Jan Campbell: Putin, otázky a výzvy

To proto, že výčet událostí jednoho pondělního večera se svými následky nemůže být kompletní bez výčtu rizik, existujících na příklad ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu Izraele týkající se vyklizení ilegálního sídliště v Amoně v západním Jordánsku do konce roku 2016. Nebo týkající se následků interview amerického novináře Grega Millera pracujícího pro The Washington Post kanálu CBC na téma vytváření tzv. výbušných materiálů a jejich hodnot, ve spojení s novými centry boje proti ruské propagandě v EU.„V ideálním světě bychom mohli uvést všechny naše zdroje a být absolutně průhlední před našimi čtenáři. Ale to není možné, zvláště když jde o takový typ materiálu, o němž teď mluvíme: o zprávách, týkajících se národní bezpečnosti, obsahujících důvěrnou výzvědnou analytiku, která je často označována slovem „tajné", zdůraznil Miller. Takový žurnalismus bez odpovědnosti dostává pomalu a jistě na kolena i Facebook. Tento produkt, a vše, co se na něm a s ním děje, který přináší Zuckerbergovi ohromné peníze, se sám transformuje do producenta fake – news, tj. vymyšlených zpráv. Stačí se seznámit s reakcemi na včerejší útok v Berlíně, aby i nevzdělaný člověk začal chápat, že sliby pana Zuckerberga se neplnily, neplní a nikdy nemohou splnit. Při vstupu na burzu hlásal Zuckerberg: Facebook was not originaly created to be a company. It was bulit to accomplish a social mission-to make the World more open and connected. Tedy žádná firma, ale mise a americké misionářství. Dnes již mnozí z nás vědí, včetně Číny, že plody amerického misionářství jsou smrtelné stejně, jako ztráta důvěry k masovým mediím a je nahrazující vymyšlené, nebo utajované zprávy.

Utajovanou zprávou není moje interpretace článku v The Guardian pod názvem „Král Saudské Arábie se připravuje ztratit své království.“ Ve spojení s uzavřenou smlouvou mezi RF a SA lze obsah článku interpretovat jako předpověď barevného scénáře religiózní války s následným svrhnutím krále. Samozřejmě s následky pro RF a Putina. Podobně je tomu na Ukrajině. Tam se připravuje realizace podobného scénáře. Prezident Porošenko objednává za poslední státní peníze Ukrajiny u americké PR agentury BGR zprostředkování komunikace s nově zvoleným prezidentem USA Trumpem. To v době, kdy mu ex-partner - oligarch Kolomejský zanechal zbankrotovanou a stamilióny USD zadluženou Privatbank. Tu musel Porošenko včera znárodnit. V době, kdy Porošenkovi utekl, dnes již v USA se nacházející u výslechu nosič úplatků a důkazů o korupci, člen Rady Alexander Niščenko. Tam ho, případně i Porošenko, čeká v nejlepším případě osud ex premiéra Lazarenko. Tyto a podobné akce závislých vůdců na klanu Clintonových, včetně EU komisařů, dokazují mimo jiné deficit profesionality a loajality ke svému státu tím, že se v americké prezidentské volební kampani koncentrovali na osobu, a ne na vztah svého státu k USA. Dnes se snaží dohnat vlak, který jede, který ale nemůže zastavit žádný telefon pana Baidena & Co. Válka na mnoha frontách, ale v jiných podobách, bude pokračovat. Problém Sýrie, Turecka, včetně Kurdů, je totiž součástí plánu tzv. Blízkovýchodního orientu, v němž hrají USA důležitou roli. Evropa musí být šťastná, že válka proti IS je pouze politicky, ne však vojensky vyhraná. Až bude IS poražen vojensky, lze si v Evropě představit mnohem horší scény než v Berlíně, nebo při otevření výstavy v Ankaře, nebo v modlitebním centru v Curychu.

Pro prezidenta Putina proto bude kvalita otázek, předpokládám převážně mladých žurnalistů, měřítkem teploty, mírou sjednocení nebo rozdělení, pokrytectví a odpovědnosti občanů a ruské společnosti. Jestliže se vládní sliby budou transformovat do lží, nenávisti, podezírání a rozpolcování společnosti, podobně jako se transformují sliby Facebook, přijde doba, kdy bude prezident Putin, stejně jako Zuckerberg konfrontován s existenciální otázkou: je to řešení nebo problém? Odpověď budou oba muset hledat v době charakterizované skutečností, že pisatelé typu Yamam Abuibad se svým hotglobalnews.com vydělávají desetitisíce EUR – USD za měsíc psaním fake – news a faktologické zpravodajství je cenzurováno a neplaceno. Je proto otázkou času, kdy bude i trestně stíháno. Nehledě na skutečnost, že bez důvěry a vztahu k občanům, nelze vládnout hroutící se společnosti, jejíž moc se stává nepříčetnou. Proto mají fake news, neodpovědnost a snaha o totální kontrolu společnosti, konjukturu.

I dnes se mi jeví, že neviditelné špičky ruských masových médií trpí uvedenými symptomy. Jsou zakořeněny v iluzi, ve vědomé či nevědomé idealizaci Západu. Nechají jednotlivé žurnalisty a komentátory hrát své role, a dělají málo nebo nic proto, aby bez přesvědčování slovy, včetně hádání se účastníků TV show, nebo úspěchy ve vojenské technice, bodovali v propagandistickém boji se Západem. Marně hledám se svým omezeným časem v ruských zahraničních masových mediích příklady pozitivního vývoje v Rusku, který existuje, který by asymetricky, efektivně a ekonomicky, konfrontoval protiruskou propagandu a rusofobii. Pokud vím, žádný stát EU nemůže nabídnout své veřejnosti TV program, podobný příkladu Синяя птица, česky Modrý pták. Obdivuhodné množství mladičkých a mladých talentů vyrůstá s pomocí rodičovské a profesionální podpory v systému nejistot a neurčitosti. Soutěží na podiích, hodnoceni profesionálními rozhodčími a veřejností, a dokazují, že nezkorumpované mládí, doprovázený talent a s ním spojená přirozená radost a chování, tj. vztahy, jsou silnější, než politika a všechen strach, který denně sugerují masová média. Zdá se, že vlastní měkkou sílu, softpower, ruská média neumí využít. Je to výzva pro prezidenta Putina. Jeho úspěšná vnější a částečně i vnitřní politika, která vedla ke sjednocení ruského národa a drží ho u moci, se brzo může stát nedostačující pro trvalé zabezpečení udržitelného vývoje jak doma, tak i ve světě. Bez podpory blízkých a sousedů, bez dialogu a nabídky samo přesvědčujících pozitivních hodnot je mírové soužití pro mne těžko představitelné.