Jan Campbell: Putinova vnitřní nebezpečí

O začátku ofenzívy neoliberálů RF jsem psal v několika posledních příspěvcích. Ve své ofenzivě pokračovali v Davosu. Proto očekávám pokračování a intenzifikaci ofenzivy, v představitelné budoucnosti a po částečném zrušení sankcí. Aplikace nového programu Fin CEN ministerstva financí USA bude ofenzivu podporovat a doprovázet. Ministerstvo financí USA začalo totiž aplikovat program, který je zaměřen na prověrku finančních zdrojů vlastníků drahých nemovitostí v USA, a jak předpokládám i jinde ve světě. Vlastníky jsou formálně a většinou společnosti. Proto se nový program vztahuje na individua, politici a podnikatele, kteří stojí za společnostmi a kteří nemohli vydělat čestně obrovské sumy peněz je na bíle dni, že budou Fin CEN odpovídat pravdivě, nebo lhát. Jedno i druhé je přivede do situace vydírání: budete spolupracovat nebo…Na principu vydírání a kompromitujících materiálů byly postaveny všechny US kauzy s bankami, výrobci aut (Toyota, VW) a společnostmi, konkurujícími v zemědělsko – výrobním sektoru. A samozřejmě všechny barevné revoluce. Velká většina ruských neoliberálů tvořící tak zvanou pátou kolonu uvnitř RF dostane tak další „podporu“ ze zahraničí. Chování a konání takových to občanů plně odpovídá citátu Émile Zola: „Bohatí muži bez zásad jsou pro moderní společnost mnohem nebezpečnější, než chudé ženy bez počestnosti.“ Z druhé strany Fin CEN pomůže prezidentu Putinovi a podobně myslícím s monitoringem potenciálních lhářů a zrádců.

Apatie a impotence části ruské společnosti roste z několika kořenů. Uvedu tři z těch pro mne cenných. Tím prvním je skutečnost, že slovanská myšlenka Rusů ustoupila do pozadí. Na politické scéně se rozvíjí děj o hodnotách a radikálních myšlenkách přicházejících z jihu RF. Jih RF, který znám poměrně dobře přes celá desetiletí, je domovem mnoha náboženství a etnických menšin s velkou demografickou dynamikou, horkým temperamentem a psychologickými archetypy, které v Evropě znají pouze odborníci. Proto je apatie a impotence části společnosti RF výzvou nejenom pro Putina, ale každého následníka. Druhým kořenem apatie a impotence společnosti je skutečnost, že v RF narození současní lídři jsou vedeni zahraničními loutkaři tak, jako tomu bylo mnohokrát v tisícileté historii Ruska: Proti samotnému Rusku. Tak hodnotí i část ruské společnosti Putina. Proto si tato část společnosti může představit „potrestání“ prezidenta Putina ve formě podobné trestu Kaddáfí nebo Miloševiče a hodnotí prezidentův zájem o ruský lid jako vynucený. Třetím kořenem je neschopnost, nebo neochota prezidenta odstavit neoliberály od moci a vlivu, včetně vlády. Tento kořen je důležitý pro hodnocení dalších rizik. Pokud se bude vláda zabývat vypracováním krizového plánu, místo plánu rozvoje RF, neoliberálové včetně vedení CB RF nebudou odstaveni jednou pro vždy od politické moci a Kreml nedá jasně vědět o nástupci Putina, musím v hodnocení rizik dát větší význam historickému času. Ten je nelítostný ke všem, kteří nedokončují své dílo, nevytvořili tým stejně myslících, nespojili je s národem, a konají nesouvisle a nekongruentně. Nešťastník Gorbačov to věděl, a nekonal, pouze řekl: „Kdo přijde pozdě, toho život potrestá.“

