Jan Campbell: Z Číny s láskou

Uvedené tvrzení podporuje Chris Johnson, bývalý CIA analytik ČLR svým výrokem: The gears are starting to lock into place in both leadership’s minds that this is an implacable enemy, a global struggle for influence and maybe domination . A také David Rennie, šéf Pekingské kanceláře The Economist ve své poslední rubrice: America's China policy has long whiffed of hypocrisy...Trump’s preferred form of candor — an amoral, might-makes-right cynicism — may be the least help of all.

Uvedené, z mnoha neuvedeného, nemění nic na mém tvrzení, že se nacházíme v nezvratném procesu transformace světa, ve kterém nelze ignorovat ČLR nebo RF, neustále hrozit obsáhlejšími sankcemi a obviňovat bez důkazů. Obchodní válka a tzv. hybridní, abych použil dnes již všeobecně používané, ale nepravdivé označení, jsou pouze dvěma rozměry vícerozměrného vztahu, averze a vyvíjejícího se konfliktu, ve kterém žádná z účastněných stran zatím neoblékla boxerky a boxerské rukavice. Přesto jsme již dostali možnost začít vážně přemýšlet o obsahu a následcích nově vzniklé synchronizace hospodářství a vojenské spolupráce mezi RF a ČLR. Proč se zmiňuji o synchronizaci?

Protože se o ní nepíše a nemluví a protože se jedná o výsledek nedomyšleného tažení USA proti RF a ČLR zaháněných do kouta s předpokladem, že nepadne žádná bomba na USA nebo nepřijde jiná katastrofa. Synchronizace nepředstavuje alianci, partnerství nebo jinou formu (asymetrického) spojenectví Jedná se o proces, jímž se více prvků v systému přivádí k organizovanému chodu, shodnému stavu, jehož výsledkem je konzistence. A to i ve správě datových center, organizaci činností nebo dějů, kdekoliv. Tím jsem se dostal ke třem civilním příkladům: Co učí ČLR v oblasti UI (AI). Stavba mostu v Chorvatsku. BMW vsází na ČLR.

Jako každá technologická novinka a inovace, tak i UI (AI), prochází dvěma hlavními fázemi: objev a vývoj (především v USA a na Západě v 80 létech minulého století) a implementace ve vojenském a civilním sektoru (v současnosti v USA, na Západě, a intenzivně v ČLR a RF). V kontextu objevů a vývoje USA a Západ obviňují ČLR (potažmo i RF) ze špionáže, krádeže a kopírování, v kontextu implementace, do které přenášejí svá obvinění, se obviňovatelé dopouští zásadních analytických chyb, které se jim již dnes mstí. Jakých a proč?

Obecně se v dostupných analýzách vychází: 1) Z počtu obyvatel ČLR, tudíž kvantity a šíře skutečných a potenciálních uživatelů (breadth). V ČLR je ve vlastnictví 1,1 miliarda internetových zařízení. 2) Z (prý) laxní ochrany dat, práv občanů a nekontrolovatelného (zne) užívání dat a informace. 3) Z přístupu (access), tj. kvantitě dat, která nabízí uživatelé.

Jestliže bod 1) představuje pravdivé tvrzení, to bod 2) patří do kategorie nedokazatelné. Proč? Stačí se seznámit se soudním sporem – ústavní žalobou, privátního provozovatele Frankfurtského internetového uzlu, společnosti De-Cix s Bundesnachrichtendienst (BND). Soudní spor a jeho výsledek nelze podcenit demokratickou společností, jakou by ona nebyla. Jedná se totiž o zásadu, o zákonitoststrategického sledování BND s cílem tvorby tzv. Lagerbilder. Nebudu podrobněji popisovat, co je a jak se provádí strategické sledování, co vše obsahuje Lagerbild, zmíním se pouze o několika faktech: Frankfurtský internetový uzel obsahuje 1.200 internetových kabelů z celého světa. Každou vteřinu jím proteče více než 5 terabyte informace. Uzel obsahuje zařízení, které se v angličtině označuje jako full take, tj. beroucí vše, a také tzv. selectors, tj. filtry. Ty slouží k formálnímu plnění zákona: BND jako zahraniční tajná bezpečnostní služba nesmí kontrolovat vnitrostátní komunikaci SRN. Kdyby se neobjevil Snowden, snažil bych se věřit této pohádce. Pravděpodobně i proto De-Cix se snaží o rozsudek, který mu dovolí nebýt komplicem v kontrole vnitrostátní komunikace. Rozhodnutí Spolkového správního soudu představuje názor, že De-Cix se nemůže odvolávat na svobodu komunikace, protože působí jak zprostředkovatel komunikace. Proto ta ústavní žaloba. Měla by přinést jasno. Tím i argument ČLR a dalším státům. Po této odbočce se vracím k bodu 3.

