Německo si připomíná 82. výročí přepadení Polska

Francie a Velká Británie požadovaly stažení německých vojáků z Polska do dvou dnů, ale Hitler nechal ultimátum projít. Německý "bleskový útok" srazil Polsko na kolena během čtyř týdnů a byl to začátek mnohem větší, barbarské války, která brzy zachvátila velké části světa a přinesla lidem nepředstavitelné utrpení. V Německu si 1. září každoročně připomínají tuto tragickou událost jako "Den proti válce". Do jejího konce v roce 1945 přišlo o život více než 55 milionů vojáků a civilistů. Jen v německých koncentračních a vyhlazovacích táborech zahynulo na šest milionů lidí.

Město Lipsko společně s honorárním konzulátem Polské republiky uspořádalo tento den vzpomínkovou slavnost u památníku polských obětí druhé světové války v Lipsku na Ostfriedhofu – Východním hřbitově, na které pronesl projev starosta Burkhard Jung. Následovala pak vystoupení a modlitby Friedricha Magiriuse, bývalého prezidenta města a čestného občana polského partnerského města Krakova a Bernda Karwena z lipské pobočky Polského institutu v Berlíně. Vzpomínková bohoslužba byla zakončena položením věnců a minutou ticha. 

První pomník polským obětem druhé světové války v Lipsku byl postaven na tomto místě v roce 1977 a v říjnu 1995 vznikl z iniciativy tehdejšího polského generálního konzulátu města Lipska nový památník, který již nestál přímo na hrobech obětí. Dne 8. května 2005 byla předána první etapa výstavby nového památníku a v roce 2007 byl starý demontován a původní hrobové pole obnoveno. V roce 2009, u příležitosti 64. výročí konce války, byl památník doplněn o 14 bronzových desek se jmény a daty 478 lipských polských obětí druhé světové války. 

Jsou známa jména a data narození 461 obětí, které zemřely v období od března 1940 do 31. prosince 1945 v důsledku války a jejích následků, 17 dalších je uvedeno jako neznámých. Bylo mezi nimi 311 mužů, 96 žen a 71 dětí, z toho 12 polských židovských mužů a žen, šest polských židovských dětí a jeden příslušník skupiny Sintů a Romů. Bylo na nich připomenuto 338 nuceně nasazených nebo jejich dětí, 78 vězňů koncentračních táborů a pět dětí vězeňkyň koncentračních táborů, 32 vězňů policie a gestapa a osm polských válečných zajatců. Zemřeli vyčerpáním, hladem nebo nemocemi, špatným zacházením ze strany dozorců nebo v důsledku spojeneckých náletů na továrny, kde byli nasazeni na nucené práce.

Pod heslem "Věčná povinnost bránit mír a demokracii" se konala k 82. výročí napadení Polska a začátku druhé světové války též vzpomínkové shromáždění v Postupimi. Braniborský ministerský předseda Dietmar Woidke odvozil své vzpomínky na německý vpád do Polska, a tím i na začátek 2. světové války před 82 lety, s "věčnou povinnost postavit se za mír, svobodu a demokracii". Při příležitosti letošního Dne boje proti válce prohlásil, že "To, co začalo 1. září 1939 zločinným vpádem hitlerovského Německa do Polska, vedlo k milionům a milionům mrtvých na bojištích 2. světové války, k vyhlazovací kampani, která neměla obdoby, k holocaustu, k okleštění a zotročení celých národů, ke zničení vesnic, měst a kultury a nakonec k útěku a vyhnání na našem kontinentu. Až do pádu železné opony nesli obyvatelé Evropy těžce následky této války, za kterou měl výhradní odpovědnost zločinný a nelidský německý režim. Nesmíme zapomínat, že semínka násilí byla zaseta již v roce 1933, kdy se nacisté dostali k moci. Agresi navenek předcházelo bezuzdné znerovnoprávnění společnosti a nemilosrdné pronásledování všech politických odpůrců, Židů, Sintů a Romů, homosexuálů a postižených. Na to nesmíme nikdy zapomenout. Proto k sobě demokracie, svoboda a mír patří. Obhajoba těchto hodnot zůstává v Německu trvalou povinností." konstatoval představitel sociálnědemokratické strany.

V den výročí zahájení Druhé světové války přinesla veřejnoprávní stanice vysílající do zahraničí Deutsche Welle obsáhlou informaci o divizi "Ernst Thälmann" jugoslávské partyzánské armády, která byla jedinou spojeneckou bojovou jednotkou, jejíž všichni členové byli Němci. Jejím znakem byla černo-červeno-zlatá vlajka Výmarské republiky s rudou hvězdou uprostřed a velícím jazykem byla němčina. Divize úspěšně operovala až do 27. listopadu 1943, kdy se střetla s tankovými jednotkami německého Wehrmachtu. V těžkých bojích padla naprostá většina, polovina zahynulých byla pohřbena ve dvou hrobech, jednom na katolickém hřbitově a druhém na pravoslavném hřbitově v obci Mikleus a místa pohřbení ostatních nejsou známa.

Teprve v roce 1984 vyšla vojensko-historická práce o této německé jednotce mezi jugoslávskými partyzány a v roce 1997 kniha literatury faktu "Němci s Titovými partyzány". Antifašisté nyní chtějí tento příběh přiblížit širší veřejnosti. Zaslali dopis německé kancléřce Angele Merkelové. že by se mělo šířeji o těchto pozoruhodných událostech z druhé světové války informovat a vypátrat jména všech německých partyzánů a najít místa, kde jsou jejich ostatky uloženy.

Foto: Němečtí vojáci  od samého počátku války masakrovali i civilní obyvatelstvo. Záběr je z města Bochnia.