Selský rozum a válka (2.2) - Velikonoční pondělí

campbell 0617
19.4.2022 10:10
Čtení příspěvku před jeho odesláním mě přinutilo nabídnout v jeho úvodu zamyšlení nad symbolem Velikonoc a jedním z apoštolů, který patří do připomínky o vzkříšení. Mnozí z nás si možná neuvědomují, že velikonoční období teprve začíná a trvá padesát dní od Velikonoc; pak přijdou Letnice - starověká výpůjčka z řeckého pentekoste heméra. Mnozí z nás si také neuvědomují, že králík není křesťanský symbol. Tím je velikonoční beránek. To je také důvod, proč chléb nebo koláče v mém mládí byly na Velikonoce vždy pečeny ve formě malých jehňat. Mým oblíbeným symbolem Velikonoc ale není králík, ani jehňátko. Mým symbolem Velikonoc je muž, který je nazýván nevěřícím Tomášem.

 Tento jeden z dvanácti apoštolů je nazýván nevěřícím, protože nemůže a nechce věřit ve vzkříšení ukřižovaného Ježíše. Proč nevěří? Protože to, co mu říkají ostatní apoštolové, jde příliš rychle a budí dojem povrchnosti. Tomáš bude věřit, až bude moci vložit prst do smrtelné rány údajně vzkříšeného. Tento údajně nevěřící Tomáš je zosobněním pochybností, tj. moudrého korektivu víry, ideologie a převládajících mainstreamových názorů. Není pochyb o tom, že víra, ideologie a horlivost přesvědčení se většinou stávají fundamentalismem. Není pochyb o tom, že démonizovat všechny Rusy, živé i mrtvé, není správné, protože se jedná o čistý rasismus. Není pochyb o tom, že opětovné vyzbrojení Ukrajiny a EU není a nemůže být královskou cestou k míru.

 

Ukrajina zítra

V důsledku vojenské intervence, dnes již se třemi cíli a varovnou diplomatickou nótou všem dodavatelům vojenské techniky a spojencům Ukrajiny v transformaci do státu bez technologické suverenity s demografickým deficitem a bez přístupu k moři, abych jmenoval alespoň tři charakteristiky, nejistoty zda nebude více cílů nebo, zda Ukrajina jako stát se zcela rozpadne, uvádí Světová banka, že HDP Ukrajiny se sníží téměř o polovinu. Celkový vývoz surovin a zdrojů Ukrajiny se snížil již na polovinu, zatímco v některých odvětvích, například v prodeji obilí, poklesl o 90 % a potenciál strojírenského průmyslu klesl k 10. dubnu pod 50%.

Neochota Západu přinutit Zelenského domluvit se s RF o ukončení bojů a stupňující se provokace a jednání podmiňované předchozím propuštěním bojovníků AZOV a podobných, indikují, že Západ bude mít na Ukrajině zájem, i bez ekonomiky a občanů v pracovním věku. Bude zpustošenou Ukrajinu podporovat, dokud ji neprohraje ve skutečné válce, kterou navrhl jako řešení Josep Borrell. To může trvat dlouho, protože RF zatím nevyužila všechny možnosti trestat Západ zákazem exportu komodit, Putin trpí loupež části státních rezerv CB zatím bez vojenské reakce a nepadlo poslední slovo USA a RF bez účasti EU v záležitosti Ukrajiny.

Zajímavé v kontextu vojenské operace RF a případné skutečné války na Ukrajině budou záruky, které Ukrajina dala v minulosti za vojenskou pomoc, výcvik a dodávky zbraní především USA. Předpokládám, že EU jako slouha USA a hospodářské oddělení NATO nedostala žádné záruky. Z uvedeného vyplývá povrchní paradoxní důvod, proč Západ tak intenzivně vojensky podporuje Ukrajinu a neváhá jít do obrovských ekonomických a finančních ztrát. NATO nemůže otevřeně bojovat za Kyjev, snaží se proto, aby Kyjev bojoval proti Moskvě, a tím poškozoval RF do té doby, než dojde ke změně v Kremlu a ve vládě, nebo než bude pro USA a NATO s menším rizikem možné RF vojensky napadnout a rozdělit ji.