Co se týče přístupu a kvantitě dat, ČLR nabízí možnost si uvědomit, co znamená hloubka (depth) dat o uživateli, jeho aktivitách a akceptování UI. Jako příklad uvádím WeChat. Tuto aplikaci používají Číňané pro nákup v drogerii, platbu elektřiny, daní, rezervaci u lékaře, ale i pro mikro-půjčku peněz, sdílení kol, aut a Bůh ví, co ještě. Akceptování umělou inteligencí podpořené aplikace širokým spektrem čínské společnosti reflektuje tzv. leapfrog effect. Podle definice Merriam Webster: A game in which one player bends down and is vaulted over by another player . Ve vojenském pojetí výraz představuje to advance (two military units) by keeping one unit in action while moving the other unit past it to a position farther in front. V kontextu příkladu v příspěvku představuje leapfrog effect přeskočení akceptování například kreditních karet přímým akceptováním mobilních plateb. Přeskočením tradičních forem rezervací v nemocnicích přímým použitím aplikací používajících UI, apod.

Z uvedeného vyplývá, že čínské aplikace používají nepoměrně více kvalitních dat při vývoji nových aplikací a nabídek, než Evropské, nebo obdivované a obviňované Google, You Tube a podobné společnosti. Tím se dostávám k důležitému bodu části analytických chyb. Ten představuje absolutně legální kopírování, imitace a doladění (tzv. tweaking) technologií a obchodních modelů. S uvedeným je spojen evropské kultuře cizí, v tomto případě typicky čínský, krutý boj o přežití. Objeví-li se jednou jedna úspěšná technologie nebo produkt v ČLR, tisíce Číňanů se vrhnou na vývoj, výrobu a prodej. Společnosti vyrábějící a nabízející tweaked produkty mají proto objektivně větší šanci na úspěch a přežití. Přitom hraje důležitou roli stát. Šířené věsti o nekonečné podpoře čínských podnikatelů státem, patří spíše do kategorie pohádek a neznalosti ČLR. Vláda ČLR jasně chápe transformující se invazi UI (a její vliv) v digitálním světě do fyzického světa jako výzvu k urgentní změně veřejné infrastruktury, veřejných institucí a tím i chování člověka. Tímto tvrzením se dotýkám politické stránky problému. V demokratickém systému Západu je ekologická, efektivní a ekonomická motivace při prosazování takovýchto cílů prakticky vyloučena. To však neplatí pro ČLR se svou centrální mocí.

Z uvedených důvodů a dalších, zde nepopsaných, mají proto české společnosti, jak by nebyly inovativní, malou šanci na střednědobý úspěch, o dlouhodobém nemluvě. Ten se dostaví těm, kdo pochopil, co je nejenom UI, ale především co jsou, co představují a mohou dokázat kvantové a přírodě podobné technologie, vyžadující minimum energie. O nich se veřejnosti prakticky nic nesděluje. Podle mého hodnocení je to jeden z mála sektorů, ve kterém si Západ může udržet prvenství před ČLR minimálně do té doby, než bude objev a vývoj uvedených technologií zveřejněn a dojde k jejich implementaci. Protože však Západ má a bude mít na dlouhou dobu nevýhodu v procesu a době implementace, nabízí se logicky všem účastníkům inovačních procesů potřeba moderní formy spolupráce, řízení a kontroly, a žádné zákazy, vyhrožování, nebo sankce. Začátek by mohl být udělán i v ČR vstupními lekcemi na akademické a na diplomatické půdě, například pod názvem Věda a Diplomacie. Nic nového pod sluncem, ale s novými lidmi a myšlením o technologiích a vývoji, odpovídajících zákonům přírody, které se mnohým, zvyklým na projektové financování, jeví jako fantazie.

Druhý příklad se týká stavby mostu mezi městysem Komarna a zbytkem Chorvatska, vzdáleného přibližně 12 mil. Stavba mostu je testem EU, její účasti v iniciativě 16+1 a přehlídkou dokumentárně nedokázaných obviňování čínských společností z nekalé konkurence, cenového dumpingu a porušování pracovního práva.

Most mezi Komarna a zbytkem Chorvatska je prvním projektem, který z velké části financuje EU. Projekt vyhrála ve veřejné soutěži čínská společnost s cenovým náskokem – maličkost, téměř 100 milionů USD! Je proto zcela pochopitelné, že výhře společnosti China Road and Bridge Corporation následuje právní bitva (první prohrál rakouský Strabag) a obligatorní vyšetřování Chorvatských institucí Bruselem, zda li vše proběhlo v souladu s pravidly EU.

