Jan Campbell: Střet druhý: NATO (Na cestě ke střetům, 2)

campbell 0617
24.2.2021 08:07
Pro porozumění načasování zveřejnění obsahu nové strategické koncepce NATO je nutné si uvědomit, že se jedná o první odpověď tzv. kolektivního Západu na společné NE Ruské federace a ČLR na pokus zavedení digitální světového řádu na základě modelu kognitivního kapitalismu. O něm jsem nedávno podrobně referoval i s odkazem na 11 stránkový dokument. Rozhodnutí rady ministrů obrany NATO ze dne 17. února nutí připomenout si, že se jedná v pořadí o osmou strategickou koncepci v historii NATO a čtvrtou v postsovětské historii. Protože není cílem příspěvku posuzovat všech osm strategických koncepcí, zmiňuji se pouze krátce o historii koncepcí v kontextu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE), doby po rozpadu SSSR a vývoje posledního desetiletí.

Závěrečný akt KBSE byl podepsán nejvyššími představiteli 35 států světa 1. srpna 1975 v Helsinkách. Jeho podpisem skončila nejdůležitější fáze procesu KBSE, jehož význam spočíval v 1) snaze snížit napětí studené války, 2) v diplomatickém vítězství SSSR co se týče upevnění územních a politických realit vyplývajících z druhé světové války a 3) přijetí závazků v oblasti lidských práv SSSR.  V Československu tak mohlo vzniknout hnutí Charta 77.

Pařížský summit KBSE (19-21. listopadu 1990) ve spojení s rozpadem Varšavského paktu a konáním Gorbačova zahájil novou etapu vývoje helsinského procesu. V pařížské Chartě pro novou Evropu byla zformulována politická filozofie helsinského procesu v novém pojetí bezpečnosti evropských národů. Nové pojetí bezpečnosti bylo založeno na společném, kooperativním postupu a omezeném vyzbrojení, přičemž pojem bezpečnost se neomezuje na čistě vojenské aspekty. Institucionalizace KBSE měla být podpořena spoluúčastí představitelů parlamentů, různých nevládních a společenských organizací a skupin, a také jednotlivců, aby KBSE měla nádech západní demokracie. Evropské společenství se mělo stát jádrem budoucí Evropy, NATO rozhodujícím garantem míru a bezpečnosti v Evropě. Protiválečná píseň amerického hudebníka Peta Seegera, inspirovaná Šolochovým románem Tichý Don (1934) i českém znění klade správné otázky pro současné dění ve světě: Řekni, kde ty kytky jsou, co se tady mohlo stát,… řekni, kde jsou ti vojáci, lidi, co se mohlo stát, kde mohou být…

V roli poradce jsem již tenkrát upozorňoval na rizika v dokumentu KBSE obsažené výzvy a nutnost spolupracovat těsně s USA a Kanadou a na předčasné odepisování RF jako suverénního státu a civilizace. Bylo jasné, že jakákoli spolupráce se Západem povede republiky bývalého SSSR do struktur NATO, přijetí vůdcovské role USA a západních hodnot. Strategická koncepce NATO z roku 1991 a program Partnerství za mír mluví sami za sebe: partnerství a spolupráce s bývalými protivníky pod vedením USA měla zvýšit bezpečnost v celé Evropě.

Strategická koncepce z roku 1999 integrovala Chartu základních práv EU (v roce 2000) a prakticky vyhlásila ve spojení s vojenskou tématikou principy budoucího globalismu v politické, hospodářské, sociální a ekologické sféře. Strategické koncepce 1990 a 1999 považovaly jaderné zbraně a jejich množství dostatečné pro odstrašení bláznů. Výsledkem koncepce byla stagnace vývoje strategických jaderných zbraní USA, přechod k nejaderné koncepci tzv. rychlého globálního útoku a hypertrofie vývoje vysoce přesných útočných zbraní v globálním měřítku. Při současném snížení počtu jaderných zbraní na obou stranách a stavu hospodářství RF v té době to představovalo pro USA možnost počkat a ve vhodnou dobu porazit RF v krátké době. Jiří Vašíček (1933 – 2001) zdraví: Tenkrát, tenkrát, voněl čas…

