Jan Campbell: Za oponou OH

První otázka je spojená s mezičasy v plavání v olympijském bazénu. Je možné, že proudění ovlivňuje výsledky? Vše nasvědčuje tomu, že minimálně při plavání ve volném stylu na 800 m existuje v Rio proudění. Jak jinak je možné si vysvětlit podstatné rozdíly v času během plavání tam i zpět. I když se mezičasy ve většině případů podaří vyrovnat, je to nemožné na kratších tratích. Proto se nabízí připomenout skandál MS v Barceloně. Tam muselo být také proudění, jinak by švýcarský expert v plavání Christof Gertsch nepsal o rok později dopis do Berlína (EM v Berlíně), na který do dnes neobdržel od mezinárodní organizace Fina odpověď. Cituji z NZZ: Etwas Rätselhaftes ist im Sommer vor einem Jahr im WM-Becken in Barcelona geschehen; als hätte ein unsichtbarer Riesenmensch eine Riesenhand hineingehalten und das Wasser aufgewühlt.

Druhá otázka je spojená s dopravou. Proč nemají organizátoři OH zabezpečenou svojí dopravu pro všechny sportovce a trenéry, kteří se chtějí pohybovat mimo olympijskou vesnici? Kdyby tomu tak bylo, nemuselo pravděpodobně dojít k nehodě a zranění hlavy německého pomocníka trenéra Stefan Henze a samozřejmě i ke zveřejňování opravdového stavu v nemocnici v Rio. Kromě uvedeného případu, existuje další. Německá plavkyně Dorothea Brandt jela autobusem na plavecký stadion, dojela ale na lehkoatletický. Řidiči dali jiný cíl, než měla plavkyně, a protože neuměl anglicky, jel tam, kam ho poslali. Výsledkem bylo posunutí soutěže, polofinále na 50 m ve volném stylu, o jednu hodinu a stres u plavkyně.

Třetí otázka je spojená s rostoucí konkurencí a s ní spojeným postupným vylučováním ruských sportovců z OH a dalších soutěží. Je možné, že současná strategie WADA a MOK obsahuje kopii unikátního příkladu z minulosti? V roce 1908 v Londýně si běžel 400 metrů Angličan Wyndham Halswelle bez protivníka, pro jistou zlatou medaili, přestože měl formálně tři americké konkurenty. Po snaze jednoho ze tří Američanů vyřadit Halswelle loktem, musel být běh opakován. Američan byl, vyloučen, dva jeho přátelé se na protest vzdali běhu.

Čtvrtá otázka: Proč nikdo nevysvětlí sportovcům, že kousat zlatou medaili patří do kategorie mýtů o zlaté medaili, a proto kousání nedává žádný smysl? Dříve výherci kousali zlatou medaili, protože se chtěli přesvědčit, že je opravdu zlatá. Kus zanechal stopu. Protože zlato je měkčí než stříbro, nebo bronz. Dnešní zlatá medaile není ale zlatá! Podle olympijských pravidel zlatá medaile obsahuje 92,5 procent stříbra a pouze 6 gramů zlata.

Pátá otázka? Ne. Pouze jedna kuriózní příhoda. Robert Harting, favorit na zlatou medaili v disku, se snažil v noci z pátku na sobotu vypnout světlo v pokoji nohou. Výsledkem vypínání světla tímto novým způsobem byla prohra v kvalifikaci a zpráva na Facebooku (který nečtu a proto si nechávám občas posílat zajímavosti): Ich war in meinem Leben noch nicht so traurig.

Šestá otázka? Také ne. Pro informaci těch, kteří se nezajímají o Saudskou Arábii a její sportující ženy, připomínám, že první účast dvou saudskoarabských žen (Wojtan Sharkhani, judo a Sarah Attar, běh na 8000m) v OH byl v roce 2012 v Londýně. V letošních OH se účast zvýšila na čtyři! To je pro saudskoarabské poměry senzace. Pro doplnění informace uvádím, že 3 saudskoarabské dámy žijí a studují na Západě, ne doma. Šéfkou 4 žen se stala pověřená vedením ženského sportu SA, Princezna Rima Bint Bandar, dcera bývalého velvyslance SA v USA /1983-2005) a šéfa tajných služeb SA až do roku 2014. Princezna prožila své mládí ve Washingtonu, vystudovala Muzeum-management se zaměřením na archeologii a přivydělává si obchodem se svojí vlastní značkou dámských kabelek, Baraboux.