Pro doplnění informace cituji ze zprávy (Jens Bastina) pro EBRD: European companies are increasingly finding themselves in the situation that they cannot compete with Chinese-subsidized companies on price levels . A také, co tvrdí ve zprávě 2016 (European Union Institute for Security Studies): ... the bloc may have to acknowledge its limited leverage when it comes to influencing Chinese corporate behavior . Dovoluji si připomenout, že mosty nejenom na Balkáně hrály v minulosti a hrají dodnes důležitou roli (při dělení etnických skupin, ve válce apod.) a proto představují problém. EU nebyla schopna za dobu svého působení na Balkánu vyřešit tento problém, někdy zvaný The Neum corridor. Jednou z charakteristik problému je nutnost 4 x překročit (celní) hranici, než se našinec dostane z jižní části do zbytku státu. O s překračováním celní hranice spojeném zpoždění dopravy, zpomalení hospodářského vývoje státu a všude přítomné korupce, nebudu raději psát.

Není proto divu, že v červnu 2017 EU ústy komisařky pro regionální politiku, Corina Cretu oznámila s fanfárami přidělení 357 milionů Euro, tj. cca 85% celkových stavebních nákladů mostu: This project genuinely embodies our commitment to removing barriers, uniting territories and bringing people together . Peníze představují jednu stranu řešení. Tu druhou představuje pro EU neočekávaný výherce soutěže: China Road and Bridge Corporation. Podezírání Číňanů ze strany oficiálních orgánů EU bude pokračovat, nehledě na skutečnost, že projekt nezpůsobí zadlužení Chorvatska vůči ČLR, že budou angažováni místní pracovní síly, že místní obyvatelé, včetně inženýra chorvatské společnosti spolupracující s čínskou, Jeroslav Segedina, jsou přesvědčeni o správnosti a důležitosti rozhodnutí. It means a lot to both Croatia and this region. It will be a national symbol for Croatia, řekl inženýr Segedin. Hodnocení podporuje také gubernátor oblasti, pan Mustapic: For us, the construction of this bridge is priceless. Kdo chce ale psa bít, najde vždy hůl. Holí se mi jeví v tomto případě dohoda o společných (chorvatsko – čínských) policejních hlídkách, podobných těm z Dubrovníku, a úspěšných během letošní letní sezóny. Nával čínských turistů totiž nezvládá místní policie početně, ani jazykově. Trneme v oku EU je také snaha administrace Dubrovníku, vedené starostou Mato Frankovicem, hostit příští rok EU – ČLR iniciativu 16+1. Připomínám, že do iniciativy patří 5 balkánských států, a že snaha ČR o uspořádání jednání 16+1 v Praze, se zatím rovná nule.

Třetí příklad nabízí BMW. Strategii BMW a předsedy představenstva Haralda Kruegera, lze krátce popsat Number One Next. Přitom nehraje roli skutečnost, že BMW vyrábí méně aut s menší ziskovostí, než Daimler. Proč? BMW se stala totiž první zahraniční společností, které bylo umožněno – s politickou podporou premiéra ČLR, LiKeqiang, získat majoritu ve společném podniku. Zmiňuji se o BMW a jejím úspěchu, protože tímto krokem budou BMW kompenzovat případnou ztrátu ze sankcí USA, ze kterých BMW dováží do ČLR ročně přibližně 80 tisíc automobilů, a BMW budou připraveny na situaci způsobenou zpřísněním požadavků EK na spalovací motory. O licenční výrobě (čínských) baterií v SRN nemluvě.

Povolení získat majoritu ve společném podniku (se společností Brilliance) ze současných 50% na 75% (za 3,6 miliard Euro) znamená výjimku potvrzující, že ČLR to myslí vážně se zrušením omezení k roku 2022. Připomínám, že od tohoto roku platí zrušení omezení pro elektro-automobily a speciální vozidla, pro nákladní vozidla od roku 2020 a pro osobní automobily od roku 2022. V minulém roce prodalo BMW v ČLR cca 560 tisíc automobilů, v letošním roce se zvýšil prodej o cca 4,2% a plánovaný prodej aut v roce 2020 je 650 tisíc. Tato čísla, s ohledem na minimální závislost BMW na USA a na stagnující automobilový trh v USA a EU, ospravedlňují investici BMW na rozšíření produkce v ČLR ve výši dalších cca 3 miliard Euro. Akcionáři BMW, jako jedni z mála Evropanů budou Z Číny s láskou a vděkem přijímat dividendy a učit se znovu smát v době, kdy málokomu je a bude do smíchu. Souhlasu netřeba.