Skutečnost, že již před mejdanem se ukrajinská ekonomika nacházela v zoufalé situaci a Západ se přesto rozhodl Ukrajině pomoci dodávkami zbraní a penězi, a skutečnost, že Ukrajina by nikdy nebyla schopna udržet armádu a logistiku, jakou vidíme dnes, kdyby byla skutečně nezávislá, indikuje pravdivost téze, že Západ Ukrajinu jako mírový a rozvíjející se stát nepotřebuje a je naivní očekávat příjezd amerických parníků s filozofy a dobro dárci v Oděse.

Jak a co bude dále

Věrohodná a na faktech postavená předpověď vyžaduje řádově větší informovanost, než mám. Proto je úkol a cíl příspěvku skromný: ukázat vzájemnou provázanost hlavních vnějších a vnitřních faktorů a ukázat na variabilitu možných řešení, aby veřejnost později nebyla překvapena a traumatizována. Musíme si totiž dnes být vědomi, více než kdykoliv od konce druhé světové války, nutnost rozpoznat širokou škálu rizik a hrozeb pro národní bezpečnost. Ta se totiž stala absolutní prioritou velmocí před politikou, diplomacií, konzumem a zábavou.

V případě USA je bezpečnost prioritou v komplexním a nikde oficiálně zveřejněném národním zájmu. V EU je ve slovech a prohlášeních, ve státech - trpaslících v roli slouhů USA, v podlézání, čtení myslí a ve zbožných přáních. V případě Ukrajiny nesmíme zapomínat, že skutečnou prioritou RF je dosáhnutí tří cílů, uvedených v příspěvku. Proč? Protože nejenom v RF se prohra neodpouští a zrada se trestá a bude tvrději trestat v době ukotvení rodících se tří technologicky suverénních bloků. Do kategorie a kontextu zrady patří chování páté kolony včetně tzv. kulturní inteligence mající strach z mrtvých velikánů kultury, konání hlavy státu a ozbrojených sil v případě neschopnosti nebo sabotáže při identifikaci a vyhodnocení rizik, nebezpečí, vojenské síly a intelektuální schopnosti protivníka. Dělat podmínkou jednání s RF osvobození bojovníků v bezvýchodné situaci, RF identifikovaných a působících jako nacisté, představuje v mém hodnocení zradu na vlastních občanech, nelidskost a důkaz, že Zelenskyj není skutečným velitelem vojsk a nedává smysl s ním jednat, o čem jsem před týdny také psal.

Slabá Evropa s Macronem v případě jeho znovuzvolení a Olafem Scholzem jako ubohými stíny Merkelové a Chiraca nevytvoří Anglosasy plánovanou čtvrtou říši v krátkodobém horizontu. Proč? RF po ukončení vojenské operace nebude moci si oddechnout a plně věnovat se vývoji na východě RF. Předpokládám, že Mariupolské katakomby, archivy a program selanek před 22. únorem se představí světu až po druhém kole voleb ve Francii. Proč?  Protože lví podíl na nich prý mají příslušníci členských států NATO a při prezentaci obsahu dění v podzemí před druhým kolem voleb Macronovo vítězství by bylo na váhách a hrozilo by mu obvinění.

 (Ne)rozhodnost Evropy nepovzbudí elity k tomu, aby zahájili dodávky těžkých zbraní na Ukrajinu, ani v rámci šestého balíčku sankcí EU především poté, co budeme více cítit dopady sankcí Západu a RF na samotný Západ a slyšet o blížící se větší razantnosti Kremlu. Ta může obsahovat i založení komoditní burzy v Moskvě v rublech. To by umlčelo globalistu a předsedu vlády Itálie, Mario Draghi. Pravděpodobnost, že Anglosasové nepropustí příležitost k úpravám evropské personální politiky s cílem urychlení fašizace Starého světa, potvrdí transformaci EU, kterou ohlásil Josep Borrell prohlášením: problém Ukrajiny se musí vyřešit vojensky na bojišti.

