Státní svátek ČLR

Poblahopřát ČLR k 71. narozeninám v dnešní době představuje mimo jiné otevřené přiznání k tomu, že je to právě ČLR, která nezavřela dveře EU a ČR k politickému dialogu a evropským společnostem se zahraničními aktivitami ke spolupráci. Je ironií osudu, že ČLR je jednou částí naděje na udržení relativního míru ve světě bez velkého válečného konfliktu. Tou druhou částí není Západní společenství, ale opovrhované Rusko. Pouze bez velkého válečného konfliktu lze předpokládat pokračování transformačního procesu ve světě. Jeho neoddělitelnou částí je ukotvení sociální spravedlnosti, zintenzivnění aktivního boje proti korupci a snížení chudoby na úroveň dovolující vyloučit ohrožení státu občanskými nepokoji.

Ve spojení s výročím a blahopřáním ke státnímu svátku ČLR nelze opomenout, že nehledě na covid-19, podstatné zhoršení mezinárodních situace a vztahů USA, EU a ČR s ČLR intenzita boje proti chudobě v ČLR se nezmenšila. Je možné tvrdit opak. Bezpočet nových zdravotních zařízení, nových závodů a přeorientování vědecké práce a produkčních kapacit, které si vynutil covid-19, se stali neoddělitelnou částí boje proti chudobě. Udivující rychlost rozhodování a efektivita konání vzbuzují závist u kritiků ČLR. Představují však současně výzvu a nabídku se vážně zamyslet nad srovnáním systémů a jejich potenciálů k přežití v představitelné budoucnosti. Tu nebude charakterizovat absence analogů covid-19, technogenních mimořádných událostí a katastrof, ale celá řada nových a komplexních výzev. Ať se to někomu líbí nebo ne, systém řízení státu a plánování v ČLR indikuje, že rozhodnutí komunistické strany jít vlastní cestou bylo jediné správné. Není pochyb, že socialistický systém s čínskou specifikou je v současné periodě dějin lépe připraven zvládnout výzvy stojící nejenom před ČLR, ale i před USA a EU. Jejich řešení vyžadují reflexi a přípravu v rámci vlastních hodnot, ne kopírovaných nebo adoptovaných s pomocí násilí.

Tak jako ČLR integrovala do projektu rozvoje celou škálu svých tradičních hodnot, tak i USA, EU a její členské státy mohly, a stále ještě mohou vytvořit své nové projekty a nesnažit se s pomocí vyhrůžek, obchodní války a vojenské síly prodloužit život zcela vyčerpaného systému založeného na expanzi. Realizace nových projektů všech hráčů by dávala mnohem větší a reálnější naději na udržení míru, společná řešení a spolupráci, vzájemnou výhodnost a inkluzi, v podobě různorodosti světového civilizačně – kulturního bohatství, než pokrytecké konkurenční běsnění na život a na smrt.

Osobní rozhovory s několika známými v ČLR potvrzují výsledky sociologického výzkumu cca 20 tisíc Číňanů žijících v 31 provinciích.  Sociolog Cary Wu z kanadské univerzity York provedl výzkum koncem dubna, tj. krátce po znovuotevření města Wuchan a výsledky zveřejnil v odborném časopise The Conversation. 89% tázaných byli a jsou spokojeni se způsobem konání a informování veřejnosti během pandemie centrální vládou. 81% tázaných potvrdilo dostatečné zásobování potravinami a ochrannými prostředky. Za poznámku stojí skutečnost, že souhlas s konáním provinčních a místních vlád nikde neklesl pod 50%. Není proto divu, že covid-19 posílil legitimitu vlády a komunistické strany. Není proto divu, že se konání vlády a vítězství nad covid-19  odráží i v nové propagační květinové soše v Pekingu.

Přitom nelze opomenout skutečnost, že ještě v lednu a v únoru mnoho Číňanů nebylo spokojeno s konáním vlády. Strach z nákazy, zákaz lékařům informovat veřejnost a mediální zprávy o přeplněných nemocnicích a krematoriích byly vodou na mlýny těch, kteří potřebovali vidět existenciální krizi komunistické strany ČLR. Nelze opomenout ani zkušenost amerického spisovatele Zak Dychtwald. Ten organizoval v únoru rozhovory s 50 mladými Číňany a Číňankami a analyzoval sociální sítě. Výsledek odpovídal očekávání: Vztah mladých s centrální vládou by na nejnižší úrovni posledních deseti let. Po rozhovorech s těmi že mladými na konci dubna Dychtwald byl překvapen: Dotazovaní byli hrdí na to, jak se jejich země vyrovnala s pandemií. Na otázku, jak mohlo dojít tak rychle ke změně vztahu k vládě, odpovídá Dychtwald (zkráceným citátem v překladu autora příspěvku): Nejpřesvědčivější prvek posílení národní hrdosti představuje neschopnost jiných vlád, především té USA patřičně reagovat. Podle toho, co jsem zjistil od žijících v ČLR, převažuje: 1) Přesvědčení, že ČLR je přinejmenším ve srovnání s USA na tom s covid-19 mnohem lépe. 2) Číňané jsou šťastní nebo spokojení s tím, že je během pandemie vedl prezident Si Ťin-pching a ne prezident Trump. 3) Doporučuji: A) Sledovat večerní zprávy na CCTV. B) Pořad Xinwen Lianbo. Pokud se nemýlím, jedná se o pořad, jehož první vysílání sahá až do roku 1978 a charakterizuje jej největší sledovanost. C) Pořad věnovaný situaci s covid-19 v USA ze dne 19. září. V závěru příspěvku věnovaného státnímu svátku ČLR si dovoluji formulovat tři výzvy, které budou muset obyvatelé ČLR, centrální vláda a KS ČLR řešit.

1) Nacionalismus. Protože jakýkoliv nacionalismus, včetně toho, který produkuje covid-19 je nutné hodnotit jako riziko a náhradní ideologii, je nezbytné zkvalitnit mediální práci a národní diplomacii v zahraničí. 2) Následky změn. Protože současná legitimita vlády a KS ČLR je především závislá na hospodářském úspěchu, je nezbytné omezit na minimum následky hospodářského propadu, pokud by k němu mělo dojít, následky z omezení vědecké, kulturní a mezinárodní spolupráce, a v neposlední řadě následky západní propagandy a vlivu členů páté kolony v ČLR. 3) 100 let KS ČLR v roce 2021. Výročí představuje konec jednoho století a začátek druhého. V něm se bude oslavovat v roce 2049 sto let od založení ČLR. Říjnové zasedání KS ČLR bude pravděpodobně definovat plány 14. pětiletky. Nemám pochyb, že se v nich projeví kvalitativně zcela jiné vnitrostátní a zahraničně politické podmínky pro spolupráci a soupeření. Plány ve spojení s analýzou výsledků práce za sto let KS, jejíž zveřejnění očekávám začátkem března 2021, ovlivní rozvoj společností: vlastní, spojenců, a nepřátel. Posledním jmenovaným přeji více žvýkat než mluvit. Souhlasu netřeba.