Do kontextu rizik patří i ruská média. Ta představují reálné nebezpečí. Málokdo na Západě si uvědomuje, že v RF existuje mnohem větší svoboda slova, než je tomu na Západě. Málokdo v západní veřejnosti ví, že většina ruských medií je v privátním vlastnictví a, že západní kritika ruských medií se týká výlučně těch medií, která jsou ve vlastnictví státu. Proto lze jako naději hodnotit na příklad iniciativu a konání „Všeobecné národní fronty“ (ОНФ). V těchto dnech pracuje společně s 600 odborníky na pěti tematických platformách, týkajících se problematiky krajů. Výsledkem má být „Mapa problémů krajů,“ která bude představena prezidentovi a veřejně diskutována. Chci věřit, že se na regionální úrovni vytvoří struktury, které v případě neočekávaného vývoje zabrání „boji každého s každým.“ Takový boj by byl pro Evropu ve srovnání s rozpadem SSSR těžko představitelnou katastrofou. Zmiňuji se o tomto případě, protože stále ještě existují regionální lídři, kteří neberou ohled na potřeby občanů a voličů, obohatili se až k nevíře a jsou v době boje proti korupci a „přiznání barvy“ na cestě do situace, kterou popsal Marcus Tullius Cicero: „Být sám a bez přátel znamená vést život plný nebezpečí a strachu.“ Takoví lidé jsou schopni všeho.

Trpělivost prezidenta Putina s vládou, klany v Kremlu a CB R, budí u mnohých občanů a analytiků obdiv. Já pozoruji celou řadu signálů, které potvrzují můj nedávno získaný dojem, týkající se „únavy“ prezidenta během jednán s vládou, naznačené „ústupky“ na zahraničně politickém poli na základě dání přednosti politickému kompromisu před vojenským řešením, a kritickými výroky na adresu Lenina. Byl to test? Kdo ví, ať napoví. Jako dnes posledním uvádím „zklamání“ z nepochopení, především ruskými oligarchy, základního protikladu současnosti: Růst obyvatelstva Planety a růst spotřeby přírodních zdrojů jsou neslučitelné s degradací životního prostředí a růstem deficitu přírodního bohatství. Nepíši o nebezpečí vycházející z vývoje šestého technologického stupně, které si zaslouží oddělené pojednání.

Není tajemstvím, že neviditelní lídři světa, které pojmenováváme R & R & Co a podobně nechávají pracovat na zničení národních hranic, robotizaci, radikálním snížení počtu obyvatel Planety a zničení politických elit (pokud ještě existují). Putin ví, protože to vím i já, již od první poloviny 90 let (doby vlivu politiky Thatcher, Albright, Sachs, Čubajs & Co), že obyvatelé Ruska patří do kategorie „zbytečných.“ V případě vítězství R & R & Co se budou muset smířit s odevzdáním minimálně Sibiře a Dálného východu. Putin ví, že cílem všech snah oponentů a promotérů NWO je jeho odstranění z Kremlu. Oponenti si myslí, že stačí vyměnit současného prezidenta, protože pátá kolona žije, je opět aktivní, část veřejnosti je apatická, impotentní a unavená z reforem a slibů. Útoky na důstojnost občana a vlast ze strany Západu mají zmenšit schopnost Rusů k odporu. R & R & Co si myslí, že případný vnitřní odpor lze zlomit po té, co bude v Kremlu někdo jim blízký. Toto případné lámání vnitřního odporu představuje nepředstavitelné riziko pro Evropu, protože je nevyhnutelně spojeno s bojem každého s každým v ruských regionech. EU a její občané by si měli uvědomit, že popsaný negativní scénář pro RF platí také pro EU a její spojence, Turecko a SA. ČLR je snad výjimkou. Přesto bude ČLR vystavena snaze R & R & Co o omezení svého finančního, hospodářského a vojenského vlivu. Kapkou naděje, že se snaha R & R & Co nebude transformovat v realitu, a USA a.s. nebude mít sídlo v Rusku, se mi jeví nedávné odmítnutí všech obyvatel tzv. „uzavřených měst“ RF dovolit vstup nepovolaným. Jestliže se nemýlím, je to minimálně 1 procento všech obyvatel RF, které chrání největší tajemství RF před vrahy a zrádci. Další kapkou naděje se mi jeví demografická politika, její mezivýsledky a reorganizace v oblasti vojenského rozhodování, mající za následek zmenšení rizika sabotáže příkazů. Třetí kapkou naděje se mi jeví urychlený proces uvědomění si rizik. Malá střední vrstva Rusů, velká většina obyvatel jihu RF, a v neposlední řadě Evropská židovská obec, představující více než 40 národních židovských obcí, podporují ruskou národní obrodu. Lekce v (ne) řízení krizových procesů, které nabízí USA a EU podporují proces uvědomění a odvahu k vyjádření veřejné podpory prezidentu Putinovi. Zatím Kadyrov zdraví Moskvu.