Záměr, ve vhodnou dobu porazit RF v krátké době, obsahoval návrh k zákazu použití všech jaderných zbraní. Barack Hussein Obama (1961), převzal tuto myšlenku, obdržel Nobelovu cenu za mír a Moskva se svým nepřijetím návrhu se stala černým Petrem. Na tomto místě opakuji v minulosti několikrát zmíněný vděk malému kruhu ruských seniorů - specialistů v oblasti atomové energie a zbraní za to, že doposud žijeme bez války v Evropě. Jakou kvalitu hodnocení rizik nabízeli specialisté, dokazuje obsazení letiště v Prištině ruskými vojáky dva měsíce po přijetí strategické koncepce 1999, únorová mnichovská řeč prezidenta Putina v roce 2007 a do třetice, pětidenní válka na Kavkaze 8. srpna 2008. Reakce Západu dovolily představit si, co zdržování nekonkrétních nepřátel NATO znamená v praxi. Galský kohout na jaře 2009 rychle vstoupil do NATO a prakticky paralelně vstoupila ČLR na světovou hospodářskou scénu. Společným úsilím RF a ČLR byla zablokována realizace tzv. texaské dohody z roku 2005. Ta měla za cíl založit Severoamerickou unii s pomocí integrace USA, Kanady a Mexika, integrovat tuto do EU a následně do Transatlantické unie s centrem v Londýně. Protože sny hrají v životě větší roli, než by se zdálo, nelze je ani při hodnocení politického vývoje ignorovat.

V době přípravy texaské dohody USA hodnotily ČLR jako své strategické aktivum. Mělo být použito k pozdějšímu přenesení světového finančního centra do Singapuru. Tím by se USA dostaly blíže k Hongkongu a Austrálii. Nebýt společné akce RF a ČLR v rámci 15. konference o klimatu v Kodani (7 - 18.12.2009) jenom Bůh ví, kde bychom dnes byli. Proces byl pozastaven do roku 2015. Doporučuji seznámit se s příspěvkem Josepha Nye (1937) zveřejněném po konferenci v Project Syndicate. Nye v roce 1990 zavedl do mezinárodních vztahů pojem měkké síly, je představitelem neoliberálního institucionalismu (globalizace, mezinárodní bezpečnost a interdependence) a v příspěvku dokonce obvinil vládu ČLR ze zrady kurzu Teng Siao-pchinga. Den jeho úmrtí (19. února 1997) vybízí i v současné době k zamyšlení nad jeho moudrostí a působením nejenom ve spojení s komunistickou stranou, která si bude připomínat 100 let od založení, ale i co se týče vztahu mezi ČLR a USA a EU.

Strategická koncepce z listopadu roku 2010, podobně jako její předchůdkyně nikdy neidentifikovaly státy nebo bloky, proti kterým stojí NATO. Vždy se psalo o nebezpečí ze šíření jaderných, raketových a podobných zbraní a systémů. Psalo se o nebezpečí mezinárodního a kybernetického terorismu, o fundamentálních ekologických problémech a výzvách. RF a ČLR nebyly oficiálně zmiňovány ve strategické koncepci NATO, o to více ale nová nebezpečí a nové úkoly: kolektivní obrana, krizové řízení a bezpečnost na bázi spolupráce. Z textu vyplývá, že se jedná o celý svět, o spolupráci s nečleny NATO a s mezinárodními organizacemi. Tímto rozšířením úkolů se NATO prakticky a oficiálně stává vojenskou organizací OSN zamířenou pouze na východ a proto zvyšující riziko přímého střetu s RF a potažmo i ČLR. S ohledem na vývoj NATO lze hodnotit novou strategickou koncepci, která má být přijata během summitu NATO v březnu v Bruselu a výroky generálního tajemníka NATO Jense Stoltenberga (1959) následovně:

