"Dosáhli jsme bodu zlomu, zejména ve věci vrtání ve východním Středomoří. Jednání bylo užitečné pro snížení napětí. Myslím si, že ochota Turecka zastavit vrtání alespoň na měsíc, aby umožnilo dialog s Řeckem a Kyprem, je známkou důvěry," řekla Layová podle CNN po setkání s Erdoganem na tiskové konferenci v Ankaře. Mě její prohlášení silně připomíná projev britského premiéra Nevilla Chamberlaina, který při výstupu z letadla po návratu z Mnichovské konference, kde velmoci předaly Hitlerovi československé pohraničí, mával papírem a prohlásil: „vezu mír pro tuto generaci“. Od toho okamžiku neuplynul ani rok a Německo zahájilo 2. světovou válku.
Dnes má španělská ministryně jednat v Řecku s premiérem Konstantinosem Mitsotakisem, kterého se bude snažit přesvědčit, aby přistoupil na jednání s Tureckem. Zde považuji za nutné připomenout slova německého ministra zahraničí Heiko Maase, který v den, kdy se Německo ujímalo předsednictví v Evropské radě v Bundestagu prohlásil, že „Řecko se bude muset o své nerostné bohatství podělit s Tureckem“.
Z řeckého pohledu není o čem jednat. Hranice mezi oběma zeměmi byly stanoveny po 1. a 2. světové válce. Většina ostrovů v Egejském moři byla přiřčena Řecku v roce 1923 Mírovou smlouvou z Lausanne, která ukončila 1. světovou válku mezi vítěznými západními mocnostmi a poraženou Osmanskou říší. Řecko bojovalo v obou světových válkách na straně vítězných mocností. Ostrov Kastellorizo byl předán Řecku v roce 1947 jako kompenzace za pomoc tamních řeckých partizánů, kteří pomohli z ostrova vyhnat nacisty.
Turecký prezident Erdogan před 2 lety oznámil, že odstupuje od smlouvy z Lausanne. Vzápětí Turecko vzneslo územní nároky na řecké ostrovy od svého pobřeží až po Itálii. Čistě z právního hlediska tím Turecko vstoupilo do válečného stavu nejen s Řeckem, ale i s USA, Velkou Británií a Francií. Letos na jaře uzavřel Recep Erdogan smlouvu o rozdělení středomořského šelfu mezi Tureckem a Libyí s mluvčím džihádistických frakcí ovládajících západní část Libye, který sám sebe označuje za „premiéra“ vlády národní shody (GNA) Faíze as-Sarrádžem. Smlouva porcuje podmořský šelf, v němž jsou velké zásoby ropy a plynu mezi obě nesousedící země, jako by Řecko a jeho ostrovy vůbec neexistovaly. Smlouva je v rozporu s Úmluvou OSN o mořském právu.
V červnu jel Sarrádž na jejím základě nabízet do Evropy prodej těžebních licencí. Zájem o koupi libyjských koncesí na těžbu ropy a plynu v pobřežních vodách kolem řeckých ostrovů pro německé firmy projevila spolková kancléřka Angela Merkelová. Otázkou je, proč si německé a turecké firmy nekoupí těžební oprávnění od legálních vlastníků ložisek, jimž jsou Řecko a Kypr? Podobně, jako to udělalo francouzsko-italské konsorcium TOTAL-ENI a americká naftová společnost Exxon Mobil, které v pobřežních vodách Kypru a Řecka těží a řádně za to odvádí těžební poplatky a cla.
Podle mého názoru lze tureckému prezidentu Recepu Erdoganovi věřit asi stejně jako Adolfu Hitlerovi. Nedodržel žádnou smlouvu, kterou uzavřel. Minulý týden po intervencích z Berlína, Paříže, Moskvy a Washingotnu nařídil stáhnout od řeckého ostrova Kastellorizo flotilu 34 bojových lodí a těžařskou loď Oruc Reis, která se chystala vrtat v řeckých pobřežních vodách plyn. Druhý den však poslal na moře průzkumnou loď Barbaros (na obrázku), aby vrtala do ložisek ropy a plynu u pobřeží Kypru.
Jeho skutečné úmysly ohledně Řecka a Kypru v plné ostrosti osvětluje smlouva o vojenské spolupráci mezi Tureckem a Albánií, kterou v pondělí ratifikoval parlament v Tiraně. Podle této smlouvy má Albánie dát tureckým ponorkám k dispozici novou vojenskou základnu v Durresu, která byla letos dokončena. Jde o krytý přístav v Jaderském moři nacházející se u města Drač. Podle řeckého webu pronews.gr jde o jasný důkaz turecké snahy Řecko vojensky obklíčit. Server připomíná, že další 2 stálé námořní a letecké základny, z nichž turecká armáda může napadat řecké ostrovy, jež si Turecko zřídilo v západní části Libye, kterou ovládají Sarrádžovy džihádisté.
Půjčení ponorkové základy Durres Turecku není ze strany Albánie nějaký „chvilkový rozmar“. Jde o součást strategie tureckého postupu směrem na Západ. Před hlasováním albánská poslankyně Elona Gjebrea uvedla, že albánský parlament od roku 1998 schválil s Tureckem 26 vojenských dohod a protokolů. „Náš strategický partner, Turecko, trvale podporuje Albánii v různých oblastech, včetně vojenských dodávek, v souladu s programem obrany a národní bezpečnosti," uvedla Gjebrea. Podle pronews bude Albánie zásobena velkým množstvím tureckých zbraní a munice a stane se oficiálním satelitem Ankary. I tohle je jedna z cest, kterou Erodgan plní svůj plán Obnovy osmanské říše – Turecka od Vídně po Čínu a od Kavkazu po Saharu, který vyhlásil na srazu teroristické organizace Šedí vlci před třemi lety.
Ivan David je lékařem s odborností psychiatr. Levicový politik a aktivista. V minulosti byl ředitelem psychiatrické léčebny v Bohnicích. V letech 1998 – 1999 ministr zdravotnictví. V roce 1999 ve vládě nepodpořil souhlas s agresí NATO proti Jugoslávii. Byl poslancem Parlamentu ČR za ČSSD. V současnosti poslanec Evropského parlamentu. Je autorem projektu Nová republika a provozovatelem stejnojmenných stránek (novarepublika.online).
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.