých významů či ohrožení v jinak vlídných sděleních či situacích. DJT se proto dostal do zákonité paradoxní situace tvořené: 1) veřejným kláním poražených a atmosféry ve společnosti, 2) tonalitou uzavřených jednání, například s ministrem Lavrovem, 3) s pomocí kritérií paranoidní poruchy a inteligentním využitím a možná i částečně falšovanou interpretací výsledků předvolebních a povolebních sociologických průzkumů v Rusku. Ty indikovaly sympatie DJT k VVP a naději Rusů na jejich společné konání ve světě. Zákonitá následná transformace abstraktních obvinění a abstraktních sympatií (DJT k VVP) do bojového instrumentu to nedovoluje. Naopak, představuje pro vztah USA – Rusko a pro celý svět riziko, nebezpečí a šanci. Proč?

Za prvé: Rusko, jaké by nebylo, je přinejmenším atomovou velmocí. Jako uměle vytvořený bojový instrument ve vnitropolitickém boji USA iniciovaném plutokracií, nemůže Rusko tento boj ovlivnit, načež vyhrát. S pomoci chytrého využití historické zdrženlivosti ruské diplomacie a zdrženlivého konání Kremlu se ale Rusko stalo pro plutokracii prostředkem ničícím respekt a důstojnost ruského národa a jeho představitelů. Prezident Putin, vědom si této skutečnosti, se proto před dvěma dny rozhodl zvýšit cenu diplomatické hry a ruského hlasu: nabídl zápis setkání ministra Lavrova s prezidentem DJT. Předpokládám ale, že tato změna nebude stačit k trvalému minimálnímu zlepšení vztahu mezi USA a Ruskem. Ztráta důvěry, množství nedůstojných výrazů a míra nepředvídatelnosti USA dosáhly totiž úrovně, na které DJT již dnes nemůže plně využívat svá prezidentská práva a povinnosti. Naopak: DJT musí neustále dokazovat, že nemá žádné sympatie k VVP a Rusku, že není na nich závislý. Je tlačen do rohu, podobně jako Rusko, které se musí vysvětlovat a nekoná podle mého hodnocení adekvátně v zhoršující se situaci ve vztahu USA – Rusko, ale i co se týče Pobaltí, Ukrajiny a dnes i Sýrie. Teprve v pátek se vydá DJT na první zahraniční návštěvu ve funkci prezidenta do Saudské Arábie. Před odletem navštívil Akademii pobřežní hlídky v New London, Connecticut. DJT tam pronesl projev zasluhující oddělený komentář.

Za druhé: USA doposud vždy ignorovaly možné a skutečné dopady vnitropolitických bojů a rozhodnutí na okolní svět, včetně svých asymetrických spojenců. V případě DJT je situace komplikovanější. Prioritou DJT jsou totiž obchod a finance. V žádném případě Rusko, především teď, kdy se nachází v centru destruktivních procesů, prakticky bez naděje na možnost důvěrných diplomatických jednání. Podobně je tomu s EU. Vezmu li v úvahu možné scénáře impeachmentu (úspěšný, neúspěšný, pozastavený), a pastě, ve kterých se již DJT nachází (bombardování Sýrie bez souhlasu Kongresu a následného politického rozuzlení, včerejší bombardování provládních vojsk Asada blízko Tanf, instalace THAAD v Jižní Koreji s rizikem, že THAAD může být vrácen, výpověď šéfa FBI James Comey), a pastě, které jsou nastaveny (plánované setkání DJT s VVP v rámci G20 nebo podobné konference s následným zveřejněním americkými masovými médii zfalšovaných zápisů jednání a vyzrazení tajemství DJT), nic dobrého se v představitelné budoucnosti od vztahu USA – Rusko očekávat nedá. Kreml bude muset důsledně varovat a konat. Diplomaticky, například odmítnutím schůzky VVP s DJT. Není o čem jednat s prezidentem s.r.o., bez podpory US Kongresu. Vojensky, ne(z)veřejněným odstraněním západních poradců, nebo jednoho z loutkovodičů, škodou, jak je dnes v módě učit veřejnost, náhodně způsobenou virem, apod. K dispozici je toho dost.