1) RF a ČLR jsou prvně v historii NATO po rozpadu SSSR oficiálně označeny jako protivníci NATO. Z toho vyplývá oficiální zahájení studené války se všemi následky. 2) Centralizace řízení NATO proběhne směrem na východ do potenciální před frontové zóny v sousedství RF a Běloruska. Otázka, kdo bude platit dislokaci centralizace řízení NATO - aliance nebo postižené státy?, by měla být zodpovězena národními politiky co nejdříve. 3) Sdělení Ukrajině: datum vstupu nevíme, ale pokračujte v reformách a přípravě na členství. Ze sdělení vyplývá příprava ke střetu o Donbas s účastí RF. Střet může být dále internacionalizován a přiblížení válečné fronty v bezprostřední blízkosti hranic RF se tak stane reálným. Podobně by tomu mohlo být i na Kavkaze a v Centrální Asii. 4) NATO zamýšlí internacionalizovat svoji přítomnost v Iráku, v blízkosti Iránu a Sýrie, což plně odpovídá záměru rozšíření sfér vlivu a působení z doby angažmá v Afganistánu. 5) Bude-li strategická koncepce NATO přijata v dnes známé formě a obsahu znamená to, že Washingtonská smlouva o založení NATO v roku 1949 bude pozměněna a NATO se stane organizací s globálními ambicemi. 6) V kontextu globálních ambicí NATO a Indicko-tichooceánského konceptu USA lze očekávat přítomnost NATO v Perském zálivu. Tím by se uvolnily zdroje pro USA na výstavbu tzv. východního NATO (USA, Japonsko, Indie a Austrálie) s těžko představitelnými následky pro EU a zbytek Evropy. 7) Formování různých druhů aliancí schopných spojovat konflikty v různých částech světa, historická zkušenost a vojenská praxe nezmiňovat se konkrétně a veřejně před asymetrickými spojenci o podrobnostech plánu a jeho realizaci a praktická nemožnost vystoupení států trpaslíků z NATO, EU a podobných organizací představují dilema, které nemohou řešit známí zkompromitovaní politici bez vize a základní znalosti konceptu anglosaské geostrategie.

V ní se nachází nejvýznamnější práce Halforda John Mackindera (1861 - 1947) Demokratické ideály a skutečnost: studie politiky rekonstrukce. V práci Mackinder tvrdí, že: 1) Kdo ovládá Východní Evropu, ovládá Heartland. 2) Kdo ovládá Heartland, ovládá Světový ostrov. 3) Kdo ovládá Světový ostrov, ovládá svět. Přičemž Mackinder považoval Evropu, Asii a Afriku za jeden světový ostrov, jehož zásadní část tvoří území velice odpovídající současnému Rusku. Proto po první světové válce dokládal nutnost udržet východní Evropu rozdělenou a oddělenou od Ruska, a na Pařížské mírové konferenci oponoval wilsonovskému idealismu na základě zeměpisného determinismu. Ignorovat nelze ani Karla Ernsta Haushofera (1869-1946), Carla Schmitta (1888-1985) a koncept Rimland prosazovaný Nicholasem Johnem Spykmanem (1893 - 1943).

Již proto v předvolebních kampaních politických stran v SRN, ČR a jinde v EU by měli kandidáti a příznivci politických stran a voliči si uvědomit, že na cestě k přímému střetu NATO s RF a potažmo s ČLR se rychlost jízdy zvyšuje nejpozději od roku 2014. Rychlost je udržována strategií národní bezpečnosti USA z prosince roku 2017, ve které RF a ČLR byly označeny jako revizionistické státy ohrožující světový řád, a referátem z listopadu 2020 nazvaném NATO-2030 (společně v nové éře). Z uvedeného vyplývající otázky mají osudový charakter. Bohužel unikají pozornosti veřejnosti v době pandemie strachu z covid-19, vnitropolitických sporů, skandálů a podezírání. Protože již povrchní odpovědi na otázky nenabízejí žádný komfort, co se týče indikovaného střetu NATO s RF o Evropu a třetího střetu v informačně propagandistické sféře, bylo by nezodpovědné od politiků a jejich poradců se vyhýbat možnosti a pravděpodobnosti, že Evropa nepřežije. Souhlasu netřeba.  

 

 

 

 

 


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Dona

Ďakujem za všetkých čitateľov, pán doktor Campbell. Obsah textu je výnimočný, pretože zhrňuje absolútne presne vývoj plánov svetového teroristu za posledné roky.

Ak priemerný občan čítal aspoň George Friedmana a jeho 3 knihy preložené a vydané na Slovensku vydavateľstvom IKAR 2009 - 2011 pod názvom Nasledujúce desaťročie, Nasledujúcich 100 rokov a Ohniská napätia/ Na prahu krízy v Európe     ( ja som si knihy kúpila v roku 2016 ),

mohol  vedieť o plánoch NATO skôr a prispieť k zmene výberu politikov vo voľbách. Pretože súčasní politici podporujú bez zváženia následkov plány NATO, s tým, že majú podporu nevedomých obyvateľov.

Na druhej strane, pozorujem rast hystérie a nadšenia z každého útoku na RF, nielen politikov, ale aj obyvateľstva .  Sú rozhodnutí dobrovoľne prijať sebazničenie v III. WW ? Európania žijú v eufórii z blahobytu, až stratili inštinkt, či pud sebazáchovy. COVID - 19 prišiel ako kamufláž.

Len ako dodatok k uvedeným informáciám v texte : Atlantská rada tlačí na USA, aby silou obsadili Bielorusko.