Jan Campbell: O něčem jiném

china maldives prezident
4.11.2018 19:08
Maledivy (Maledivská republika) je ostrovní a nejmenší muslimský stát na světě (427,756 obyvatel), který se nachází na jihu Asie v Indickém oceánu. Stát tvoří řetězec 26 přírodních korálových atolů, 1196 ostrovů, z nichž je přibližně 185 obydlených. Tento nejplošší a nejníže položený stát světa, ve kterém žádné místo se nenachází více než 2,5 m nad hladinou oceánu, patří k vyhledávaným cílům finančně zabezpečených turistů. Není proto divu, že v roce 2017 navštívilo Maledivy více než 1.200.000 a ke konci srpna 2018 již 1.080.459 turistů. To nehledě na skutečnost, že alkohol je dostupný pouze pro cizince v hotelech, homosexualita je nelegální a pohlavní styk s osobou téhož pohlaví nebo cizoložství se trestá až 8 lety vězení. Pro doplnění uvádím, že nejvíce turistů přilétá z ČLR (27,6% ve věkové skupině do 34 let) a RF (10%), a že geografická poloha Malediv sloužila v roce 2003 k měření znečištění atmosféry leteckou dopravou, které potvrdilo tzv. fenomén globálního stmívání.

Před několika dny na ostrově Rangali byla dána do provozu první podvodní dvoupodlažní vila – Muraka. Byla postavena za 15 milionů USD, patří známému hotelovému řetězci a místo v ní najde 9 hostů za maličkost: 50 tisíc USD za noc. Ložnice, obývací pokoj a koupelna se nacházejí 5m pod vodou. Točité schody vše spojují s patrem na úrovni mořské hladiny, na kterém se nachází druhá ložnice, sportovní sál, koupelna, obývací pokoj, jídelna, kuchyně, pokoj pro sluhu a pokoj pro ochranku, bar a další prostory, bez nichž se bohatí – chudí neobejdou. Zmiňuji si o vile projektované a vyrobené v Novém Zélandu společností Crown Company, ne proto, že znám její práci z minulosti, ale proto, že politicko – vojenská situace Malediv mi dovoluje si představit, že v představitelné budoucnosti budeme o Maledivách slyšet méně o turismu a více o vlivu ČLR. Proč?

Maledivy získaly nezávislost od UK v roce 1965, prezidentský systém c roce 1968 a vystoupily z Commonwealth v říjnu 2016 z protestu na mezinárodní kritiku týkající se korupce a narušování lidských práv. Po 30 letém vládnutí Abdul Qayyum bez opozice a s novou ústavou z roku 2008 si mnozí mysleli, že začala éra demokracie. Po deseti letech není možné vidět demokracii ani mikroskopem. Více nabízí-https://wp.me/p9Em6p-3a,Current Affairs – 13 Feb 2018, Crisis in Maldives, a také Djan Sauerborn, Failing to Transition: Democratization under Stress in the Maldives, South Asia Democratic Forum (SADF), February 2015.

Budeme slyšet o vlivu ČLR i proto, že Maledivy jsou zakládajícím členemSouth Asian Association for Regional Cooperation (SAARC), členemOrganization of Islamic Cooperation, a také Non Aligned Movement. 3. 2. 2018 byl rozpuštěn Parlament, 5. 2. propustil Supreme Court of Maldives tři zatčené opoziční politiky, včetně bývalého prezidenta Mohammed Nasheeda. Nový prezident Abdullah Yameen ignoroval rozsudek a vyhlásil výjimečný stav. Na oplátku organizovala opozice vedená šéfem UN Human Rights protesty pod heslem Assault on democracy, během kterých byl prezident Yameen obviněn, že je loutkou Číny. Protesty byly doprovázený požadavkem ex - prezidenta Mohammed Nasheed na zásah Indie. Do chóru zastánců nefungující demokracie vstoupil prezident Trump. Jeho tlak nestačil přesvědčit indického Narenda Mod o nutnosti vojenského zásahu. Na tomto místě stojí za zmínku, že Maledivy se nacházejí pouhých 700 kilometrů od Lakshadweep, na mořské trase důležité pro ČLR a jako místo pro vybudování vlastní (čínské) vojenské základny. Pákistán, který jako Maledivy svobodně obchoduje s ČLR, má tam již svoji. Jeví se mi, že jenom ČLR je dnes schopna řešit ekologický problém a zajistit bezpečnost: Zpracování odpadů a krádeže na plážích. Doposud totiž neexistuje ani jedno fungující zařízení na zpracování odpadu na Maledivy, vše se skládkuje na Thilafush, zatím co bohatí – chudí se radují mořem za sklem a nevědí, že civilizace se řídí univerzálními zákonitostmi.