Za třetí: Analog platí i pro vztah USA - EU a NATO. Je nejvyšší čas zapomenout a mluvit o spojenectví, partnerství a podobných mýtech. USA budou z výše uvedených důvodů a na základě ztráty vedoucí ekonomické pozice ve prospěch Číny, a potřeby udržet svoji dosavadní vojenskou a finanční pozici, rozšiřovat vnitropolitické bojiště mimo své území. Pravděpodobně budou USA považovat celou Planetu jako vnitropolitickou arénu USA. V tomto kontextu budou USA a Západ ve středoevropském vnímání tzv. a umírající V4 zvětšovat roli ideové zkratky ve smyslu liberální demokracie. Ta se již hroutí. Proto představuje liberální demokracie reálné nebezpečí a důkaz o idealizaci a o zjednodušené minulosti. Do té se nemůže žádný postkomunistický stát vrátit. Na cestu do své budoucnosti nemá prostředky. Ve chvíli, kdy si občané uvědomí skutečnost, že místo spojenectví, partnerství a návratu do Evropy, postkomunistické státy vstoupily pouze na periferii bohatých a jsou také jenom prostředkem k mnohorázovému použití v zájmu USA, přiřadí se ruské dilema se všemi představitelnými a nepředstavitelnými následky: rozpolcenost. Proč?

Jeden příklad za mnohé: Závislá a zkorumpovaná česká postkomunistická společnost si dovolila podle veřejně dostupných informací zpronevěřit několik tisíc miliard korun za pouhých 20 let. Tj. několik stotisíců korun na obyvatele. O arbitrážních škodách nemluvě. O tom se pravděpodobně dovíme více v průběhu již odstartované předvolební kampaně s pomocí ANO. Nejpozději pak se česká společnost setká se skutečností plné hospodářské závislosti a nerovnosti nejenom s SRN, ale i s pocitem nedostatečného respektu ze strany nejsilnějších států EU. V neposlední řadě i ze strany USA. USA ví dobře, že korupce pro ně nebude nebezpečím, jestliže bude kontrolovatelnou. Pro kontrolu korupce a dosažení záměrů USA v české kotlině bez výstřelu se proto využívají komprimáty. Ale žádný strom neroste do nebe. Možná, že širší veřejnosti skryté, masovými médii ne reklamované, v těchto dnech probíhající zasedání bezpečnostních neokonů v Praze, připravuje lokální a regionální scénář, který v kontextu popsané vícerozměrné výzvy Rusku ze strany USA nemůže věštit nic dobrého. Návrat do Evropy se proto konat nebude, a brzo se stane mnohým jasné, co je to regrese a idealizace. Obě nesou v sobě mimo jiné explozivní politický potenciál, imaginární nepřítele a paradoxy. Například: Proti-uprchlická panika je o to větší, oč méně uprchlíků v ČR skutečně je. Kontrola kufrů na letišti v ČR bude o to intenzivnější, oč méně teroristů v ČR skutečně bude. Hlásání svobody a ctění práva budeme slyšet o to více, oč méně se USA budou řídit pravidly OSN a diplomacie. Že by se Česko začalo přít s USA o něco zásadního, je nepravděpodobné. Proto nezbude nic jiného než sledovat, jakým způsobem bude nová vláda ČR kývat hlavou. Je známo, že kývání hlavou i v Bulharsku a Albánii, nemluvě již o Japonsku a Číně, a jinde ve světě, se rozlišují významem. Mimo jiné, kývání hlavou není prací zdravého lidského mozku. Ten ví, že kde je stín, musí být i světlo. Proto si dovoluji poukázat na šance. Připisuji je Rusku nehledě na vážnost situace.

Šance se rýsují, nebo se již některé objevily na horizontu. Jsou zakotvené v nezvratné transformaci a záměně světového řádu a v hodnotách archetypů obyvatel Ruska: 1) konečné zbavení se amerického centrismu v Rusku, 2) stát se sjednocující protiamerickou silou v Eurasii, ČLR, Iránu, Japonsku a Koreji, 3) konečně se věnovat definici a realizaci vlastního ruského národního projektu. Na celou pravdu o rizicích, nebezpečích a šancích současného dění ve světě spojeného s realizací ruského národního projektu, je ještě brzo. Souhlasu netřeba.

 


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Dona

Nielen USA chcú za každú cenu bohatsvo skryté v ruskej zemi a preto bude Rusko nepriateľ č.1 na večné veky. Amen.