USA

Během posledního měsíce federální vláda USA a vlády jejich spojenců v NATO a EU tiše a jednostranně vystoupily z dvouleté války proti možná iluzornímu viru a obrátily svoji pozornost k podněcování a vyprovokování kinetické války s jaderně vyzbrojenou RF. I tam se zdá, že Putin ukončil 22. února kovidový běs a děs a osvobodil EK a EMA od lží a výmluv týkajících se registrace vakcíny Sputnik V v EU. Zatímco mnoho lidí si rádo a poslušně sundalo masky a začalo používat ukrajinské vlajky na svých iPhonech, oknech, balkonech a sociálních médiích, ti, kteří používají alespoň občas principy kritického myšlení, se snaží rozlišit, zda jsme na pokraji světové války, nebo jsme pouze svědky bankrotu petrodolaru a smrti na něm závislého monstra Leviathana, v moderní hebrejštině označujícího velrybu, podobně jako je tomu na některých místech v překladu Bible kralické. Nevylučuji žádnou ze tří možností.

To protože ani k začátku léta nebude s pravděpodobností hraničící možné s jistotou říci, jak se bude vyvíjet volební kampaň v USA a k čemu povede. Představitelné je odstranění prezidenta Bidena, vstup staro-nové osobnosti demokratů na scénu podle skriptu z let 1973-1974 a představitelné zveřejnění informace o aktivitách amerických zpravodajských služeb, které se snažily svrhnout Donalda Trumpa. Představitelný je také podzimní předvečer studené války s ČLR, potažmo i s RF, protože na velkou válku se USA zatím necítí silné a studenou, kterou lze přirovnat k víceúrovňové šachové partii, která se hraje současně na šachovnicích ekonomiky, technologií, politiky, bezpečnosti, ideologie, propagandy, abych jmenoval několik z mnoha, doufají vyhrát. Mnozí, především západní módní stratégové a analytici zapomínají, že tahy na jedné šachovnici vrhají strategický stín na ostatní, a prohra na jedné šachovnici vede k celkové prohře. Protože neexistuje důvěra mezi občany, státy a vůdci, a důvěru nelze koupit ani udržet vojenskou silou, Západ již bitvu prohrál. Komu není rady, tomu není pomoci.

Prohru indikuje připomenutí si přání prezidenta Kennedyho vyslovené po dění v Zátoce sviní a skutečnost, že CIA a její bratři a sestry v UK používají lži k propagandě směrem k válce s RF. Skutečnosti představují jeden z mnoha důvodů, proč si rychle osvojovat a cvičit kritické myšlení, analyzovat průzkum Gallupova ústavu z konce 2021 týkající se poklesu důvěry Američanů v mainstreamová média na druhou nejnižší úroveň v historii a příčiny masivního nárůstu nezávislých a alternativních médií a nárůst státní a korporátní cenzury a autocenzury. Připomínám, že pouze 7% Američanů odpovědělo, že médiím důvěřuje hodně, a že zmíněný nárůst nenávisti k nezávislým a alternativním médiím tvoří část zrození českého Střížova ticha. Jeho ukotvení v české tradici a síla dovolují v české kotlině velmi omezené šíření spojenecké i americké pravdy. Tím nabízí důkaz o kvalitě vztahu společnosti s tzv. vůdcovskou elitou.

Na mysli mám nedávný příspěvek v NBC News. V něm se konstatuje, že americká zpravodajská komunita vědomě podává americkým mainstreamovým médiím informace, které nepovažuje za pravdivé. Jinými slovy: americký hluboký stát přiznává, že se aktivně podílí na lhaní americkému lidu v naději, že se mu podaří manipulovat veřejnost. Podle NBC News několik amerických představitelů přiznalo, že USA používaly informace jako zbraň i tehdy, když důvěra ve správnost informací nebyla vysoká. Někdy používaly zpravodajské informace s nízkou důvěrou pro odstrašující účinek. I zde platí: komu není rady, tomu není pomoci.

