Konference Putina v Moskvě a návštěva Medveděva v Číně

putin 12 15
19.12.2015 18:39
V doplnění interpretací a sugerování subjektivních hodnocení tiskové konference prezidenta Vladimira Putina některými analytiky a žurnalisty na lokální úrovni si dovoluji uvést několik faktů, které se nabízejí pro lepší pochopení obsahu interview a jeho souvislosti s děním ve světě. Otázky žurnalistů ve své velké většině ukázaly úroveň žurnalistů, jejich zájem a vzdálenost od zájmů velké většiny ruské veřejnosti, kterou prý představují. Z tohoto důvodu mě novináři zklamali. O to více vzrostl můj respekt k prezidentu Putinovi. Co tím mám na mysli?

Putin jasně a konsistentně pokračoval v prezentaci své strategii rozhodování. Ta je založena na faktu, že Putin nikdy nerozhoduje pod tlakem a explicitně nesděluje, jak bude konat. V daném interview sdělil několik závažných skutečnosti, z nichž uvádím pouze tři.

Tou první skutečností je, že ruská veřejnost může v klidu přivítat Nový rok 2016. Je tomu proto, že Putin se i nadále bude řídit příslovím: Dvakrát měř, jednou řež. Toto přísloví je příznačné i pro čínskou kulturu a rok ohnivé opice. Evropští politici a lídři nemohou odpovědně a s jistotou udělat podobné prohlášení. Je tomu již proto, že během včerejšího EU summitu italský premiér Renzi požadoval „Zastavit německou dominanci“ a německá kancléřka Merkel vyjádřila ochotu ke kompromisu ve věci požadavků premiéra Camerona. Ten opět zářil studeným pragmatismem a vzorovou bezprincipiálností a tím si udržel naději na úspěšné vydírání a oslabení EU, které se tomu zatím brání. Při troše štěstí a tlaku z USA, které mají zájem mít svého trojského koně přímo u pramene, nic jiného neočekávám.

Tou druhou skutečností vyplývající z interview je zahraničně vojensko-politický aspekt. Jeho nosným prvkem je, že násilná změna vedení státu nebude RF tolerována, ani v Sýrii, ani jinde ve světě. Tento demokratický prvek se již dlouho neobjevuje ve slovníku diplomacie a politice USA, EU a členských států EU. Pomalu a jistě ale začínají USA a EU tento demokratický prvek integrovat do svých konání. Trváním prezidenta Putina na uvedeném principu bude bez pochyby i nadále ovlivňovat kvalitu rozporu mezi USA a Evropou, včetně vztahu EU k RF. EU, která již ztratila zájem o Ukrajinu a věnuje se novým hrozbám jako terorismus a přítok běženců si rychleji uvědomí nutnost spolupráce s Ruskem. Po začátku vojenské akce RF v Sýrii si nikdo v Evropě nepřeje konfrontaci s Ruskem. Výsledkem bude, a i to je obsaženo v odpovědi Putina na otázku týkající se Ukrajiny, že klíčové evropské vlády začnou hodnotit příměří na východě Ukrajiny a zahájení politického procesu v této zemi za dostatečné podmínky pro postupné obnovení vztahů s RF, nehledě na nespokojenost USA a některých jeho malých spojenců v EU. Výsledná koroze jednoty EU posune těžiště směrem k Moskvě, nikoli od ní. Nový prezident USA bude proto mít s EU, co dělat.

Tou třetí skutečností vyplývající z interview je tak zvaný plán B. Takový plán by měla mít v záloze každá vláda, nejenom v době nejistot a změny paradigmat. Putin se nevyjádřil ostře proti vládě premiéra Medvěděva, ani ji zvláštně nekritizoval. Ale jeho poukaz na strukturální změny v Ruské centrální bance a Ministerstvu hospodářského rozvoje není ničím jiným než varováním premiéra, ministra a úředníků. V tomto kontextu je potřeba si uvědomit, že v odpovědi na privatizaci ziskových státních společností (Aeroflot a.j.) Putin jasně sdělil, že stát si ponechá majoritu. Nezmínil se ani slovem o Sběrbank, Gazpromu, nebo podobném obézním ruském medvědovi. Tady se nabízí srovnání nejenom s ČSA, ale i s historickými událostmi, které se odehrály a které se mohou odehrát v roce opic.

