Ondřej Kosina: Zbaví Libyi chaosu generál Haftar?

libye
2.4.2017 03:41
V poslední době se v občanskou válkou zmítané a dvojvládím rozpolcené Libyi stále více prosazuje generál Chalífa Haftar, někdejší blízký spolupracovník Muammara Kaddáfího. Ovládá největší území na východě země a je nekompromisním bojovníkem proti islamistům a terorismu. Ukončí neslavnou epizodu tzv. arabského jara a nastolí vládu pevné ruky?

Kdo je generál Haftar?

Třiasedmdesátiletý generál není na libyjské politické scéně žádným nováčkem. Jako pravá ruka Muammara Kaddáfího se účastnil státního převratu v roce 1969, při kterém plukovníci svrhli monarchii, zbavili moci krále Idríse I. a nastolili republiku. Jako velitel armády prošel několika válkami – bojoval např. po boku arabské koalice proti Izraeli v jomkipurské válce a účastnil se i intervence do občanské války v sousedním Čadu. Neslavný konec čadské operace znamenal rozkol mezi Kaddáfím a Haftarem, který poté, co strávil několik let v čadském vězení a nedostalo se mu žádné pomoci, na vůdce „zelené revoluce“ zanevřel a plánoval jeho svržení. Později získal americké občanství a do Libye se vrátil až v roce 2011, kdy podpořil povstání proti Kaddáfímu. Jako bývalý prominent režimu si však nezískal důvěru nové moci. Nyní stojí v čele šedesátitisícové Libyjské národní armády (LNA), která je tvořena převážně vojáky bývalé džamahíríje a podporuje parlament sídlící v Tobrúku proti OSN podporované vládě národní jednoty v Tripolisu.

Vazby na Rusko

S Haftarem navázalo kontakt Rusko, které ho vnímá jako muže schopného nastolit v zemi pořádek a jako potenciálního spojence. Generál navštívil ruskou letadlovou loď admirál Kuzněcov při její plavbě ze Sýrie. Libyjský vojevůdce projevil zájem o ruské zbraně, což však naráží na zbrojní embargo OSN. Situace může být vyřešena dodávkami zbraní přes třetí zemi, konkrétně Alžírsko. Moskva měla s Libyí za vlády Muammara Kaddáfího přátelské vztahy. Dlouhodobý cíl ruské zahraniční politiky od dob carského impéria je získat přístup k teplým mořím a ambiciózní generál by mohl Rusku na oplátku vyjít vstříc povolením k vybudování námořní základny. Moskva ve svém boji proti terorismu zatím vždy vsadila na správné hráče a kromě tradičního spojenectví se Sýrií se může v regionu opřít o Egypt a v osobě Haftara se rýsuje další perspektivní spojenec.

Co bude dál?

LNA v březnu ovládla dva významné ropné přístavy As-Sidr a Rás Lanúf a vyhnala odtud islamisty. Od teroristů bylo prakticky vyčištěno druhé největší město Benghází. Neohoržený generál navíc disponuje silnou podporou ze zahraničí – může se opřít o důvěru Ruska, Egypta, Alžírska a Spojených arabských emirátů. Po ovládnutí hlavního města by mohl sehrát podobnou roli jako v Egyptě generál Sísí, jenž svrhl islamistického prezidenta Mursího a odstavil od moci Muslimské bratrstvo. Libye je již vyčerpaná šest let trvající anarchií a vláda pevné ruky sekulárního generála se zdá jako jediné rozumné východisko, které zabrání pokračování somálského scénáře. Somalizace země v bezprostředním sousedství EU rozhodně není v zájmu Evropy, která však k rozvratu Libye zásadním způsobem přispěla vojenskou intervencí NATO. Sedmiměsíční bombardovací dobrodružství v režii Francie a Velké Británie a s podporou USA nepřineslo žádná pozitiva a dostalo Libyi do situace, v níž se dnes nachází. V kdysi hojností oplývající zemi s nejvyšší životní úrovní v Africe podle OSN žije více než třetina obyvatel v bídě.

kosina
Nezávislý publicista píšící o mezinárodních vztazích a světové politice. Vystudoval historii, politologii a iberoamerikanistiku v doktorském programu na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Ladislav Šimůnek

Hezky napsaný článek, ale já to mám složité. S generálem majícím vazby na UAE a USA, spolupodílejícím se na smrti Kaddáfího, sympatizovat nedokážu. Na druhou stranu, člověk musí vidět ve všem něco pozitivního a jakákoli změna může Libyi jen prospět. V následujících 50 letech bude podle mého názoru Libye jakousi lehkou děvou Spojených států, které budou kontrolovat jejich národní banku i nerostné bohatství. Proto mě tolik nevzrušuje kdo bude v Libyi vládnout, faktický vůdce bude sedět ve Washingtonu. Jako určité pozitivum bych vnímal, kdyby západní velmoci a současná Libyjská diktatura umožnily kandidaturu Sajfa al-Islám Kaddáfího ve volbách. Něco takového je ale zcela nepřípustné, jak pro Říši, tak pro onu pevnou ruku, která se v Libyi chopí "moci".