Jsem přesvědčen, že je – li souzeno, aby Putinova politika byly trvalou a úspěšnou, že to bude ve prospěch celé Evropy. Na cestě k úspěšnosti mohou sloužit akce podobné Nesmrtelnému pluku (Бессмертный полк), masová vystoupení podobná tomu předvolebnímu v roce 2012, a v neposlední řadě nečekání na parlamentní volby, aby bylo možné změnit politiku vlády a CB RF. Na druhé straně přesvědčení je skutečnost, že v boji s korupcí se zapojil nový americký program Fin CEN. Ten zabere vše z Ruska ukradené přímo na místě v západním skladu, uvolní zdroje, které se tratí na vnitřní boj s korupcí a vyrovnávání si účtů doma a omezí možnost transferu ukradeného do ciziny. Struktura, finanční a částečně technologicko – zdrojová závislost západních společností na RF udělají také své. Do třetice uvádím rostoucí zájem mladé západní generace o ruský jazyk. Znalosti jazyka jsou neocenitelné. Lidově řečeno: „Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem.“ Ale také: „Bez peněz, do hospody nelez.“

V závěru příspěvku vyjadřuji naději, že prezident Putin bude jednat analogicky k jednání Jelzina, co se týče následníka. Málo známý a pracovitý člověk, odpovědný k sobě a své vlasti s profesionální loajalitou stačil k oživení RF a vstupu na světovou politickou scénu. Historie dnes nabízí Putinovi jedinečnou šanci. Ta je v možnosti odejít ze světové politické šachovnice a vstoupit na národní politickou šachovnici. A na ní hrát hru podobnou čínskému komunistickému politikovi a reformátorovi, Teng Siao-pching. Ten, i když nezastával formálně úřad prezidenta, byl faktickým vůdcem ČLR od konce 70. až do počátku 90. let 20. století. Potřebný proces ke změně ústavy RF nezastaví v současné době ani pátá kolona, ani apatie a impotence části ruské veřejnosti, ani media. Že se nejedná pouze o planou naději, indikuje sestupní fáze (B) Kondratjevova cyklu. Putin ví, stejně jako mnozí jiní, co to znamená. Tuto fázi mimo jiné popisuje americký sociolog, historik, ekonom a autor teorie světového systému, Immanuel Wallerstein (1930) ve své knize nazvané „After Liberalism (Po liberalismu) a vydané New Press, New York, v roce 1995.

Sestupní fáze Kondratjevova cyklu byla vždy spojena s růstem vnějších rizik a válečným nebezpečím. Dnes o nich nebudu psát. Vnější rizika pramení mimo jiné ze situace na Blízkém východě, neochotou USA podpořit energetickou nezávislost EU od RF, neúčastí USA při obchodu s akciemi Iránské National Iranian Tanker Company (NITC) na Teheránské burze, aktivitami podél jižní hranice RF a v neposlední řadě, prodloužením nevyhlášené finanční a hospodářské válka mezi USA a EU. ECB bude nadále tisknout Euro a TTIP na prahu k podpisu neznamenají nic jiného než střelbu a boj na poražení. V takových bojích a střelbách vyhrává většinou ten, kdo je co nejméně vidět. Putin ví, co znamenají citáty v úvodu, stejně jako ví, jak se stát neviditelným a mocným i po odchodu z Kremlu.