Připomínám pouze dvě: založení USA v roce 1776, a černou středu v UK 16. Září 1992. Obě události nabízejí možnost k reflexi, která je potřebná k vytvoření představy, co můžeme očekávat příští rok v politice a hospodářství. O ceně vzniku USA nemohu spekulovat, o ceně černé středy mohu sdělit, že se pohybuje mezi 3.4 biliony a 27 biliony GBP. Současně připomínám, že tzv. short systém, tj. 1 a devět nul pro bilion se používá v USA a UK teprve od roku 1974. Do té doby se používal tzv. long systém. 1 bilion měl 12 nul. Maličkost, především když se maskuje a ohlupuje především mladá veřejnost.

17. prosince 2015, tj. před dvěma dny, v den interview prezidenta Putina a prakticky ihned po ukončení delší oficiální návštěvy ČLR premiérem Medveděvem zveřejnila státní tisková agentura ČLR Sin-chua příspěvek na téma hluboké krize ruského hospodářství. Nepřekvapuje mě ani tak obsah materiálu a přesné hodnocení situace, jako skutečnost zveřejnění, a to prakticky ihned po podepsání přibližně 30 smluv. Některé smlouvy se týkají Gazpromu (Síla Sibiře), Novateku (LPG terminál Jamal) a účasti RF ve fondu na realizaci hedvábné stezky, abych jmenoval ty známé. Málokdy v minulosti byla ale čínská diplomacie tak rychlá a ptající se otevřeně „Může – li Rusko vydržet zkoušku na pevnost a trvanlivost v podmínkách složité krize?“ Tak byl totiž nazván příspěvek. Kromě konstatování známých a méně známých faktů týkajících se například post – perestrojkové de-industrializace, úpadku zemědělské produkce a těžkosti s obnovením strojního průmyslu se příspěvek vyjadřuje o perspektivách v RF. „Je nemožné si představit východ ze systémové krize bez řešení disproporce v rozvoji finančního a reálného sektoru hospodářství, která narůstá.“

Jestli premiér Medveděv, ministr financí a hospodářského rozvoje RF a v centrální bance RF, kde všichni ještě myslí v kategorii USD a také u nás v Evropě, myslící v Euro neporozuměl odpovědím prezidenta Putina na slabé otázky žurnalistů, tak udělá dobře, když si nechá přeložit čínský materiál a srovná si obsah s odpovědí prezidenta a udělá z toho vývody. Ty jsou nadmíru jasné a platí i pro nás v EU. ČLR vždy jednala a bude jednat vážně pouze se silným a odpovědným partnerem. V kontextu návštěvy premiéra Medveděva a zveřejnění materiálu to znamená, že ČLR není spokojena s politikou vlády RF. To neznamená, že s prezidentem nebo ruským národem. Příspěvek indikuje, že se ČLR nedohodla s premiérem RF na ničem novém, co před ním nevyjednal prezident Putin. To platí i pro zahraniční politiku ve vztahu k Ukrajině. ČLR nepřímo připomíná, že tratit čas na Ukrajinu přivede RF do slepé uličky ve strategickém smyslu. V neposlední řadě kontext připomíná i to, co se v ČR často nedodržuje: Smluvní věrnost a neplnění slibů. A jak dopadli v RF takoví mocní? Tři příklady stačí. Ex-premiér Kasjanov byl odstraněn, po neplnění slibu daného ČLR, Lužkov musel odejít, protože nepostavil Park Chuamin vedle botanické zahrady v Moskvě, a Matvějenko vylétla na politický vrchol, když umožnila realizaci Baltické perly ve finském zálivu v St. Peterburgu.