Úkoly USA jako varování

V kontextu pokrytectví, používání lži a vykonstruovaných příběhů, které známe z mnoha soudních jednání a výmyslů o válce, včetně studené, o které nemá mladší generace ani tušení, se nachází emocionální titulky na téma použití chemických zbraní RF na Ukrajině, vojenské pomoci ČLR RF nebo, že prezident Putin je nemocný, jako kdyby všichni na Západě byli zdraví. Ve spojení s prezidentskými volbami ve Francii a bojem Macrona s Le Pen neuškodí připomenout staro-novou myšlenku o ose Paříž – Berlín – Moskva.  Již čtyři desetiletí tato myšlenka vyvolává obavy u zastánců stárnutí. Jim bylo svého času řečeno, že se dožijí konce Brežněvovy éry, kdyby byly v SRN rozmístěny americké balistické rakety. Proto lze bez nadsázky tvrdit, že vstoupivší, vstupující a kandidáti na vstup do EU jsou hlavním bolehlavem ruské koncepční elity, pro kterou je vojenská operace na Ukrajině kromě demilitarizace a denacifikace spojena s řadou druhých plánů. K nim se řadí nahrazení epidemického plánu kapitulace RF před globalisty ve WHO a vojensko-patriotický program poté, co akce ozbrojených sil na Ukrajině si získala nejširší podporu ruské veřejnosti. Západní elity jsou paralyzovány a nejsou schopni ničeho jiného, než se chovat hystericky a vyhrožovat sankcemi. Proto nevyzívají k duelu ani k dialogu. Nemají ponětí o průběhu a následcích psychologického procesu - popírání, útok, zloba, poddání se, kompromis a akceptace. V doplnění doporučuji seznámit se s článkem Steven Wertheima, který byl zveřejněn 12. dubna v Foreign Affairs.

V článku autor vyzývá k tomu, aby se svět stal udržitelnějším a méně závislým na vojenské ochraně USA a nabízí celou řadu kroků k dosažení menší závislosti na USA. Prvním je podpora Ukrajiny při současném zabránění eskalace vedoucí k přímé konfrontaci mezi USA a RF. Dále uvedu čtyři úkoly pro prezidenta Bidena, které autor definoval.

1) Administrativa by se měla držet cíle nebránit Ukrajinu, ale pomoci jí bránit se a ukončit současnou krizi. Administrativa by měla usilovat o mírové urovnání se stejnou razancí, s jakou uvaluje sankce na Rusko. 2) Biden by se měl vyhnout nejhorším scénářům na Ukrajině a využít příležitosti, která se naskytne jednou za generaci: Nechat Evropu starat se sama o svoji bezpečnost. Zdá se totiž, že ochota k tomu roste. Pokud však administrativa bude tento proces obstruovat, ke změně nedojde. 3) Biden by měl podpořit evropskou strategickou autonomii a vypracovat šestiletý plán, předat úkol vedení států a administrativa by měla přinutit evropské země, aby vyslaly do východních zemí NATO personál, který by nahradil americké vojáky vyslané do těchto zemí. 4) Administrace by měla pomoci Evropanům koordinovat jejich kroky zvyšováním připravenosti a odolnosti jejich sil, rozvojem schopností pro operace na vysoké úrovni a sladěním obranných schopností EU se silami NATO vedenými Evropou s cílem podpořit USA v agresivnějším prosazování své strategii v Asii. Krátce: Drang USA nach Osten.

Není třeba být prorokem ke konstatování, že priority, které si Biden stanovil při svém nástupu k moci - zajištění prosperity pro obyčejné Američany a boj proti změně klimatu a pandemii – v kontextu krize na Ukrajině jejich řešení podstatně ztížila. Ruská vojenská operace a západní sankce vyvolávají globální recesi, případně stagflaci, o které jsem nedávno psal. Ta může být doprovázena poklesem bezpečnosti. V neposlední řadě článek hlásí o nebezpečí rozdělení světa do hospodářských bloků. O blocích jsem před delší dobou a opakovaně také psal. Z rozdělení vyplývající obava USA, že nepředvídané geopolitické okolnosti, představitelné občanské nepokoje, které se objeví při prezentaci konceptu nedostatku, mohou jednoho dne donutit některé spojence USA připojit se k tomu či onomu uskupení. Taková představa bude důvodem k posílení kontroly EU ze strany USA jinými prostředky. Přidám-li skutečnost, že Ukrajina odvléká a oslabuje pozornost USA od ČLR, je pravděpodobné, že víceúrovňová šachová partie rozehraná USA povede ke snaze o globální vojenskou nadvládu a paradoxně ke zvýšenému riziku ztráty sebekontroly. Vzdalování se světa od unipolarity a multilaterality směrem k technologicky suverénním civilizačním blokům, riziko ztráty sebekontroly se bude zvětšovat a sním i pro asymetrické spojence USA. Otázka: Kde poté domov můj?