Všetko ostatné sú len bláboly. Napríklad : sloboda, demokracia, ľudské práva ......   

Najhoršie na konflikte USA - Rusko je, že vojna bude opäť v Európe.

Ale môžeme si za to samy, lebo konflikt  politici a novinári EU  podporujú.

Občania sú buď ticho, alebo konflikt tiež podporujú. Ľudia si neuvedomujú, že USA budú znovu mimo bojiska - a ešte aj zarobia na obnove Európy.

Absolútnou čerešňou na torte sú média. No pokiaľ bude dolár vládnuť svetu,inak to nebude.

 Na záver - ďakujem p. Campbellovi za veľmi kvalitné a obohacujúce príspevky.

Drak

Na pravdu není brzo, naopak, začíná nám ujíždět i ten poslední vlak.

 

schlimbach

Pozoruhodný článek. Podstatné ale je jedna věc. Trump jednal s Lavrovem. Po jednání s Lavrovem okamžitě jednal s Kissingerem. Vše, co mělo být řečeno, řečeno bylo. Když bylo vše řečeno, vše bylo dohodnuto. Nic na tom nezmění tupé  národní "elity" USA ani EU.  Vše spěje'k naplánovanému cíli. Díky stupiditě národních "elit" USA jen tou horší cestou.

Prioritní cíle Globálního prediktora a Ruska jsou v této fázi stejné. Konečné cíle jsou různé, ale narůstající síla Ruska snad dokáže ustát nejen cestu, ale i konečný cíl - záchranu Země ve prospěch lidstva.

Škoda jen, že stupidita národních "elit" jak v USA, tak i v EU i v Rusku je tak obrovská :-(

Trump? Nic než loutka v rukou Globálního prediktora. Však příliš důležitá pro něj v dnešním světě, proto tupá národní "elita" USA a EU nemá nakonec šanci a bude smetena! USA? Projdou si stejnou cestou jako SSSR v roce 1991 - evidentně zbytečně krvavou -:-(

Ve světle dnešních a nadcházejích událostí bude třeba hodnotit i obrovskou vinu presstitutek, která si nezadá s vinou válečných zločinců nejhoršího ražení - oni pomáhají rozdmýchávat nenávist mezi lidmi, proti Rusku - proti dnes jediné naději na záchranu Země před temnou svoločí!

Všichni, kdo dnes kopou do Ruska, do Putina, aplikují dvojí a trojí standardy, podporují zločinecké akce NATO a tupých národních "elit" na cizích územích kopou do vlastní holeně, pohřbívají sami sebe za živa.

Je to každého volba.

schlimbach

Pozoruhodný článek. Podstatné ale je jedna věc. Trump jednal s Lavrovem. Po jednání s Lavrovem okamžitě jednal s Kissingerem. Vše, co mělo být řečeno, řečeno bylo. Když bylo vše řečeno, vše bylo dohodnuto. Nic na tom nezmění tupé  národní "elity" USA ani EU.  Vše spěje'k naplánovanému cíli. Díky stupiditě národních "elit" USA jen tou horší cestou.

Prioritní cíle Globálního prediktora a Ruska jsou v této fázi stejné. Konečné cíle jsou různé, ale narůstající síla Ruska snad dokáže ustát nejen cestu, ale i konečný cíl - záchranu Země ve prospěch lidstva.

Škoda jen, že stupidita národních "elit" jak v USA, tak i v EU i v Rusku je tak obrovská :-(

Trump? Nic než loutka v rukou Globálního prediktora. Však příliš důležitá pro něj v dnešním světě, proto tupá národní "elita" USA a EU nemá nakonec šanci a bude smetena! USA? Projdou si stejnou cestou jako SSSR v roce 1991 - evidentně zbytečně krvavou -:-(

Ve světle dnešních a nadcházejích událostí bude třeba hodnotit i obrovskou vinu presstitutek, která si nezadá s vinou válečných zločinců nejhoršího ražení - oni pomáhají rozdmýchávat nenávist mezi lidmi, proti Rusku - proti dnes jediné naději na záchranu Země před temnou svoločí!

Všichni, kdo dnes kopou do Ruska, do Putina, aplikují dvojí a trojí standardy, podporují zločinecké akce NATO a tupých národních "elit" na cizích územích kopou do vlastní holeně, pohřbívají sami sebe za živa.

Je to každého volba.