Těm čtenářům, které nezajímají ani politika, ani hospodářství a srovnávat a dělat vývody nabízím se podívat na sci-fi film z roku 1995 o cestování v čase a nazvaný 12 opic, nebo Dvanáct opic (anglicky 12 Monkeys). Terry Gilliam (bývalý člen komediální skupiny Monty Python), uvádí hned na začátku filmu, že byl inspirován krátkým sci-fi filmem Chrise Markera z roku 1962 s názvem Rampa (francouzsky La jetée). Filmový vězeň James Cole je poslán z postapokalyptického roku 2025 do minulosti, aby prozkoumal okolnosti vzniku virové epidemie. V letech 1996–1997 na Zemi vypukne virová epidemie, za kterou má stát organizace „Armáda dvanácti opic“. Zahyne 5 000 000 000 lidí (5 miliard), přežije pouze 1% populace. Cole má v minulosti zjistit, kde epidemie vznikla a najít nějaké stopy, aby vědci z budoucnosti mohli vypracovat protilátku. Výměnou za dobré služby je mu slíbeno prominutí zbytku trestu. Omylem se ale dostane do roku 1990, je dezorientovaný, a okamžitě je převezen do psychiatrické léčebny. Tam dělá přednášku Coleovi slavný virolog Jeffrey Goines.

„Zavolat si? To snad ne, to je komunikace s vnějším světem, to se tady nesmí, ne. Podívej, kdyby všichni tihle cvoci mohli telefonovat, tak by se šílenství mohlo šířit po telefonní lince přímo do uší těch příčetných, tam venku. Všichni by z toho zmagořili... Vážně duševně nemocných tu zas tolik není, ale to neznamená, že bys nemohl být cvok, magor až na půdu. Ale kvůli tomu tady nejsi. Jsi tu kvůli systému. Vidíš tu televizi? V tom to vězí. Tohle má být tvoje víra. Reklamy... Když nebudeš nakupovat toaletní papír, nový fára, mixéry do kuchyně, všechny možné druhy vibrátorů, poplašný zařízení, sluchátka implantovaný do mozku, šroubováky s vestavěným radarem...“

Moje rada pro 2016 je stejně stará, jako pravdivá: Dvakrát měř, jednou řež.

Jan Campbell

 


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

schlimbach

Rád bych upozornil, že Ruská federace je již několik let největším vývozcem obilí vre světě - je buď na prvním nebo na druhém místě. Pokud Rusové vyslyší Putina a jeho snahu po realizaci "zemství" - čili jinými slovy angažovanosti se obyvatel na řešení svých vlastních problémů ve svých lokalitách, což podstatným způsobem změní vztahy mezi obyvateli a byrokratickou hydrou, bude se svět divit, jako již mnohokrát, co ruský národ dovede.

Největším nepřítelem ruského národa není něco venku, je to jako vždy vnitřní nepřítel - část elit, které se snaží zavděčit cizím zájmům na úkor vlastního národa - tedy něco, co známe sami moc dobře z vlastní zkušenosti, jen nám to ještě jaksi nedochází -(

antoninsebek

Souhlasím. Já bych se vyjádřil jen k těm možnostem Ruska v oblasti zemědělství. Měl jsem šanci se seznámit s touto oblastí na samém konci perestrojky Michaila Sergejeviče. Už jsem tady psal, že jsme si tehdy z Novosibirské oblasti přivezli půl pytle vyloupané pohanky (která tady roky nebyla) a viděli tam hromady kukuřice, pěstované na zrno. A k tomu Podmoskevská oblast. Je opravdu černozemní a může se stam pěstovat většina druhů zeleniny. 

Což se nedělo. A začalo se vše dovážet.  Kolchozní kravíny se vyprázdnily a z vesnic (které měly klidně 30 tisíc obyvatel a jsou od sebe více vzdálené než zde) postupně odcházejí mladí lidé. Pokud Putin bude orientovat svoji politiku také sem, potom se Rusko v plodinách, které se tam dají pěstrovat, stane naprosto soběstačné. 

Podle mne je zapotřebí, aby této oblasti dal Putin nějakou dlouhodobou garanci. Protože rozvoj zemědělství je problematika na delší časové období. Umím si představit nikoliv rozprodej státní půdy, ale její dlouhodobý výhodný pronájem konkrétním vlastníkům za zcela přesných a kontrolovatelných podmínek. 

Nejít tedy ukrajinskou cestou. Nevím, zda se to ví, ale velký podíl úrodné ukrajinské půdy je již v chamtivých rukách zahraničních firem. A při známé ukrajinské přítulnosti ke korupci ve všech sférách státní správy ...