Transformace EU

Zvětšující se riziko ztráty sebekontroly USA, NATO a EU indikuje důvod, proč šéf evropské diplomacie Josep Borrell prohlásil, že vojenský konflikt Na Ukrajině je třeba vyhrát na bojišti. Jestli se Borell nezbláznil, nebo ztratil kontrolu nad nápovědou, tak jeho postoj znamená nejenom zvýšení a rozšíření rizik pro EU, ale i radikální obrat v poslání EU. Její transformace do terče pro ruské rakety znamená dvojsečný dárek RF a důvod pro modifikací prvotních cílů ruské vojenské operace na Ukrajině. To i proto, že jediný precedens evropského vojenského bloku vznikl pod britskou záštitou. Borrellovo prohlášení objasňuje rozsah a zaměření evropské pomoci NATO a jasně koreluje s hlavním důsledkem EK a vládami členských států EU podceněného brexitu: Geopolitickým rozšířením Lamanšského průlivu. Vědoucím z historie válek se nabízí vidět přímé paralely v předvečer druhé světové války, včetně odloučení Anglosasů od kontinentu, vyvolané v roce 1929 britským embargem na zahraniční obchod.

Odloučení vyvolalo velkou hospodářskou krizi, která v Německu vynesla k moci nacistickou vládu. Na její podporu vložily mocenské a podnikatelské kruhy USA a Spojeného království obrovské finanční, organizační a politické prostředky. Nabízí se otázka: Bude se opakovat historie? A s otázkou se nabízí konstatování: Systém evropské bezpečnosti se více a více podobá ruské matrjošce. V příspěvku předem zmíněná čtvrtá říše a matrjoška jsou nutné proto, aby se anglosaské námořní mocnosti nezapojily do konfrontace s RF dříve, než potřeba, aby mohly jednat v logice poslední světové války a rozhodovat, kdy a za jakých podmínek mají do konfrontace vstoupit. Anglosasové potřebují vyloučit opakování doby 1941-1945, kdy musely vstoupit do války na straně SSSR a poté akceptovat sovětská vojska ve středu Evropy. Nebudu se dále rozepisovat o následcích prohlášení Borrella, který možná ani netuší, co vše sdělil vědoucím, jaké dilema představil Kremlu a jakou službu udělal pro zánik EU.

Vatikán

Od doby, kdy Rusko zahájilo speciální vojenskou operaci na Ukrajině, se mnohé změnilo nejenom ve vztahu Vatikánu a RF. Zatímco dříve byl iniciátorem a hybnou silou katolicko-pravoslavného dialogu Vatikán, nyní moskevský patriarchát potřebuje podporu Svatého stolce. Navzdory mírotvorné rétorice patriarchy Kirilla a jeho výzvám k zastavení vzájemných sporů mezi bratry, příslušníky téže církve, kteří vyznávají stejnou pravoslavnou víru, západní média a někteří představitelé katolické a pravoslavné církve z nějakého důvodu nevěří Kirillovu mírumilovnému postoji a proto ho zařadili mezi ruské jestřáby.