Sedmá otázka: Existují náhody? Při předávání zlaté medaile v soutěží plávání na 100 m ve stylu delfín se dalo očekávat, že centrem pozornosti bude Joseph Schooling. Jaký omyl! Centrem pozornosti byl opět Michael Phelps, přestože skončil druhý. Proč? Phelps plaval stejně rychle jako Chad le Clos (Jižní Afrika) a Laszlo Cseh (Maďarsko). Tří stříbrné medaile v jedné soutěži, to nezná historie OH. Ode dneška ale bude do historie OH zapsáno, že na podestě stáli tři konkurenti. Pro jednoho z nich, Phelpse to byla poslední soutěž, pro mnohé by to mohlo být poučením. Proč? Před osmi roky se fotografoval mladý kluk ze Singapuru, Joseph Schooling s Michael Phelpsem. Osm let později, se tento mladík připomněl nejenom fotografií a vítězstvím nad svým idolem a příkladem, ale i skutečností, že od roku 2005 prohrál Phelps po prvé a ukončil jinak brilantní kariéru bez zlata díky svému obdivovateli.

Osmá otázka je spojená s koncem kariéry sportovce. Předevčírem vyhrál Američan Anthony Ervin, zlatou medaili v plavání. Ervin je nejstarším olympijským vítězem v historii. Svoji první zlatou vyhrál v roce 2000 ve věku 19 let. Dnes je mu 35. V rozpětí 16 let stačil Ervin vyzkoušet drogy, pokusit o sebevraždu, mohl prodat svoji zlatou olympijskou medaili za 17 tisíc USD a darovat peníze obětem Tsunami v Thajsku v roce 2011. Návrat ke sportu byl v roce 2012. Byl to prakticky zázrak. Protože se Ervin po vyléčení od drog stal Buddhistou, přestěhoval se do New Yorku, přidal se so rockové skupiny, zakončil univerzitu Berkeley (Bachelor anglické literatury). Mám otázku: Jaké překvapení přinese konec kariéry tohoto muže, co, jak se mi to jeví, může?

Devátá otázka: Je to olympijský a americký vzor pro chování po porážce? Hope Solo, brankářka ženského amerického fotbalového týmu, který v polofinále nečekaně prohrál proti Švédsku 3:4, se nechala slyšet: Prohráli jsme proti hromadě zbabělců! Jako odpověď dostala Američanka s příznačným jménem Hope Solo od trenérky švédského týmu, Pia Sundhage, radu: Když vyhraješ, je OK, být zbabělcem!

Desátá otázka se vztahuje k času. Víme, že čas je relativní pojem, víme také, že čas řeší otázku mezi životem a smrtí, ve sportu mezi štěstím a neštěstím. Co znamená ale čas v životě? Katie Ledecky stačilo 8:04,79 minut, aby získala olympijskou medaili v kraulu na 800m. Druhou vítězkou se stala Jazz Carlin se zpožděním 11,58 vteřin. Srovnám li historické údaje o času a s ním spojeném stresu a spěchu lidí ke štěstí a slávě, nabízí se mi otázka: kam spěcháme a proč neumíme být i druhými a třetími vítězi?

Ve 2. stol. n. l. měla silniční síť z Říma do Kolína délku asi 80 000 km a denní vzdálenost spěšného kurzu byla kolem 150 km. Proto cesta z Říma do Kolína nad Rýnem trvala 11 dnů. Státní kurýrní pošta mezi Vídní a Prahou byla zahájena v roce 1527. Od roku 1749 byly zaváděny do provozu pošty kočárové vozy. Při častější výměně koní trvala v roce 1833 cesta mezi Prahou a Vídní 25 hodin. Z Brna do Vídně cestu dlouhou 104 km ujel dostavník za 14 hodin. Kolik času bude potřeba, aby si lidé uvědomili, že ve stavu současného přetížení se vždy objevuje touha po jednoduchosti, pocitu klidu a míru. Těm, kdo si váží času, doporučuji, pokud ještě neví: 1) seznámit se s nejstarší civilizací, která nám přenechala střípky svého počtářského vědění, Sumery, 2) knihu mytologa a jmenovce: Campbell, Joseph. Orientální mytologie - Masky bohů, 2. díl. 1962. Pragma. ISBN 80-7205-972-6. V uvedené knize píše Campbell na straně 123: Je zřejmé, že mezi počtem roků, uváděných Berossosem v souvislosti s délkou vlády deseti předpotopních králů, a vlastním počtem roků cyklu zvěrokruhu existuje přesný vztah. A německo-americký assyoriolog, archeolog a profesor H. V. Hilprecht (1859-1925)již v roce 1906 uvedl, že ...všechny násobící a dělící početní operace objevující se na tabulkách z chrámových knihoven v Nippuru a Sipparu a z Aššurbanipalovy knihovny jsou založeny na čísle 12 960 000. Doplňuji: číslo je dvojnásobkem velkého saru. O něm jde řeč iv islandské Eddě. V ní je psáno, že Odinova božská síň válečného umění měla 540 dveří: Pět set a čtyřicet dveří jich je, tam ve Valhallových zdech. Osm set válečníků prochází každými dveřmi, když do války s Vlkem směřují. Pro vysvětlení: Válka s Vlkem znamená pravidelně se opakující kosmickou bitvu bohů s nepřáteli, k níž dochází ke konci každého kosmického cyklu. Za oponou OH se mi situace mezinárodního sportu jeví jako na konci kosmického cyklu. Souhlasu netřeba.