Druhý dovolenkový ráj představuje zámořská správní korporace sui generis Francie v Tichém oceánu, Nová Kaledonie, nebo také Grande Terre. Ostrov objevil v roce 1774 a pojmenoval podle starého latinského označení severní části Velké Británie, tj. Kaledonie, James Cook. V roce 1853 ostrov anektovala francouzská armáda na přímý rozkaz císaře Napoleona III. Francouzi využívali území jako trestaneckou kolonii. Během cca 40 let poslali do kolonie přibližně 22 000 trestanců. Mnozí z nich byli komunardi zatčení po porážcePařížské komuny (například Victor Henri Rochefort, Louise Michelová). Po objevení niklu v roce 1864 velký příliv cizinců způsobil epidemie (spalniček a neštovic), které zapříčily úmrtí téměř poloviny původního obyvatelstva ostrova, zvanýchkanakové. V havajštině znamenající člověk. V té době používali kolonialisté pro všechny podrobené obyvatele rasistické označení (i v němčině) kanake. Ironickou kompenzací lze nazvat přidělení francouzského občanství všem místním obyvatelům nehledě na původ v roce 1953. V září 1987 proběhlo na ostrově referendum o případné nezávislosti Nové Kaledonie. Přístup pozorovatelům OSN nebyl dovolen. Hlavní politické strany bojující za nezávislost, které tvoří předevšímkanakové (cca 39% obyvatel) referendum bojkotovaly. Proto referendum skončilo výsledkem 98,3% pro setrvání pod francouzskou správou. V dubnu 1988 napětí kumulovalo únosem 34 místních francouzských policistů a vojáků, a požadavkem o dialog s francouzskou vládou o nezávislosti ostrova. Francouzské speciální jednotky osvobodily unesené s výsledkem 19 mrtvých únosců a 2 mrtvých na straně zásahových jednotek. Situace se uklidnila po podepsání Matignonské smlouvy v červnu 1988. Otázka nezávislosti byla odložena na 10 let. Ostrov získal značnou autonomii. V roce 1998 byla podepsána Nouméaská smlouva. Ta určila přechodné období vedoucí k nezávislosti na 20 let, podle přísloví: Co se vleče, neuteče. Smlouva byla schválena v referendu téhož roku (71,9% oprávněných voličů volilo pro schválení smlouvy). Na základě dohody s francouzskými úřady byl termín referenda určen na 4. listopad 2018. Dnes, kdy pracuji na příspěvku, je noc z 2. na 3. Listopadu. Zajímavostí je, že vláda Nové Kaledonie v roce 2010 schválila tzv. kanackou vlajku jako oficiální vlajku země. Ostrov je tak jedním z mála území na světě, které má dvě oficiální vlajky. Nová Kaledonie má jeden deník, Les Nouvelles Calédoniennes. Jeho šéfredaktorem je Olivier Poisson (46), pocházející ze severní Francie.

Zveřejněné interview Juri Auela v SZ s šéfredaktorem Les Nouvelles Calédoniennes indikuje, že mnoho obyvatel má strach z nezávislosti a ztráty bezpečí, které zabezpečuje Francie. Ta také určuje zahraniční politiku, financuje armádu a soudní systém. O ostatní se stará vláda Nové Kaledonie. Podle šéfredaktora brexit, a otázka nezávislosti Katalánska nehrají v referendu žádnou roli. Výsledek referenda určí podle mého hodnocení dostupných informací a osobní zkušenosti dvě skutečnosti: 1) Rozdíl v postoji především původních obyvatel – kanaků (cca 39% obyvatel), vidících konec kolonialismu pouze v získání nezávislosti od Francie, a přistěhovalců, především z Evropy (cca 27% obyvatel), dávajících přednost status quo. 2) Schopnost uvedených skupin získat na svoji stranu zbývající menšiny, tj. 8,6% pocházejících z Indonésie, 8,2% ze skupiny ostrovů Uvea a Futuna, z Maghrebských států, Vietnamu a Polynésie. Hlasovat bude 174 000 z 300 000, tj. cca 58% všech obyvatel s hlasovacím právem, které je spojeno s délkou pobytu na Nové Kaledonii. Zmiňuji se o tomto aspektu z následujících pěti hlavních důvodů:

1) Zastánci status quo používají v jinak klidné před-referendové atmosféře argument strachu z nadvlády původních obyvatel. 2) Podobné se stane v modifikované formě aktuálním již v představitelné budoucnosti i v EU, protože otázka migrace nebude v EU vyřešena do doby dosažení bodu nenávratu, tj. point of no return, jak se to nazývá u pilotů. 3) Vyhrají li v neděli (4. 11) protivníci nezávislosti bude se muset referendum opakovat v roce 2020. V případě opakovaného úspěchu protivníků nezávislosti v roce 2020, bude další referendum v roce 2022. 4) Nová Kaledonie požívá výhody EU prostřednictvím Francie. V případě vyhlášení nezávislosti by musela vláda Nové Kaledonie otevřít jednání s EK, protože Nová Kaledonie je spolu s dalšími zámořskými teritorii asociovaná s EU a tím prakticky plní funkci vnější pozorovatelny EU. To nehledě na skutečnost, že Nová Kaledonie není částí Evropy a ani částí vnitřního trhu EU. 5) Napjatý vztah mezi USA a ČLR v Jižním čínském moři, který narušil mnohaletou klidnou expanzi ČLR v regionu, chtě nechtěně ovlivní další vývoj v obou uvedených dovolenkových rájích a také v EU. Proč? Protože pro USA, ČLR a RF sankce a vzájemné obviňování nespadají pouze do obchodního do boje, ale do boje o nový světový řád. Prezidenti, Trump, Si-Ťin pching a Putin myslí a konají v kategorii národních zájmů jako samci. Protože EU - EK není ryba, ani rak, nabízí se v závěru příspěvku zmínka O něčem jiném.

Vzpomínám si, že v březnu 2011 psala Fiona McGregor v časopisu Marie Claire o způsobech hledání a výběru ideálního muže. V češtině by titulek mohl znít: Malé staré hnízdo na setkání (hledání ideálního muže). V angličtině existuje píseň Love Shack: Well the Love Shack is a little old place Where we can get together…Love Shack baby, Love Shack bay-bee… Zmiňuji se o hledání a výběru ideálního muže, protože jak píše Jan Keller v Právo ze 3. 11. 2018 ve svém příspěvku zvaném Evropa sobě (…zakladatel sociologie byl přesvědčen, že pro sjednocení Evropy dojde ke sjednocení celého světa. Domníval se, že hlavním městem tohoto totálně globalizovaného útvaru se stane Istanbul). K tomu dodávám: 1) V Istanbulu, proslulém jako město rozkládající se na dvou kontinentech, zapsané do historie pod různými jmény ( Byzantion, Konstantinopol nebo Cařihrad), ve kterém každá epocha zanechala nesmazatelné památky, (nejstarší z nich jsou až z doby východořímské říše), sídlí Ekumenický konstantinopolský patriarchát. Je to jedna ze čtrnácti autokefálních pravoslavných církví s problémy, které známe i v ČR. Nedávno se Ekumenický konstantinopolský patriarchát spojil s politikou USA, UK a známou BBC, a vstoupil do boje s Moskvou. Vstupem do politiky Západu a do boje s Moskvou vytvořil Ekumenický konstantinopolský patriarchát dilema pro Turecko a prezidenta Erdogana s rizikem představitelného vystěhování, například na Svatou Horu Athos se všemi možnými následky. 2) Jeví se mi, že opravdoví muži - vůdci již delší dobu mizí ze světa jako pára nad hrncem horké vody.

Doporučuji proto kandidátům na vůdce v době tvorby nového světového řádu a hodnot s pomocí válek starého a nového typu se včas seznámit například s kambodžským kmenem Kreung v provincii Ratanakiri. V něm pravidla sexu a vztah mezi mužem a ženou určuje (opravdová) mladá žena, žádné religiózní, občanské nebo politické autority a instituce. Žena určuje, protože je silnější, vybírá si a může být nezávislou a sebevědomou (osobnosti) schopnou přežít a vychovat dítě, třeba i sama bez manžela v podmínkách, které by současné vůdce usmrtily. Kdo má strach z Love Shack, může si zaletět a poučit se v Indonésii. Tam se slaví 7 x ročně Pon. Jinými slovy: Sexuální útěcha jinde, bez výčitek svědomí a strachu, s radostí, je dovolena. Možná i proto, aby si člověk uvědomil, že kdo radosti doma nemá, marně ji jinde hledá. Do třetice všeho dobrého a zlého se nabízí mnohem blíže v EU populární Inis Mór (Inishmore), tzv. velký ostrov. Lokalita je známá mnoha monumenty, historkami a mýty od doby Keltů. Společenství na Inis Mór prý nedovoluje odhalování těla při sexuální útěše. To je výborná zpráva a alternativa v době, kdy USA, RF a v modifikované formě i ČLR se snaží udržet společnost pomocí tří institucí – rodina, stát a náboženství, kdy v EU je uvedená trojice nežádoucí, a mluví a píše se O něčem jiném. Souhlasu netřeba.  


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.