Evropský parlament, jemuž jsou teologické argumenty obvykle cizí, přijal prohlášení, v němž odsuzuje roli patriarchy při poskytování teologického základu pro ruskou agresi proti Ukrajině a oceňuje odvahu 300 kněží ruské pravoslavné církve, kteří podepsali dopis odsuzující agresi. Iniciativa kněží Ukrajinské pravoslavné církve Moskevského patriarchátu, kteří podepsali dopis požadující církevní tribunál pro patriarchu Kyrilla, nabírá pod tlakem tajných služeb na síle. A jak poznamenal americký religionista Peter Anderson, začíná sbližování s částečně uznanou Pravoslavnou církví Ukrajiny, proti níž moskevský patriarchát aktivně vystupuje.

Ukrajinské události tak budou mít jistě vliv na papeže Františka a patriarchu Kirilla i proto, že existují problémy dlouhodobého a globálního charakteru. K tradičnímu problému ochrany blízkovýchodních křesťanů papež přidává něco nového tím, že projevuje velkou pozornost postsovětskému prostoru: navštívil pobaltské republiky, Arménii, Ázerbájdžán a Gruzii - země s velmi malým počtem katolíků, které se však nacházejí ve strategicky důležité oblasti Kavkazu a Velkého Blízkého východu. Kromě toho Svatý stolec udržuje s Minskem vynikající vztahy, prezident Lukašenko hovoří nadšeně o papeži a Kyjev má také zájem o Vatikán. Nabízí se otázka: Co tento zájem o Vatikán motivuje? Cui bono, cui prodest?

Jeden italský a blízký Vatikánu známý mi svého času řekl, že tímto způsobem Vatikán vyjadřuje svou pozornost vůči Moskvě, přibližuje se k ní z periferie, a že Rusko není hlavním cílem Svatého stolce. Tím je získání hlavní ceny 21. století pro Vatikán: ukotvení se v ČLR a s ním spojený status globální církve v globálním světě. Postsovětský a ruský prostor pro Vatikán představují tranzitní území na cestě k cíli. To by mělo být všem se selským rozumem jasné poté, co státní sekretář Svatého stolce kardinál Pietro Parolini v rozhovoru pro ACI Stampa řekl: pandemie přerušila probíhající dialog s ČLR, ale nyní se jej snažíme obnovit. To není ale všechno z Vatikánu. František se rozhodl otevřít destinaci v nebezpečné Střední Asii.

Novinku sdělila tisková služba kazašského prezidenta formou prohlášení, že papež přijal pozvání k návštěvě země a zúčastní se VII. kongresu představitelů světových a tradičních náboženství. Papežové a Vatikán se velmi neradi účastní akcí, které sami neorganizují. Proto nelze ignorovat papežovo zdůraznění, že v současné složité geopolitické situaci je nesmírně důležité dosáhnout jednoty a harmonie ve světě, a to, co řekl Tokajevovi na rozcestí: Vidíme, jak je vaše země rozmanitá a jednotná. To je základ stability. Jsme rádi, že to Kazachstán chápe. Můžete počítat s mou podporou, vážím si vašeho úsilí. Tokajev ve známém stylu potvrdil pevné odhodlání Kazachstánu dále rozvíjet spolupráci se Svatým stolcem, aniž by požádal rozdělený národ o souhlas. Proč? O osudu prezidenta, který se mi jeví zpečetěn s ohledem na konání v následku lednových událostí, nerozhodují národy Kazachstánu.

Osobně jsem přesvědčen, že aktivity Vatikánu v postsovětském prostoru budou pro něj efektivnější, pokud si zajistí alespoň neutralitu a podporu ruské pravoslavné církve. Apoštolská nunciatura na Ukrajině zveřejnila 11. dubna prohlášení, ve kterém se konstatuje, že se vedou veřejné debaty o některých církvích, jejich právním uznání a užívání majetku. V této souvislosti nunciatura považuje za vhodné poznamenat, že Svatý stolec se staví proti jakýmkoli restriktivním opatřením vůči jakékoli církvi nebo náboženské organizaci v jakékoli zemi a v jakékoli situaci. To je pokrok pro část ukrajinské ortodoxní církve věrné moskevskému patriarchátu. Cenu za pokrok bude muset zaplatit ruská ortodoxní církev. Cena je důležitá. Podobně důležitou bude cena za odkládanou ratifikaci Smlouvy mezi vládou ČR a Svatým stolcem o úpravě vzájemných vztahů, podepsané Cyrilem Svobodou a Erwinem Josefem Enderem 25. července 2002. Závěr příspěvku představuje doporučení z islámského soudku.

Islámský svět

Tamim Ansari, napsal knihu - Zničený osud: Dějiny světa očima muslimů. Vydalo ji nakladatelství Eksmo, 2021.  Hlavní tézí autora je konstatování, že kapitalismus vytváří iluzi, že se celý svět stal jednotvárným. Kulturní rozdíly zůstávají, ale redukují se na konfrontaci minulosti a budoucnosti, civilizace a barbarství. Lidé tuší, že je něco v nepořádku, ale jdou do druhého extrému - jedinečné národní cesty. Cynický kapitalismus svádí boj se slepým fundamentalismem a formuluje otázku: Jak najít zdravou rovnováhu mezi univerzálními zákony a specifickými zkušenostmi lidí?  Jsem přesvědčen, že se jedná o všeobecně platnou a aktuální otázku nejenom pro české občany, všechny církve a vládu ČR. Není totiž pochyb o tom, že se bude často opakovat chování západních diplomatů, na které reagoval ex-premiér Imran Khan, tvrdou otázkou: Jsme vaši otroci, abychom plnili vaše příkazy? Za otázku zaplatil odstraněním od moci a nastolil druhou: Hádej, hádej hádači, kdo to zařídil!?

Než si čtenář se zájmem obstará a přečte knihu, vášně spojené s Ukrajinou budou narůstat. Důvodem je připravovaná tisková konference ruského ministerstva obrany. Na ní by měli být prezentováni autoři městského boje s taktikou lidského štítu z řad civilistů, aktivní důstojníci různých států a organizací, včetně francouzské vojenské rozvědky, BND specializující se na kontrarozvědnou podporu fronty a frontové oblasti a samozřejmě i specialisté z britské SIS. Takže: i po Velikonocích nebude nuda a máme se na co těšit. Souhlasu netřeba.  

 


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Dona

Keď odstránim filozofický náter  a rôzny balast z reality, tak vidím pragmatický prístup Spojených štátov/ NATO k Rusku  a Číne.

Vidím cieľavedomé podporovanie " spojenectva " Ruska a Číny a zároveň zámerné vytváranie konfliktov pred RF + Ukrajina, a pred Čínu + Taiwan.

Administratíve Bieleho domu sa podaril " husársky kúsok ". Obidvaja spojenci - RF a Čína - majú pred sebou svoj vlastný konflikt, ktorého vyriešenie si vyžaduje čas a peniaze. Tým pádom nemajú priestor na riešenie spoločného " nepriateľa " = hegemóna. Husársky kúsok tkvie v tom, že obidva štáty - Rusko i Čína - by mali spojiť svoje sily proti jedinému a najväčšiemu nepriateľovi = USA/NATO/EÚ - ale nedokážu to, lebo im boli vnútené lokálne konflikty na odpútanie sa od boja s hlavným nepriateľom. Takto si Spojené štáty môžu spokojne mädliť ruky, sedieť pokojne na gauči za morom a čakať, kým si  nepriatelia USA... " vystrieľajú všetku muníciu a silu na lokálnej vojne ".

Opäť raz vyšiel Spojeným štátom dnes už klasický ťah : Rozdeľuj a panuj, resp. poštvať priateľov na spoločného nepriateľa. Lebo Ukrajina i Taiwan sú priatelia USA, tak prečo ich nepoštvať a nepodporiť proti ich spoločnému nepriateľovi.

Aj preto Čína nepríde na pomoc Rusku, a naopak. Obidvaja majú plné ruky práce s dotieravým hmyzom na ich hraniciach. A Spojené štáty toto presne naplánovali a podporujú.

Myslím, že takto vyzerá súčasnosť a aktuálny stav. Budúci vývoj udalostí je vo hviezdach. Pre každú stranu, aj pre pozorovateľov, konzumentov analýz, hádačov z krištáľovej guli.